Starý školní rok ještě ani neskončil a před branami stepují už netrpělivě nováčci. Když jim konečně přijde sova, že jsou na hrad přijati, vrhnou se na něj útokem. Někteří mají před zařazením do koleje vyděláno víc, než většina starších studentů, a znají tu už každý kout (to tedy hlavně ti z první letní registrace, kteří na to mají samo sebou více času), ale jsou tu i tací, kteří potřebují do začátku, kdy je všechno nové a neznámé, nějakou oporu a pomoc. A v ten moment nastupuje a hraje velkou roli v hradním životě nováčka patron.

Patron je zkušená aktivní osoba, která má zájem stát se průvodcem nějakého nováčka. Já vždycky ráda říkám, že je to parťák do pohody i nepohody, který zodpoví všechny dotazy, zažene všechny strachy, doprovází patronče na jeho cestě hradem a taky si rád jen tak o čemkoliv popovídá, když má nováček zájem. Nutné je si uvědomit, že patron neprozkoumává hrad za patronče, ba naopak patron podporuje přirozenou zvídavost a objasňuje nejasnosti, ale neprozrazuje věci, které by být prozrazeny neměly.

Být patronem nemusí být vždycky legrace. Když se patronče neozývá a vlastně ani na hrad nechodí, často vám nepomůže nic. Bombardování zprávami, snaha o zpětnou vazbu, čekání a doufání. To je jediné, co člověk může dělat, a ve výsledku se málokdy stane zázrak a osoba zůstává zklamaná, i když to třeba někdy v hloubi duše čekala. Nezbývá nic jiného, než to další rok zkusit znovu a věřit ve větší štěstí. Ba naopak někdy je vaše patronče tak aktivní a zvídavé, že nestíháte na zprávy ani odpovídat. A někdy ani nevíte, co na ně odpovědět. Nejlepší druh patrončat je takový, který si půjčí peníze a pak beze slov zmizí, což může být problém pro ty, kteří na kontě nemají zrovna tučnou částku, ale přežívají na penězích z prodané uniformy, která je jim přes rok k ničemu.

Abychom však nenakládali jen na patrony, tak i patronče to nemá vždy snadné. Nejenom, že ze začátku pochopitelně nemá sovu a často je tak problém se s patronem vůbec nějak rozumně spojit a domluvit, ale někdy patroni neuváží své síly a vezmou si patronče přestože se někdy v průběhu roku zmrazí, smažou anebo ještě hůř se ani na začátku roku včas neozvou a patronče tak nějak nechávají napospas osudu a koleji. A už záleží jen na dané osobě, zda se s tím popasuje a obstojí v nelehkém boji se zákoutími hradu. Přestože ne vždy si patron a patronče skvěle sednou, znám i spoustu příběhů, kdy patron byl klíčovou postavou v hradním životě patrončete.

A jak vnímají patronaci členové Mrzimoru? Zeptala jsem se jich na pár otázek, abych si udělala jasnější představu.

ŽT: Jak si představujete ideálního patrona? Jaké by měl mít vlastnosti? A co by měl všechno mít a umět?
Freya Malin: „Som toho názoru, že si nič v živote netreba idealizovať, pretože sa človek vždy z niečoho sklame. Dobrý patron by však určite nemal zabúdať na dve veci: že nejaké patronča má, mal by sa oň zaujímať a starať pravidelne a na to, že aj on tu bol raz prvýkrát a mozno pôsobil rovnako otravne ako to jeho doterné patronča.“
Tery Poe: „Myslím si, že správný patron by měl být starostlivý, přívětivý a být patrončeti oporou. Hlavně musí být schopen se přizpůsobit – každý nováček je totiž originál!“
Arnika Roztodivná: „Představuji si, že je to takový můj stín, který mě neustále kryje, ale zároveň nezasahuje. Měl by mě nechat si na věci přijít sama.
Zároveň by mě neměl neustále vyhledávat a ptát se, jestli jsem v pohodě. Je to sice na jednu stranu milé, ale už nejsem malé děcko!
Možná by se hodila i externí sova, ať můžeme být v kontaktu, když zrovna není na hradě.“
Theodor Mudd: „Určitě by měl být komunikativní. Být patronem s radostí, že může pomoct ostatním. Ne, aby si získal nějaké body, výhody nebo z pocitu povinnosti. Dále vědět, jak to na hradě chodí a nějaké ty věci, které nejsou přesně řečené ve Školním řádu. Nebo se nemohl dočíst v Síni pro nováčky. Stejně tak by měl patronče podporovat, tím nutně nemyslím zasypat ho galeony. Ale pokud si s něčím nebude vědět rady nebo chtít začít dělat něco pro kolej nebo hrad celkově, dát mu zpětnou vazbu a nasměrovat ho ke správným lidem.
Jako určitě je toho víc, ale to jsou tak ty hlavní vlastnosti. Komunikace, spolehlivost, vědění a nezištnost.“
Ludovic Astier: „Ideální patron by měl být komunikativní a snažit se nováčka nadchnout pro hru, pomoct mu s orientací na hradě.“
Luna Sparrow: „Myslím si, že ideální patron by měl mít celkový přehled o hradě aby mohl odpovědět na všechny otázky zvídavého patrončete. Také by mu asi neuškodila trpělivost.“
Susan Cooková: „Ideální patron. To je dobrá otázka. Podle mě by měl být ideální patron především někdo, kdo rád pomáhá druhým a zároveň je na hradě aktivní. Vždycky jsem patronům říkala, že nemusí být samozřejmě na hradě 24/7, ale pokud chce být člověk patronem, měl by se na hradě ukázat častěji, než v termínovou neděli. Zároveň by měl mít dobrou znalost školního řádu a měl by vědět, jak věci na hradě fungují. A samozřejmě: měl by být trpělivý a snažit se tu pro své patronče, či patrončata být, když ho potřebují.“
Cassiopea Zmlklá: „Nemyslím, že je něco jako “ideální” patron. Každý si starání o patrončata dělá jinak, ale rozhodně by měl být alespoň trochu zodpovědný a vyznat se po hradu.“

ŽT: Jak by se naopak mělo chovat patronče k patronovi? A co by rozhodně nikdy nemělo dělat, když nechce patrona nazlobit?
Freya Malin: „Patronča by zase naopak malo dokázať premýšľať aj samostatne. Patron predsa nie je na to, aby zaňho premýšľal, vyhľadával informácie a rozhodoval sa. Pre zachovanie dobrých vzťahov by patronča rozhodne nemalo posielať svoje sovy k patronke len na to, aby sa najedli, keďže doma nič nemajú (a to, samozrejme, nehovorím o sebe…).“
Tery Poe: „Lechtat spícího draka.“
Arnika Roztodivná: „Patrončata beru jako taková hravá štěňátka, a proto bych jim odpustila vše. Myslím, že se mohou ptát neomezeně, protože ne každému je vše hned jasné. Zároveň někdo ale pomoc nevyhledává.
Rozhodně by se nemělo o svém patronovi vyjadřovat neuctivě. Věřím, že každý patron dělá, co může.“
Theodor Mudd: „Neporušovat školní řád. Nepřijít za patronem s problémem, či se ho ptát až jako posledního. –zasměje se– “
Ludovic Astier: „Asi určitě by se patronče mělo chovat v mezích slušnosti. Nečekat od patrona zázraky.“
Luna Sparrow: „I ze strany patrončete je potřeba nějaká trpělivost. Řekla bych, že je lepší, když patronče občas přemýšlí samo za sebe a neplní patronův sovinec naprosto hloupými otázkami.“
Susan Cooková: „Patrončata by si měla být vědoma toho, že patron je tu pro něj, aby mu pomáhal a byl mu oporou. Takový ten první člověk, kterého bude znát trochu víc a na kterého se může obrátit. Je jasné, že když bude patronče ke svému patronovi drzé a nebude k němu mít respekt, nejspíš jejich vztahy nebudou úplně ideální. Taky by patronče mělo odpovídat na sovy, i kdyby jen krátce. Je pro patrony hodně frustrující, když je patronče aktivní na hradě, ale patronovi nereagují. A nebojte se ptát. Patron patrončata nekousne. Naopak, rád pomůže a odpoví. Platí, že žádná otázka není hloupá otázka, je lepší problém řešit s patronem, než ho nechat nevyřešený a pak nahánět řešení na poslední chvíli.“
Cassiopea Zmlklá: „Mě teda zlobí nejvíc, když má patronče spoustu otázek, ale nezeptá se! Pak tu bloudí a neví, co a jak. My vám hlavu neukousneme –zasměje se-. “

ŽT: Myslíte si, že patron je důležitý a sehrává na hradě důležitou roli? Proč nebo proč ne?
Freya Malin: „Prežiť svoj prvý rok sa na hrade určite dá aj bez patrona. Stačí vedieť čítať s porozumením. Jeho nenahraditelnosf vidím skôr v tom, že nováčik nemá veľa kamarátov (s ktorými by si dobre pokecal viac ako len raz náhodou u Tří košťat) a patron môže predstavovať tú ľudskú stránku hry, ktorá udrží nováčika na hrade. Som si istá, že každého poteší, keď ho po príchode na hrad čaká sova a je smutné ak sú to len vyhodnotené predmety a súťaže.
Tery Poe: „To asi záleží. Někteří nováčci vlítnou na hrad obohaceni vědomostmi získanými u starších sourozenců, kteří už na hradě jsou nebo byli, a žádné instrukce ani rady nepotřebují. Tak jako tak, je (dle mého názoru) patron důležitý, je to takový váš speciální člověk.“
Arnika Roztodivná: „Myslím, že jsou velmi důležití. Někteří prváci se mohou stydět nebo bát někoho oslovit s dotazem a profesoři by pak toho nejspíš měli nad hlavu. Navíc tak vzniká takové první magické pouto, pokud se ještě prvák nespřátelil s někým jiným.“
Theodor Mudd: „Určitě je patron důležitý. Už jen proto, že by měl poznat, kde sl. Dawson začíná a Dawsonka končí.“
Ludovic Astier: „Myslím, že patron není ani potřebný ani nepotřebný. Má svou roli. Je dobře, že je pro nováčka na hradě někdo, na koho se může obrátit. Ale na druhou stranu, asi by to nováček zvládl i bez něj.“
Luna Sparrow: „Patron dle mého sehrává roli velmi důležitou. Osobně nevím, co bych si bez něj jako nováček počala. Má patronka je spolehlivá a můžu se na ni s jakoukoliv otázkou okolo hradu obrátit. A že těch otázek je spousta.“
Susan Cooková: „Patroni rozhodně sehrávají důležitou roli. Nováček mnohdy přijde do koleje, kde nikoho nezná. Patron je důležitý především v prvních dnech po zařazení. Má za úkol stát se takovým tím prvním parťákem nováčka, ukázat mu, že naše kolej má co nabídnout a být mu k dispozici, když potřebuje nějak poradit. Patron může hrát klíčovou roli v těch prvních dnech, které rozhodnou, jestli nováček na hradě zůstane nebo ne.“
Cassiopea Zmlklá: „Určitě je důležitý. Je to jeden z prvních kontaktů v koleji, stačí, aby se patron na hradě dlouho neobjevil, a patronče si už připadá samo, protože nemá toho svého anděla, který nad ním ze začátku drží ochranou ruku.“

ŽT: Jakou máte s patronací zkušenosti? Udržujete i nadále nějaký kontakt se svým patronem? Byl/ je váš vztah ideální? Sdělil a předal vám vše, co jste potřebovali vědět? Nebo něco zanedbal?
Tery Poe: „Můj patron mě na hradě patřičně přivítal, ale během školního roku si ho zavolaly povinnosti u mudlů – to se holt nedá nic dělat. Stále má u mě v srdíčku místečko.“
Arnika Roztodivná: „S patronkou se potkávám na kolejních akcích. Myslím, že náš vztah je neutrální. V dobrém. Mám ji, ale mám i jiné kamarády. Neměla ze začátku moc na aktivity na hradě čas, ale ostatní velmi rychle zaskočili.
Kdykoliv jsem ale potřebovala pomoct, nebo měla otázku, co nejdříve se snažila reagovat a já jí tímto děkuji. Dhanyavaad ♥.“
Theodor Mudd: „Když si vezmu, kdo mou patronkou je. Ano, stále udržujeme nějaký ten kontakt a nemůžu si stěžovat. Nebo spíš ani nesmím.“
Ludovic Astier: „Na patronaci jsem nikdy nebyl. A ani si nepamatuju jméno patrona. Psali jsme si asi dvakrát? Matně si vzpomínám, že jsem mu psal, že nechci jít na patronaci… těžko říct proč. A pak už jsme si asi nikdy nenapsali.“
Luna Sparrow: „S patronkou jsem v kontaktu, pokaždé, když se objeví nejasnost, už posílám sovu s otázkou. Nejsem si jistá, jak si představit ideální vztah s patronem, ale myslím, že máme s patronkou vztah dobrý, i když to se asi projeví více v budoucnu. Jen doufám že to patronka nevidí jinak –směje se-. Nemám si na co stěžovat, patronka zatím nic nezanedbala, a nemám důvod si myslet, že se to v budoucnu změní.“
Susan Cooková: „Moje patronka v době, kdy jsem nastoupila, nebyla úplně moc aktivní, ale měly jsme a pořád máme moc hezký vztah. Řekla bych, že byl ideální v tom smyslu, že jsme si rozuměly a máme se pořád rády. Já jsem ale byla celkem samostatná, tak jsem jí moc práce (snad) nepřidělávala, ale vždycky jsem se na ni mohla spolehnout a vždycky bude moje milovaná patronka, která mě mimo jiné přesvědčila jít do Sedmiboje. Takže ano, měla jsem ideálního patrona, toho nejlepšího.“
Cassiopea Zmlklá: „Já měla toho nejlepšího patrona! Psali jsme si celkem pravidelně, je to skvělý kámoš a vydržel všechny moje hysteráky, když jsem mu v sovinci brečela, že nevím, co a jak, že jsem hrozné patronče atd. –směje se– Merlinžel ho zahnal odchod do profiligy…“

ŽT: Proč si (ne)berete patrončata? Máte nějaké negativní nebo pozitivní zkušenosti, o které byste se chtěli podělit?
Tery Poe: „Mám jen pozitivní zkušenosti. Patronovat jsem se nabídla, abych i já mohla někoho vlídně přivítat a být něčí speciální člověk.“
Arnika Roztodivná: „Jsem teď ve druháku a nebyla jsem si jistá, jestli bych to zvládla. Chtěla jsem se ujistit, že toho o hradu vím dost a byla bych schopná pomoct. Příští rok už ale nějaké to patronče určitě adoptuju.“
Theodor Mudd: „Důvod, proč si neberu patrončata, je jednoduchý. Nesplňuji vlastnosti, které jsem popsal výše. A nechci riskovat, že kdybych se pokoušel o to být patronem, tak bych někomu mohl způsobit právě tu negativní zkušenost a znechutit pobyt na hradě.“
Ludovic Astier: „Nemyslím si, že jsem materiál na patrona. A jelikož má komunikace s patronem byla velmi krátká, tak nemám, o co bych se podělil.“
Susan Cooková: „Byla jsem patronem dlouhé roky, později i patronem patronů, tedy tím, kdo se stará o patronaci a rozděluje nováčky jednotlivým patronům a řeší různé potíže s tím spojené. Když jsem funkci předala dál, chtěla jsem si dát od patronace chvíli pauzu. Zároveň aktuálně nejsem na hradě nijak zvlášť aktivní, takže bych si to nevzala na triko. Nemůžu s jistotou říct, že budu aktivní celý rok a to není fér vůči potenciálním patrončátkům. Ráda bych se ale k patronaci v budoucnu zase vrátila, pokud ještě někdy chytnu další mízu a budu aktivnější.“
Cassiopea Zmlklá: „O patrončata si říkám skoro každý rok, jsou to nové tváře, a baví mě se takhle seznamovat a pomáhat s jejich začátkem v koleji. Mně takhle můj patron dost pomohl, tak snad takhle pomáhám i já. A taky mám na svěřence ohromné štěstí!“

Takže jezevci v tom mají celkem jasno. Správný patron je ten, který se do jisté míry o patronče zajímá, ale naopak mu nechává jistou volnost, dokáže ho nasměrovat a zodpovědět i to, co není nikde řečeno. Ideální patron by měl být také komunikativní a trpělivý. Bez patrona by se většina zapálených prváků asi obešla, ale moc se mi líbí ta myšlenka toho, že přidělením patrona získá patronče strážného anděla, který nad ním bdí dnem i nocí, a vytvoří se mezi nimi jakési magické pouto – tím je důležitý. Dívky z prvního ročníku se potom shodují, že patronče by mělo být schopno myslet samo za sebe. Jezevcům ze starších ročníků vadí, když se patronče neozve, nezeptá a po hradě bloudí, důležitý je i vzájemný respekt. Vypadá to, že jezevci se nehrnou do patronace bez rozmyslu a nechtějí způsobit více škody, než užitku. Dokáží si přiznat, že nemají třeba dostatečné kvality nebo časové možnosti. To je rozhodně šlechtí. Taky zkušenosti jezevců jsou až na jednu vesměs pozitivní a rovnou dvakrát se nám tam objevuje fráze: „Mám toho nejlepšího patrona!“ A to by mohla být diskuze na dlouhou dobu, protože i ta moje patronka je zkrátka ta nejlepší. Když si své shrnutí přečtu ještě jednou, se vším se ztotožňuji a bylo by hezké, kdyby patronace probíhala vždy tak růžově a vše bylo zalité sluníčkem. Bohužel ne vždy jde všechno tak, jak by mělo.

Ještě jedna osoba je velmi důležitá v celém aktu patronace. Někdo, bez koho by nefungovala a někdo, kdo má ten večer po rozřazení více práce, než jen sepsat uvítací dopis patrončátkům. Patronaci v této chvíli velí ta nejpovolanější, tedy primuska Eivli SSelene. Vždycky mě zajímalo, jak samotné rozřazování probíhá a jak moc práce (nejenom) ten večer vlastně reálně musí stihnout. Zkrátka trochu nakouknout do zákulisí toho všeho. Vždyť je to přeci velká zodpovědnost! Nebylo nic jednoduššího, než se bývalé odražečky zeptat.

ŽT: Jak dlouho trvá rozdělit všechny nově zařazené k přihlášeným patronům?
Eivli SSelene: „Letos bylo rozdělování překvapivě lehčí, alespoň pro mě. Měli jsme tolik aktivních a živých nováčků, že jsem je přidělovala s lehkostí a bez výčitek, že někomu přiděluji někoho, kdo se tu zatím neobjevil. Každému jsem tak mohla letos nadělit někoho, komu může předat své zkušenosti.
Pokaždé mi trvá pár minut než si usměrním myšlenky a zorientuji se. Poprvé když jsem rozdělovala patrony, tak mi to trvalo snad celou věčnost, ale postupem času se to zlepšuje. Tento rok jsem byla myslím poměrně dost rychlá a cca do 20 minut jsem měla rozděleno. Pak jsem ještě chvilku čekala, jestli u mě nezaťuká nějaká sova s požadavkem na určitého nováčka.
Vždycky kolem sebe vytvořím bariéru, aby všichni neviděli, jak jsem do toho zažraná. Každý patron má svou barvu a tu přiděluji k patrončátkům. Takže se kolem mě povaluje spousta barevných papírků, které různě měním, tak aby mi to vyšlo. Každému se snažím přidělit první patronče a pak pokračuji dle možností a kapacity patrona.“

ŽT: A jde to vůbec udělat tak, aby to bylo spravedlivé?
Eivli SSelene: „Popravdě pro mě zařazování začíná už při vpuštění nováčků do hradu, kdy zkoumám, jestli se vůbec někdy přihlásili apod. Ale nejsem jejich stalker! –zasměje se– Možná si to dělám složitější, když si dělám takové seznamy. Ale naštěstí mě to baví.
Pokud jde o samotné rozdělování, snažím se být spravedlivá, i když ne pokaždé se mi to podaří. Ovšem letos to byla radost.“

ŽT: Hlásí se patroni sami od sebe, nebo musíš často jezevce přemlouvat, aby do toho šli?
Eivli SSelene: „Patrony sháním pomocí vývěsky a ptám se i zvlášť v kolejce, jestli by to někdo nechtěl zkusit. Některým napíšu i zvlášť sovu. Když se někdo přihlásí, píše mi i počet patrončátek, které by chtěl pod svá křídla. Či jiné požadavky. Jsem ráda za všechny patrony, co se odhodlali na sebe vzít tu zodpovědnost.
Přiznám se, že letos jsem měla trochu strach, jak se mi podaří pokrýt všechny nováčky. Všechno jsem si propočítávala a došla jsem k tomu, že mám přesně tolik patronů kolik potřebuji, i když 1-2 patroni navíc by se určitě hodili. Mezi patrony jsou jisté stálice, které mě vždy zachránily.“

ŽT: A co patrončata, stěžovala si někdy na patrona za dobu, co máš patronaci na povel?
Eivli SSelene: „Na patrona či patronče si mi zatím nikdo nestěžoval, ale je pravda, že to dělám poměrně krátkou dobu…“

Dovolím si doplnit, že premiéra pro Eivli byla ve školním roce Léto 2021, tudíž toto bylo již její třetí funkční období na pozici Patrona patronů. Před Eivli vykonávala pozici dlouhá léta Susan Cooková. Obě dámy jsou již zasloužilé, račte se neurazit, postarší jezevčice s plnou nůší zkušeností, takže to je, bylo a snad i bude v těch nejlepších možných rukou.

ŽT: Taky by mě zajímalo, co bys řekla nějakému jezevci, který váhá. Proč být patronem a proč jím nebýt?
Eivli SSelene: „Vím, že pro patrony – hlavně ty začínající – je těžké, když jejich patronče nekomunikuje a ani se do ničeho nezapojí. Často pak člověk ztratí motivaci být znovu patronem. Nejen patrončata čekají na uvítací dopis, ale i patroni doufají, že jim patronče nějak odpoví a naváže kontakt.
Být patronem je zodpovědnost, která mu ale může vykouzlit na tváři úsměv. Myslím, že je fajn, když může starší student předat své zkušenosti dál. Sám si zároveň připomene jaký byl on/ona. Dalo by se říct, že tím může omládnout. Nováčci jsou většinou nadšení, že tu jsou a těší se na výuku, patron je ten, který jim dá cenné rady do začátku a snaží se je podpořit. Navíc to oživí tu již známou rutinu staršího studenta a zaměstná ho.“

Tradice patronace pochází snad už z roku 2007, kdy se hned několik starších studentů staralo o několik duší nových a celé to neslo název Pod křídly. Ze začátku nemělo moc pravidel, bylo jen jediné, a to že patron nemůže být osoba, která je z prvního ročníku (jednalo se tehdy o ty z červencové registrace) – mohla ale být tzv. pomocným spolupatronem a někomu s patrončaty pomáhat. Později měl často na starost jeden zájemce pouze jedno nebo maximálně dvě nová jezevčátka. Rok 2009 už přinesl nějaké pomocné body, chcete-li pravidla, kterých se patron měl držet. Postupem času se přetvořila patronace v takovou, jaká je dnes.

Ze začátku článku jsme vyzdvihovali jen ta negativa, ale když se sejde dobrá dvojka, může z toho vzniknout přátelství přerůstající i do mudlovského světa. Musíme si uvědomit, že neexistuje návod, jak být dokonalým patronem a nikdy nikdo z nás jím ani nebude. Je důležité ale pro naše nové naděje dělat to nejvíce, co jenom můžeme. Snažit se oživit i mrtvé, udržet naživu ty aktivní a zkrátka být tu pro naše prváčky kdykoliv to jen potřebují. Chceme v nich vyvolat pocit, že je nezklameme a že se na nás mohou spolehnout a obrátit. A my čekáme na oplátku, že naše rady a zkušenosti, které jim předáváme, využijí a budeme se moci dívat, jak na hradě rostou a vzkvétají. Díky všem, kteří se zapojili do tvorby tohoto článku.

Pro Žlutý Trimeles
Amanda Wright