Kytice- úkol čtvrtý

Když oko vaše slzou se zaleje,
když na vás těžký padne čas,
tehda přináším větvici naděje,
tu se můj věští ozve hlas.

– z básně Věštkyně od K. J. Erbena

Prázdniny utíkají jako voda a konečně světlo světa spatřila první z osmi květin. I přes nepřízeň elektroniky si s kyticí hravě poradil Taylyr Auberi deSaintBonnet a já bych mu ráda touto cestou poděkovala za ochotu se do něčeho takového vůbec pustit.

Kolem čtvrtým uzavíráme také úkol druhý, ve kterém jste mi posílali recenze na knihy, co jste četli nebo právě čtete, či jste mi prozradili, která kniha si ukradla vaše srdce. Vypracování všech soutěžících si můžete přečíst níže. Nyní však k úkolu dalšímu, a to již čtvrtému v pořadí.

Když jsou velká horka nebo za okny řádí bouřka, jsme rádi, že můžeme zůstat zalezlí v našem obydlí. Přestože jsem nejraději v přírodě, tak to někdy jinak zkrátka nejde. Pamatuju doby, kdy jsem si takové chvíle krátila nejednou hrou. Tento úkol bude patřit k těm jednodušším a méně časově náročným z celé soutěže Kytice, ale ještě aby ne! Vždyť už máme za sebou téměř tři úkoly a spoustu ještě před sebou.

Po vás dnes budu chtít, abyste si zahráli jednu letní hru, kterou jsem v dětství milovala. Pokud si chcete užít více zábavy, tak si k sobě klidně přizvěte i kamarády, kolegy nebo rodinné příslušníky. Ještě než začnete hrát, zvolte si variantu osmnácti jamek, vyberte si barvu golfového míčku, počet hráčů a především si nezapomeňte změnit jméno (ideálně na to kouzelnické). Až se dostanete do posledního kola, tak mi pošlete print screen vaší obrazovky. Jak prosté, že? Abyste měli motivaci se snažit, tak na kouzelníka s nejlepším skóre bude čekat rovných 5 srpců. A že finance se hodí vždy!

Toto kolo se rozjíždí dnešním dnem a úkol můžete plnit až do 7.8.
Nezapomínejte, že stále máte možnost poslat do soutěže úkol třetí (skládání puzzlí), který ukončíme tuto neděli (31.8.). Ještě pro jistotu a připomenutí posílám adresu, kam vypracování zasílat: amandawright027@gmail.com

Druhého kola se sice zúčastnilo méně z vás, ale i tak mi plesá srdíčko, že někomu stojí za to se zapojit. Odměny budou hned, jak se mi dostane do ruky druhá z květin, kterou vám budu předávat. A co že tedy stojí za to si přečíst?

Enselis Ismenia(Prázdniny v Evropě od Ladislava Zibury)
Zibura je cestovatel, který o svých cestách píše knihy a toto je už čtvrtá knížka o jeho dobrodružstvích. V předchozích publikacích cestoval pěšky napříč především Asií, tentokrát ale vyrazil stopem po Evropě.

Rozhodně doporučuji jako skvělé odpočinkové čtení na léto. Je to psané velmi čtivě, zábavně a lehce, není potřeba žádné přemýšlení nad dějem, takže ideální na dovolenou, k vodě nebo jen tak do parku. Zibura nemá problém udělat si legraci i sám ze sebe, události popisuje stručně, poutavě a s vtipem. Když se na cestě potká s něčím zajímavým (místo, historická událost, tamní zvyk apod.), je to v knize doplněno jako taková stručná informativní vsuvka, aby byl čtenář v obraze.

Cestu začíná v Polsku, přes které se dostane do Pobaltí. Tam stopuje dál na sever a dostane se až za polární kruh a do Santovy vesničky. Pokračuje letecky do Řecka a zase cestuje na jihu a pomalu zpět do Čech. Vypráví o tom, jaké na cestě potkal řidiče, často jsou to opravdu velmi zajímavé osobnosti. Cestuje na lehko jen s batohem a když se stane, že nikdo nezastaví (nebo spíš nikdo nejede), jde i kus pěšky. Spává buď v hostelech nebo jen tak venku či v opuštěných budovách. Na této knize je oproti ostatním hrozně zajímavé, jak je v každé zemi jiný přístup lidí. Když cestoval dříve pěšky po jedné či dvou zemích, typy lidí byly vesměs stejné, u Evropy je parádní, že na poměrně malém území je mnoho států a každý má svou historii, své zvláštnosti a zvyklosti.

Momentálně jsem u části, kdy docestoval do Santovy vesničky, tak se těším, jak to bude probíhat na jihu. Jistě to bude úplně jiný přístup lidí, na jihu jsou přeci jen takoví divočejší a víc „free“.

Enola Gatito
Ráda bych se rozepsala o svých oblíbených knihách, nebo spíše o mém oblíbeném autorovi. Je jím bezesporu švédský spisovatel Fredrik Backman. Pokud jste od něj ještě nic nečetli, to o hodně přicházíte! To, prosím, v nejbližší možné době napravte. Píše příběhy, dá se říct, ze života. Nejčastěji o starších lidí, kteří již mají rádi své standardy, mají určité zlozvyky, které neradi mění. Častokrát jsou nevrlí, nepříjemní, ne zrovna přátelští. Jenže pak jim do života vtrhne někdo, kdo na ně působí jako hurikán, všechno strhne, všechno pobourá. A když zmiňovaný starší člověk překoná své rozčarování, zjistí, že má dotyčného vlastně strašně rád a už si bez něj nedokáže představit život. Knihy pana Backmana jsou pro mě tedy naprosto okouzlující. Nestalo se mi u jiných knih, že bych se při čtení musela doslova nahlas rozesmát, nebo skutečně rozplakat dojetím, mnohdy to autor dokáže i na jedné stránce.

Asi nejslavnější knihou tohoto autora je kniha:

Muž jménem Ove

Vypráví o protivném starém muži, který již přišel o ženu, nyní odešel do důchodu, a tak již není, dle jeho slov, společností ničím povinován a je tedy rozhodnutý ukončit svůj život. Jenže to by se do domku naproti nemohla nastěhovat nová mladá rodina, jíž vévodí mladá těhotná Indka, která Ovemu naprosto překazí každý pokus o sebevraždu (aniž by o tom tušila) a z Oveho se tak nedobrovolně stává chůva dvou malých holčiček, rádce neschopného blonďatého mladého muže a přítel protivné hlasité těhotné Indky.
Tato kniha došla takového úspěchu, že je již zfilmována. Film ale vyloženě nedoporučuji!

Já mám ale ještě radši jinou knihu tohoto autora:

Tady byla Britt-Marie

Tato kniha je pro změnu o staré důchodkyni, která již má ráda svůj klid a pořádek. Jenže se nachomýtne do jedné malé vesničky, kde jí svět naprosto obrátí vzhůru nohama parta malých kluků neustále kopajících do balonu a u toho naprosto nehledících doprava a doleva, kde co poboří, nebo rozbijí. A Britt-Marie se, jak už asi tušíte, nakonec nedobrovolně stane tou nejlepší chůvou, ba některým i dokonce maminkou a nejlepší přítelkyní. A žena, která na začátku chtěla hlavně odsud zmizet, je nakonec nejspokojenější právě tam, kde je, a nehodlá se toho vzdát.

Takže toliko k mým oblíbeným knihám od mého oblíbeného autora. Určitě ještě stojí za zmínku kniha Medvědín a její pokračovaní My proti vám. Ale zde se již autor dostává k poměrně náročnějšímu tématu, a to znásilnění. Tím pádem už tyto knihy nejsou tak vtipné, jako ta jeho předešlá nenáročná díla, ale mají zase úplně jiný rozměr.

Ema Taila

Knihy mám ráda od dětství. Čtu, co mi přijde pod ruku. Dám na tipy kamarádů, tipy knihkupectví, někdy jen tak sáhnu do knihovny. Je veliká a mnoho knih jsem ještě nečetla. Co jsem v poslední době četla? Určitě mi utkvěla kniha s názvem Jméno Růže (Umberto Eco), dále Heřmánkové údolí (Hana Kornerová), Okamžiky štěstí (Patrik Hartl) a Šikmý kostel (Karin Lednická). Čtou se jedním dechem, jsou ze života a nutí k zamyšlení. Teď jsem zrovna rozečetla knihu s názvem Egypťan Sinuhet (Mika Waltari). Je to velmi těžké čtení. Musím číst pomalu. Sinuhet se stane lékařem a zažívá dobrodružství. Knihu vypráví on sám. A pozor, kniha je opravdu velmi tlustá a není radno ji tahat v kabelce :-). Každé prázdniny však ale čtu Harryho Pottera. Vychutnávám si léto, klid, pohodu, dovolenou a tyto knihy k tomu nějak patří. Tento zvyk dodržuji mnohá léta. Začnu pěkně od jedničky a zakončím Prokletým dítětem. Pokud máte rádi knihy z lékařského prostředí, ale přitom milé, laskavé, doporučuji ságu Doktora Oreallyho. Je to sága mnoha knih, teď přesně nevím, kolik jich je. Jmenují se například: Doktore fofrem, jde o život, nebo Doktore, čas to zahojí. Jsou to milá dobrodružství doktora a jeho parťáka, který se zaučuje. Odehrávají se ve vesnickém prostředí a moc se mi líbí, jak tam jsou lidé velmi jednoduší, příliš nevzdělaní, ale to jim nebrání v tom, chovat se neskutečně hezky, pomáhat si, překonávat strasti i bolesti. Na konci každé knihy jsou pak recepty od hospodyně doktora. Moc doufám, že se mi podaří přečíst všechny díly a všem přeji krásné letní dny.

Katie Haleki (Dívka beze jména od Lisy Reganové)
Náčelnice policie města Denton je přivolána k podivnému případu těhotné expřítelkyně jejího mrtvého manžela, kterou někdo málem ubyl k smrti a zároveň odcizil její novorozené dítě. Zanedlouho na to se zjistí, že její snoubenec zmizel a v jeho době očividně došlo k potyčce, soudě podle zakrvácené kuchyně. Takto napínavě začíná kniha Dívka beze jména, druhý díl série Případy Josie Quinnové.

Pokračování první knihy, která pro mě byla naprosto boží, jsem se však bála. Co když mi to zkazí požitek z první knihy? Nebude to nuda? Přebije něco první a naprosto strhující příběh? Strach byl však naprosto zbytečný. Spisovatelka mě znovu donutila knihu přečíst na jeden zátah, hlavní postavu naprosto žeru a zápletka byla opět hodně zajímavá.

Obecně mám ráda knihy, které mají krátké kapitoly a jsou velmi čtecí. Dívka beze jména splňuje obojí. Každá kapitola však končila tak napínavě, že jsem prostě musela ihned číst dál. Takové napínáky jako od Lisy Reganové jsem ještě nečetla. Miluju to, jak je člověk od první až do poslední stránky pohlcen a není potřeba psát několikastránkový „popis na úvod“, který mne většinou hodně nudí. Vše podstatné je vysvětleno v ději, ze kterého to vyplývá naprosto přirozeně. Rozhodně si plánuju přečíst i další díly a této knize dávám ve své recenzi plný počet bodů!

Princess Star
Rozečtenou knížku samozřejmě mám, ale jsem teprve na samotném začátku, tak radši napíšu o svých nejoblíbenějších knížkách.

Úplně ze všech nejoblíbenější je samozřejmě série Harryho Pottera. Vážně jsem ještě nečetla nic, co by mě bavilo víc. Čas od času se k němu vždycky vracím a když se dostanu na konec sedmého dílu, mám pokaždé co dělat, abych celou sérii nezačala číst znovu.
Po letech odříkávání jsem se nechala kamarádkami přemluvit a přečetla si Stmívání. A páni! To je vážně super série! Tu mám taky moc ráda.
Další mojí oblíbenou sérií je Pán prstenů včetně Hobita. Baví mě ten svět, i když bych možná ocenila, kdyby se v něm vyskytovalo méně postav. Ale i tak si mne Středozemě získala.
Po shlédnutí seriálu Hra o trůny a po dohrání videohry Zaklínač III jsem usoudila, že tyto knižní série musí také jednoznačně patřit do mě knihovny. Ještě jsem se k tomu ale nedostala. Věřím však, že až si je přečtu, budou i ony patřit mezi moje oblíbené.
Mám pár knížek od Terryho Pratchetta a i z nich jsem unešená. Rozhodně plánuji nákup všech zbylých, které ještě nevlastním. Navíc jejich barevné obálky dělají v knihovničce velkou parádu.
Letopisy Narnie jsem měla ráda hlavně v mladším věku, ale svou atmosféru ve mně zanechaly. Do mých oblíbených knih jistojistě patří.
Také mám v oblibě knihy Dana Browna. Nejvíce pak Digitální pevnost, Anděle a démony, Šifru mistra Leonarda a Ztracený symbol.
Dalším autorem, u kterého mám téměř stoprocentní jistotu, že se mi jeho kniha bude líbit, je Jeffrey Archer. Nejraději mám Čtvrtý stav, Synové štěstěny a Čas pomsty.
Když jsem byla malá, měla jsem moc ráda knížku Paní Láryfáry od autorky Betty McDonald. V dospělosti mám oblíbené jiné její knihy, a to Vejce a já a Co život dal a vzal.
Mojí oblíbenou knihou je také Jurský park od Michaela Crichtona. Oproti filmu je kniha mnohem více strašidelná a také v ní zemře více postav.
Určitě musím také zmínit Válku Roseových autora Warrena Adlera.
Velmi mne také zasáhl Deník Anny Frankové a My děti ze stanice ZOO.
Knih, které se mi líbily, jsou mraky, ale tyto jsou moje ze všech nejoblíbenější.

London Brown
Ako Vášnivá čitateľka sa rada zapojím do 2 výzvy. Čítam už od malička, prvé strany som prečítala už v 5 rokoch, čítanie ma stále baví a vo veku 13 rokov som pyšná na to, koľko kníh som prečítala. Pre príklad tento mesiac som si zašla do knižnice v neďalekom mestečku, knihovníčky ma už dobre poznajú, niekedy im pomáham ukladať knihy do políc. Občas mám pocit, že sa tam vyznám viac ako oni.

Ale späť ku knihám, tento mesiac sa pýšim 7 prečítanými knihami: Prvá časť Selekcia, knihu som prečítala za jeden deň, naozaj ma bavila či už ako zápletka alebo vývoj postáv Naozaj sa teším keď si budem môcť prečítať jej pokračovanie. Milujem knihy s milostným trojuholníkom, no keď to dopadne inak, ako by som si predstavovala, moje reakcie sú fakt na smiech.

Prečítala som dve časti z knihy Poklony sprisahania, tieto knihy ma naozaj naozaj bavili a preto mi je ľúto čo som následne zistila. Séria má 4 knihy, 2 preložené v slovenčine, ostatné sú dostupné iba v angličtine.

Nechápte ma zle, s angličtinou nemám vôbec žiadny problém, no ja si knihy nekupujem. V podstate sa mi to vôbec ale že vôbec nevyplatí. Naozaj každú knihu prečítam max. za 3 dni, stal sa zo mňa rýchločítateľ a v škole vynikám mojimi schopnosťami čítania s porozumením aj ťažkých slov.

Prehladala som všetky knižnice v okolí, ale nikde nemajú tieto anglické výtlačky. Nič to však nemení na tom, že obe knihy boli naozaj zaujímavé. Boli písané z pohľadu tretej osoby a dialógmi. Príbeh sa odohral v minulosti, v akadémii pre mladé dámy. Škola však nebola obyčajná a vyučovalo sa v nej okrem prísnej etikety hlavne špionáž. Taktiež sa v druhej knihe objavuje náznak ľúbostného trojuholníka :D

Ďalšie prečítané knižky boli tri knihy zo série Oksa Pollocková, tiež veľmi zaujímavé knižky, neviem, či ja som iba zvyknutá na knihy 15+, ale knižka mi prišla pre také 12 ročné dievčatá, objavili sa tam aj akcie a ľúbostný trojuholník mi vynahradil občasné nudné rozprávania z minulosti (prvá kniha (čas čítania)- 2 dni, druhá kniha- 1 deň, tretí deň- 1 deň). Zasa sme sa dostali k veci, ktorá ma trošku hnevá, a to že séria má 7 kníh a v mojej knižnici sú iba tri! Proste na nervy :D

Posledná kniha: Krvavá dedička (čas čítania- 1 deň). Dobrodružní kniha o príbehu princezny vyhnanej z kráľovstva za tým, že zabila kráľa svojou mocou ovládať krv vo všetkom živom, čo jej dáva veľkú moc. Na svojej ceste pomôže väzňovi, s ktorým sa spojí, myslím že je to veľmi dobrá kniha, preto viac neprezradím.

Teraz ma čakajú posledné dve knihy zo serie: Selah.

Tery Poe

Už před časem mě donutil kamarád, abych s ním zašla do kina na film Duna. Nechtělo se mi, očekávala jsem hromadu akce se slabým příběhem a spoustou počítačových efektů. Nebyla jsem daleko od pravdy, ale i tak mě film něčím uchvátil. Tehdy jsem si řekla, že bych si ráda přečetla jeho předlohu, tedy stejnojmennou knihu od spisovatele Franka Herberta. Nicméně, čtení pro radost šlo v poslední době spíše do pozadí, a tak jsem spojila příjemné s užitečným a rozhodla se poslechnout si knihu v audio verzi a v českém překladu. Nyní jsem přesvědčena, že pokud by knihu nenamluvili vynikající Marek Holý a Jana Stryková, určitě bych se pro knihu tak horlivě nenadchla. Knížce svými hlasy vdechli duši a já si ji pouštěla do uší v každý vhodný moment.

Duna vypráví příběh o Paulu Atreidovi, jeho matce Jessice a životě na písečné planetě Arrakis, přezdívané Duna. Zabývá se komplexními tématy, jako jsou politika, náboženství a environmentalismus. Frank Herbert vytvořil, a do nejmenšího detailu vyobrazil, originální příběh odehrávající se někde v daleké budoucnosti.

Pokud bych ale knihu četla, určitě by mi čtení trochu znepříjemňovalo nespočetné množství postav, které je nesnadné si zapamatovat a občasné nadbytečné pasáže, na které není dále v příběhu navázáno (např. Paulova zkouška). Pak také maličkosti, jako je role žen v Herbertově příběhu (na budoucnost až neuvěřitelně zastaralé) a až nelogické množství intrik, které autor několikrát komentuje slovy “Úskoky v úskocích dalších úskoků.”, zejména ty vytěsňují knihu na pomezí sci-fi a telenovely.

Celkově bych knihu určitě doporučila, a to zvláště ve výše zmíněné audio verzi. Přeci jen se jedná o klasiku a mě osobně fascinují knihy napsané v minulosti (prvně vydaná v roce 1965), ale pojednávající o budoucnosti a rozebírající vznik náboženství jako nástroje politiky.

Eillen McFir Elat

Lásku ke čtení ve mě vzbudili rodiče už v malém věku. Začalo to hltáním písmenek v Čtyřlístku. Písmenkům jsem ve svých čtyřech letech nerozuměla, a tak jsem si prý vymýšlela vlastní příběhy k obrázkům.

Nevím, jestli to byla má první kniha, ale je to první kniha, kterou si pamatuji, že jsem přečetla. Bylo to o letních prázdninách a jednalo se o Hochy od Bobří řeky. Jak já si zamilovala příběhy pana Foglara a hltala je od rána do večera! Vlastně se stalo tradicí, že jsem každé prázdniny začínala příběhem Chata v jezerní roklině a sama snila o tom, jak bych si takovou chatu postavila. Na jednu takovou chatu (byť postavenou rozhodně kvalitněji) jsme pak s rodinou jezdili každé prázdniny. A tak jsem si prožívala to, co jsem doposud jen zažívala na stránkách knih a vlastně jsem neměla potřebu Foglara dál číst. Tehdy jsem se poprvé dostala ke klasickým romantickým příběhům. Jane Austen se stala mojí letní společnicí (Rozum a cit, Pýcha a předsudek…). Prázdniny sice již mnoho let nemám, jen krátké chvíle dovolených, přesto si neumím představit červenec bez pana Darcyho a srpen bez plukovníka Brandona. A krásné je, že s každým dalším čtením v příbězích objevuji stále něco nového…

Indris Elwinor(Cizinka od Diany Gabaldon)

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo ocitnout se v minulosti? Já ano. Vždy mě zajímalo, jak bych se dokázala přizpůsobit zvykům jiné doby. Jak bych si vedla? Neprozradila bych se? Pokud si pokládáte stejné otázky, mám zde tip na knihu právě pro vás. Je jí Cizinka.

Hlavní hrdinkou této knihy je zdravotní sestra Claire Randall, Ta v roce 1948 navštíví spolu se svým manželem Skotskou vysočinu. Zde se jí však přihodí neuvěřitelná věc. Po dotyku jednoho z kamenů kruhu Craigh na Dun se ocitne na témže místě ovšem v době před dvěma sty lety. Tedy v polovině 18. století, které bylo výrazně poznamenáno boji mezi Hannoverskou a Stuartovskou královskou dynastií. Claire čeká pravý šok. Z pokrokového 20. století se přesouvá do míst, kde vládne klanová hierarchie, muži nosí kilty a chystá se jedna z nejtragičtějších kapitol skotských dějin, bitva u Cullodenu.

Více z děje vám neprozradím, ale ráda vám svěřím, že kniha kromě historických faktů a reálií každodenního života nabízí také romantiku, nádherné popisy přírody a mnoho humorných scén. Ačkoli má přes 700 stran, vtáhne vás natolik do děje, že si ani neuvědomíte, že se blížíte k jejímu konci. Pro mě osobně byla kniha velkým zdroje informací, protože ačkoli dějepis miluji, o povstání Jakobitů jsem slyšela poprvé právě až z této knihy. Britským dějinám této doby totiž není ve střední Evropě věnováno příliš prostoru. Což je celkem škoda.

Na závěr mám pro vás ještě jednu perličku. Celá kniha, stejně jako ostatní díly série, byla zpracována do krásného seriálu Cizinka (Outlander). Tento seriál se stal obrovským hitem a z míst, která se v něm objevují, se staly přes noc doslova magnety na turisty.

Pokud tedy nevíte, po jaké knize sáhnout, sepište si seznam a můžete s klidnou duší vyrazit do knihovny. Z takové velké škály různorodých témat a knih si snad vybere každý. Těším se na další nádherná vypracování, které mi vždy zlepší náladu a doufám, že si slunečné dny užíváte plnými doušky.

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright