Čtení – bezpochyby jedna z oblíbených kratochvílí současných i minulých obyvatel hradu. Stačí se podívat, jakou účast měl třetí úkol celohradní soutěže Kytice. Po přečtení Vašich recenzí nám v redakci Žlutého Trimela (ŽT) vyvstalo mnoho dalších otázek týkajících se čtení a knih samotných. Vydali jsme se tedy do příjemně chladných chodeb hradu i na sluncem zalité školní pozemky a pochytali pár žlutých duší, abychom je podrobili důkladnému výslechu na téma „Knihy“.

Níže si můžete přečíst odpovědi nejen od mrzimorských studentů: Helen Miltonové, Luny Sparrow, Theodora Mudda, Eivli SSelene, Amandy Wright, ale i od profesorů se žlutou duší: Mischel Binghum, Andrewa Uroborose a v neposlední řadě od naší drahé kolejní ředitelky, madam Oresty McCollin Vianuevy. Pokud patříte ke kouzelníkům a čarodějkám, které nenápadně okukují ostatní při čtení, aby zachytili název titulu nebo alespoň autora knihy, určitě si následující rozhovor užijete.

ŽT: Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha, kterou jste za svůj dosavadní život přečetli? A proč je to ta nejoblíbenější?

Helen: Když pominu Harryho Pottera, tak určitě Zlodějka knih. Protože popisuje dobu, kterou mám ráda, a má zajímavou dějovou linku.

Madam Mischel: Tak toto je ťažká otázka. Popravde mám niekoľko obľúbených kníh ako Sklenený trón, Papierová princezná, ale asi naj je Insomnia. Je to hlavne kvôli tomu, že mám pocit ako keby som s ňou bola spätá. Čo robia mladí ľudia keď nemôžu spať? Zažívajú predsa dobrodružstvá a ja som to s hlavnou hrdinkou rada prežívala.

Luna: Nedokážu říct, která kniha je moje nejoblíbenější. Je spousta knih, které se mi líbily a každá mělo něco, co na ní bylo skvělé. Neumím říct, která se mi líbila nejvíc.

Pan Andrew: Určitě a bez přemýšlení Hrabě Monte Christo od A. Dumase. Tahle kniha mně učarovala v době, kdy jsem běžně četl Mayovky a už zůstala na špici. 

Theodor: To je těžké vybrat si pouze jednu. Jelikož čtu většinou knihy s motivem sci-fi nebo městské fantasy, tak bych rád uvedl dvě, každou za jeden z těchto světů. Za scifi Imperátora Duny od Franka Herberta, čtvrtý díl této už legendární série. A proč je nejoblíbenější? Je to ten typ knihy, kde hlavní hrdina není vlastně hrdinou a dosti drastickým způsobem vysvětluje pojem sebeobětování. Za fantasy jsou to Masky smrti od Jima Butchera, kvůli části s písní “Sympathy for the Devil”. I když u nás vyšlo pouze prvních deset dílů a v celé sáze jsou daleko úžasnější kapitoly jako Jízda na nemrtvém dinosaurovi, tahle část v Maskách sedí jako pozadí na hrnec.

Madam Oresta: Jako správný knihomol nemám oblíbenou jednu knihu, ale chovám úzké vztahy se všemi knihami, které mám. Dá se říci, že jsem knižní polygamista. Nejde určit, která je nejoblíbenější, to je jako, kdyby mě nutili vybrat, které z dětí (pokud bych nějaké měla) je můj miláček. – odmlčí se – Nebo říct, který z Doctorů je nejlepší! To prostě nejde. Každý má něco, co ho vyzdvihuje, taktéž knihy mají své báječné rysy a co nenajdu u jedné, bude mít další a skvěle se to doplní.

Eivli: Oblíbenou knihu nemám, ale mám oblíbenou sérii, je to série od Kay Hooper a celá série se jmenuje Noah Bishop, agent FBI. Je to detektivní série s příměsí nadpřirozena. Dlouho mi trvalo, než jsem onu 14dílnou sérii nasbírala. Četla jsem všechny díly, ale samozřejmě, některé jsou za mě lepší. Knihy mě dost zaujaly, jen se nesmí číst v noci, když jste doma sami. Ale než jsem četla tuhle sérii, tak za mě vedlo Bratrstvo černé dýky od J. R. Ward. 

Amanda: Samozřejmě mezi mé nejoblíbenější patří série Harryho Pottera, ale kdybych měla vybrat jen jednu jedinou, bude to s největší pravděpodobností Malý princ – zasní se -. Jako dítě jsem strašně rychle chtěla dospět a rozumět starším, přišli mi tak moc obdivuhodní. Jak jsem rostla, narazila jsem na tuto knihu a pomalu mi začalo docházet, že si v sobě to dítě naopak chci uchovat navždy, protože svět dospělých není takový, jaký jsem si jej představovala – pokrčí rameny –. V tom dětském jsem mohla být kýmkoliv jsem chtěla, nemusela jsem se stydět, byla jsem čistá upřímná duše – jako téměř každé dítě. Dneska moc ráda pracuji s dětmi, povídám si s nimi a naslouchám jim. Jakoby se pak člověk na chvíli zase ocitl v bezstarostných dětských letech. Snažím se jim taky tvořit zážitky, aby, až vyrostou, měly vždycky kam ve vzpomínkách putovat a nezapomínaly, kým kdysi byly – usměje se –.

ŽT: Jakou nejtlustší knihu jste kdy četli? Přečetli jste ji celou? Doporučili byste ji?

Helen: Shodou okolností jako ta v bodě jedna.

Madam Mischel: Najdlhšiu knihu som čítala Svedectví od Kinga. Popravde to bola prvá a jediná kniha čo som neprečítala celú. Vždy si hovorím, že sa vrátim k tomu späť, ale nie a nie sa k nej dostať späť. A to som už mala trištvrte knihy za sebou. Len si pamätám, že ma tam niečo odradilo, pre čo som nevedela pokračovať. 

Luna: Nevím úplně přesně, která byla nejtlustší, ale nejtlustší, co se mi povedlo si vzpomenout, bylo Spát v moři hvězd část I. (Christopher Paolini) s 560 stránkami. Doporučila bych ji někomu, kdo má rád sci-fi, nevyžívá se v realističnosti a nevadí mu, když má knížka chvilkami pomalejší tempo. Dočetla jsem ji a v celku se mi líbila. Má i pokračování.

Pan Andrew: Nejtlustší knihu – zamyslí se –. To je dost zavádějící, protože když člověk přečte jednu tlustou knihu, nebo dvanáct dílů, které ale byly vydány jako samostatné knihy, co z toho je to pravé?  – usměje se – Pokud budu brát jednu jednotlivou knihu, bude to TO a Svědectví od S. Kinga. Obě bych co do tloušťky stavěl na stejné místo. Pokud ale vezmu knihu na díly, pak jsou to Paměti lékařovy opět od A. Dumase, které čítají 12 knih.

Theodor: Většinou čtu knihy do 600 až 650 stránek na díl v sérii. Když je to víc, tak to bolí, jak v ruce, tak hlava. Zase mám takhle přečtenou celou ságu Duny od Franka Herberta a její historii od jeho syna Briana. Což je nějakých 15 knih a půlku série Hyperion od Dana Simmonse. Pokud máte rádi sci-fi, tak obě série jsou skvělé a také trochu úvod do těch divnějších kousků. Většinou to bývá, že pokud koupím první díl, či nějaký v sérii, chci pak zbytek.

Madam Oresta: Těch je! Čím tlustší, tím lepší, protože co? Déle vydrží! Mezi ty nejtlustší patří série Hry o trůny, kdy má nejsilnější z nich něco přes 1500 stránek. Ale oblíbenější mám knihy od Maasové, kde bez problémů dám tisícovku, dvě za víkend a je to málo! Ty rozhodně doporučuji! – přikyvuje –

Eivli: Ehm, tak to bude Nový přehled Biologie, kniha má cca 800 stran. Celou jsem ji nedala, ale četla jsem jen vybrané kapitoly. Určitě je velmi nápomocná hlavně těm, co studují příslušné téma u mudlů.

Amanda: Tlusté knihy moc nečtu, neboť nemám většinou tolik času, abych takovou knihu zhltla za těch pár volných dní, co mám, a že já nerada odkládám rozečtenou knihu – zdůrazní –. Je to navíc nepraktické, třeba do vlaku či tramvaje. Nejdelší popravdě byl asi právě Harry Potter a toho jsem četla už několik let zpátky, kdy toho času ještě bylo více.

ŽT: Jakou podle Vás nejhorší knihu jste kdy četli? Proč byla tvou nejhorší?

Helen: Na tu si už nepamatuji, asi protože byla tak hrozná – zasměje se –.

Madam Mischel: Najhoršia kniha bola to Svedectví. 

Luna: Nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla, byla Generace Z (Jonar C. Nader). Většinou knížky dočítám, i když mě až tak moc nebaví, ale tady jsem se prokousala do půlky knihy, a pak ji odložila. Příběh mě nebavil a ztrácela jsem se v něm.

Pan Andrew: Ty jo – znovu se zamyslí – nejhorší knihu. Tady nevím, co odpovědět, protože když mě kniha nezaujme během první pětiny obsahu, považuji za ztrátu času ji dočítat. Je ale jedna kniha, kterou jsem zkoušel opakovaně číst, protože je naším národem brána jako jakýsi klenot. Já se ani jednou nedostal dál než za prvních pár stran. Je to Dobrý voják Švejk od Haška. Možná bych se měl stydět, ale nestydím. Já se neprokousal ani filmem – usměje se –.

Theodor: Jelikož čtu velice pomalu, tak si své knihy vybírám. Přesto mezi nimi byla i spousta braku. Ale o těch jsem věděl, že to nejsou žádná veledíla. Jenže byly dvě knihy, které mě odradily od dočtení zbytku série. Ta první je Záludné léto od Bena Aaronovitche, kdy postavy začaly dělat něco jiného, než by podle mě dělat měly, a po celou dobu čtení mě to otravovalo více a více, kdy na konci jsem knihu odhodil a řekl si, že tohle je konec a nemám chuť pokračovat s tímto světem dál. Podobně to bylo i u Restaurantu na konci vesmíru od D. Adamse, kde depka z knihy jen čiší. Ale jednou se k ní stejně budu muset vrátit.

Madam Oresta: Málokdy se mi stane, že knihu, ač špatnou (ať už z jakéhokoliv důvodu), nedočtu. Je ovšem jedna, kdy jsem si koupila rovnou celou sérii na doporučení, jak je skvělá a úžasná – ušklíbne se – a nedočetla jsem ji ani do třetiny, možná poloviny. Je to první díl série Těm, které jsem milovala. Oh, u toho jsem trpěla víc než u druhého dílu Hry o trůny, ke kterému jsem se vracela asi čtyřikrát.

Eivli: Nejhorší kniha? Pokud mě kniha nezaujme do cca 3. kapitoly, tak ji většinou nedočtu. Takže si pak nespojím, že jsem se ji někdy snažila číst.

Amanda: Nejhorší? – udiví se – Zajímavá otázka. Pamatuju si jednu z dětství. Vůbec si nevzpomenu, o čem kniha byla a jak se jmenovala, ale pro mé minulé já byla příšerná, protože to byla jedna z mála knih za celý můj život, kterou jsem nakonec ani nedočetla. Vím, že mi nějak nesedla hlavní hrdinka, ani styl psaní spisovatelky. Z těch, co jsem četla nedávno, tak mě určitě nejméně zaujal Stařec a moře, kdy jsem pořád čekala, co se v knize stane. Problém byl v tom, že jsem byla na poslední stránce a kniha končila tak, jak začala. Vlastně se nic nezměnilo. Nepopírám, že to je poutavě napsané, asi je to dost ze života, že stále s něčím bojujeme a někdy se to prostě nedaří, ale na konci knihy jsem byla celým příběhem vlastně dost deprimováná a nezanechal ve mně vůbec pozitivní pocity. 

ŽT: Jakou knihu čtete právě teď, nebo na jakou knihu se chystáte?

Helen: Dočíst Zaklínače 4.

Madam Mischel: Konečne som sa pustila do Zaklínača. Momentálne som na druhej knihe a fakt je boží.

Luna: Právě teď čtu Hunger Games: Síla Vzdoru (Suzanne Collinsová) a Smrt krásných srnců (Ota Pavel).

Pan Andrew: Právě se chystám na Hobita. 

Theodor: Teď mám rozečtené dvě. Hyperprostor od Michia Kaku, což je velice tenká knížka pro laiky, jak pochopit desetirozměrný prostor a další pojmy moderní teoretické fyziky. A tou druhou je Přízrak minulosti od Timothyho Zahna, která je jednou z mnoha knih ze světa Hvězdných válek od tohoto autora, která sleduje činy mého oblíbeného červenookého modrého imperiálního stratéga velkoadmirála Trawna.

Madam Oresta: I zde jsem polygamista. Bohužel, už tři čtyři roky trpím čtecí knižní depresí a nedokážu se žádné věnovat tak, jak chci. Ano, zvládnu už knihu vzít do ruky a číst ji, ale nemám z toho absolutně nic. Takže snahou obnovit svůj milovaný koníček jsem rozečetla dobrých šest sedm knih, nepočítaje mangy, v naději, že to půjde, ale – posmutní – nechci číst knihy a nemít k nim vztah. Kniha je jedna z mála věcí/lidí, co s vámi bude pořád, v dobrém i zlém, a chci si ty společné chvíle pamatovat. Ne je mít v paměti spojené s pocitem, že jsem si je vynutila a vlastně nemám tušení o čem je.  Je to pár knih od Stevena Kinga, Maasové, Sandman Slim od Richarda Kadreye, Série Divotvůrce od Sebastiena de Castella, a určitě jsem na některé zapomněla – zamyšleně vzhlédne – jít teď hledat záložky v knihách, budu tu několik nocí – odmlčí se – U rozečtených sérií mang, kterým věnuju pozornost, to je stejné.

Eivli: Mám rozečtenou knihu od Busny – Tam, jedeme do Afriky.

Amanda: Momentálně mám rozečtenou knihu Jako hvězdy v temné noci a vypadá to jako zajímavé čtení, tak jsem zvědavá, jak se příběh bude rozvíjet dál – ukazuje Tery obálku knihy –. Zatím to je trošku o emancipaci žen, kdy se hlavní hrdinka stává knihovnicí a rozváží na koni knihy i pro rodiny, kde třeba neumí číst a snaží se takto šířit vzdělanost.

ŽT: Změnila Vám nějaká kniha pohled na život, nebo přinesla nějaké moudro, kterým se v životě řídíte? O kterou knihu a moudro se jedná?

Helen: Harry Potter – zjistila jsem, že opravdu nepatřím mezi mudláky.

Madam Mischel: Doslova nejaké múdro by som nepovedala, že by som si z nejakej knihy zobrala. Nie, že by nemali v sebe múdra. Ale nejak radšej si to prispôsobím na svoju povahu.

Luna: Nemůžu říct, že by mi nějaká kniha změnila pohled na život, ale občas se stává, že mě přečtená kniha nutí přemýšlet nad svým obsahem a nad mým okolím. Jedny z těchto knih byly: Dárce (Lois Lowry), Psí poslání (W. Bruce Cameron) a Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry). Určitě jich bylo víc, ale nevzpomínám si na ně.

Pan Andrew: Byl to právě Hrabě Monte Christo. Zasáhl mě v době, kdy se osobnost člověka formuje a hledá své vzory. Hrabě mi obrovsky imponoval svým klidem, schopností promýšlet, kombinovat a plánovat. Ale především svou moudrostí a hrdostí. Na konci knihy se skví věta, která se mi moc líbila: „Veškerá lidská moudrost spočívá ve slovech ČEKAT a DOUFAT.“

Theodor: Takových knih bylo. Věřím, že s každou přečtenou knihou je člověk moudřejší. Ať pochopí záměry, či důvod, proč autor knihu napsal. Ale asi nejvíce mne ovlivnil Sun Tzu s Uměním války a jeho citátem: “Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě.” Na to o jak tenkou knížku se jedná, je v ní mnoho vědění, které se dá vyložit i pro život běžného dne.

Madam Oresta: Každá kniha má svá moudra, své rady, poučení. Dá se říci, že každý autor/spisovatel dává svá moudra/rady/poučení do svých knih. Někdy ze života a zkušeností, jindy od kolegů. Dá se tedy tvrdit, že to moudro předala kniha, nebo spíše autor sám? Určitě mi ale něco dala série Maasové. Taktéž knihy od Kinga mají svá moudra a poučení. Jako dítěti mi ovšem otevřely oči knihy jako Zaklínač, Upír s tváří Anděla a Řada nešťastných příhod. Mohla bych říct i série knih Harryho Pottera, ale to by bylo moc velké klišé, protože to budou očekávat všichni – směje se -. 

Eivli: Jako dítě jsem měla moc ráda encyklopedie, které v sobě skrývají tolik informací. 

Amanda: Rozhodně to je právě kniha Malý princ, o které jsem se více rozepsala hned u první otázky, je tam tolik různých mouder, že nemohu vybrat pouze jedno jediné. Celá ta kniha je jedno velké moudro, v kterém si každý najde to své – pousměje se -.

ŽT: Jakou nejpraktičtější knihu vlastníte, respektive, k jaké knize si chodíte nejčastěji pro radu (kuchařka, chov, zahradničení apod.)?

Helen: Babiččiny rady do zahrady.

Madam Mischel: Najpraktickejšiu knihu mám Tradičnú kuchyňu od Lidla. Sú tam tradičné recepty v modernom prevedení a popravde stade vždy niečo skúsime doma navariť.

Luna: Žádnou takovou knihu nemám. Většinou, když potřebuji poradit, chodím si pro odpověď na mudlovský internet.

Pan Andrew: Vlastním Google. Tam je skoro všechno – usměje se –. Ale knihu ryze praktickou – listuje v paměti –. Mám kuchařku, kterou jsem původně dostal jako provokaci, ale kterou používám čím dál častěji. A zdědil jsem po tátovi knihy o zahradě. Ty ovšem leží nedotčené v knihovně. Možná na ně jednou dojde.

Theodor: Tady jsem za jedno s panem Andym – zakření se –. Google, nejlepší kamarád. Ale dost často jsem měl u sebe tlustou bichli s Murphyho zákony, kterou jsem jednou koupil v Levných knihách a přežila v poličce po mnoho let. 

Madam Oresta: Kam chodím nejčastěji pro rady? Tak samozřejmě k tomu největšímu odborníkovi – udělá dramatickou pauzu – Mně! A když nevím já, zeptám se přátel, a když ani oni, strejda Google to jistí. A když ani on ne, tetička Wiki ano. Nu, a když ani ta – pokrčí rameny –. Dědečkovi Seznamu se raději vyhnu a jdu zpět k největšímu odborníkovi – sama sobě.

Eivli: Bojím se to přiznat, ale často jsem otevírala Pravidla českého pravopisu, kvůli i/y apod.

Amanda: Nejchytřejší kniha je rozhodně maminčina kuchařka! Té nesahá nic ani po kotníky – vykřikne bez váhání -.

ŽT: Kde nejraději čtete? A kde reálně nejčastěji čtete?

Helen: Nejraději venku v létě pod stromem na dece. V reálu skoro nestíhám číst, ale když už tak v posteli – usměje se –.

Madam Mischel: Najradšej čítam vonku v prírode, keď sme na výlete, na stanovačke. Ale to nemôžem až tak často. Tak buď doma na terase či v posteli. 

Luna: Nejraději čtu na chatě, ale reálně nejvíc čtu ve škole a na chatě.

Pan Andrew: Já čtu vlastně všude, protože mám asi milion knih v tabletu. Ale nejraději asi v posteli nebo v křesle. Mám rád na čtení klid a pohodlíčko – spokojeně pokýve hlavou –.

Theodor: Mno, většinou v ložnici v posteli, kde se při každé přečtené kapitole kroutím jak žížala, abych si udělal pohodlí. Pak na cestách MHD nebo vlakem a na dovolených. 

Madam Oresta: Nyní nikde. Bývalá jsem zvyklá číst hodně v bývalém bydlišti, protože knihy byly mé útočiště před psychickým trýzněním, kdy jsem četla u hraní her, sledování filmů, cestě do práce, u vaření, u všeho. Nyní mi cesta trvá cca čtvrt hodiny, sotva se vcítím do děje a už musím odkládat, to je škoda. 

Eivli: No nejčastěji čtu v posteli a nebo v křesle. 

Amanda: Nejraději čtu ve vaně. Jenomže vana rychle vychladne, pořád si někdo stěžuje, že jste v koupelně dlouho a někdy se mi vlivem horké vody klíží víčka. Reálně nejvíce čtu ve vlacích, protože jsem na cestách každý týden (hned několikrát) a ráda si je takto už odmalička krátím.

ŽT: Kolik (přibližně) v průměru měsíčně utratíte za knihy? Nebo si raději knihy půjčujete v knihovně  nebo od přátel?

Helen: Dřív? Tak 500,-. Teď tak, ehm – zahanbeně se usměje – nic. Možná 200,- za půl roku (je to hrozný, musím své utrácení za knihy zase zlepšit). Rozhodně neknihovničím, potřebuju mít ty knihy doma – promne si šibalsky dlaně –. Pěkně si je syslit.

Madam Mischel: Knihy si objednávam nárazovo. Dvakrát do roka po nejakých 60-80 eur. Čiže na sviatky si kúpim darček.

Luna: No – popřemýšlí – když to zprůměruju, tak zhruba 100 Kč. Většinou mám jednou do roku várku nových knih a jinak se snažím číst to, co už mám, nebo si půjčuji z knihovny.

Pan Andrew: Za knihy poslední dobou neutrácím nic, protože oblíbené knihy mi kupují přátelé a rodina k narozeninám a Vánocům. 

Theodor: Pokud do toho započítám u nás vydávanou mangu a komiksy, které narozdíl ode mě mnozí nepovažují za knihy, tak se to může vyšplhat k tisíci a víc. Knihy si nerad půjčuji, protože jsem takový drako jezevec, hmm drakovec? Rád vím, že knihy které mám jsou moje, a když se náhodou stane něco s přebalem nebo silněji obrátím stránku, tak je to čistě moje věc. 

Madam Oresta: Bývávalo to dost. Někdy pár stovek, jindy i tisícovka, dvě, tři – pokrčí rameny – to záleží, zda to byly celé série, či ne – zasměje se –. Ale protože, jak jsem zmínila výše, mám krizi, za knihy pro sebe jsem utratila minimum. Je mi jich pak líto, že na ně jen koukám a jejich potenciál přichází vniveč. Ale až tuhle krizi překonám, bude třeba doplnit chybějící díly sérií i všechny tituly, které se mi nashromáždily na seznamu „Must have“ a to bude zase ranec, už teď mě bolí váček s penězi.

Eivli: Teď už moc neutrácím, mám plnou knihovnu. Takže když už nějakou knihu moc chci, tak ji pořídím online a nahraju do tabletu.

Amanda: Za knihy moc neutrácím. Určitě si jednou za čas udělám radost, ale mám kartičku do knihovny, a když nějakou knihu opravdu chci, tak většinou někoho poprosím, aby mi ji dal jako dárek. Přece jenom, náš byt není nafukovací, no a peněženka samozřejmě taky ne. Za chvilku by se tak lehce mohlo stát, že knihy nebude kam dávat. Často si taky knihy půjčujeme v rodině – já, máma, její sestra i babička máme všechny stejný vkus, a tak, když jedna z nás něco dostane, většinou si to přečteme rovnou všechny. Taky máme potom téma ke společné diskuzi – pobaveně se zasměje –.

ŽT: Kolik knih (přibližně) vlastníte, resp. kolik knížek máte doma?

Helen: Plus mínus 700.

Madam Mischel: Nemám veľa kníh doma. Len nedávno som si ich začala kupovať. Dovtedy som si požičiavala. Ale nejakých 70-80 ich môžem mať ja, plus potom detské knihy a tých bude nejakých 20.

Luna: Nedokážu říct. Bydlím s rodiči a máme doma 5 plných knihoven, navíc jsou i nějaké knihy na půdě, takže vážně nevím, ale tak přes 500 určitě.

Pan Andrew: Merline, nechtěj po mně, abych je počítal!  Ale dobře, kvůli tobě to udělám. Přesný počet knih co mám doma je – odmlčí se – hoooooodně – významně poslední slovo protáhne –.

Theodor: Moc, příliš mnoho. A číslo fakt netuším, protože v jednu chvíli jsem musel dělat doma čistku, aby se vešlo i něco jiného, než knihy. Ale byly to dobré 3 knihovny, v některých poličkách i ve dvou řadách. 

Madam Oresta: Eee, jestli vydržíš tak pár týdnů, možná to i spočítám. Knihy mám všude! V knihovně, v druhé knihovně, ve třetí i čtvrté. V policích ve skříni, ve dvou policích v druhé skříní, v kutlochu nad skříní, další v krabici, v ložnici – pokrčí rameny – jsou prostě všude!  Takže se za pár týdnů z knižního labyrintu vrátím a dám vědět, protože žádná police nemá jednu řadu vodorovně ani svisle. Řadit knihy do stran, za sebe i nad sebe, je nutnost, pokud si nechci otevřít domácí antikvariát a mít v něm komínkové uličky.

Eivli: No, není to hodně, ale je to dost na to, abych měla 4 plné poličky ve dvou řadách.

Amanda: Knih nevlastním zase až tolik, neboť od malička chodím do knihovny. Asi si nedokážu ani tipnout, jsou to čtyři plné knihovničky – pokrčí rameny –. 

ŽT: Přečetli jste všechny knihy, které máte ve své knihovně? Hodláte je přečíst, nebo se prostě jen rádi obklopujete knihami? 

Helen: Všechny určitě ne. Ráda bych je postupně přečetla všechny, ale také se jimi ráda obklopuji – zasměje se –.

Madam Mischel: Knihy čo mám ja osobne tak tie som prečítala skoro všetky. Ako okrem praktických ich aj plánujem prečítať a to do konca roka, nech si na sviatky objednám niečo pekné.

Luna: V mojí osobní knihovničce určitě nemám přečteno všechno. Chtěla bych z ní přečíst co nejvíc, ale pár kousků už asi zůstane nepřečtených.

Pan Andrew: Nepřečetl jsem všechny, protože v knihovně mám i knihy o fotbale, o zahradě a podobně, které jsem zdědil po tátovi. A rozhodně je ani číst nehodlám. Mám je tam nicméně z pochopitelných důvodů – nostalgicky se usměje –.

Theodor: Eee, no ještě ne. Mám svoji poličku hanby, kterou si nesmím plést s poličkou hanby pro deskovky. Doma mám i několik knih, které jsem od někoho dostal nebo koupil z hecu, či pro pocit, že ji mám. Ale asi se k nim nikdy nedostanu. 

Madam Oresta: Knihy si pořizuji, protože si je chci přečíst. Tedy ano, 90-95 % svých knih jsem opravdu přečetla. A pokud se na některou ještě nedostalo – mávne rukou – v důchodu bude vždycky času dost. Jednou se dostane na všechny. Takže hezky do řady a jde se na věc! Ale pokud bych měla počítat i společné (sdílené) knihy, nepřečetla jsem zatím tak dobrou polovinu. Ač pár duplicit máme. 

Eivli: Mám přečtené všechny, až na pár výjimek.

Amanda: Ne, ale vše se chystám přečíst – zdůrazní –. Přes školní rok na čtení není moc chuť, čas ani nálada, a tak si šetřím knihy většinou až na léto, kdy si je mohu pořádně užít a nemusím u čtení přemýšlet nad dvaceti různými věcmi.

ŽT: Jaké knihkupectví/antikvariát, které jste navštívili, mělo tu nejlepší atmosféru (nemusí být v ČR)?

Helen: Kousek od Holešovic, měli super výzdobu.

Madam Mischel: Mne sa veľmi páčilo kníhkupectvo v Lučenci. Také malé, kde bola vždy super atmosféra, vždy mi odporučili niečo dobré. 

Luna: Většinou knihy nakupuji přes internet a do knihkupectví se moc nedostanu, ale moc se mi líbí atmosféra knihkupectví v Českém Krumlově.

Pan Andrew: Nejsem zrovna příznivec courání po obchodech, takže mi bohatě stačí navštívit tři knihkupectví v našem městě, kde o atmosféře moc řeč být nemůže. Ale do knihovny jsem chodil rád. Je ve staré budově, která má svou historickou hodnotu a vůni – zasní se –.

Theodor: Měl jsem rád hlavní Luxor na pražském Václavském náměstí, protože většina knih na které jsem tam chodil, byly v podzemním patře. Tam bylo místo, klid, přiměřená podzemní teplota a vůně nových knih na každém kroku. Jelikož Luxor udělal pár změn, tak jsem tam přestal chodit. 

Madam Oresta: V rodném městě jsem chodila spíše do knihovny. Rodina nestíhala kupovat knihy s mým čtecím tempem. Ale nyní si myslím, že jakékoliv místo, kam vejdete a je v něm cítit vůně knih, je to správné místo kam jít. Nemusí tam být milá obsluha či atmosféra lidí nebo budovy. Jdu tam za knihami, nasát knižní atmosféru, jejich vůni a moudra. Nejdu se tam koukat a zjišťovat, jestli se prodavač na mne usmívá či mračí. Je milý bonus, když je zaměstnanec milejší, ale nemůžu vědět, jestli v tu chvíli neměl svůj den, nebo je takový vždycky, a tak znovu upřu pozornost k těm voňavým knihám a užívám si zvuk otočení stránky. 

Eivli: V knihkupectví se ráda projdu a hledám zajímavé tituly, nebo jdu účelně pro danou knihu.

Amanda: Knihkupectví znám jen ve svém rodném městě a ve městě, kde momentálně bydlím. Když jsem někde na výletě, většinou nejsem sama a mé okolí nečte zrovna rádo, a tak se mi je opravdu nechce tahat po knihkupectvích. Mí blízcí – a to i ti, co rádi čtou – se mnou chodit taky nechtějí, protože jsem schopná v tom obchodě strávit opravdu až nezdravé množství času – pronese provinile –. Nenazvala bych to nejkrásnějším knihkupectvím, ale největší šok jsem zažila zajisté, když jsem v Brně vstoupila do třípatrového knihkupectví, neboť u nás doma si pod slovem knihkupectví představím malý obchůdek, respektive jednu ne úplně prostornou místnost s knihami – pokrčí rameny –.

ŽT: Jakou knihu jste měli nejvíce rádi v dětství a proč?

Helen: Výlet pana Broučka tentokráte do 15. století, protože jsem vždycky říkala, že jsem z jiné doby a hlavní hrdina se tu propadne do jiné doby – pokývá s úsměvem –.

Madam Mischel: Tak v detstve som mala rada Denník Princeznej. Tú romantiku a problémy som prežívala s Miou každý jeden deň. Potom to bol pravdaže Harry Potter. Sme boli štyria. Ja s bratom a bratranec a sesternica. A starká nám kúpila po jednej knihe. Ale pravdaže najprv si ju ona prečítala a my sme si ju medzi sebou požičiavali. 

Luna: Jako dítě jsem milovala knižní sérii Země příběhů. Měla jsem ji ráda protože jsem se dokázala ztotožnit s hlavními hrdiny a líbila se mi myšlenka celého příběhu.

Pan Andrew: Jak jsem už psal u první otázky, miloval jsem a miluju Hraběte Monte Christo. V raném dětství jsem zbožňoval Polámal se mraveneček a později Záhada hlavolamu od Foglara. A nesmím zapomenout na Vinnetoua a všechny Mayovky. 

Theodor: Jako úplně malý capart to byl Modrý a žlutý vláček. Možná tam vznikla má fixace na techniku. Já byl spíše televizní dítě, takže jsem četl jen to, co se muselo do školy. Z toho si pamatuji, že jsem ujížděl na Kytici od Erbena. Až časem přišlo sci-fi a paperbacky se Star Trekem a další klasikou, což vyvrcholilo, jak jsem již několikrát zmínil, Dunou.

Madam Oresta: Nebudu zmiňovat klišé, které nás zde spojuje, protože by to nebylo ono – vesele povytáhne obočí –. Ale v dětství jsem milovala sérii Řady nešťastných příhod, knihy s příběhem telenovel a seriálů a hlavně – udělá dramatickou pauzu – hlavně (!) knihu od Anny Rice Upír s tváří Anděla. Pamatuji si doteď, že mne tehdy babička se svou dcerou, mou tetou, vzaly na první výlet do Prahy a do jednoho starého antikvariátu, kde se ale dalo sehnat všechno. Knihy tam ležely v komínech na zemi, v policích, na stolech, na zdech, no prostě všude! A měla jsem si vybrat svou úplně první knihu dle vlastního výběru. Už si nevybavím jak jsem k ní přišla, ale po dlouhé době strávené v antíku jsem spokojeně odcházela třímajíc v náručí první knihu, kterou jsem si vybrala sama, a která měla víc než 200-300 stran. Až o mnoho let později a mnoho a mnoho přečteních jsem zjistila, jaká to tehdy byla úplná náhoda. Autorka sice napsala spousty knih, ale u nás vyšly přeložené pouze dvě. Tato a známější, kdy je známější spíše její filmové zpracování s Bradem Pittem, Interview s upírem. Jaká škoda! Koupila bych si všechny. Kniha má sice již mírné či nemírné známky opotřebení, ale na první vydání se má ještě čile k světu. Ten pocit, když jsem šla po ulici na autobus, nesla si tu knihu v náručí a těšila se, až ji cestou otevřu. Tehdy – pohlédne zamyšleně do dálky – myslím že tehdy, jsem se stala opravdovým knihomolem.

Eivli: V dětství to asi byly Děti z Bullerbynu. Četli jsme je ve škole, ale popravdě si z nich už moc nepamatuji.

Mandy: V dětství, v tom opravdu raném, jsem milovala sérii knih Duhová kouzla, což bylo o vílách. Knížky se třpytily a měly různé barvy, v příbězích byly obrázky a byly hrozně mile napsány. Myslím, že jsem tyto knihy měla ráda i proto, že odmalička nějak věřím v zázraky, kouzla a dobré konce. A taky se mi moc líbily knihy od Lucy Danielsové, protože jsem chtěla být veterinářka a ona psala dívčí romány o zvířatech. Popravdě vůbec nevím, o čem už knihy byly, ale něčím mi zřejmě učarovat musely. Později, jak jsem se už rozečetla, tak jsem se vrhla na Harryho Pottera, a ten se stal mou absolutní jedničkou.

ŽT: Je ještě nějaká kniha, kterou byste chtěli zmínit, třeba knížka která je Vašemu srdci blízká, i když není nejlepší, ani nejtlustší, ani praktická? Pokud ne, prozraďte mi prosím nejoblíbenější knižní postavu.

Helen: Ano – trilogie Hledání svatého grálu od Bernarda Cormwella. Geniální. Miluju hlavního hrdinu – zaculí se – A nejoblíbenější postava? Oliver Wood – spojí palce a ukazováčky do tvaru srdíčka –.

Madam Mischel: Rada by som spomenula aj spisovateľku Kathy Reichs a jej knihy. Tak ako seriál Kosti, tak aj knihy sú super. 

Luna: Ráda bych zmínila knihu Bratři lví srdce (Astrid Lindgrenová). Je to sice dětská knížka, ale pro mě to je srdcová záležitost. 

Pan Andrew: Bez debat musím zmínit sérii HP. Ty knihy jsou fajn oddychovka. 

Theodor: Ono je toho samozřejmě víc, podle toho jakou mám zrovna náladu. Jestli se cítím hodně nad věcí, tak je to Vladař od Machiavelliho společně s 1984, protože stále někdo nechápe, že to mají být satiry doby a ne návody. Ze sci-fi je to pak Nadace od Asimova a Enderova Hra od O. S. Carda, kde ne vždy je vše, jak se na první pohled zdá. Anebo Morituri od Simona S. Greena a série o Noční straně taktéž od něj, kdy dostanete velmi oddechovou četbu, která není úplně hloupá. A vždy si najdu nějaký ten čas na mangu, jen pokud to není Naruto nebo jiná masová shonen manga. S výjimkou Bleache, tam mi postavy nějak přirostly k srdci.

Madam Oresta: Myslím, že většinu jsem řekla již v odpovědích výše – naposledy se zamyslí –. Určitě je mnoho a mnoho knih, které stojí za přečtení, např. Papírová princezna, série Temná věž od Kinga, Lovecraft knihy, knihy ze světa World of Warcraft, série Ohnivák – Tisíc kousků Tebe, Víš, že Tě miluju i knihy s Nicolasem Flamelem – mávne pobaveně rukou -. Mohla bych jich vyjmenovat tuny a tuny, protože svým způsobem každá kniha si zaslouží doporučení i pozornost, kterou jí čtenář věnuje. Když uvážíme, že autor do každé knihy vloží kousek sebe, to nejmenší co můžeme udělat je, té knize věnovat kousek svého času. Nejoblíbenější postavu jmenovat odmítám, protože to je horší než vybrat oblíbeného Doctora nebo jít do knihkupectví a nakonec žádnou knihu nekoupit. Těch postav je tolik, že by mi ani velký ostrov nestačil, natož prsty na rukou, kdybych je měla počítat.

Eivli: Mám ráda sérii mang o Narutovi – usměje se –.

Amanda: Mému srdci jsou určitě blízké knihy od Jojo Moyes – ukazuje svou sbírku –. Do každého jejího románu se začtu tak, že nemohu přestat. Přečtené od ní mám již téměř všechno a vždycky vyhlížím její nové knihy. S postavami se vždycky dokážu absolutně ztotožnit a vše mi přijde tak reálné. Pokud tedy má někdo rád romány, tak tohle by byla určitě spisovatelka, kterou bych doporučila.

ŽT: Víc otázek už nemám. Děkuji Vám všem za čas strávený s moji maličkostí a také děkuji za všechny tipy na čtení.

Knihy ze série Harry Potter byly zmíněny osmkrát, navíc jednou pod pojmem klišé. Z hodnot, které uvedli žlutí, že utrácejí za knihy, vychází v průměru roční útrata na nějakých 1746 Kč (madam Mischel promine). Nevím jak vy, ale tohle číslo jim u nás v redakci nikdo nevěří, to musí být určitě víc!

Děkujeme, že jste si náš článek rozklikli, přečetli a doufáme, že se líbil. Pokud ano, již nyní se můžete těšit na seriálovou a filmovou zpověď.

Pro Žlutého Trimela
Tery Poe