Autor Andrew Uroboros
Včera dne 18. září se měli před 19 hod. sejít ve VS všichni, kteří se přihlásili na výpravu. Jmenovitě Primuska Samantha Ulvenová, Piper Jarwealth, Aria Montgomery, Anet Small Witch, Annie Sami Criss, Alba Jacquelin a Seraphis Alwynae.
Samantha mi ale už den před výpravou avizovala, že nejspíš nestihne přijít, takže jsem za ni zaskočil. Místo Alby, na kterou si ten večer zvlášť ošklivě zasedla paní Norisová a nepřetržitě ji vyhazovala, nastoupila Dolween Amarantine Dakini a místo Arii Montgomery, která sice byla online, ale na výzvy nereagovala, šel Michael Van Burg.
V síni nás vyzvedl neznámý pomocník mdm Monny (mimochodem pěkné čuně…vytáhl seznam účastníků z ucha – fuj!) a odvelel nás k lesu. Tam už na nás čekala naše sličná lesnice a bez větších zdržovaček nám sdělila, že cílem naší výpravy bude úklid svinčíku, který po sobě zanechávají obři. Nikomu se ta představa nelíbila. Tím spíš, že jsme si s Dolween neuměli představit, jak drhneme obří hajz… toaletu.
Mdm Monny nás ubezpečila, že obři splachovací WC neznají, ale že třeba budeme mít štěstí a vyfasujeme úklid ohniště kolem kterého se válejí kosti. Čí jsou to kosti, nám ale zatajila. Když jsem si vzpomněl na obra Koloděje, běhal mi mráz po zádech. A nejen mě. Stejné myšlenky napadaly Piper i Dolween.
Mrňata byla tak vykulená, že se držela mdm v patách, div že jí nešlapala do bot.
Naštěstí po cestě k těm nadměrným chlapíkům, zaslechla mdm jakýsi zpěv. Nejdříve jsem se bál, že to jsou víly a tak jsem si nacpal palce do uší, pak se ale ukázalo, že zpěv vychází z nějaké jeskyně. Konkrétně z vchodu do jeskyně, který měl tvar jezevčí hlavy. Mdm Monny byla příjemně překvapená, protože prý ten zpěv už dlouho neslyšela. Nj, musím uznat, že je to pamětnice již letitá, protože ani Piper, z nás všech nejstarší a nejzkušenější, zpěv neznala.
Vlezli jsme důvěřivě za mdm do jeskyně. Nejdříve jsme šli jen shrbení, posléze jsme už museli lézt po kolenou. Nic příjemného, řeknu vám. Na konci chodby nás ale čekalo překvapení. Prostorná síň a v ní nádherná žena. Piper po chvilce váhání poznala paní Helgu z Mrzimoru.
Ráda nás viděla a my ji ještě raději. Chvíli jsme s ní nezávazně tlachali a pak nám sdělila, že když už jsme tam, že si nás trochu vyzkouší, jak dobře známe žlutou kolej.
Dala nám (respektive nováčkům – my zkušenější už přeci ledacos víme, že?) pět otázek.
1. Do kolika částí je rozděleno pole mrzimorského erbu?
2. Kdy naposledy vyhrál Mrzimor školní pohár?
3. Kteří tři studenti získali jako první řád Helgy z Mrzimoru?
4. Kdy přesně se stal p.p. Matthew kolejním ředitelem?
5. Čím se vyznamenal p. Nicholas McElen?
S první otázkou se nováčci celkem prali. Všichni tvrdili, že erb má jen dvě části, ale když jim mdm Helga ukázala důkaz, pochopili, že základní erb má části čtyři.
S třetí otázkou si celkem hravě poradila Annie, i když Seraphis jí šlapala na paty.
Čtvrtá otázka se ukázala být oříškem, ale nakonec i tu přesně zodpověděla Piper. Seraphis a Annie znaly jen přibližné datum.
Pátou otázku opět vysypala z rukávu Annie a vykoledovala si tak pochvalu od samotné Helgy z Mrzimoru a malou odměnu.
Protože bylo už dost pozdě, rozloučila se s námi naše patronka a zmizela. My jsme se vydali zpět k hradu. Po cestě jsme narazili na jiskru Ohnivce a všichni do jednoho si popálili ruce, jak jsme byli chtiví přinést koleji teplo.
Takže jsme nakonec skončili v rukách pana kolejního, který nestačil rozesílat mastičky a foukat bolavé dlaně.
Jejda, to rozdělení erbu na 4 pole nějak nechápu… 4 pole má hogwartský erb, to ano, ale ten náš jezevčí?? Tam je přece jen ten jeden jezevec, ne?