Zahajovací zápas sezóny sehrál Mrzimor proti Nebelvíru a musíme skromně přiznat, že náš tým se v posledních letech opravdu vypracoval a pod vedením nové kapitánky Ellky nastoupil ve vynikající formě. Samozřejmě, čtyřnásobně stoprocentní kapitán jménem Nebelbrach s šedesáti nalétanými terčíky, to je silná zbraň na straně Nebelvíru – ovšem na straně Mrzimoru je rozhodně dostatek odvahy a bojovná nálada (viz naše aktuální mrzimorské motivační motto v záhlaví tohoto listu).

 Úplně první gól padl sice do naší brankové obruče, hned v druhé minutě zápasu ale naše střelkyně Ywa od Roztodivných krásným obloučkem umístila červený camrál do červené branky. Dalšími útočícími hráčkami základní mrzimorské sestavy byly kapitánka Ellka Willowa a talentovaná studentka 1. ročníku Samantha Am Chainless – ta za své nesmírně obětavé nasazení byla odměněna faktem, že právě jí patřil jubilejní 10. i 20. mrzimorský gól.



Brankářskou jedničkou byla primuska Vicky Charmant, jejíž bravurní zákroky zhatily nejednu nebelvírskou akci. Nu a o bezpečí spoluhráčů s odrážečskou holí v ruce pečovali Nicholas McElen a Sophia Glis Glisová – ač oba mírumilovné povahy, do potlouků bušili vpravdě svědomitě.

Základní sestava červených zahrnovala střelkyně Rebeccu Shadowfang, Esperanzu Milagrosu a Nicol Rodrigez, v brance Emily Smith, na postu odrážeče velezkušená Jane Mooren a kapitán Nebelbrach Mechacha. O obsazení chytače na obou stranách již byl řeč výše.

Utkání probíhalo dlouho jako velmi vyrovnané, chvílemi jsme i vedli, později začal pomaličku zvyšovat svůj náskok Nebelvír – ještě v sedmé hodině zápasu ale stále bylo pro Mrzimor vítězství na dosah, pokud by Natalie chytila Zlatonku. A nebyla tomu několikrát vůbec daleko!

—-

Namísto Česnečky jsme předtím jednu chvíli s Ellkou vyzkoušely cibulovou fintu – Ellka, která během krátkého odpočinku na střídačce zvládla uvařit chutný oběd, začala dávat místo camrálu góly cibulemi a já je pak ještě odrážela na Nebelbracha v domnění, že ho tak rozpláču a zneškodním – on s však do cibule klidně s chutí zakousl, aniž by poté použil ústní deodorant.

 

Fanouškovská podpora byla během utkání vynikající – pochválit musím zejména mé milé patronče Amy Stragee.

Co ovšem rozhodně stojí za zmínku, usilovně nám fandila také skupinka studentek ze Zmijozelu s transparenty:

Podpořil nás také Hugh Snakers:

Zlí jazykové sice tvrdí, že zelení jenom přáli červeným porážku, aby pak sami měli větší šanci na famfrpálový pohár – ale já tedy věřím, že nás prostě mají tak upřímně rádi!



V hledišti však byly k vidění i některé opravdu kuriózní a sofistikované transparenty:

No a tak se vracím k výroku z nadpisu, kruh se uzavírá…

…a já mohu na závěr jen ocitovat pár dojmů našich hráček ze zápasu, který jsme sice nevyhráli, ale přesto z něj můžeme mít výborný pocit:


Marylin Cuthbert: Dorazila jsem asi půl hodiny po začátku a byla jsem mile překvapena atmosférou na hřišti, složením týmu i bodovým stavem. Bylo skvělé „bojovat“ po boku starších i čerstvých studentů a musím říct, že i když to byl zápas docela dlouhý a já musela odejít před jeho koncem, utíkalo to celkem rychle. A i když vyhrál Nebelvír, myslím, že jsme neodcházeli jako poražení nebo slabší. Týmy byly celkem vyrovnané, ale Nebelvírští holt dokázali nastřílet víc gólů.


Vicky Charmant o závěru zápasu: Chytili to červení, bohužel, ale dorovnávali jsme, měli jsme plný stav. Jen chvilku jsme měli problém, asi tři hráči mimo a nebyla náhrada, někdo zavařil, někoho nám shodili, ale jinak průběžně vyrovnané, občas jsme dali gól my, občas oni, oni pak tedy o něco více…

Ellka Willowa: Mrziborci (vlastne, viac mrziborkyne + Nich), boli ste na zápase úplne skvelí! Síce sme nevyhrali, ale boli sme naozaj dobrí, musím vás pochváliť!

Sophia Glis Glisová