Claire Magic
Jednoho krásného dne se profesoři rozhodli, že v rámci teambuildingu (překlad pro neznalce – týmová spolupráce) pojedou společně zkoumat mudly a celkově mudlovský svět. Musíme uznat, že jim nechybí odvaha, jelikož mudlové jsou tvorové nevypočitatelní a mnohdy dokonce záhadnější než kouzelníci.
Ráda bych se s vámi podělila o nějaké jejich zážitky z této výpravy. Ptáte se, jak asi, když přece nejsem profesorka ani nic podobně fialového? No, to je jednoduché, prostě jsem použila zmenšovací kouzlo (dobře, použila ho na mě jiná osoba, a to naše primuska, já jsem přece jen třeťák, ten to ještě umět nemůže a myslím, že s mou nešikovností ještě hodně dlouho umět nebude :D) a vecpala se jednomu nejmenovanému fialovému do batohu.
Byla to taková túra po kouzelnickém světě, a to mudlovskou železniční dopravou. Profesorům se to zdálo jako nejvhodnější možnost, protože zde mají šanci poznat mudly z větší blízkosti.
Začalo to tím, že nastoupili do vozu, kterému se prý říká rychlík a hledali kupé, ve kterém by bylo těch pochybných existencí co nejvíc. A našli jich hned několik. Posadili se tedy do jednoho a kupodivu nevyvolali ani žádné údivy ze strany mudlů. To se jim ale vůbec nelíbilo. Co mají vyzkoumat na sedících mudlech, koukajících z okna nebo do blba? Pan profesor Papulka to nevydržel a z batohu vytáhl bůček…
Mudlové pořád nic. Že by na podobné situace byli zvyklí? Pan profesor Wington byl ale odvážnější… Došlo mu, že na mudly se musí trošku víc nápadně, jinak si vás ani nevšimnou, protože většina z nich drží v ruce přístroj, kterému říkají mobilní telefon, a nebo třeba em pé tři přehrávač (divný název, že?)…
A o tomhle bude právě tato příhoda. Pan Tom chvilku pozoroval mudlu, který seděl hned vedle něho a datloval do svého telefonu. :D Řekl si, že by mohlo být vtipné, když si zahraje na zloděje. Nikdy to nezkoušel, protože to dělají jen mudlové. Opatrně se přikradl k tomu 
muži (ano, bylo mu blbé okrást ženu, i když se mu její růžový mobil líbil o mnoho více, než ten mobil od toho chlapa) a než se mudla stačil vzpamatovat, už mu mířil kouzelnickou hůlkou do obličeje a myslel si, že je ten muž bezbranný, ale to se docela spletl. (Viz obrázky V mudlvlaku 1 a V mudlvlaku 2 – kresba Siny de Sorrow)
Tom totiž nevěděl, že mudlové mají také různá bojová umění. Opravdu nevím, jak se jmenovalo zrovna to, které předvedl tenhleten chlápek, každopádně chytl Tomovu hůlku a zlomil ji na dvě půlky a při tom ho jednou polovinou hůlky přetáhl docela 
hodně přes hlavu. Panu profesorovi se zamotala hlava a upadl do krátkodobého bezvědomí, ale pořád v ruce svíral ten mudlův mobil.
Nastal veliký zmatek, omráčený pan Tom sebou sekl na zem, což způsobilo velikou ránu. To přivolalo průvodčího, který šel zkontrolovat, co to cestující vyvádějí. Mudla, který se z oběti proměnil v útočníka, se sice snažil vysvětlovat, co se stalo, ale rozrušené profesorky ho nechtěly pustit ke slovu, a když průvodčí uviděl pana Wingtona s rozbitou hlavou ležícího na zemi, popadl mudlovského pasažéra a vykázal ho z vlaku (mezitím totiž akorát dojeli na nádraží). No a tak nakonec mudlovský mobil panu Tomovi zůstal…
Když profesoři vystupovali na další zastávce z vlaku, tak si řekli, že přece jen to v něčem bylo užitečné – mají mudlovský mobil! Sice to nebylo úplně… korektní, avšak bylo to v zájmu vědy! Teď budou moci pořádně prozkoumat, co je schované uvnitř té zajímavé věcičky a jak to funguje. (Viz obrázek Mudlmobil – kresba Siny de Sorrow)
Ale plyne z toho také jeden poznatek, který si zapsali do svých bonzbločků, a to: Nikdy neprovokujte mudlu, kterého neznáte, protože by se mohlo stát, že narazíte na někoho mírně labilního, kdo vás přizabije.
A tak šli bradavičtí profesoři dál zkoumat mudlovský svět a nebezpečí s ním spojená.