Prázdniny trávíme s Alcielle jak v Bradavicích, tak střídavě i doma s našima.
17. srpna jsem měla s taťkou velice zajímavé pořízení v Polsku a nemohla jsem jinak, než se s vámi o to podělit :).
Taťka asi v jedenáct hodin prohlásil, že jeho koště potřebuje nutnou opravu, jelikož se na něm už nedá lítat. Chtěl jet do sousedního Polska, kde prý jako jediní mohou napravit škody, utrpěné na jeho relativně novém košťátku (koupil si jej asi před rokem od nějakého lajdáckého kouzelníka). Jelikož jsme ale ve dne nemohli letět (taťka také ne, byl by mu život milý), tak jsme si od mudlovských sousedů půjčili jejich auto s tím, že potřebujeme vyřídit nějaké nákupy na malé burze.
Jelikož jsou polské hranice od nás jen asi 20km, tak to tam celkem známe a nemáme problém tam dojet. Dojeli jsme tedy do Českého Těšína a z něj přes řeku (a teď už jen pomyslnou hranici) do Polského Těšína. Až v něm mi však taťka řekl, že v obchodě, který hledáme, byl naposledy před osmi lety.
Mezitím se v milém Těšíně leccos změnilo. Poláci i Češi z obou Těšínů respektují jen dvě dopravní značky a to kruhový objezd a jednosměrku. Takže si asi dovedete představit, jak jsme krásně asi hodinku bloudili. Poté jsme se nějakým zázrakem dostali na starou cestu, kterou taťka podle svých slov poznal. Na oné cestě jsme však strávili další půlhodinu hledáním cedulí onoho maskovaného kouzelnického obchodu.
Pak jsme přeci jen našli nějakou tu odbočku, která taťkovi rovněž připadala známá a konečně jsme se dostali do milého obchůdku. Tam nám majitel řekl, že ony součástky nemají, ale že s tím něco udělají. Vzal naše koště dovnitř ke dvěma kouzelníkům. Pak vzal klíčky od našeho mudlovského auta a odešel neznámo kam. V tu chvíli jsme si s taťkou poprvé uvědomili, že taky už nemusíme nikdy odjet :D. Mezitím se oba kouzelníci vrhli s nadšením na taťkovo košťátko Nimbus 2008, problém ale byl, že proutí měli z Nimbusu 2009. Trošku polsky rozumím, ale naštěstí ne úplně, protože z komunikace obou mužů nebylo občas jasné, jestli vědí, jak závady spravit :D. Věděli jsme, že je proutí sežehlé, ale až jej odstranili úplně, tak jsme zjistili jak moc. Bylo celé prolezlé dřevomorkou a místy úplně vyžrané. Jelikož ale konec násady, který se napojuje na proutí, byl z Nimbusu 2008, tak nemohli najít nic, co by tam pasovalo. Asi po hodině a půl usilovného zkoumání, nasazování, kleteb, kouzelných zaříkadel a hůlek dosáhli toho, že nové proutí z Nimbusu 2009 jim přestalo s násadou sedět úplně :D. Když přišel majitel obchodu, tak padla věta: „Vy si fakt myslíte, že to bude fungovat?“ (To už na taťku i mě dopadaly první náznaky šíleného smíchu, zatím jsme ale jen vtipkovali a drželi se stranou od jisker).Oni mu odpověděli něco ve smyslu, že jestli to nedokážou dát k sobě, tak ne :D. Tak jim poradil, ať uříznou kousek násady a dají tam nový spoj, co bude sedět i k novému proutí. Provedli a nějakým zázrakem to koště bylo vcelku a bylo schopno letu :D. Majitel nám došel pro klíčky, taťka zaplatil velmi nízkou cenu asi 4 galeonů a mohli jsme odjet do háje…ehm, tedy domů. Když jsme se napojili na centrum Polského Těšína, zeptal se mě taťka, jestli koupíme okurky na zavaření. Řekla jsem „Proč ne, je přeci okurková sezóna :D“ Problém ale opět nastal, když jsme se snažili dostat z centra na malou burzu. Při našem asi pátém pokusu jsme se dostali druhým výjezdem opět do Českého Těšína :D (to už naše euforické šílenství propuklo v nevázaný řehot). Po dalších deseti minutách bloudění (díky jejich úžasným jednosměrkám) jsme se konečně dostali k správnému vjezdu zpět do Polského Těšína a taky na malou burzu. Naštěstí hned v prvním stánku okurky měli. Jeli jsme tedy domů. Přijeli jsme asi o půl třetí a vyhládlí jsme se vrhli na oběd, který nám mamča připravila. Auto jsme vrátili sousedům i s pytlem okurek a začali doma zavařovat. Dopadlo to tedy dobře, až na to, že krokodýl byl proti mně baba, když jsem loupala a krájela cibuli :D.