Kvůli eseji do Studie mudlů jsem se měla vydat do nějakého mudlovského stánku. Vybrala jsem si kino a film Tacho. A Vy teď můžete posoudit se mnou, jaké to bylo a jestli to stálo za to…
Není to ani měsíc, co se v mudlovských kinech začal promítat film Tacho s Danielem Landou. Musím říci, že tohoto mudlovského herce mám ráda. Je takový svůj, o nikoho se nezajímá a tak. Vím, hromada lidí ho zrovna moc v lásce nemá, díky jeho minulosti. Ale každý má nějakou minulost, za kterou se stydí a kterou by chtěl třeba vymazat, tak nevím, proč bych ho měla odsuzovat. No ale to jsem trošku odbočila, měla bych se vrátit k tomu hlavnímu.
Protože jsem ten film chtěla opravdu vidět, rozhodla jsem se, že navštívím mudlovské kino. To je taková celá budova, ve které je pět až deset místností, kterým se říká sály. V těchto sálech jsou řady sedadel, které se po řadě zvedají. Takže ti úplně v první řadě, v řadě A, jsou nejvýše posazení z celého sálu. Pak to po řadách postupuje dolů, až třeba nějaká řada J je úplně dole. A naproti těmto řadám sedadel je velké plátno, na kterém mudlové promítají film, který jste si vybrali a na který jste si koupili vstupenku. Jak ten film promítají? To je mi docela záhadou. Kamarád mi jednou vyprávěl, že vzadu za sálem je nějaká menší místnost, kde mají ten film na takové jako kdyby pásce a nějakým malým kukátkem ho pouštějí na to velké plátno, které vidí všichni diváci. (Pozn. Diváci jsou mudlové, kteří se na film přijdou podívat). No a také říkal, že to nějak souvisí se světlem a s obrazem. Ale moc jsem mu neporozuměla. To je prostě nějaká ta mudlovská technika, kterou my nikdy nepochopíme. Ale musím říci, že to mají vymyšlené dobře.
Tak to bychom měli ten jakýsi princip kina. Akorát tedy musím říci, že když chcete do nějakého takovéhoto kina jít, musíte mít koupenou tu vstupenku už dříve, protože většinou když přijdete těsně před filmem, tak už jsou dobrá místa, to jsou ty místa nahoře, obsazená a na vás zůstanou akorát místa ve spodních řadách. Ovšem, protože je to plátno velké, tak v těch spodních řadách už pořádně není vidět a plátno nevidíte celé a musíte otáčet hlavu a tak. Prostě je lepší si vstupenku koupit již předem.
A teď k filmu Tacho, na kterém jsem byla. I když recenze na tento film nebyly nijak povzbudivé, tak mně se docela líbil. Byla to taková oddechovka. Jednalo se tam o dva životní osudy dvou nemocných lidí, kteří se nakonec dali dohromady a vyhráli prestižní mudlovský závod. Končilo to sice špatně a to tím, že se v onom vítězném autě nabourali. Ale oni by stejně časem umřeli, takže to bylo pro ně vlastně vysvobození. Byl to zvláštní film, jako je zvláštní Daniel Landa, ale mně se líbil a můžu klidně říci, že když budu mít jednou možnost ho zhlédnout znova, tak to udělám a klidně i vícekrát.
Zvláštní mi přišlo, že do tohoto kina jste si nesměli donést žádné svoje jídlo a pití. Vše jste si museli koupit u nich. Navíc prodávali asi jenom čtyři druhy pití a tři druhy popcornu, nějaký alkohol a nějaké gumové bonbóny, ale to bylo všechno. A ty ceny, které tam za toto zboží požadovali, no to byla také síla. Ale tak co, když jsou na to mudlové zvyklí, tak proč ne, že. :-)
A jestli bych se tam někdy vrátila? Určitě. Proč ne. Je to takové zajímavé zpestření každodenního života. A všimla jsem si, že tam bylo také mnoho mladých lidí, kteří si tak asi krátí čas na svých prvních rande. Ale jo, líbilo se mi tam a klidně si to někdy příště zopakuji :-)
A na závěr, kdo neviděl, tak nabízím nejlepší písničku z filmu:
Samantha Ulvenová
Hezký úkol, ale neubráním se kritice – ne snad, že bych se na ten film chystala, ale kdyby jo, asi by mě docela naštvalo, že bych si tady přečetla, jak dopadne. ;-)
A jinak ano, mudlové a jejich kina, to je zážitek… Každopádně jídlo se tam dá propašovat (je třeba mít dost velkou kabelku). To mně spíš vadí ti mudlové, co vám sedí za zády, baví se nahlas („co se tam stalo?“ „a to teď umře?“ „proč neuteče?“) a chroupají popkorn, v horším případě vám ho hází na hlavu/záda… =D
Cerri
Á, tak zrovna tady je ten konec dost předvídatelný, ale děkujeme za upozornění, napříště si na vyzrazování děje dáme bacha:)