Trimeles / Studentská tvorba / Mudlovský stánek - kino
Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou 2025 Trimeles na cestách – Do Rakouska nejen na lyže Mrzimor hledá talent – 1. kolo Vajcolov začíná Březnový deskoherní sraz Mrzimorský slavnostní večírek Love Office – Konec a zvonec Počátky: Žlutá je barva naše Packa za packou aneb Z domácího chlívku Zápisník jednoho dinosaura VII. – Dinosaurus a KOZA Březnová knižní šifra Žlutého Trimela 2025 Love Office – 2. kolo Kecy z nory znovu na scéně! Love Office – 1. kolo Valentýn? NE! Raději knihu! Co si pustit na (Ne)Valentýna? Jak odrbat Valentýna aneb Ušetři a nenaštvi svou drahou polovičku s Trimelem Love Office – Zachraň láskou zkroušené Sametová láska DIY – 10. díl Náborová propagační kampaň aneb kdyby byly náborové kampaně upřímné Petronela Uječená: „Druhé místo můžu přijmout se vztyčenou hlavou a nebudu o nic míň Petronela, stejně jako bych nebyla o nic víc Petronela, kdybych Snaživce roku vyhrála.“ Knižní klub u Trimela – Dobrá znamení Deskohráčův stolek: Kaskádie Perníčkový sraz U Přemotivovaného Poličkáře O sežraných perníčcích a kolektivní obřadní písni Adventní pohádkování IV. – Typískovy první Vánoce Televizní Vánoce V. – Vánoční seriály Televizní Vánoce IV. – Vánoční filmy z jiných zemí Vánoce: Stále svátek, nebo obchodní příležitost? Televizní Vánoce III. – Vánoční americké filmy Vánoční tvoření DIY – 9. díl Televizní Vánoce II. – Vánoční české filmy Adventní pohádkování III. – Starouš Tobias a jeho nečekané Vánoce Vánoční playlist aneb průlet vánočním hradem Televizní Vánoce I. – Vánoční animáky Adventní pohádkování II. – Zázraky nejen o Vánocích Vánoční věnce Vše, co jste kdy chtěli vědět o omalovánkách I. Adventní pohádkování I – Kouzelný vánoční zvoneček Adventní pohádkování – vše o soutěži Trimeles na cestách – magická Šumava Cesta za pokladem Kam i králové chodí sami aneb 19. listopad jako MDT Emoji na Hradě VII. Cesta za jiskrou Ohnivce Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“

Kvůli eseji do Studie mudlů jsem se měla vydat do nějakého mudlovského stánku. Vybrala jsem si kino a film Tacho. A Vy teď můžete posoudit se mnou, jaké to bylo a jestli to stálo za to…

Není to ani měsíc, co se v mudlovských kinech začal promítat film Tacho s Danielem Landou. Musím říci, že tohoto mudlovského herce mám ráda. Je takový svůj, o nikoho se nezajímá a tak. Vím, hromada lidí ho zrovna moc v lásce nemá, díky jeho minulosti. Ale každý má nějakou minulost, za kterou se stydí a kterou by chtěl třeba vymazat, tak nevím, proč bych ho měla odsuzovat. No ale to jsem trošku odbočila, měla bych se vrátit k tomu hlavnímu.

Protože jsem ten film chtěla opravdu vidět, rozhodla jsem se, že navštívím mudlovské kino. To je taková celá budova, ve které je pět až deset místností, kterým se říká sály. V těchto sálech jsou řady sedadel, které se po řadě zvedají. Takže ti úplně v první řadě, v řadě A, jsou nejvýše posazení z celého sálu. Pak to po řadách postupuje dolů, až třeba nějaká řada J je úplně dole. A naproti těmto řadám sedadel je velké plátno, na kterém mudlové promítají film, který jste si vybrali a na který jste si koupili vstupenku. Jak ten film promítají? To je mi docela záhadou. Kamarád mi jednou vyprávěl, že vzadu za sálem je nějaká menší místnost, kde mají ten film na takové jako kdyby pásce a nějakým malým kukátkem ho pouštějí na to velké plátno, které vidí všichni diváci. (Pozn. Diváci jsou mudlové, kteří se na film přijdou podívat). No a také říkal, že to nějak souvisí se světlem a s obrazem. Ale moc jsem mu neporozuměla. To je prostě nějaká ta mudlovská technika, kterou my nikdy nepochopíme. Ale musím říci, že to mají vymyšlené dobře.
Tak to bychom měli ten jakýsi princip kina. Akorát tedy musím říci, že když chcete do nějakého takovéhoto kina jít, musíte mít koupenou tu vstupenku už dříve, protože většinou když přijdete těsně před filmem, tak už jsou dobrá místa, to jsou ty místa nahoře, obsazená a na vás zůstanou akorát místa ve spodních řadách. Ovšem, protože je to plátno velké, tak v těch spodních řadách už pořádně není vidět a plátno nevidíte celé a musíte otáčet hlavu a tak. Prostě je lepší si vstupenku koupit již předem.

A teď k filmu Tacho, na kterém jsem byla. I když recenze na tento film nebyly nijak povzbudivé, tak mně se docela líbil. Byla to taková oddechovka. Jednalo se tam o dva životní osudy dvou nemocných lidí, kteří se nakonec dali dohromady a vyhráli prestižní mudlovský závod. Končilo to sice špatně a to tím, že se v onom vítězném autě nabourali. Ale oni by stejně časem umřeli, takže to bylo pro ně vlastně vysvobození. Byl to zvláštní film, jako je zvláštní Daniel Landa, ale mně se líbil a můžu klidně říci, že když budu mít jednou možnost ho zhlédnout znova, tak to udělám a klidně i vícekrát.

Zvláštní mi přišlo, že do tohoto kina jste si nesměli donést žádné svoje jídlo a pití. Vše jste si museli koupit u nich. Navíc prodávali asi jenom čtyři druhy pití a tři druhy popcornu, nějaký alkohol a nějaké gumové bonbóny, ale to bylo všechno. A ty ceny, které tam za toto zboží požadovali, no to byla také síla. Ale tak co, když jsou na to mudlové zvyklí, tak proč ne, že. :-)
A jestli bych se tam někdy vrátila? Určitě. Proč ne. Je to takové zajímavé zpestření každodenního života. A všimla jsem si, že tam bylo také mnoho mladých lidí, kteří si tak asi krátí čas na svých prvních rande. Ale jo, líbilo se mi tam a klidně si to někdy příště zopakuji :-)

A na závěr, kdo neviděl, tak nabízím nejlepší písničku z filmu:
Samantha Ulvenová

2 komentáře

  1. Anonymous 29. 1. 2011 14:16

    Hezký úkol, ale neubráním se kritice – ne snad, že bych se na ten film chystala, ale kdyby jo, asi by mě docela naštvalo, že bych si tady přečetla, jak dopadne. ;-)
    A jinak ano, mudlové a jejich kina, to je zážitek… Každopádně jídlo se tam dá propašovat (je třeba mít dost velkou kabelku). To mně spíš vadí ti mudlové, co vám sedí za zády, baví se nahlas („co se tam stalo?“ „a to teď umře?“ „proč neuteče?“) a chroupají popkorn, v horším případě vám ho hází na hlavu/záda… =D

    Cerri

  2. Sophia Glis Glisová 31. 1. 2011 12:25

    Á, tak zrovna tady je ten konec dost předvídatelný, ale děkujeme za upozornění, napříště si na vyzrazování děje dáme bacha:)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*