Trimeles / Co se kde šustne / Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 4
Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku

Co se kde šustne, Nováčci

Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 4

Theinka posvítila na podivný objekt na zemi. Když jsme se přiblížili, zjistili jsme, že je to stopa. Zvířecí stopa. Madam Monny se přikrčila a důkladně si ji prohlédla.
“Kdo ví, čí je tohle stopa?”

Juli si přidřepla a pozorně ji zkoumala. Zkusil jsem střelit od boku: “To má nohu jako Pýt, taky takový lodě!” Inouš se začala poněkud dusit a už tradičně nade mnou kroutila hlavou. “Z toho si nic nedělej, Inouši, naši si taky furt řikaj, kde asi udělali chybu!” objasnil jsem situaci. Theinka měla pocit, že na její zásluhy se nějak zapomíná, a tak důrazně – a s vrozenou skromností – pronesla: “Já jsem ták šikovná!” Inouš přitakala, asi aby Theince nebylo líto, že málo doceňujeme její objev. Ash zamyšleně pronesla: “No nic malého to nebude.” A Juli nás seznámila s výsledky vlastního pozorování: “A nic hezkého taky ne.” Inouš pohodila hůlkou a rozverně navrhla: “Nějaký mutantní méďa?”

Optický klam však způsobil, že se stopa zdála být obrovská. Ve skutečnosti nebyla větší než gepardí tlapa. “Jezevec,” pronesl jsem s jistotou, zatímco Theinka si stopu obkreslovala do deníku a Lena všechny přesvědčovala, že něco takového v životě neviděla. Tedy – nekritizovala kreslířské umění naší Theinky, ale ta stopa ji nějak nenechávala v klidu. Madam Monny se zatvářila pobaveně. “Opravdu nikdo z vás neví, čí stopu jste objevili?” Ash si tipla: “No když gepard, tak velká kočka?” Slečna průvodkyně se podivila: “Vážně takhle vypadají kočičí stopy?” Inouš si začala prohlížet podrážky, jestli nám tu náhodou nenaťapala ona, a vzápětí nahodila další tip: “Spíš od medvěda, kočky je mají kulatější.” Musím říct, že když se Inouš snaží přemýšlet, nasadí vždycky takový srandovní výraz. Já bych jí to normálně zakázal, kdyby byla součástí nějakého vědeckého týmu, pořád by se tlemili a nic nevykoumali. “Mně to taky přijde jako medvědí,” připojila se Theinka. “Na medvěda je ta stopa malá,” napovídala slečna průvodkyně a zcela jasně si nás přesouvala z šuplíčku úplně tupí do šuplíčku naprosto trestuhodně tupí. “Když my jsme brali jenom maguáry,” špitla Ash.

Inouš sní o kentaurechZprava se ozvalo silné funění a nadávání. Juli se zaposlouchala, a pak pronesla: “No tak medvídě?” Inouš nadšeně zavřískla: “Že by vážně kentaur?” a zasněně se zahleděla směr nadávání. Začal jsem si říkat, že asi něco dělám špatně. Na mě se například takhle zasněně nikdy nedívá, na Theinku taky ne. Možná na Cheyin štrůdlíček, ale tím si nejsem úplně jist. Ha! Do tohohle módu se přepíná, když hovoří o našich urostlých múzácích. To se do něj ale přepíná asi většina dámského osazenstva. Theinka její teorii ale dost ztrhala: “No to by byl teda dost divný kentaur!” Inouš, když se něčeho chytí, nehodlá se vzdávat snadno: “No jo no, zřejmě byl křížený i s medvědicí,” a kriticky si prohlížela Theinku, jestli ta její druhá půlka od trolla taky nebyla nějaká lesní potvora.

Lena se tvářila naprosto zmateně. “Kočičí ta stopa není, na medvěda je malá …” Zkusil jsem to znova. “Vážně to nebyl jezevec?” otočil jsem se na madam Monny. “Ano, jezevčí, výborně, pane Samslave. Příště musíte mluvit víc nahlas a ne jeden přes druhého.” Přistoupil jsem k tomu velice shovívavě, neboť každý jednou budeme sta… teda … jakože vyrosteme a smysly se nám celkově zhorší, žjo =) Funění se blížilo k nám. Nadávky zněly stále zřetelněji a dusot dával tušit, že dotyčný kamsi velmi pospíchá. “Same, jsi ve skupině plný holek, musíš mít přece trošku mužnější a hlasitější hlásek,” zdrtila mě posměšně Inouš a kroutila si loknu na prst. “Kdo to tu nadává?” zařval jsem a doufal, že to bylo dostatečně mužné a hlasité. Inouš vypadala otřeseně. Pleskla si rukou do lebi, zatřásla hlavou, a když se jí na mě opět podařilo zaostřit, vážně pronesla: “Díky, Same, asi jsem právě ohluchla.” Pomyslel jsem si, jaká je škoda, že spíše neoněměla. “Radši buďte zticha, kdo ví, co to sem funí,” napomenula nás Ash. “Zombie jezevec! Nelíběj se mu kvóty na planktonovou baštu,” napověděl jsem jí. “Neřvěte mi tu v lese, pane Samslave!” nakázala mi madam průvodkyně přísně. “Ehm, pardon, madam,” tvářil jsem se aspoň naoko kajícně. Co to kecám – fakt jsem se zastyděl =)

Lesem se míhal stín. Jakýsi tvor se na okamžik zastavil a zaposlouchal se. Ovšem stále byl příliš daleko na to, aby ho osvítily naše lucerny. Inouš popošla kousek od nás, přidřepla a snažila se prokouknout temnotu, aby zjistila, kdo nás to sleduje.

~ pokračování příště ~

3 komentáře

  1. Anonymous 13. 10. 2011 19:28

    Jako Same, a jak myslíš že dopadáme s kamarády na laboratořích? Profesor nám dává dobré známky za pěkné úsměvy a optimismus v hodině ;)
    Jinak na tvoji otázku… Možná když si přikouzlíš koňský hřeb, aby se na tobě dalo jezdit – vůbec si nevšímá té kostrbaté dvojsmyslé věty- tak možná pak.
    Jinak. Ashí, ty jsi nějaká populární u těch obrazů Sama :)
    be IN

  2. Samslav Kulík 13. 10. 2011 20:08

    Inoušku, já ten obrázek splet, o kentaurech tady sníš ty, žjo? Tak jsem to teda opravil. Ash bude hvězdou zas jindy (i když ty obrázky bych bral spíš za trest =D)
    Koňskej hřbet nebrat, jakož i ostatní koňský příslušenství ;)
    Známka za pěkné úsměvy a optimismus v hodině? Mno, vzpomínám si, jak jsem dostal hezkou známku za podpálení laboratoře a následnou evakuaci půlky školy. To byly zlatý časy =D

  3. Anonymous 13. 10. 2011 21:17

    Super, vždycky jsem toužila být bílovlasá od přírody ;)
    Si neber no… Ale tak víš co. Když kentauři… Je to kůň, vypracované tělo – nevím proč- a ještě ke všemu většinou vypadají jako indiáni. Ty se ještě divíš? :P
    Pane bože!Ty pyromane! A to jsi ani Barnabáše u sebe neměl. Ale rozdíl mezi námi je, že já prospívám se samými Ačky :P

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*