A máme tu výherce naší soutěže pro patrony a patrončata. V tomto článku si můžete přečíst práci vítězné dvojice. Přejeme příjemnou zábavu a Tess i Espe moc gratulujeme!

Rozhodli jste se vypravit na dovolenou k jednomu malebnému mudlovskému jezeru. Příroda je zde zkrátka nádherná, můžete chytat ryby a okouzlovat slečny a chlapce z rodin, kteří nemají tušení, že nějaké Bradavice vůbec existují. Prostě pohodička takhle před nadcházející zimou.

Ubytování je zajištěno v blízké turistické chatě, kde jste si zamluvili pokoje. Poplatky jsou únosné, a dokonce se ani nedělíte o sprchu a WC s celým objektem. Jen s půlkou, protože ti ještě méně majetní než vy chodí do kadibudky na zahradě a koupou se v jezeře. Cesta bude také velmi romantická – jako studenti nemáte moc peněz, a tak jedete v mudlovských krajinách vlakem.

Je ráno odjezdu. Dobalujete poslední zbytečnosti, nadšeně rozebíráte se všemi okolo, jak se moc těšíte na týden s patronem a úspěšně ignorujete úkoly na psacím stole, které jako by náhodou zapomenete vzít s sebou. Když v tom vás cosi zatahá za nohavici kalhot. Pohlédnete tedy ke kotníkům a tam uvidíte jezevce se žlutou šálou kolem krku, který na vás napůl prosebně, napůl výhružně upírá očka.

Je jasné, že chce jet také!

„Espe, musíme vzít toho jezevce s sebou! To bez řečí! Jak se kouká! Jéžiš marjá, to je ňufánek, bubíček, vrtichvostík…“

„Víš Tess, musíme taky myslet na zákon o utajování. Nejsem si jistá, zda se bere jezevec jako domácí mazlíček u mudlů, navíc tuším, že v chatce nejsou zvířata povolena. Je mi líto,“ pokrčí rameny.

„Ty jsi necita! Tak ho zmenšíme, narveme do kinder vajíčka. To je taková legrační cukrovinka u mudlů. No… a pak si ho v kempu zase zvětšíme!“

„Vím co je kinder-vajčko,“ poví a pokračuje „No, to je dobrý nápad, ale co když by ti někde to vajíčko s jezevcem spadlo a nějaký pes nebo dítko by to vzalo a začalo si s tím hrát? Navíc, myslíš, že je to pro toho jezevce dobré ho zmenšovat? Na chvíli možná, no, nevím, nevím“ zavrtí hlavou, ale je vidět, že by taky chtěla vzít jezevečka s sebou.

„Ha! Už to mám! Použijeme mrazící kouzlo. Uděláme z jezevce jezevčí koberec! Už jsem tohle kouzlo zkoušela na půlnočníčka. Je naprosto neškodné!“

„No, a jseš si jistá, že to kouzlo umíš? Přece jen, půlnočníček a jezevec je něco jiného. No, s jídlem by se to vyřešit dalo, okolo bude les, takže nasbírat lesní plody bude hračka. Horší to bude s venčením. Musel by se venčit jen v noci,“ najednou dostane nápad, „ jedině snad lektvar neviditelnosti, má ale omezenou kapacitu na dvě hodiny.“

„Bez problému. Pravou přední to zvládnu! Espe, dvě hodiny je dost, nebo si myslíš, že bude mít tak… eh… bude mu trvat venčení déle než dvě hodiny? Ale vůbec. Takže super. Vše vymyšleno, jdu zmrazit jezevce! Juchů! No pojď sem… zlatíčko.“

„Ok, jé, tamhle je! Pozor utíká ti! Do háje, zalezl pod skříň, nemáš piškot nebo něco?“

„Počkej, vezmu tyč! Vyšoupnu ho směrem k tobě a ty zmrazíš! Připrav se a buď opatrná!“

„Tak, raz, dva, tři! -Uf, to bylo o fous jezevce. Támhle je náš vlak! Takže koberec, chápeme… jdeme na to! Sláva nazdar jezevci!“