Rok co rok se Žlutý Trimeles stará o nováčky. Při přípravě článku mi bylo jasné, že naše prestižní ocenění Projekt roku 2016 je zasloužené. Vždyť kolik je s turnajem práce. Shánět zadavatele, hledat skřítky, probouzet rozespalé sovy… Možná jsem ale netušil, jak moc je toto ocenění zasloužené. Pojďte se mnou poodhalit, jaký osud čeká vítěze klání.

Historie Tradičního nováčkovského turnaje (TNT), Soutěže pro nováčky nebo třeba Nováčkovské soutěže nás, drazí archeologové, vede ke studentce prvního ročníku, která byla čerstvě pozvána do zasedačky. Ten šťastlivec se jmenoval (a doteď jmenuje) Vicky Charmant. Všichni, kteří Vicky znají více než jménem, by se mohli ptát, po kolikáté v tom prvním ročníku už byla, když již dostala přístup do zasedačky. Předpokládejme ale, že tehdy byla pilná studentka a první ročník byl její premiéra i derniéra. Již na samotném počátku se turnaj konal dvakrát ročně (v lednu a červenci), souběžně s registracemi. V lednu studenti neměli moc času si obstarat dostatek peněz na slušnou uniformu a v létě měli času mnohdy až přespříliš. Turnaj zde byl vždycky jako zdroj zábavy, nějakého toho majetku, ale i poznávání hradu a jeho okolí. A vítěz… ten se téměř vždy oblékl do nového kabátu. O vítězích ale až za chvíli.

Kolejní kalendář roku 2010 se právě klepal zimou, když 22. ledna vyšel první článek oznamující Velkou nováčkovskou soutěž. Nováčci měli sedm dní na to, aby vyluštili ručně dělanou osmisměrku od Vicky, kterou měli poslat do jejího sovince. Úvodní článek avizoval, že bude několik kol (tři) a že vítěz dostane kompletní školní uniformu. Do cíle Velké nováčkovské soutěže dorazilo dvanáct kouzelníků, mezi nimi i naše kolejní stálice, Chiara Cheisseová (2. r. s.), která skončila na druhém místě, a stejně tak i Alissia Catherine Alterey (rovněž 2. r. s.), která skončila o tři místa níže.

Strávili bychom zde celý den, kdybychom procházeli každý ročník nováčkovské soutěže. Jednou bylo účastníků velmi poskrovnu, jindy bezmála třicet. S turnajem se ale nepochybně pojí pár zajímavostí až záhad. První z nich je, že se často někdo z pomocníků při organizaci nakazí prefektitídou nebo primusitídou. Kolejním ředitelům pak mnohdy nezbyla jiná možnost, než je označit stříbrnou či zlatou cedulkou jako infikované (to aby si na ně druzí dávali pozor). Druhá věc stojící za povšimnutí je, že výherci zpravidla nevydrží na hradě dlouho… Za osmnáct proběhlých turnajů (a devatenáct vítězů – letos v únoru vyhrály dvě slečny) máme v současné době na hradě aktivní pouze tři výherce: Yrmu Mucholapnou, Foxionu Tvendovou a Jeremyho Jaywericka, tedy výherce od srpna 2016. A pokud by vás zajímalo, do které koleje nakonec Moudrý klobouk zařadil naše výherce, nejčastěji je to Mrzimor a Havraspár.

I když většina výherců je nyní smazaná nebo zmražená, všiml jsem si, že ti další umístnění měli více štěstí setrvat na hradě. Soutěžila s námi například ředitelka Zmijozelu a inspektorka výuky, NaSaŠí Jackson, ředitelka Nebelvíru, Olivie Windy, nebo zaměstnankyně Příčné ulice, Evelina van Eyck. V řadách účastníků jsou ale i studenti, kteří to dotáhli daleko, vyjmenujme si třeba primusku Havraspáru, Annie Reprobate, prefektku Mrzimoru, Veu Sophii Williams, či famfrpálovou kapitánku Zmijozelu, Zuzanu Malron. V neposlední řadě stojí za jmenování slečna se dvěma řády a dvěma oceněními, bez které bych si neuměl Nebelvír ani představit, Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Podoba turnaje se v průběhu let měnila. Zatímco v prvních několika ročnících bylo tři až pět úkolů, později jsme turnaj rozšířili až na třináct úkolů. Tato soutěž vždy probíhala na stránkách Žlutého Trimela, jen jednou jí bylo věnováno lehce externí interaktivní prostředí. Za nás, organizátory, musím říct, že jsme velice rádi, když dostaneme od nováčků zpětnou vazbu, ať už je to sova s tím, jak moc se jim líbil, nebo i s tím, co se jim zdálo těžké a co by případně změnili.

Jsem moc rád, že si Mrzimorští studenti, často pak samotní šéfredaktoři Žlutého Trimela, najdou několik dní volna, aby turnaj sestavili, sepsali úvodní články, seskládali soutěže, ohodnotili je, vyvěsili pořadí a rozeslali ceny. Je to práce náročná, a když vidíme, že u nováčků sklízí úspěch, když vidíme, jak se nám plní pracovní stoly vypracováními, je to přesně ten moment, kdy si kouzelník uvědomí, že jeho práce má smysl. Nováčci na oplátku nejednou získají lepší přehled o hradě a jeho blízkých pozemcích, a stejně tak si vyzkouší, na čem Hogwarts stojí. I když neumíme napsat příběh jak paní Rowlingová, nedokážeme črtat tužkou jako Picasso, a třebaže naše fotografie nejsou na úvodních stranách prestižních časopisů, zkusit to je oč běží. Kolik z nás drželo tužku jako troll hůlku. Nevzdali jsme se a zjistili, že naše kresby už nejsou tři čáry. A viděli to i ti, kteří nás hodnotili, ať už v úkolech nebo v soutěžích. A takový turnaj vám poskytuje pískoviště. Neodejdete se spoustou srpců. Odejdete s výhrou sami nad sebou, na niž budete mít památku v podobě nové školní uniformy, nebo třeba sovy.

Hodně štěstí vám přeje
Nicholas McElen