Trimeles / Aktuální zprávy / Halloweenský rozhovor umírajícího ducha
Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter Hog v kocke – 12. část – Umíme se sobě zasmát

Vítám vás, přátelé!

Už jste slyšeli, jak to chodí, když ducha povolá vyšší instance? Taky ne? Mně nedávno někdo tvrdil, že prý to pověstné světýlko, které duchy má vést tou jedinou správnou cestou, je ve skutečnosti nebeské kasíno (určitě znáte ta mámivá světýlka a barové lucerničky), kde se všechny duše po smrti baví a užívají si. 

Ale jak je to skutečně? Nejlepší je se zeptat!

A > Tak! Jsi připravená, dušinko? :o)

G > Na tebe? Nikdy!

A > Nevadí, začneme otázkou číslo jedna:

Někde kolem mě proběhla informace, že chceš umřít. Prý jsi viděla nějaké to světlíško a ono bylo velmi lákavé a něco ti prý i slibovalo… podělíš se s námi o tento zážitek?

G > A pak že se nevyžíváš v klepech a drbech! Nevím, kdo ti to nakukal… ale je to odporná, prachsprostá a naprosto zlá… pravda :D

A > Vážně se v ničem nevyžívám! Teda… v něčem jo, ale to tu nebudeme rozebírat :o))

Tak povídej, přeháněj. Co slibují světýlka?

G > A ne – nebudu v tomhle rozhovoru spolupracovat, jsem mrtvá a můžu si dělat, co chci!

No, tak dobře… ale nekoukej na mě takhle, víš že se mi z toho dělají puchýře na… ty víš…

A > – zavře oči –

G > Anďáku, je to pozvánka na velkolepou pařbu! To jediný mě může ukecat k tomu, abych zvedla ten svůj velkej nic nevážící zadek a vydala se na cestu! Víno, muži, zpěv!

A > Počkej! Chceš mi říct, že to tajemný světýlko, co láká duše na onen svět, je vlastně láká do nějakého báru? I když… – nadechne se a spustí – Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečekáááá, do nebeskýho báru je cesta daleká… – pokývá spokojeně hlavou – Už to asi chápu :o))

G > – zacpe si uši – To JÁ už chápu, že je i horší způsob smrti, než byl ten můj! Prosím nezpívej, nebo co to děláš!

A > Jej! Pardon!

G > Ale ne, to není o světýlkách. To si pleteš s nočními mudlovskymi kluby!

A > Vážně? Ale říkalas, že ti slibovalo víno a zpěv a mužský!!

takový zcestný světýlko

G > No, vezmu to cestou přes ten klub

A > Hele, když už jsme u toho světýlka. Jakou mělo barvu?

G > Hmmf   To jsou otázky!

A > Byla to netaktní otázka?

G > Ne, byla to barva barvy hmmf :D

A > – otevře pusu, že něco řekne, pak ji zavře, pak znovu otevře a vypustí ze sebe zaražené aha –

(neveřejná část, která se nevztahuje k rozhovoru:

G > Promiň, Andy, mně tohle odpovídaní na otázky moc nejde. Navíc na blbý otázky, víš?

A > Já teď čekal, že spustíš něco o zaražených těch… tyvíšco :oDD

G > Když já zase nechci, aby se z tvých zarážených tyvíšco nakonec podělala půlka školy :D

A > To je mi u zaražených tyvíšco :oD maximálně mohu napsat, že puf uděláš ty a bude po duchu mrzimorském, ale kdo ví, jestli by náš specifický humor někdo pochopil :o))

málem jsem napsal humr :oD

G > Mňaaam! Náš humr!! :D jmenoval by se Frenk :D

A > :oD

G > A chodil bys ho venčit a já bych mu drbala krunýř :D

A > Jakože by ho vždycky nechal doma při venčení? :oD

G > Neee :D když by šel do sprchy. Ale nesměl by si pouštět moc teplou vodu :D

A > To by nesměl, nebo by z Frenka byla večeře :oD

G > Mňam!

A > Cože?

G > Teda…

A > no, ale…

G > Chudák Frenk :D

A > Jo!! Raději necháme Frenka ve sprše a vrátíme se k té barevné hudbě, cos vydávala za světýlko shůry :oD 

 Konec neveřejné části, která se vůbec nevztahovala k rozhovoru!!)

G > Ty jsi fakt jak nějakej hipík. Barevná hudba, světýlka – co bude dál? Budeš rozdávat kytky? – chechtá se mu

A > Já? Samozřejmě! Co bych měl na tvém pohřbu rozdávat?

G > Whisky?

A > Ne! – rezolutně zavrtí hlavou a na zdůraznění svých slov poklepe na stůl pěstí – Zakázalas mi zpívat! – spustí – Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečekáááá… tam je celá bedna whisky, víš?

G > Aaaaaa :D zabíjíš mě!

A > Kdybys nepovídala! To už nejde!

G > No dobře… světýlko. Proč si vy živý představujete, že smrt je cesta tunelem za světlem?

A > Já ti nevím… to asi přišel nějakej takovej onen, řekl první, co ho napadlo, možná viděl vlak, kdo ví, a ono se to ujalo… Takže žádný světýlko?

G > Ale prd světýlko! Když někdo umře, dostane lístek na cestu nahoru. Někdo jede PPL, někdo má soukromej taxík, taky Geis a DPD tam nahoře má pobočku, a někdo holt vychytá Českou poštu a pak tu zkejsne!

 No, a já jsem ten malej umolousanej balíček, co zůstal viset v depu, protože ho nikdo nechce nebo ho ztratil!

A > Ale zdá se, že nebeskej pošťák našel tvůj podací lístek…

G > Jo, máš pravdu! Přišla mi duchomeska, že už je čas na doručení do rukou adresáta. Ono taky co bych tu dělala? Vy živý na mě kašlete. Tuhle jsem měla jubileum úmrtí a žádný kondolence mi nepřišly! Jsem pro vás všechny mrtvá! :(

A > Náhodou, já ti chtěl poslat věneček!

G > Jo já vím se stuhou „Chtěl jsem vzpomínat, ale zapomněl jsem – sorry jako!“ Je tohle nějakej život?

A > … a rakvičku. Jakej život?

G >To byla metafora, sakra! Ale co. Jsem tu dlouho a už začínám zavánět, je na čase to jít zasmrádat zase jinam!

A > – decentně zadusí smích v dlani a zvedne k ní oči – A kdy že ti dali termín odeslání nebo doručení nebo… jak to vlastně bude?

G > Co jak bude?

A > Jak to celý proběhne? Neříkej, že někdo přijde, zabalí tě do balíčku, olepí izolepou a šupajdi si pěkně hore!

G > Já nevím, nikdy jsem duševně neumírala. Ale počítám, že se to bude hodně blížit hodinám ekonomiky na mudlovské škole. Bude to dlouhý, bolestivý, nebudu vědět, co se děje a nakonec prostě usnu!

A > Počkej, počkej, dušinko… bolestivý! To se mi nelíbí. Tebe to bude bolet? Nechceš si to ještě rozmyslet? Přeci jen… hradní duch není až tak těžké zaměstnání.

G > Myslíš, že to bude míň bolestivý, než každý ráno koukat, jak se všichni cpete snídani?!

Jak, že to není těžký! Neupadl jsi cestou z kolejky na hlavu? Být duchem je sakra těžký!

A > – ohmatá si hlavu – Věřím ti to, nakonec, nic jiného mi nezbývá. Duch jsi ty!

G > A nemáš zájem? Ten flek bude volný. A slyšela jsem, že to je prima práce a není to těžký – zašklebí se –

A > Nene, díky, zase tak vzletnou povahu nemám. Moje duše by byla… nooo, málo oduševnělá, víš? :o))

G > Asi tě neukecám, vid?

A > Na duchařinu? Ne. Zkus něco jiného.

G > Profesuru?

A > Merline, neděs mě!

G > Je Halloween! Pojďme se převlíknout za profesory a děsit lidi :D

A > Tak mě děs méně děsivě. Třeba upírama… i když to taky ne. Tak třeba dýňovou polívkou.

G > Na tý by byla děsivá jediná věc – kdybys ji vařil ty.

A > Pak by na ní nebylo děsivé vůbec nic, protože bych ji nevařil.

G > Teď jsi mě dostal a nevím co odpovědět. :D

A > aaa… dušince došla slova! jsem hustej!! :oD

G > Jako dýňová polívka. Jo hustej a ne hnusnej…

 Jsem nerozuměla :D

A > Ehm…

G > No co, jsem mrtvá, mám právo na to být hluchá! Máš tam další dotazy? :D

A > – prohrabe hromadu papírů a mračí se na Grapi, protože mu do nich fouká a odfukuje – Jak asi mám najít další otázku, když mi to takhle komplikuješ? Ale jednu bych měl! Budeš chtít mít nějaký pomník nebo vlastní obraz hýbací?

G > Juu hýbací obraz!!! Ten chci! Nebo kartu na čokožábě, abych mohla kazit chuť k jídlu všem těm šprtům, co jí vyhrají v úkolech, ale hlavně nechci sochu, jsem rozhádaná s místními holuby a znáš přece holuby a jejich vztah k sochám!

A > Dobře, sochu škrtám – něco si škrtne – takže čokožábu a obraz na ochozu. Dobrá, předám tvé přání příslušnému panu řediteli Hogwarts, a protože je jen jeden, nebudu muset moc hledat.

G > Díky. Nadosmrti ti to nezapomenu.

A > Och… toho si cením! A poslední otázku… no, možná ne úplně, ale uvidíme. Co bys poradila svému případnému nástupci. Aby třeba nejedl česnek nebo netančil na hradbách mazurku?

G > Poradila bych mu, ať nosí brýle. Kolem klíčových dírek na pánských umývárnách to dost fouká. Ale hlavně mu přeju pevný nervy a odolnost vůči nudě.

(To s tou nudou škrtni. Ať je neodradíme, potřebujeme sehnat ducha :D)

 Ale česnek a mazurku doporučuju, nejraději obojí najednou, pak je smrt jistá.

 Když to se těžko radí, Anďáku :D Teď už to mají duchové na pohodu.

A > Nevadí, důležité je jim poradit, jak hezky umřít.

G > Dobře, moje rada zní: umřete hezky, bude se vás na to zbytek hradu po vaší smrti pořád ptát!

A > No, vidíš, to je rada!

G > Ne, fakt je důležitý vybrat si správnou smrt. Když umřeš jako kretén, musíš si pak každý rok vymyslet jiný důstojnější alternativy. :D

A > Například?

G >Třeba, že jsi umřel v perníkový chaloupce, při záchraně Jeníčka a Mařenky. A všechny ty další kraviny, který každý rok vypravím prvákům, když se mě zeptají, jak jsem umřela!

***

A tady to vidíte, milánkové. Ono být duchem není vůbec snadné. Nejen že vás může kdykoliv odfouknout průvan nebo ventilátor, ale ještě se ani nenajíte a když si na vás v té vrchní zásilkové službě konečně vzpomenou, ještě prožijete při odchodu hodinu ekonomiky!

Já každopádně děkuji z celé své duše naší téměřseloučící Grapišce a přeju jí, aby ten odchod byl co možná nejméně bolestivý. I když… známe českou poštu, že?

Pro Trimeles

Andy a Grapi

9 komentáře

  1. Patricia 31. 10. 2017 16:15

    Výborný rozhovor, nasmiala som sa :D Len Andy odo mňa tuším chytá hippie myslenie, to aby šetril na zmenu šatníku :D

  2. Martha Having 3. 11. 2017 12:54

    Jojo, Grapiščina perníková chaloupka… nám to taky nakecávala, alernějak nám to nesedělo :D

  3. Riannin 12. 11. 2017 16:39

    To je boziiii, smichy jsem se malem udusila :DDDD

  4. Tess 22. 11. 2017 09:14

    Krásný rozhovor :)) jako bych s vámi byla ;)) děkuju moc! A posílám pozdravy! -otočí zmrzlými prsty další stránku ŽT-

  5. Sherly WildDragon-CumberBee 8. 12. 2017 06:29

    Takže se nepřibližovat k Andymu – smrt zpěvem zaručená, a to by pak chtělo pořádnou alternativu pro veřejnost! Mag, česká pošta, hmmm, tak to budeš mít ještě okružní cestu po zeměkouli, možná po celém vesmíru – juhů – doufej, že tě nehodí po cestě do černé díry s razítkem adresát nezastižen! :D

  6. Andrew 9. 12. 2017 10:06

    To není pravda! Já zpívám hezky a zpívám rád, ale především pro sebe :o))
    A Grapišky by se i černá díra lekla, to nehrozí :oD

  7. Grapi 11. 1. 2018 07:48

    Jak jako, že by se mě lekla černá díra?! Anďáku, jsou věci, které se ženě neříkají a je jedno, jak dlouho už je mrtvá :D
    Sherly – nojo Česká pošta…. můj odesílatel byl skrblík a chtěl ušetřit za přepravu :D

  8. Andrew 14. 1. 2018 01:05

    Nerad to říkám nahlas, ale Grapišky odesílatel byl pan Matt, v té době kolejní ředitel Mrzimoru :oD

  9. Grapi 14. 1. 2018 08:50

    A já ho nechtěla jmenovat! Teď mě zabije!
    Počkat….
    Už se vlastně stalo, takže dobrý :D :D

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*