Nebelvírská studentka sedmého ročníku rozšiřujícího studia získala v letošní celohradní anketně Osobnost Hogwarst první místo. Jaké byly její pocity, když se dostala do první desítky, co si sama o této anketě myslí a jak se chystá naložit s výhrou? O tom všem a mnohém dalším promluvila  exkluzivně pro náš časopis!

Helen: Ještě jednou gratuluji k prvnímu místu. Je skvělé, že se umístil na první příčce student. Tedy studentka. Jak to vnímáš? Myslíš, že je důležité, že první místo obsadil někdo z řady studentů?
Heky: Děkuji. -nedokáže zabránit stále ještě šťastně nevěřícnému úsměvu-
Jak vnímám studenta na prvním místě? Uff, to je těžká otázka hned na úvod. Když loni vyhrála Narcisse Cinerea, vlastně to zase až tak velké překvapení nebylo – byl to rok, ve kterém mimo jiné zazářila v Sedmiboji, a i jinak by se dalo říct, že člověk se s ní setkával téměř na každém kroku, ať listoval DV, nebo zašel na famfrpál. 
Letos hodně lidí věřilo v prvenství Zpytlehněva Zďáblíkova, který si na hradě vybudoval nezaměnitelné postavení vtipálka, škudlila a obchodníka s čímkoli. Jistě se nezmýlím, když řeknu, že každý z hradních obyvatel ví, o koho jde – hradní dění by bez něj bylo chudší. 
…nic z toho se nedá říct o mně. Na „můj“ sedmiboj už padá prach, zástava si vlaje poměrně potichu a rok po vyhlášení ji znají vlastně jen ti, kteří si potřebují něco ověřit ve školním řádu a při té příležitosti udělají ještě krůček stranou. 
Moc ráda bych řekla, že mé prvenství je vyjádřením toho, že hradní obyvatelé si cení podobných hodnot jako já a v hlasu pro mě našli způsob, jak říct, ano, máme rádi slušnost a pomoc ostatním, nezištné jednání, rádi si tu na hradě odpočineme od leckdy drsných nebo přinejmenším drsňáckých způsobů mudlovského světa, a to jak ve slovech, tak celkově. 
Přesto přese všechno samu sebe počítám spíš mezi zastánce fialové Osobnosti Hogwarts. Věřím, že fialoví, zvlášť profesoři, si za svou snahu ve výuce i ve VS a dalších hradních zákoutích a aktivitách ocenění zaslouží víc. 
…aneb jak říkává naše Neryska, jsem šprt a jsem si na to hrdá. ;)

Helen: Když navážu na předchozí otázku, jaké byly vůbec tvé pocity, když ses našla v první desítce, z které měli obyvatelé vybírat jednoho konkrétního favorita? Věřila sis na výhru? Co se ti honilo hlavou?
Heky: Já především vůbec nečekala, že by se mohlo mé jméno v první desítce objevit…vývěsku na hradní bráně jsem si musela přečíst hned několikrát, abych se ujistila, že nemám vidiny. Přeci jen, čtyři lidé si vzpomněli na mě, když si vybírali ze všech lidí na hradě. To je prostě neskutečné – opravdu neuvěřitelné.
Do druhého kola, přiznávám, jsem si tak trochu fandila, že bych mohla získat možná i pět hlasů – o jeden víc než v první kole – spiklenecky mrkne- . Ale rozhodně ne 24!

Helen: Takže si opravdu absolutně nečekala, že bys mohla vyhrát? Ani chvíli sis s tou myšlenkou nepohrávala?
Heky: Ne. Dokonce ani, když ráno madam Ansi nenápadně sondovala, jak jsem na tom v nejbližších dnech s časem, mě to nenapadlo. Když se pak vyhlášení konalo v neděli a nikoliv v pondělí, kdy bych se nemohla zúčastnit, jsem si prostě jen řekla, že podobně je nás na tom s časem víc, a že madam chce, aby na vyhlášení byli pokud možno i nominovaní a mohli s upřímným zájmem a nadšením tleskat výhercům. – pokrčí rameny s nejistým úsměvem- Mým favoritem byla madam Niane, a po ní madam Tydynka, Any Dawson, Barb, pan Nim….
Opravdu jsem v tomto směru fanda fialových -mrkne-

Helen: Přiznám se, že mou favoritkou byla též madam Niane. Když se přiblížilo vyhlášení posledních tří jmen, a to tvé stále nezaznělo, co sis říkala? Napadlo tě, už konečně, že máš šanci?
Heky: Myslím, že v té chvíli tom upřímně nevěřil nikdo. – zasměje se-. Přeci jen, byla tu madam Niane a Zpýťa. Madam Niane měla na své straně přinejmenším své redaktory, absolventy Šemíka a velké množství dalších lidí, co upřímně litovalo, že odešla do světa mudlů. Takže – sice jsem si řekla „Páni, že by? To by bylo skvělé. – ale, že bych takovou myšlenku vzala vážně, to ne.

Helen: Když se vyhlásilo místo třetí, tak už jsem ti pořád držela palce a ani z napětí netleskala. Každopádně, když udělala madam Ansi ten vtip se slečnou Zpytlíkovou, už to bylo jasné. Jaké to pak bylo, když už bylo jasné, že to byl vtip a ty jsi vyhrála?
Heky: Šok. Velice příjemný, to rozhodně. Ale – šok.

Helen: Sesypali se na tebe spolužáci, každý ti chtěl potřást rukou. Co se ti po prvotním, jak jsi řekla,  šoku, honilo hlavou? Napadlo tě třeba, že svou slávu použiješ k povzbuzení koleje nebo tak něco?
Heky: Nedokázala jsem nic víc, než jen děkovat za milá blahopřání a usmívat se přitom od ucha k uchu, takovým tím velice inteligentním způsobem. -znovu se tak při vzpomínce usměje- U nás se tomu říká „jak měsíček na…“

Helen: ..hnoji. -dokončí větu-
Teď pár hodin po vyhlášení, můžeš říct, že se díky tomu něco změnilo? Máš třeba více věcí v plánu? Znamená teď tvé slovo víc než před tím? Prostě kromě dobrého pocitu, přineslo prvenství něco navíc?
Heky: Tak na toto je jednoduchá odpověď. Ne.
Ne v tu chvíli – ne ani dnes. Nemám nejmenší tušení, jak by se takové ocenění dalo využít. Víš, v Sedmiboji nebo v Bradavické čtyřce, kde jsme si na vlastní kůži s holkami užily tu hořkost stříbrného místa, tak můžeš říct „Koukejte, když jsem to dokázala já, tak Vy můžete taky!“ Jenže…umístění v OH jsem nijak vědomě ovlivnit nemohla.
-Natáhne k Helen ruku až k paži zbarvenou pěkně po nebelvírsku – Od vyhlášení jsem prakticky stále trávila čas u mudlů, na hrad jsem se jen chodila starat o mazlíka. Ale myslím, že celkově se toho moc nezmění. I když chceš slyšet tajemství?

Helen: No, podle mě to není tak zcela pravda. OH volí všichni, a pokud vezmu způsob, jakým jsem vybírala já, pak vybírají toho, kdo je vidět, kdo nezištně pomůže, má stále dobrou náladu, kterou kolem sebe rozdává a nebojí se podat pomocnou ruku komukoliv. A právě proto jsi to vyhrála.
Jak na tebe vlastně anketa jako taková působí?
Heky: Moc a moc děkuji za krásná slova! – usměje se a nenápadně setře slzičku dojetí, než bude pokračovat –
Ve způsobu hlasování s tebou naprosto souhlasím. Ale nějak prostě nemám pocit, že bych já osobně byla nějak výrazně vidět.
Jsem ale moc ráda, že tu OH máme, protože dává lidem příležitost soustředit se na to hezké, probírat v paměti okamžiky, které je tu zahřály u srdce, vzpomínat na lidi, kteří se k nim zachovali hezky. Jako u všech anket oblíbenosti je zde vždy velké „ale“ dané tím, že nejsou jasná kritéria, podle kterých volit. Přesto si ale myslím, že OH má své místo na hradním životě.

Helen: Krásná odpověď a tak se závěrem ptám, zda bych našim čtenářům něco chtěla vzkázat? A ideálně připojit to velké tajemství? :)
Heky: Chtěla bych mrzimorským především a hned po nich mým oblíbeným profesorům poděkovat za loňský rok, nebýt jich, žádné ocenění by se konat nemohlo. Děkuji za loňský rok – a všem také za letošek.
A teď to tajemství: -mrkne a ztiší hlas do šepotu, ještě předtím si ale dodá odvahy hlubokým nádechem a výdechem – Mnohem víc teď uvažuji o fialové než třeba před týdnem.
Pro a proti přitom stále zůstávají stejná, takže by to na mých plánech nemělo nic měnit, ale přesto…

Helen: Tak vybírej pečlivě! -spiklenecky mrkne- Moc děkuji, že sis na mne udělala čas ve svém nabitém programu.
Heky: Také děkuji. A ještě bych vlastně úplně nejvíc chtěla poděkovat, že se tu zatím nenašel jediný člověk, který by mi ukázal, že si podobné ocenění nezasloužím. Naopak – všichni, se kterými jsme doteď hovořila, byli neuvěřitelně mílí, předvedli to nejlepší, co hrad umí. :)

                                                                                                                                                               Helen Miltonová