Trimeles / Co se kde šustne / Velikonoční pondělí na hradě
Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter

Co se kde šustne, O naší koleji

Velikonoční pondělí na hradě

V sobotu večer mne dohnal náš úžasný šéfredaktor Theo a oznámil mi, že by si v pondělí večer rád přečetl nějaký pěkný velikonoční článek. Dva dny jsem bloumala chodbami a dumala, co bych tak sepsala. Velikonoc jsem měla tak plnou hlavu, že ještě v neděli večer jsem netušila, co budu psát. Naštěstí múza chodí neohlášena…

Ráno, jako by snad osud chtěl, mi témata začala sama přicházet pod ruku. Když jsem otevřela oči, byla jsem ráda, že kluci nemají možnost navštívit naši ložnici! Jinak bych byla seřezána asi ještě pod peřinou:
Naše bývalá studentka, dnes profesorka, slečna Mischel Binghum, vypsala soutěž na velikonoční obleček, a tak jsem se ihned ustrojila do něčeho, co mělo alespoň trochu připomínat jarní kostým.
Jakmile jsem byla nachystaná, seběhla jsem do kolejní místnosti. Jaké zklamání přišlo, když místo sesypání se mužské části koleje zela prázdnotou.

Nezbylo než vyrazit za velikonoční atmosférou do velké síně. Už když jsem se blížila k velkým dveřím, jsem slyšela ječení holek a zběsilé chechtání chlapců. Na rtech mi pak vytanul úsměv, když jsem ve velkém sále našla většinu naší koleje, které bylo – tak jako poslední dobou – všude plno.

Chlapci se oháněli pomlázkou a děvčata pobíhala, aby uhnula omlazující proceduře. Kdo utéci nestačil, kvetl a zelenal jako v rozpuku. Většina z nás si to poměrně užívala. Některé výjimky dokonce nastavovaly svá pozadí, aby jim náhodou nehrozilo, že v tomto roce uschnou. Nebo – a to by bylo snad horší – zestárnou! Pár z děvčat také nezapomnělo pěkně poděkovat, ale našly se i takové části něžného pohlaví, které neskrytě nadávaly.

Oresta McCollin Vianueva: Kdo mi udělal ty pitomé větve trčící pomalu ze zadku?! Ať se přihlásí dobrovolně a trest bude mírnější!
Pitrys Monty: madam Oresto já, ale strašně moc vám to sluší. Jste ještě krásnější!
Oresta McCollin Vianueva: Lichotky vám absolutně nepomohou, pane Pitrysi. Již roky odmítám chodit s větvemi na zádech!

 

Letos byl přestupní rok, ale u nás na hradě se tak nějak zůstalo u tradic. Když už se to v síni zelenalo i u stropu, vydala jsem se prozkoumat Prasinky. Málem bych totiž zapomněla na každoročně otevřený kurník, do kterého je možno se podívat jen jeden den v roce.

Všude to tam kdákalo a kvokalo. Hned u dveří mne hlasitým zakokrháním pozdravil vůdce hejna, pan Kohout. Důležitě se na mne podíval a pokynul hlavou, že mohu vstoupit. Tedy až poté, co jsem schovala svůj novinářský průkaz. Všude byly podestýlky s krásnými hnědými vejci. Bylo velké dilema, zda seberu nějaké z nich či nakrmím slípku. Nakonec jsem se rozhodla hodit zrní jedné žíhané pipině, která slastně zakvokala a snesla veliké puntíkaté vejce.
Ještě teplé jsem si ho strčila do kapsy a spokojeně odešla zpět směr hrad.

Po dobu mé nepřítomnosti se ve velké síni nic nezměnilo, a tak mě málem porazil Cheech, který právě běžel za Selinou, aby ji zmaloval pozadí. Podívala jsem se na hradní hodiny, které ukazovaly deset hodin dopoledne. Stále více studentů se ptalo po Ušákově doupěti, které se ne a ne objevit.
Z okna šlo pozorovat davy zklamaných osob, které zjistily, že oblíbený velikonoční obchod je stále v nedohlednu.

V domnění, že mám již všechny podklady pro svůj článek, jsem se vrátila na kolej. Málem mne terfil šlak, když jsem našla šumící kolejku plnou jezevců, mezi nimiž pobíhali skřítci s platem vajec. Kdo sestřelí všechny, čeká ho krásná velikonoční odměna. Raději jsem se uklidila do ložnice, ale mí spolužáci se zastrašit nedali. Vejce i barva byly všude – stoly, stěny, gauč, dokonce i Gwen měla na hlavě zbytek vařeného vajíčka.

Začala jsem smolit svůj příspěvek do Trimela. Došel mi inkoust, tak jsem šla zaštrachat do skříně. Místo lahvičky s černou tekutinou jsem narazila na vědro s vodou. A v tom mi to došlo! Vždyť po dvanácté můžeme polít tyrany s pomlázkami v ruce. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly za pět minut dvanáct. S nádobou v ruce jsem pelášila zpět do velké síně.

Cestou kolem mne procházeli nadšení studenti v nových ohozech z Příčné ulice! Ušákovo doupě bylo otevřeno! Módní nadšenec a mstitel se ve mne prali. Nakonec jsem odložila vědro na chodbě a letěla nejdříve do obchodu s vejci, šaty a pomlázkami. Tolik nádherného oblečení, můj měšec zaplakal.

S plnými taškami a ještě větší chutí někoho polít, jsem se vrátila do síně, kde už voda létala vzduchem. Všichni vypadali jako zmoklé slepice a to včetně profesorů i duchů. Co bych to byla za jezevčí mstitelku, kdybych nechala na někom nit suchou, že? Ihned jsem popadla vědro a lila svou zásobu jarní vodičky kolem sebe.

Když nebyl někdo zrovna mokrý, spapal vejce z PU, které ho proměnilo třeba ve slepici, zajíčka či kuřátko. Byl to prostě klasický velikonoční hradní chaos, tak jak ho všichni známe.
Prváci se zprvu tvářili celkem zmateně, ale nakonec se do našeho jarního zmatku rádi zapojili. Myslím, že to vzali trochu jako křest svého pobytu mezi zdmi hradu.
Stejně jako já kdysi…

A tak nezbývá jen zhodnotit,že kdo se letos zašil v ložnici, udělal velikou chybu. Byla tu totiž jako vždy úžasná atmosféra.

Pro Žlutého Trimela
Helen Miltonová

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*