Psal se rok 2020, den dvanáctý, měsíc sedmý. Pojďte s námi nahlédnout na jezevčí večírek plný smíchu, pohody a skvělé přátelské atmosféry. Zjistíte, kdo se bude vdávat a kdo je rychlejší než bleskobrk!
Večerní nastal čas a jezevci se pomalu scházeli v tajné komnatě, jež byla překrásně vyzdobená. Všude voněly chlebíčky, dorty ve tvaru zlatonek, stoly se prohýbaly pod nánosem čipsů, zeleninových hranolků a zmrzliny. Po komnatě pobíhala spokojená kolejní zvířátka, nechala se mazlit a vystrkovala čumáčky pro nejrůznější dobrotky.
Někteří hosté byli opravdu velmi unavení. Helen nedokázala udržet oči otevřené, prolévala se kávou. Theo však, vždy připraven, půjčil izolační pásku, kterou si Helen potom zřejmě upevňovala oční víčka, snažíc se tak zabránit spánku. Původní nápad se sirkami oba, díky Merlinovi, zamítli.
Když jsme se sešli v hojném počtu, madam Oresta vystoupila na stupínek a započala slavnostní řeč:
“ Vážení a milí svatebčané…”
Všichni studenti seděli s otevřenými ústy, udiveně zírali na madam. Myslím, že některým zatuhla krev v žilách, vdavek chtivým dívkám poskočilo srdéčko. Nicméně madam vše včas napravila a omluvila se se slovy:
“Pardon, špatný pergamen.”
Z různých koutů komnaty se ozývalo hlasité oddechnutí.
Madam Oresta poděkovala studentkám bojujícím v B4, pochválila a vyzdvihla jejich šikovnost a odvahu. Za odvahu a reprezentaci koleje dostaly všechny studentky překrásnou odměnu – Mrzimorskou zář.
Dále madam kolejní pogratulovala Susan za úspěšné složení zkoušky OVCE; rovněž obdržela dárek.
Poté se na stupínek vydrápala unavená Helen. Krásně poděkovala za celý školní rok, mnozí jezevci měli slzičku v oku. Chválila celkovou atmosféru a pevná přátelství.
Následovala pauza, kdy jsme se všichni občerstvili, doplnili tekutiny a povídali si.
Heli nás pak vyzvala ke hře. Posílala písmenka, ze kterých jsme pak skládali jména a hledali jsme, co mají všichni společné. Bylo to zábavné.
Poté na stupínek vyskočila (jako srnka) Selina. Ta rovněž dojemně poděkovala všem famfrpálovým hráčům za jejich odvahu, píli a práci pro tým. Obdarovala Katii Mrzimorskou zlatonkou. Komnatou se rozezněl veliký potlesk.
I Seli si pro nás připravila hru, skládali jsme puzzle, na kterém byl obrázek Harryho. Někteří jej dokázali poskládat v neskutečném čase, když já si teprve třídila dílky pro okraje obrázku. Pomyslný klobouk dolů.
Později se slova ujala opět madam kolejní, řešily se interní záležitosti. Byla vyhlášena letní soutěž a promýšlena strategie na další rok.
Poté předala slovo šéfredaktoru Theovi, jenž také ze srdce poděkoval jak redaktorům, tak čtenářům za práci v Trimelesu. Následně opravdu s pyšným pohledem v doprovodu velikého potlesku předal Cenu za ŽT Helen a Andrewovi.
Jako poslední hru jsme všichni svorně hráli HP kvíz. Jestli si někdo myslel, že je Helen unavená, velmi se zmýlil. Téměř na všechny otázky odpověděla jako první. Byla rychlá jako bleskobrk, někdo se nestačil ani nadechnout a Helen už měla odpověď dávno, dávno napsanou. Není tedy divu, že tento kvíz vyhrála, na druhém místě se umístila Selina a krásné třetí místo obsadil Theo.
Večírek jsme zakončili krásnou společnou fotografií.
Ano, vidíte správně, Helen na snímku není. Usnula. Ale až po tom, co vyhrála, co se dalo. Je to naše sluníčko, které kam vejde, tam září. I když je nejhodnější, když spí :D
Já osobně znám Mrzimor pár měsíců. Ale už teď s klidem můžu říct, že jsem Moudrému klobouku neskutečně vděčná, že mne zařadil právě tady. Takovou pohodovou partu lidí jsem si nemohla víc přát. Pomoc, úsměv, vlídnost ochota jsou na každém kroku.
Jezevci, užijte si krásné prázdniny, pohodu, spoustu nových zážitků, užívejte sluníčka, nespalte si záda, prozkoumejte, co se dá a načerpejte spoustu sil!
Pro ŽT Petromila Nivalis
Když spi…. :D