Cassiopea Zmlklá– velmi skromná mladá jezevčice a doufejme budoucnost a naděje Mrzimoru. Ačkoliv by hlasitě protestovala a tvrdila opak, je v dnešních dnech velmi výraznou žlutou tváří a za svůj pobyt na hradě stihla již mnohé. Všimnout jsme si jí mohli třeba v soutěži B4, jako redaktorku ji můžeme znát z Denního věštce i Žlutého Trimela, dále jako návrhářku a v dnešních dnech taky prefektku a jednu z nejpilnějších a nejlepších střelkyň Mrzimoru. Abych jenom nevychvalovala, a že bych opravdu mohla, má Cassiopea problém s šetřením. V době psaní článku se nacházela na chvostu celého seznamu mamonářů s pouhopouhým jedním jediným svrčkem.

ŽT: Hezký večer Cassi! –posadí se k židličce, objedná si čaj a nachystá pergameny– Jak se ti dneska daří? –usměje se na známou tvářičku a namočí brk do inkoustu–

Cassiopea Zmklká: Hezký večer i tobě! Jo, ale jde to. Trochu mě zanedbávají různé mudloviny, ale to snad nebude trvat dlouho. Co ty? – nervózně se pousměje –

ŽT: Já si užívám volného mezidobí, než se zase všechno dostane do zajetých pracovních kolejích –zasměje se– Pro začátek by mě zajímalo, jak ses vlastně vůbec dostala na hrad? Co tě sem lákalo, přivedlo? –se zájmem nastraží uši– Měla jsi už jako malý lososový prváček tušení, že jednou skončíš v Mrzimoru a co víc, že nebudeš pouhopouhým řádovým průměrným studentem, ale rovnou prefektkou a nepostradatelnou střelkyní?

Cassiopea Zmklká: – zamyslí se – Svůj začátek na hradě si moc nepamatuji, to víš, ta moje paměť zlaté rybky. Co si však pamatuji, je to, že mě sem přivedla mudlovská kamarádka, a jelikož jsem o něčem takovém nikdy neslyšela, chtěla jsem to vyzkoušet! Za Mrzimor jsem se modlila hned, co jsem prošla bránou, pak jsem se jednou přihlásila a vyskočila na mě jezevčí nora. – usměje se – A že budu jednou ve vedení mě nenapadlo ani ve snu. Když mi poprvé madam Oří napsala sovu, jestli bychom se nepotkaly U Tří, myslela jsem, že mám nějakým průšvih! A ona to byla nabídka dělat prefektku. A že jsem střelkyně je trochu náhoda, protože jsem prvně zkusila odrážeče, ale jelikož na pálku nejsem stavěná, tak jsem zkusila právě střelce. Takže bych vlastně řekla, že se to nějak semlelo dohromady a nějak se z toho vyvinula současná Cass. – zasměje se –

ŽT: Takže zvítězila zvídavost? –rychle si zapisuje a poslouchá Cassi- K takovému postu se člověk nedostane jen tak. –pousměje se– Musí si jej někdo všimnout, musí něčím vynikat. Čím myslíš, že si zaujala madam kolejní a zbytek vedení? Jak ses vůbec dostala, nebo řekněme, propracovala k postu prefekta? Váhala jsi, jestli tuto roli přijmout, nebo sis nabídku přečetla a byla to hotová věc?

Cassiopea Zmklká: No, abych pravdu řekla, v té době bylo málo aktivních lidí, a jelikož jsem se vrátila od tučňáků, nehrozilo, že bych zase skončila v ledu. Řekla bych, že to možná byla i celková aktivita a taky účast v B4, kde jsme to s holkama rozjely! Na tu vzpomínám moc ráda. Ale jinak moc nevím, abych pravdu řekla. A nabídku jsem přijala hned, na to madam zareagovala, jestli si to nechci nejdřív promyslet, což jsem tedy udělala, protože nejdřív jsem byla šťastná jako blecha a zároveň trochu mimo, tudíž mi to nemyslelo.

ŽT: To je pravda, člověk si v první moment tolik neuvědomí tu zodpovědnost a vidí jen ta pozitiva. – přikyvuje – Dneska už jsi starší a myslím si, že hrad znáš už jako své boty, a tak by mne zajímalo, zda sis v hlavě vytvořila nějaké plány a cíle, kterých bys na hradě chtěla dosáhnout? – povytáhne obočí – Co tě na hradě vlastně nejvíc baví? A máš nějakou podporu nebo vzor, který tě motivuje jít dál a plnit si své sny? – zasní se –

Cassiopea Zmklká: Tak rozhodně bych chtěla udělat NKÚ. To by bylo úžasný, protože 26 palců… nevím, nevím. Moc na to studium nejsem, i když jsem rozhodně měla zapsaných hromadu zajímavých předmětů, jsem v tomhle ohledu trošku líná. – zastydí se – Co mě rozhodně baví je famfrpál, to se chci dostat na co nejvyšší úroveň, protože ten pohár Selče vyhrát musíme! Zaslouží si to po tom všem trápení, co s námi má. Teď se pomalu dostávám i do soubojáku, který mě nikdy moc nelákal, a kdo ví, třeba to jednou bude i sklepení. A vzor na hradě… no. – zčervená – Rozhodně jsi můj vzor ty. Jak ve famfrpálu, tak i jako jezevčice, jsi naše žluté sluníčko! A pak je to teda Ben s panem Andym – skoro zaleze pod stůl – Oni se mi vybaví, když se řekne jezevec. Ben je úžasný na hřišti, kvůli němu se snažím trénovat skoro třikrát denně, a Andy je jezevec sám o sobě. Všechno, co v koleji dokázal, je z něho skvělý profesor, výpravy s ním a ostatními byla večerní pohoda. A tak bych mohla pokračovat dál.

ŽT: To je moc hezké a věřím, že jak Ben na poli famfrpálu, tak pan Andy v profesorském hábitu, před sebou, stejně jako ty, mají ještě mnohé! No a tomu famfrpálu, tak tomu snad po těch letech už věříme všichni žlutí (i svatí)! –zazubí se– Ještě když zůstanu u toho vedení. Co komunikace se členy vedení a kolejí? Je ideální? A jak se ti vlastně spolupracuje s ostatními jezevci? Je něco, co bys třeba změnila, nebo na čem by bylo v tomto ohledu ještě potřeba zapracovat? –položí na chvilku brk a popíjí čaj–

Cassiopea Zmklká: Rozhodně potřebujeme zapracovat na aktivitě. U mě to taky rozhodně není kdo ví co, ale šťouchat do ostatních a pobízet je není úplně ideální, i když je to občas potřeba. Jinak si myslím, že spolu pracujeme a vycházíme v pohodě – usměje se – A s ostatními jezevci také, nebo mi to tak alespoň přijde. Jsem ráda, že můžu být zrovna u nás, mezi tolika pohodovými, vtipnými a úžasnými lidmi.

ŽT: – přikyvuje – Tuhle otázku už jsme trochu nakousli, ale přece jenom máš jako prefektka teď určitou moc – v dobrém slova smyslu samozřejmě. Máš možnost nějak ovlivnit kolej. – gestikuluje nadšeně rukama – Máš nějaké nápady, co by se dalo ještě třeba v Mrzimoru zrealizovat, zlepšit, co bys pro tuto kolej zkrátka ještě chtěla udělat a čeho jako prefektka dosáhnout? A co bys Mrzimoru do budoucích let popřála?

Cassiopea Zmklká: – chvíli přemýšlí – Rozhodně plán mám, ale asi tě zklamu, prozatím si ho nechám pro sebe, protože je to zatím jen myšlenka, kterou potřebuji nějak smysluplně uchopit. Ale jsem za lepší komunikaci, která se teď díky naší Lakšmí brutálně zlepšuje. Celkově jsem spíš za vymýšlení s jezevci než přímo pro jezevce, protože zrealizovat si můžu co chci, ale ve finále je hlavní to, aby byli spokojení ostatní. Bylo by hezké pomáhat žlutým se nějak “najít” a realizovat v koleji. Aby si každý našel to svoje, ať už mezi spolužáky nebo jen v hradních aktivitách. Nováčci se zařadili mezi nás a byli spokojení ještě spoustu dalších let, ale aby i ti starší, kteří už mají něco za sebou a kamarádi jim třeba odešli, pořád měli nějaký ten prostor a neměli pocit, že jsou úplně mimo a vlastně už nemají nikoho, kdo by to s nimi táhnul.

ŽT: To je moc pěkná myšlenka a jsem zvědavá, jaké další myšlenky ještě v té své hlavince skrýváš! –pronikavě a podezíravě na Cass kouká, ale pak si raději vymění pergameny, odkašle si a pokračuje- No nyní se přesuneme trošku do minulosti. Pokud se nepletu, byla si na hradě pouhé dva roky, když ses přihlásila do B4. Co tě to napadlo a kde jsi sebrala tu odvahu? Přece jenom v soutěži bylo mnoho starších a zkušenějších studentů. Převažovala spíš zvídavost nebo strach z neznámého? –vyzvídá–

Cassiopea Zmklká: Oj, to by mě taky zajímalo! – kření se – Jen si pamatuji, že to byla skvělá příležitost zkusit něco nového, zvlášť, když jsem nebyla moc výrazná a hlavně jsem se v kolejních či hradních věcech moc neangažovala. Jak se objevila vývěska, tak jsem jen poslala sovu a vlastně čekala, že vyberou někoho jiného, tudíž jsem nic nečekala – zapřemýšlí –

ŽT: –zasměje se– Čoveče, ty musíš začít trénovat paměť! B4 bylo určitě časově i psychicky náročné. –poznamená a zadívá se z okna– Co ti to přineslo a co naopak vzalo? Posunulo tě to někam dál? A co spolupráce s holkami? Zvládly jste všechno? Nebyly chvíle, kdy sis říkala, k čemu ses to upsala?

Cassiopea Zmklká: – culí se – To bych mohla, jinak si na konci roku ani nebudu pamatovat, do jaké koleje patřím! B4 byla náročná, hlavně časově, protože jsem během jednoho kola skončila v nemocnici se slepákem, tudíž jsem se bohužel nemohla tolik zapojit. Ale holky byly úžasné ve všech směrech! Pracovalo se mi s nimi skvěle, byly jsme opravdu sehraný tým. Samozřejmě to bylo těžké, všechno vymyslet, propojit. Ale já jsem se rozhodně nestresovala, hlavní bylo si to užít. Dalo mi to opravdu hodně! – vzpomíná –

ŽT: Tak to zní jako pořádné dobrodružství! –vykulí oči– Na moment skočíme trochu k mudlům. Na hradě jsi vidět tak nějak všude, jsi velmi sportovní a kreativní duše a pomáháš, kde můžeš. –zvedne oči ke Cassi– Mě by zajímalo, jestli je mudlovská Cassi stejná jako ta kouzelnická? A trochu zadupeme tvoji skromnost a vytáhneme sebevědomí, protože bych opravdu od srdce ráda věděla, jaké jsou tři věci, kterých si na sobě nejvíc ceníš a které tě dělají tím, kým opravdu jsi? –odloží pergameny a trpělivě vyčkává, co Cassi vymyslí–

Cassiopea Zmklká: – rozmýšlí a hledá sebevědomí – Pokud to můžu říct, osobně si myslím, že spousta hradníků je tu jiných než u mudlů, to jsem i já. Nevím úplně v čem, ale u mudlů jsem rozhodně tišší a ne tak společenská. Tady to jde mnohem lépe. A co dělá mě mnou? – přemýšlí – Rozhodně jsem optimista, sklenici mám vždy napůl plnou! Jsem trochu cáklá, to slyším často (snad v dobrém smyslu!) a nesnáším hádky. Asi to bude znít jako klišé, ale nerada odsuzuju lidi, jak podle chování, tak podle prvního dojmu, i kdyby byl někdo sebevíc povrchní a arogantní. Nikdy totiž nevím, proč je ten člověk takový a prostě nevěřím, že se někdo rovnou narodí zlý.

ŽT: Tak to jsou hezké mrzimorské vlastnosti! –usmívá se– Ještě, než na tebe vytáhnu neduhy, zajímalo by mě, jaký máš vztah k výuce? To, že nejsi bodohrotič, jsme si všimli, ale baví tě vůbec hradní výuka a sbírání bodů, nebo se raději angažuješ právě třeba ve famfrpálu, v koleji a časopisech? Ty už jsi trošku načala, že to není vyloženě tvůj šálek čaje. Je nějaký předmět, který má v tvém srdci speciální místo a doporučila bys ho třeba (a nejenom) letošním prvákům? –se zvědavostí poslouchá–

Cassiopea Zmklká: Výuka mě baví, ne tolik jako ostatní činnosti, ale nějak baví. Jen si toho nemůžu dávat hodně, pak se z toho stane povinnost a jde to do kopru. Moc mě bavilo Jak se šťastnějším státi, Lemření cesta k úspěchu a Toulky Příčnou ulicí, to byla moje úplně první esej. – usměje se – A taky Astrologie, tu jsem bohužel nedostudovala, ale mám v plánu si ji za nějaký čas zapsat znovu. Jak jsi řekla, není to můj šálek čaje, ale se zajímavými předměty to jde docela snadno. Což byla drtivá většina toho, co jsem si kdy zapsala.

ŽT: No a nyní mi vysvětli ten jeden svrček na tvém kontu – a nezapírej. –hrozí Cassi prstem- Jak se stane, že je člověk chudý jak kostelní myš, nemá ve skříni ani uniformu na rozpadnutí, ve které by mohl jít k zápisu a je na posledním místě v mamonářích? Je v tom závislost na nákupech nebo se tu ukazuje nějaká tvá negativní stránka, že neumíš šetřit? Jaký máš vztah k penězům a šetření? Přece jenom za psaní nějakou tu kačku dostáváš, sem tam určitě vyplníš i nějakou soutěž, tak kam ty peníze tak rychle mizí?

Cassiopea Zmklká: Ha! Už mám 25 srpců! Ale, no… – zrudne – já opravdu moc šetřit neumím… Ale! Buď to jde do oblečení anebo do ingrediencí na lektvary. Když se ozve dobrá duše s kusem z asijské kolekce, prodám uniformu, kterou v tu dobu tak nepotřebuji, a prostě to utratím za to! Neříkej, že tě při doplnění NiTi či PU taky nesvrbí ruka – směje se – Ale upřímně mě taky zajímá, kam to všechno mizí. Asi mám díru v měšci a galeony se ztrácí sami!

ŽT: Tak to je pokrok, začátek roku se blíží. –tiká pohledem z Cassi na hodinky– Beztak to bude tou dírou, budeme ji muset asi zašít. –přemýšlí– Každopádně víc toho na srdci prozatím asi nemám. Myslím si, že správný rozhovor by se měl zakončit prostorem pro cokoliv, co bys chtěla říct – klidně nějaké poděkování, vzkaz, přání lososům, pozdrav, co budeš mít na srdci i na mysli – a tak ti jej nyní, než se spolu i se čtenáři rozloučíme, dávám.

Cassiopea Zmklká: Tak, chci nejdřív poděkovat tobě, že ses do toho se mnou pustila a vůbec, že ti přijdu jako zajímavá osoba! – usměje se na Mandy – Máme mnohem víc šikovnějších jezevců. Žluťásci, připravte se na tenhle rok, nenecháme vás v klidu, muhaha. Přeji všem krásný začátek roku a ať je další rok stejně úspěšný, jako byla Zima 2022.

ŽT: –nejprve se trochu zděsí– Já už jsem moc stará na to, abyste mě proháněli. –zasměje se– Moc ti děkuji, Cassi, za možnost dozvědět se o tvém hlavně hradním životě něco více a za příjemně strávený večer. Doufám, že se ti bude i nadále dařit a splní se ti všechno, na co pomyslíš, a to nejenom tady na hradě, ale hlavně u mudlů.

I já se přidávám k přání Cassi a doufám, že tento rok bude nejenom úspěšný, ale že si ho zase všichni spolu hezky užijeme. Žlutému Trimelovi bych pak popřála spoustu nadšených a do psaní zapálených redaktorů, a aby nám po tom zimním spánku zase hezky vzkvétal pod rukama. Teď zbývá už jen vykročit do toho nového školního roku tou správnou tlapkou.

Pro Žlutého Trimela,
Amanda Wright