Zřejmě již hodně kouzelníků slyšelo o hře Hogwarts Legacy. Ta vyšla v první polovině února 2023 a dostal jsem se k ní velmi brzy po vydání. Teď, po více než měsíci a asi 50 odehraných hodinách, přišel čas na rekapitulaci.

Musím začít konstatováním, že nejsem žádný velký hráč. Kdysi dávno jsem hrál Fénixův řád. Z té hry si pamatuju šikovně propracované prostředí Bradavic a obrovské množství růžových ampliónů (jedno slovo: Umbridgeová). Vzpomínám, že později jsem zkoušel Prince dvojí krve. Tady ve mně zase zůstalo důmyslné (a místy i náročné) vaření lektvarů, létání na koštěti, a otevřený hrad.

Byla zde ještě chvilka s Lineage (opět otevřený svět), a následně jsem na více než 10 let, až někdy do roku 2021, neměl čas ani možnost si nějakou hru vychutnat. Tehdy se ke mně dostal Skyrim (Special Edition, vydáno 2016), který jsem si vylepšil grafickými mody. To je důležité zmínit, protože Skyrim je moje srdcovka a veškeré porovnání dalších her v sobě bude zahrnovat, jestli ve mně vyvolala stejný úžas jako právě Skyrim. Hogwarts Legacy se to nepovedlo.

To ale není konec recenze. Čeho si na Skyrimu nejvíce cením je ten otevřený svět a volnost. Kdykoliv v průběhu hry se na nějaký quest můžu vykašlat, jít se proběhnout na druhý konec provincie, zmydlit nějaké bandity, odpočinout si v lese nebo některém z domů, a pak se zase vrátit. Hogwarts Legacy to umožňuje taky. Jednu chvíli se můžu procházet Bradavicemi a jinou si lítat ve vesničkách, v Zapovězeném lese, nebo třeba i Merlin-ví-kde.

Upřesním, že mám možnost hrát na stolním počítadle, domnívám se, lehce nadprůměrného výkonu.

Ovládání

Na Hogwarts Legacy (HL) se mi líbí, do jaké míry si hráč může nastavit ovládání hry. Výchozí nastavení je – krom samozřejmého W, A, S, D a myši – pochopitelné a docela snadno zapamatovatelné. Získal jsem dojem, že hra se tady snaží (možná až moc) přizpůsobit konzolím, protože nabízí čtyři rychlá kouzla (podobně jako konzolové ovladače mají čtyři tlačítka). To je docela málo, třebaže je v pozdější části hry možnost si otevřít další sety kouzel, které se přehazují kolečkem myši. Není to jako v našem místním Soubojovém klubu, tady si sami vybíráte, která čtyři kouzla budete mít k dispozici (např. Incendio, Depulso, Lumos a Levioso). Ta kouzla se mají sesílat pomocí klávesnice, konkrétně číslic 1, 2, 3, a 4 nad písmenky QWER. Jenže… my máme českou klávesnici. Zatímco anglofonní (a jiné) národy tam opravdu mají 1, 2, 3, a 4, my tam máme +, ě, š, č. A pokud se pokusíte přesvědčit hru, že opravdu chcete Depulso sesílat stiskem klávesy „ě“, tak vám hodí chybu. Diakritiku vůbec nechápe. Než si vždycky měnit klávesnici na anglickou, a pak při používání X a Y si uvědomovat, že tentokrát je Y vlastně vedle písmene T, je lepší využít možnosti přidat alternativní klávesu, která už „ě“ bere bez brblání.

Pocit z dobrého ovládání hry (tzv. vanilla hry, nemodifikované) ještě kazí létání na koštěti. Ke stoupání se používá mezerník (to už dobře známe z Letové plochy), ale ke klesání klávesa Control (známá jako Ctrl). To mi nepřijde jako nejlepší nápad pod sluncem, protože malíček levé ruky není ten nejčastěji používaný prst. Jak jsem ale naznačil před chvílí, hráč má možnost si ovládání bohatě přizpůsobit. Na koštěti také nejste schopni sesílat jakákoliv kouzla z vybraného slotu kouzel. Pokud byste tedy chtěli překvapit padouchy tím, že na ně zaútočíte z koštěte, smůla.

Grafika

Na začátku jsem zmiňoval, že moje počítadlo považuji za lepší průměr. Zatímco grafika Skyrimu se mi zobrazuje, řekl bych, výborně, o Hogwarts Legacy tohle říct nemůžu. Když jsem to poprvé spustil na hrou doporučeném grafickém nastavení, byl jsem opravdu v rozpacích, jak tohle mohlo vyjít v roce 2023 a ne o 10 nebo 15 let dříve. Když na LetaxTube procházím porovnání grafiky her HL a např. Prince dvojí krve (2009), tak se nemůžu ubránit dojmu, že ta hra stará 14 let (!) byla vizuálně na excelentní úrovni. Nicméně, nemůžu dávat tvůrcům za vinu to, že můj počítač je zřejmě pod úrovní. Když se totiž podívám na záznamy HL těch, jejichž počítadlo je evidentně nadupanější, jsou ty textury skutečně skvělé.

K čemu mám ale obrovské výtky, jsou grafické efekty. A nepíšu tady o vizuální podobě sesílaných kouzel. Ty jsou výborné. Mám na mysli konkrétně Komnatu nejvyšší potřeby (KNP). Nevím, jestli je to tím, že hlavní dějovou linku trochu (dost) flákám, ale na levelu 28 mám k dispozici kotlíky, které by svým nadšeným hopsáním urazily nejspíše i devítileté děvče. Tiše a potají doufám, že mi hra nabídne dospělejší kotlíky. To samé se týká rostlin, jejichž listy může kouzelník využít pro přípravu lektvarů – při sklizni rostlina div nevyskočí z květináče, jak je celá bez sebe, že ji někdo přišel oškubat.

Hudba

Představte si, že jste v oné KNP, před vámi skáče kotlík – a do toho ještě neustále hraje hudba, která dokonale odpovídá oněm animacím dělaných pro děti. Omlouvám se, ale KNP je pro mě hned druhé nejpříšernější místo z celé hry právě kvůli té přecukrovanosti. A jako třešničku na dortu si tam představte skřítka, který imrvére opakuje své tři naučené věty.

Je to skutečně náraz. Jednou takhle přemýšlíte, jestli si dneska na procházku ve Skyrimu vezmete dvojruční meč, krátký meč a štít, nebo reflexní luk, protože co kdybyste narazili na hladového draka, a za okamžik na vás v HL nadšeně mává kytka.

Zatímco ve Skyrimu na mě hudba udělala hluboký dojem a fantasticky dokresluje děj (včetně počasí), v HL působí nenásilně, nenápadně, je poměrně snadné ji ignorovat, ale to neznamená, že by byla špatná. Zpravidla se jedná o neutrální až tajemnou hudbu, která ladí s příběhem. Až na KNP. (A ještě celé Prasinky. To je úplně přes kopírák jako KNP.)

Hudba v sobě nese tóny (podkres v melodii) hlavní znělky z filmů Harryho Pottera, což vnímám pozitivně. Pomáhá to spojit světy, pokud by název a hrad nestačily.

Děj

Hogwarts Legacy začíná tím, že do pátého ročníku v Bradavicích  je přijat nový kouzelník. Ten kouzelník jste vy. Vypadá jako běžný 16letý student, který ovšem zná jen základní kouzla a musí se je učit od profesorů (je nutné pro to splnit quest; dostavit se na hodinu zpravidla nestačí). Úvod nabízí spoustu prostoru pro fantazii a zdůvodnění, ale musím říct, že pátý ročník je skutečně dobrá volba. Máte povoleno chodit do Prasinek, létat na koštěti, máte celou řadu školních předmětů, v hodinách se probírají i pokročilejší kouzla než švihnout a mávnout, a ještě k tomu je to ročník zakončený NKÚ.

Celý děj se odehrává dlouho před příchodem Harryho Pottera do Bradavic. Dokonce ještě ani neexistuje Tom Riddle. V Bradavicích ale studuje jeho otec nebo dědeček, se kterým se hráč setká několik hodin po začátku hry. Historie světa kouzel je částečně zmapovaná samotnou J. K. Rowlingovou, a tvůrci se toho drží. Dokonce tam dali i ředitele Blacka, jak je známo z historie ředitelů Bradavic.

Zážitek z hraní

Pamatujete Bradavice (alespoň trochu) z minulých her? Hogwarts Legacy je úplně jiný level. Hrad je tady enormní. Mám za sebou asi těch 50 hodin hry, a na hradě se dokonale ztrácím. Ne tím, že by se měnilo schodiště (to ve hře kupodivu není, nebo jsem ho ještě nenašel), ale kvůli nespočtu učeben a místností (i prázdných) je náročné se na hradě vyznat. Je ale fantastické, jak si tvůrci dali tu práci a do hry zakomponovali celou řadu „easter eggs“, překvapení. Najdete tam záchodky Ufňukané Uršuly, které jsou mimo provoz, a v jedné z kabinek je kotlík s lektvarem. Na umyvadle je znak s hadem. Jinde je k nalezení zase úzká malá místnost s policemi, množstvím přísad v lahvičkách, a žebříkem – dokonalé zrcadlo scény s profesorem Snapem, veritasérem, a Harrym Pottrem z Ohnivého poháru. Těchto překvapení je opravdu nespočet a znalce ságy HP vskutku potěší.

Hra nabízí širokou svobodu. Chcete se proletět? Žádný problém! K dispozici máte koště a hypogryfa (a možná i něco dalšího, k čemu jsem se ještě nedostal). Můžete se proletět pozemky hradu, Zakázaným lesem, různými vesničkami… prakticky celým světem, krom Prasinek. Tam se zřejmě z bezpečnostních důvodů létat nesmí. Zvířata můžete chytat do brašny, podobně jako ve Fantastických zvířatech. Zvířata jsou důležitou součástí světa, a ještě k tomu součástí velmi povedenou a relativně smysluplně zvládnutou.

Hra také dovoluje si vybrat, na jakou životní cestu se vydáte. Můžete se držet na světlé straně a vyhnout se obloukem kletbám, které se nepromíjí. Nebo se je můžete naučit, protože chcete umět všechna kouzla. Zatím jsem si nevšiml, že by to mělo nějaký vliv na děj. To samé platí i pro questy mimo hlavní dějovou linku. Chcete někomu pomoct a získat tak třeba nějaký ten galeon? Proč ne. Případně mu můžete říct, ať si trhne. Tvůrci HL – podobně jako v jiných hrách – nedokázali zabránit dojmu, že téměř všichni NPC (osoby onoho světa) jsou neschopní, a že všechno za ně musí odedřít hráč. Rozumím, že se tím obsah hry navyšuje, ale věřím, že by to šlo udělat lépe.

Hlavně ze začátku je problém v omezeném inventáři. Když začínáte, do inventáře se vám vejde jen několik položek, a pokud se chcete vybavit lepší položkou (např. hábitem s lepší ochranou před útoky), tak ten nedostačující musíte zničit. V pozdější fázi hry lze nepotřebné kousky oblečení prodávat, tím získáte několik galeonů.

Co se týká samotného oblečení… Rozumím, že kouzelnická móda byla oproti mudlovské vždycky ujetá, a že v historii to mohlo být asi i intenzivnější. V HL mi to ale přijde extrémní. Tvůrci navrhli nespočet kousků oblečení (všemožné pokrývky hlavy, krku, očí, hábity, obleky…). Tady opět nevím, jestli je to tím, že nejsem v ději tak daleko, ale… Znám Patricii. A je mi jasné, že podle ní je můj cit pro módu ne nulový, ale záporný. Jenže to oblečení, které HL nabízí, je z naprosté většiny mnohem víc než příšerné.

Warner Bros. Games: Hogwarts Legacy (2023)

Spatřit takového kouzelníka přes den, zahodím svůj dvojruční meč do křoví a zdrhám.

Je ještě jedna věc, která mi zážitek z hraní výrazně znepříjemňuje. Kdykoliv poznáte nového nepřítele, najdete nový kus oblečení, objevíte nové místo, splníte nějakou výzvu (…), hra vás vyzve, abyste si ten kousek oblečení prohlédli v inventáři. Zkontrolovali jeho statistiky. Nebo se podívali, co jste zjistili o protivníkovi, třeba jeho slabiny. Průšvih je v tom, že ono se to schová někam mezi dalších 70 protivníků, které už znáte, a musíte najít toho jednoho konkrétního, abyste na něj najeli myší, a tím se vám „odznačil“, jakože už jste se s jeho vlastnostmi seznámili. Je to příšerný systém, a člověk, který ho vymyslel, by měl jít na večeři s Ufňukanou Uršulou.

Shrnutí

Je neskutečná řada věcí, která v mé recenzi nedostala prostor. Například Dark Arts Arena, kde můžete metat jednu kletbu za druhou a zlepšovat se v souboji s náročnými protivníky. Nezbylo mi místo byť na vybrané postavy z onoho světa. Na bohatství detailů, propracovanosti a plynulosti. A samozřejmě jsem nemohl napsat o tom, co jsem já sám v HL ještě neobjevil.

Hogwarts Legacy, přes úporného skřítka v KNP, pochybné animace a šílenou hudbu, veskrze vnímám velmi dobře. Tvůrci jí věnovali kvantum práce a nápadů, a jde to vidět. Je to odpočinková hra, která po většinu času dospělého nijak extra neurazí. Místy mu nabídne i náročné soupeře, donutí ho najít strategii, a někdy i přemýšlet. Před pořízením HL bude dobrý nápad shlédnout videa ze záznamů hry a podle toho se rozhodnout, zdali si ji opravdu chcete koupit, zda vás nějak oslovuje, a co ve vás vyvolává.

Jelikož HL relativně rezonuje ve hráčské společnosti, dokážu si představit, že zanedlouho se nabídka modů (modifikací) rozšíří. Na optimalizaci výkonu hry, na jiný styl oblečení, na změnu hudby a dalších otravných věcí, a že postava i trochu zestárne a šikovní moddeři dostanou hru na jiný level. Bude zajímavé sledovat, zdali další updaty ke hře (nebo placené DLC, tj. placený doplňkový obsah) pokryjí famfrpál (který v HL není), nebo třeba možnost hrát ve dvojici či vícero hráčích. Svět Harryho Pottera se již stává multigenerační záležitostí, a taková rodinná hra… Programovací stránka je zvládnutelná.