Prázdniny i Vesmírná odysea jsou už dávno pryč, ale to nám nebrání se ještě jednou naposledy ohlédnout za vypracovanými úkoly – tentokrát za těmi celoletními.
ÚKOL 45
☞ Autorka: Saiph Lacaille
☞Autorka: Enola Gatito
-
- hdrpl
☞ Autorka: Jeba Zahradníková
ÚKOL 48
☞ Autorka: Saiph Lacaille
1. července 2023
Výborně. Je to tady. Mandelína mi řekla, že se mnou počítají na jakousi vesmírnou výpravu. Což by bylo v pohodě, kdybych nebyla tak trochu klaustrofobik, ale řekla jsem si, proč vlastně ne. Do vesmíru se člověk nepodívá každý den.
… to, že si z toho ale musím psát deník, je trochu rána pod pás.
Nikdy jsem si nevydržela psát deníky! Ve třeťáku jsem s tím přestala potom, co ho našel Zpytlehněv a všem duplicitním kouzlem ukázal, jak moc jsem byla zamilovaná do jednoho svého profesora. No, bylo to velmi trapné. Ještě víc než tehdy, když jsem v šesti letech do deníčku kreslila srdíčka s iniciály všech kluků, co jsem znala, a přemýšlela, které příjmení by k mému jménu ladilo nejvíc, abych si ujasnila, s kým se mi vyplatí dál kamarádit.
Teď tu ale stojím, mám za sebou krátký týdenní výcvik, během kterého jsem se teda víc než tipům pro přežití ve vakuu věnovala hraní Tetrisu… a nastupuju do Čamajšku, naší vesmírné lodi, která nás má vynést na oběžnou dráhu a poslat dál do kosmu.
Třesou se mi kolena a trochu se mi chce zvracet.
Naštěstí se mi povedlo do lodi propašovat plyšovou lišku, řízek šplhavnice pro štěstí a taky plastový pytlík. To kdybych zvracet skutečně začala.
3. července
Doletěli jsme na Domicilium. Veškerý volný čas trávím hraním Wordle, Sudoku a slovního fotbalu sama se sebou, protože se v raketě neuvěřitelně nudim. Mandy tvrdí, že výhledy z okna stojí za to, což jí věřím – škoda, že v mé kajutě žádné není.
Jakmile jsem vystoupila z našeho plechového autobusu, zjistila jsem, že je všude kolem hromada písku, tropů… a že jsem na zemi nechala opalovací krém, takže je otázka, jestli mě odsud nebudou odvážet v urně spálenou na popel.
Na místním tržišti, které je větší než Brno a levnější než Aliexpress, se mi ovšem povedlo sehnat cosi, co připomíná mast. Je to vazké jako vazelína a doufám, že mi to přidá alespoň jednu ochrannou vrstvu před UV zářením a nebude to spíš olej, co domorodcům pomůže mě ugrilovat.
Jinak se mi tu ale líbí. Jako palivo jsem do naší lodě (a nechápu, proč jsme vyrazili bez dostatečných zásob) doplnila květiny a hydrazin (a ani se neptejte, za co jsem ho na trhu musela vyměnit), nachodila jsem spoustu kilometrů a dbala na to, aby nám loď nikdo nešlohl.
16. července
Zítra odjíždíme. Na Domiciliu je stále vedro, ale zatím jsem jen trochu přismahlá a ještě jsem se nerozpustila. Je tu taky trochu nuda; všude kolem se rozkládají jen písečné duny. Za těch pár dní jsem alespoň přečetla jakousi knihu o plagiátorství, co po mně chtěli na Zemi, a prohlédla si místní rostliny. Sasovka pobřežní mě sice zaujala, ale zakázali mi si ji nařízkovat a odvézt domů, a tak jsem ostrouhala.
17. července
Gezegeeen!
25. července
Ehm, poslední zápis byl podivně jednoslovný. Plánovala jsem se rozepsat, ale cosi mě vyrušilo a pak jsem tuto milou povinnost s radostí zazdila.
Konečně se totiž něco děje, ocitla jsem se v džungli, všude je plno krásných zvířat (obzvlášť růžových dalmatinských lišounů). Zažívám parádní dovolenou! Prodírám se mezi liánami, luštím šifry, ochutnávám cizí jídla a prohledávám různé kouty cizí planety. Dokonce jsem se byla projít až k sopce!
Jsem nadšená, spokojená a i kdybych už nic lepšího nezažila, tenhle výlet stál za to.
3. srpna
Už před pár dny jsme se ocitli na Umubumbe. Olivka na tom trvala, prý totiž má mít naše mise nějaký vyšší záměr, abychom si mohli zažádat o grant nebo co.
První dny bych nemohla napsat, ani kdybych chtěla, protože jsem měla co dělat s tyranií. Ne, že bych tak aktivně řešila tedy diktátora, co tu vládne… ale tyranizovali mě místní komáři do takového bodu, kdy jsem celá poštípaná a flekatá musela najít místního zdravotníka, aby mě celou pomazal něčím na zklidnění kůže, jinak bych se uškrábala k smrti.
Cestou z ošetřovny jsem ale tyrana stejně svrhla, když jsem mu ve lstivé sázce nabídla hru maškvorek a vzbudila v něj blafováním dojem, že nemůže prohrát.
Zbytek pobytu asi věnuju nějaké tvůrčí činnosti.
30. srpna
Upřímně, na tento deník jsem zase s radostí zapomněla, než se mi Mandelína nasáčkovala do kajuty a zeptala se mě, kolik už jsem toho zapsala z Nisqy. Ehm. Přesně tak nula nula nic.
Momentálně mám ale chvíli, a tak chci dopovědět zbytek cesty; po Umubumbe, kterému jsem ve zbylém čase složila hymnu i navrhla vlajku, jsme se přesunuli na planetu Nisqa. Cesta na ni byla velmi nepříjemná, plná turbulencí, meteoritů a podivných sasankovitých útvarů za okny rakety. O kterých mi ostatní jen řekli, protože… pořád nemám okno.
Nisqa byla podobná Domiciliu – až na to, že tady nás všichni obdivovali, kdežto na planetě jedna jsme byli všem dost fuk (pokud jsme po kapsách neměli dost peněz na koupi jejich roztodivných věcí).
Dostalo se mi zde dobrého jídla, sladkých moků, mohla jsem si ve volném čase omalovávat, přemýšlet, hodnotit cestu a zvažovat, zda bych se na nějakou podobnou ještě někdy vydala.
Bylo to fajn, ale… déle než pár týdnů bych to asi nevydržela. Jsem šťastná, že konečně míříme zpátky na Zemi, že Čamajšek tuhle cestu plnou dobrodružství zvládl a že jsme nezůstali trčet v nějakém vzduchoprázdnu.
A tak sláva nazdar výletu!
☞Autorka: Enola Gatito
☞ Autorka: Cassiopea Zmlklá
1. července
Jakmile jsem se doslechla o cestě do vesmíru, šla jsem hned balit. Školní rok skončil, na dovolenou s C.A.partem jsem si nenašetřila a jiné plány na léto stejně nemám. Už jsem zabalená a jen čekám na odlet. Kdyby se někdo ptal, co si vlastně vzít do vesmíru s sebou, tak já jsem se zabalila jako na tábor. Pár triček, spodní prádlo, jedny dobrodruhovy kalhoty, šortky, chundelatou mikinu, teplé ponožky a sandály – když bude zima, vezmu do nich ponožky, a když bude teplo můžu jít bez nich. K tomu prací gel (vřele doporučuju, prací prášek mi jednou zmokl a pak jsem neměla nic!) a lano, které poslouží i jako šňůra na prádlo. Taky pořádnou mapu, základ do lékárničky. Kartáček na zuby, pastu, ešus a hrníček a můžu vyrazit. Všechno jsem to pomocí nezjistitelného kouzla zabalila do baťohu. Taky budu všude vláčet foťák, kdo by mi jinak věřil, že jsem v devatenácti letech jako studentka šestého ročníku měla možnost a finance na to letět! Ozvu se zase z rakety, prozatím se loučím.
8. července
Už mám pokyny k odletu, jen musím vyřídit ještě pár záležitostí. Výcvikem jsem nějak prošla, zásoby jsem taky získala. Vzala jsem všechno, co jsem kde našla a jeden protivný mužík mi prodal i sušené maso. Vyšlo to draho, ale mám ho! V téhle pískem zasypané planetě má stejně dostatek písečných červů na další, tak proč byl tak protivný… Jen tu loď ne a ne postavit. Když už to vypadá nadějně, buď někde začne něco utíkat, nebo prskat nebo mi zbyde jeden šroubek navíc, i když podle návodu jsem použila všechny. Na tom musím ještě zamakat.
10. července
Za čtyři dny odlétáme na další planetu, a já pořád neznám další členy posádky. Ne, že by mi to extra vadilo, radši cestuju sama, ale pomocná ruka by se mi na opravu lodi hodila.
16. července
Tak jsme odletěli! Je to skvělý, ale kapitánka chytá signál z jiných planet, a vypadá to, že budeme muset poprvé přistát. Konečně první dobrodružství! Ještě se ozvu.
17. července
Přistáli jsme na cizí planetě. Nikdy bych nevěřila, že se na nějakou opravdu podívám! Zatím to tu vypadá jako v džungli. Všude spoustu zeleně, vody! rozhodě je to nádherná planeta, ale ještě musíme najít toho, kdo posílal signál o pomoc. Vyrážíme na průzkum, musím končit.
25. července
Jsme tu něco přes týden, a zatím to vypadá mírumilovně. Nakonec tu opravdu někdo žije, našli jsme místní obyvatele, a ty poděkovali darem vzácného zvířete, co tu žije. Pomohli nám to tu i zmapovat.
27. července
Pomoc, Olda se ztratil! Musím ho najít ASAP. Při kontrole sem byl ještě schovaný, ale teď ho nemůžu najít!
30. července.
Letíme pryč. Bylo to tu skvělé, ale je čas procestovat zase další planety. S místními mám dokonce fotku! Gegani – obyvatelé této planety, které říkají Gezegen – mě naučili míchat vzácný lektvar, a můžeme si odvézt i zvíře!! Je to taková modro-béžová myšička a je úplně sladká. Třeba přemluvím profesorku, aby ji zařadila do výuka o kouzelných tvorech. A Olda se nakonec taky našel. Vlastně ani nevytáhl paty z lodi, schoval se u světla na stropě.
31. července
Rychlý zápis – Není to ani 7 hodin co jsme odletěli, a už se všechno kazí. Chvilku po půlnoci všechny vzbudil ječák, který šel z kokpitu. Řítili jsme se do černé díry. Kápovi jediný záchranný manévr nevyšel a tak jsme skončili v ní. Museli jsme nouzově přistát.
32. července
Čtete správně. Opravdu je dnes 32. července. Vyčetli jsme, že na téhle planetě jsou totiž měsíce dlouhé 40 dní. Teď se ostatní snaží dát loď nějak do kupy, jelikož jí černá díra dost poškodila. Uvidíme, a zkusíme najít pomoc.
13. srpna
Už nebudu nikoho mást mimozemským kalendářem. Dnes je 13. srpna a já jsem po dvou týdnech vzala opět do ruky pero. Dělo se toho fakt hodně, až by to vyšlo na samostatnou knížku! Zmíním tedy jen to nejdůležitější.
Když jsem se ztroskotali a vydali se pro pomoc, vůbec nevím, jestli jsme si tu loď neměli opravit sami. Uvízli jsme totiž na planetě Umubumbe, kde vládne absolutní diktatura a tyranie. Hlavní tyran nás naštěstí neobjevil, takže jsme se schovávali u zoufalých místních a snažili se vymyslet nějaký plán. Někdo ve vtipu pronesl, že bychom místní mohli vzít s sebou a založit si vlastní stát někde jinde, jenže zoufalí mimozemšťané se toho chytli jak topící stébla, a už jsme vymýšleli plán na svrhnutí tyrana a navrácení demokracie.
A tak jsme za dva týdny stihli sesadit místního tyrana, kterého stačilo porazit v Maškvorkách (ani se nedivím, že tu vládla tyranie, pokud se dá dostat do vlády takhle snadno) a už se vybíral nový vládce. Umubumbani chtěli nejdřív zvolit za nové vládce nás, což se obzvlášť Nesse dost zamlouvalo, ale nakonec jsme odmítli s tím, že se musíme všichni vrátit na Zemi. Abychom je však nenechali ve štychu, pomohli jsme jim vybrat jednoho mužíka jménem Bumbonambo. Chvíli byla všude záplava volebních letáku, ale nakonec Bumbeho opravdu zvolili. Za dva dny se konala inaugurace, kam jsme se pořádně vyfikli a mohli jsme se zase vrátit k lodi. Umubumbani nám ji z vděku pomohli opravit, a tak zase letíme o planetu dál. Zatím se loučím.
27. srpna
Je to zvláštní, že za chvíli odlétáme. S ostatními jsme se už rozloučili a teď už jen chystáme loď k odletu. Vracíme se domů, a i když se už těším na svojí postel a horkou sprchu, bude se mi stýskat. Za dva měsíce na čtyřech planetách… No byla to jízda! Díky posádce a kapitánkám to bylo o to lepší! Tak zase někdy při dalším dobrodružství. Zatím se loučím.
SOUHRN
☞ Počet astronautů: Do plnění celoletních úkolů se dalo celkem 12 odvážných. Nejpočetněji zastoupenou skupinou byli již tradične zelení, a to v počtu 5. Profesorských jsme napočítali 2 kusy (s tím, že madam Noah spadá již pod tuto kategorii). Z Nebelvíru se odhodlali 3 lidé. Havraspár vyslal 1 soutěžícího, stejně jako Mrzimor. Všem moc gratulujeme!
Ty deníky je radost číst. Vydat! Vydat! Vydat! :)
Sajfi, Enolko a Jebuš – máte můj neskutečný obdiv! ♥