Trimeles / Soutěže / Vesmírná odysea / Rekapitulace Celoletní úkoly
Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel Moudra z čarostavů Podzimní tvoření DIY – 4. díl Luna Goshawk: „Očakávania boli, zatiaľ sa mi plnia a možno aj prevyšujú.“ Zápisník jednoho dinosaura – Rozmrazená, ale plešatá Rekapitulace Celoletní úkoly Prokletí termínové neděle Hog v kocke – 14. část – Zpátky do lavic! Ohlédnutí za TNT Rekapitulace Nisqa TNT: Úkol třetí Olivia Wines: „O Mrzimor se nebojím, my si poradíme.“ Směnárna na planetě Meeraha TNT: Úkol druhý TNT: Úkol první Rekapitulace Umubumbe Tradiční nováčkovský turnaj je zpět! Planeta Nisqa Rekapitulace Gezegen Prázdninové pohodové poslouchání: Potterovský podcast Emoji na Hradě V. Rekapitulace Domicilium Planeta Umubumbe Planeta Gezegen Jak probíhalo slavnostní ukončení školního roku u jezevců? Domovská planeta Domicilium Vesmírná odysea – mise začíná Vesmírná odysea Hog v kocke – 13. část – Souboják vol. 2 Harry Potter storkát jinak aneb jak očaroval mudlovskou literaturu Potter opustil ministerstvo, je teď ragbista Hog v kocke – 13. část – Souboják Souboj se stylem Famfrpálové perličky Jak se v Mrzimoru nosí NiT? Hogwarts Legacy Stále vzpomínám na Albínku Rozhovor s Ivy Emersonovou: „Mrzimor je moje srdeční záležitost.“ Rozporuplné pocity aneb jak se těšíme na nový HP seriál Remake, o který nikdo nestál – co se ví o novém seriálu Harry Potter

Soutěže, Studentská tvorba, Vesmírná odysea

Rekapitulace Celoletní úkoly

Prázdniny i Vesmírná odysea jsou už dávno pryč, ale to nám nebrání se ještě jednou naposledy ohlédnout za vypracovanými úkoly – tentokrát za těmi celoletními. 

 

ÚKOL 45

☞ Autorka: Saiph Lacaille

21. července
Na první fotce je čerstvě zasazená šplhavnice (focená bohužel až těsně po zasazení). Na fotce druhé totéž, ale tentokrát jde o hoyu, kterou jsem si (ehm ehm) ukradla v jednom asijském bistru, kde ji měli tak rostlou, že jim malý odřezek určitě nebude chybět. Na třetí fotku jsem pak vyfotila všechny kytky, co jsem ten den nařízkovala, abych si je nechala nakořenit – jde o další směs šplhavnice a scindapsusu, rostly mi totiž pouze na jednom stonku a byly obě asi metr a půl dlouhé, což už nevypadalo hezky.
Čtvrá a pátá fotka je šplhavnice z první fotky again, šestka a sedmička ukazují jinou šplhavnici a to, jak jí krásně rostou listy, osmička pak slouží pozdějším účelům – je na ní vidět dřevnatící stonek, ze kterého mi později znovu začaly rašit listy. :))
 
5. srpna 
Na prvních dvou fotkách sledujeme dál rostoucí šplhavnici, od třetí fotky už se zaměřujeme na kořenící rostlinky ve vodě a to, jestli už je vidět něco bílého (což jsou právě nové kořeny, které řízky pouští). Na šesté fotce nás znovu vítá hoya a její prosperující já, na sedmičce a osmičce je krásně vidět, jak se nový list krásně vyvíjí a na devítce stále žádný pokrok (což je dobře, ono to rostlinám fakt trvá – ale všichni na růst potřebujeme čas).
 
12. srpna 
Naší nově zasazené šplhavnici se daří a hned na první fotce ukazuje nové miminko, nový list! Naopak starší šplhavnice na druhé fotce ukazuje, že list se konečně rozvinul a již je skoro v pubertálním věku. Na trojce mi začal lístek vyhazoval i (zasazený) scindapsus (z kořenících listy odstraňuju, ať má rostlinka sílu na tvorbu kořenů a nenapíná se, když listy nejsou priorita).
Od čtyřky jsou vidět krásně nové kořínky, na pětce jsou dva, ten hnědý je ale hnijící, ten šel hned po focení pryč, aby mi od něj nezačal hnít celý řízek.
Na šestce a sedmičce jsou vidět nové listy, které si vyhazují řízky, a na osmičce pak celá naše šplhavnice i s lístkem, který jí stále roste.
 
20. srpna (4–1 až 4–11)
Šplhavnice zase porostla a prosperuje, na druhé fotce si dokonce tvoří další list. A není sama! Na třetí fotce si další list vyhodila další moje kytka, u níž jsem ale zapomněla na její název.
Čtvrtá fotka je naprosto zásadní – ze stonků šplhavnice začaly konečně rašit nové listy! :) Na pětce mi navíc začala nové listy nahazovat i (dřív utopená) fialka, kterou jsem zachraňovala asi rok zpátky.
Od šestky už se nám zase ukazují nové listy na řízcích, které jsou ve vodě. Později pak komplet fotka všech (zatím žijí všechny, ale ono u kořenění není prakticky jak je zahubit) a již mnohem větší kořínky.
 
29. srpna 
Poslední fotky jsou dnešní. Nejprve jsem opět vyfotila šlphavnici, která se stala zřejmě symbolem tohoto úkolu, druhá fotka je o novém lístků mé monstery tetraspermy – nahazuje mi jich dost, ale nikdy je nestihnu, tak aspoň tady! :D
Trojka je zasazený scindapsus, který mi taky nahazuje krásný nový list (paradoxně jsem ho sadila se šplhavnicí a hoyou, ale nahodil mi list až teď – a z nějakého důvodu jsem ho moc nefotila, moc jsem mu nevěřila, že se vybarví).
Čtyřka je moje krásná kytka, jedna z mých prvních, kterou mi u zalévání asi zlomila Asterin, tak jsem ji taky hned strčila do vody. Je bez kořenů, ta má tuhle dlouhou cestu ještě před sebou… většina z ní tedy stále je v květináči, je obří, ale nechci nechat tohle nazmar uhnít. :)
Od pětky do sedmičky stále naše kořenící řízky, které už mají krásně dlouhé kořeny, ale na hlínu to ještě nevidím – prosperovat tam budou a zasadím je až tak za měsíc dva, ono jim je ve vodě stejně líp.
Osmička je hoya, ta je beze změny, je snad ještě pomalejší než scindapsus… a devítka je nový list z fotky 4–3, už krásně rozvinutý. :)
Na desítce je netřesk, který včera Asterína dotáhla z Kauflandu z regálu smrti za 10 korun, tak ten s námi teď taky začíná novou cestu… snad bude plná zeleně a života!

☞Autorka: Enola Gatito

Tak abyste věděli, pěstování rostlin je pro mě fakt těžký úkol! Maminka byla vyučená zahradnice, ale já po ní nepodědila v tomto ohledu takřka nic. 
Ale do úkolů jsem se vrhla! Už nějakou chvíli mi doma ležela maličká sadička na vypěstování si vlastních čtyřlístků. Tak konečně na ni došlo! Přečetla jsem si instrukce a do pidi květináčku zasadila semínka. K mé radosti brzy vyrašily rostlinky. Sice jen tři (semínek bylo asi 20) a z toho brzy jedna odumřelé, ale zbylým dvěma se dařilo celkem dobře. Kritická část nastala při přesazování, to chvilku vypadalo, že umřou i ty dvě a já už pomalu chytala paniku, ale nakonec se chytly a dobře ro dopadlo. 
Akorát teda… Buď neumím počítat a nebo někdo s těmi čtyřlístky pěkně kecal :D Ale i tak se mi ten jetel líbí. Je totiž můj! :) 

☞ Autorka: Jeba Zahradníková

 

ÚKOL 48

☞ Autorka: Saiph Lacaille

1. července 2023

Výborně. Je to tady. Mandelína mi řekla, že se mnou počítají na jakousi vesmírnou výpravu. Což by bylo v pohodě, kdybych nebyla tak trochu klaustrofobik, ale řekla jsem si, proč vlastně ne. Do vesmíru se člověk nepodívá každý den.

… to, že si z toho ale musím psát deník, je trochu rána pod pás.

Nikdy jsem si nevydržela psát deníky! Ve třeťáku jsem s tím přestala potom, co ho našel Zpytlehněv a všem duplicitním kouzlem ukázal, jak moc jsem byla zamilovaná do jednoho svého profesora. No, bylo to velmi trapné. Ještě víc než tehdy, když jsem v šesti letech do deníčku kreslila srdíčka s iniciály všech kluků, co jsem znala, a přemýšlela, které příjmení by k mému jménu ladilo nejvíc, abych si ujasnila, s kým se mi vyplatí dál kamarádit.

Teď tu ale stojím, mám za sebou krátký týdenní výcvik, během kterého jsem se teda víc než tipům pro přežití ve vakuu věnovala hraní Tetrisu… a nastupuju do Čamajšku, naší vesmírné lodi, která nás má vynést na oběžnou dráhu a poslat dál do kosmu.

Třesou se mi kolena a trochu se mi chce zvracet.

Naštěstí se mi povedlo do lodi propašovat plyšovou lišku, řízek šplhavnice pro štěstí a taky plastový pytlík. To kdybych zvracet skutečně začala.

3. července

Doletěli jsme na Domicilium. Veškerý volný čas trávím hraním Wordle, Sudoku a slovního fotbalu sama se sebou, protože se v raketě neuvěřitelně nudim. Mandy tvrdí, že výhledy z okna stojí za to, což jí věřím – škoda, že v mé kajutě žádné není.

Jakmile jsem vystoupila z našeho plechového autobusu, zjistila jsem, že je všude kolem hromada písku, tropů… a že jsem na zemi nechala opalovací krém, takže je otázka, jestli mě odsud nebudou odvážet v urně spálenou na popel.

Na místním tržišti, které je větší než Brno a levnější než Aliexpress, se mi ovšem povedlo sehnat cosi, co připomíná mast. Je to vazké jako vazelína a doufám, že mi to přidá alespoň jednu ochrannou vrstvu před UV zářením a nebude to spíš olej, co domorodcům pomůže mě ugrilovat.

Jinak se mi tu ale líbí. Jako palivo jsem do naší lodě (a nechápu, proč jsme vyrazili bez dostatečných zásob) doplnila květiny a hydrazin (a ani se neptejte, za co jsem ho na trhu musela vyměnit), nachodila jsem spoustu kilometrů a dbala na to, aby nám loď nikdo nešlohl.

16. července

Zítra odjíždíme. Na Domiciliu je stále vedro, ale zatím jsem jen trochu přismahlá a ještě jsem se nerozpustila. Je tu taky trochu nuda; všude kolem se rozkládají jen písečné duny. Za těch pár dní jsem alespoň přečetla jakousi knihu o plagiátorství, co po mně chtěli na Zemi, a prohlédla si místní rostliny. Sasovka pobřežní mě sice zaujala, ale zakázali mi si ji nařízkovat a odvézt domů, a tak jsem ostrouhala.

17. července

Gezegeeen!

25. července

Ehm, poslední zápis byl podivně jednoslovný. Plánovala jsem se rozepsat, ale cosi mě vyrušilo a pak jsem tuto milou povinnost s radostí zazdila.

Konečně se totiž něco děje, ocitla jsem se v džungli, všude je plno krásných zvířat (obzvlášť růžových dalmatinských lišounů). Zažívám parádní dovolenou! Prodírám se mezi liánami, luštím šifry, ochutnávám cizí jídla a prohledávám různé kouty cizí planety. Dokonce jsem se byla projít až k sopce!

Jsem nadšená, spokojená a i kdybych už nic lepšího nezažila, tenhle výlet stál za to.

3. srpna

Už před pár dny jsme se ocitli na Umubumbe. Olivka na tom trvala, prý totiž má mít naše mise nějaký vyšší záměr, abychom si mohli zažádat o grant nebo co.

První dny bych nemohla napsat, ani kdybych chtěla, protože jsem měla co dělat s tyranií. Ne, že bych tak aktivně řešila tedy diktátora, co tu vládne… ale tyranizovali mě místní komáři do takového bodu, kdy jsem celá poštípaná a flekatá musela najít místního zdravotníka, aby mě celou pomazal něčím na zklidnění kůže, jinak bych se uškrábala k smrti.

Cestou z ošetřovny jsem ale tyrana stejně svrhla, když jsem mu ve lstivé sázce nabídla hru maškvorek a vzbudila v něj blafováním dojem, že nemůže prohrát.

Zbytek pobytu asi věnuju nějaké tvůrčí činnosti.

30. srpna

Upřímně, na tento deník jsem zase s radostí zapomněla, než se mi Mandelína nasáčkovala do kajuty a zeptala se mě, kolik už jsem toho zapsala z Nisqy. Ehm. Přesně tak nula nula nic.

Momentálně mám ale chvíli, a tak chci dopovědět zbytek cesty; po Umubumbe, kterému jsem ve zbylém čase složila hymnu i navrhla vlajku, jsme se přesunuli na planetu Nisqa. Cesta na ni byla velmi nepříjemná, plná turbulencí, meteoritů a podivných sasankovitých útvarů za okny rakety. O kterých mi ostatní jen řekli, protože… pořád nemám okno.

Nisqa byla podobná Domiciliu – až na to, že tady nás všichni obdivovali, kdežto na planetě jedna jsme byli všem dost fuk (pokud jsme po kapsách neměli dost peněz na koupi jejich roztodivných věcí).

Dostalo se mi zde dobrého jídla, sladkých moků, mohla jsem si ve volném čase omalovávat, přemýšlet, hodnotit cestu a zvažovat, zda bych se na nějakou podobnou ještě někdy vydala.

Bylo to fajn, ale… déle než pár týdnů bych to asi nevydržela. Jsem šťastná, že konečně míříme zpátky na Zemi, že Čamajšek tuhle cestu plnou dobrodružství zvládl a že jsme nezůstali trčet v nějakém vzduchoprázdnu. 

A tak sláva nazdar výletu!

☞Autorka: Enola Gatito

☞ Autorka: Cassiopea Zmlklá

1. července

Jakmile jsem se doslechla o cestě do vesmíru, šla jsem hned balit. Školní rok skončil, na dovolenou s C.A.partem jsem si nenašetřila a jiné plány na léto stejně nemám. Už jsem zabalená a jen čekám na odlet. Kdyby se někdo ptal, co si vlastně vzít do vesmíru s sebou, tak já jsem se zabalila jako na tábor. Pár triček, spodní prádlo, jedny dobrodruhovy kalhoty, šortky, chundelatou mikinu, teplé ponožky a sandály – když bude zima, vezmu do nich ponožky, a když bude teplo můžu jít bez nich. K tomu prací gel (vřele doporučuju, prací prášek mi jednou zmokl a pak jsem neměla nic!) a lano, které poslouží i jako šňůra na prádlo. Taky pořádnou mapu, základ do lékárničky. Kartáček na zuby, pastu, ešus a hrníček a můžu vyrazit. Všechno jsem to pomocí nezjistitelného kouzla zabalila do baťohu. Taky budu všude vláčet foťák, kdo by mi jinak věřil, že jsem v devatenácti letech jako studentka šestého ročníku měla možnost a finance na to letět! Ozvu se zase z rakety, prozatím se loučím. 

8. července

Už mám pokyny k odletu, jen musím vyřídit ještě pár záležitostí. Výcvikem jsem nějak prošla, zásoby jsem taky získala. Vzala jsem všechno, co jsem kde našla a jeden protivný mužík mi prodal i sušené maso. Vyšlo to draho, ale mám ho! V téhle pískem zasypané planetě má stejně dostatek písečných červů na další, tak proč byl tak protivný… Jen tu loď ne a ne postavit. Když už to vypadá nadějně, buď někde začne něco utíkat, nebo prskat nebo mi zbyde jeden šroubek navíc, i když podle návodu jsem použila všechny. Na tom musím ještě zamakat.

10. července

Za čtyři dny odlétáme na další planetu, a já pořád neznám další členy posádky. Ne, že by mi to extra vadilo, radši cestuju sama, ale pomocná ruka by se mi na opravu lodi hodila.

16. července

Tak jsme odletěli! Je to skvělý, ale kapitánka chytá signál z jiných planet, a vypadá to, že budeme muset poprvé přistát. Konečně první dobrodružství! Ještě se ozvu.

17. července

Přistáli jsme na cizí planetě. Nikdy bych nevěřila, že se na nějakou opravdu podívám! Zatím to tu vypadá jako v džungli. Všude spoustu zeleně, vody! rozhodě je to nádherná planeta, ale ještě musíme najít toho, kdo posílal signál o pomoc. Vyrážíme na průzkum, musím končit. 

 25. července

Jsme tu něco přes týden, a zatím to vypadá mírumilovně. Nakonec tu opravdu někdo žije, našli jsme místní obyvatele, a ty poděkovali darem vzácného zvířete, co tu žije. Pomohli nám to tu i zmapovat. 

27. července

Pomoc, Olda se ztratil! Musím ho najít ASAP. Při kontrole sem byl ještě schovaný, ale teď ho nemůžu najít!

30. července.

Letíme pryč. Bylo to tu skvělé, ale je čas procestovat zase další planety. S místními mám dokonce fotku! Gegani – obyvatelé této planety, které říkají Gezegen – mě naučili míchat vzácný lektvar, a můžeme si odvézt i zvíře!! Je to taková modro-béžová myšička a je úplně sladká. Třeba přemluvím profesorku, aby ji zařadila do výuka o kouzelných tvorech. A Olda se nakonec taky našel. Vlastně ani nevytáhl paty z lodi, schoval se u světla na stropě.

31. července

Rychlý zápis – Není to ani 7 hodin co jsme odletěli, a už se všechno kazí. Chvilku po půlnoci všechny vzbudil ječák, který šel z kokpitu. Řítili jsme se do černé díry. Kápovi jediný záchranný manévr nevyšel a tak jsme skončili v ní. Museli jsme nouzově přistát.

32. července

Čtete správně. Opravdu je dnes 32. července. Vyčetli jsme, že na téhle planetě jsou totiž měsíce dlouhé 40 dní. Teď se ostatní snaží dát loď nějak do kupy, jelikož jí černá díra dost poškodila. Uvidíme, a zkusíme najít pomoc.

13. srpna

Už nebudu nikoho mást mimozemským kalendářem. Dnes je 13. srpna a já jsem po dvou týdnech vzala opět do ruky pero. Dělo se toho fakt hodně, až by to vyšlo na samostatnou knížku! Zmíním tedy jen to nejdůležitější.
Když jsem se ztroskotali a vydali se pro pomoc, vůbec nevím, jestli jsme si tu loď neměli opravit sami. Uvízli jsme totiž na planetě Umubumbe, kde vládne absolutní diktatura a tyranie. Hlavní tyran nás naštěstí neobjevil, takže jsme se schovávali u zoufalých místních a snažili se vymyslet nějaký plán. Někdo ve vtipu pronesl, že bychom místní mohli vzít s sebou a založit si vlastní stát někde jinde, jenže zoufalí mimozemšťané se toho chytli jak topící stébla, a už jsme vymýšleli plán na svrhnutí tyrana a navrácení demokracie.
A tak jsme za dva týdny stihli sesadit místního tyrana, kterého stačilo porazit v Maškvorkách (ani se nedivím, že tu vládla tyranie, pokud se dá dostat do vlády takhle snadno) a už se vybíral nový vládce. Umubumbani chtěli nejdřív zvolit za nové vládce nás, což se obzvlášť Nesse dost zamlouvalo, ale nakonec jsme odmítli s tím, že se musíme všichni vrátit na Zemi. Abychom je však nenechali ve štychu, pomohli jsme jim vybrat jednoho mužíka jménem Bumbonambo. Chvíli byla všude záplava volebních letáku, ale nakonec Bumbeho opravdu zvolili. Za dva dny se konala inaugurace, kam jsme se pořádně vyfikli a mohli jsme se zase vrátit k lodi. Umubumbani nám ji z vděku pomohli opravit, a tak zase letíme o planetu dál. Zatím se loučím.

15. srpna
 
Ani jsme se nestihli rozkoukat a za dva dny jsme zase přistávali. Musím se přiznat, že se mi začíná stýskat, a tak jsem při odchodu jen popadla baťoh a hnala se k východu. Čím dřív to tu prozkoumáme, tím dřív poletíme domů! Ale co se nestalo. Když jsem všichni vylezli z lodi, už na nás čekali obyvatelé planety a s radostí nás vítali. Někteří měli i volební plakáty z Umubumbe, takže novinky se vesmírem zřejmě šíří až světelnou rychlostí. Smutek ze mě hned opadl a vydala jsem se vstříc dobrodružství. Momentálně míchám popáleninové masti v nemocnici. Potřebovali trochu pomoc.
 
20. srpna
 
Je to tu tak čisté a krásné! Vůbec se mi nechce domů. 
 
21. srpna
 
Je odpoledne, a ačkoliv je venku ještě teplo a světlo, já jsem zalezlá v lodi. Přespáváme totiž tady. Dneska se pro nás na Nisque dělal banner s motivem astronauta na naší počest, ale já se trochu ztratila v překladu – to víte, kdo se pořádně naučí jeden dva jazyky, když se může učit všechny čtyři a pořádně nerozumí ani jednomu! Přesně tak, já. Zatímco všichni malovali, já vyrozuměla něco o našem vlastním banneru, který tu necháme my pro ně a pro další dobrodruhy. Takže spolu s krásným astronautem se tam vznáší i parkování zdarma.
 

27. srpna

Je to zvláštní, že za chvíli odlétáme. S ostatními jsme se už rozloučili a teď už jen chystáme loď k odletu. Vracíme se domů, a i když se už těším na svojí postel a horkou sprchu, bude se mi stýskat. Za dva měsíce na čtyřech planetách… No byla to jízda! Díky posádce a kapitánkám to bylo o to lepší! Tak zase někdy při dalším dobrodružství. Zatím se loučím. 

SOUHRN

 

Počet astronautů: Do plnění celoletních úkolů se dalo celkem 12 odvážných. Nejpočetněji zastoupenou skupinou byli již tradične zelení, a to v počtu 5. Profesorských jsme napočítali 2 kusy (s tím, že madam Noah spadá již pod tuto kategorii). Z Nebelvíru se odhodlali 3 lidé. Havraspár vyslal 1 soutěžícího, stejně jako  Mrzimor. Všem moc gratulujeme!

Astronauti, kterým se podařilo pokořit všechny nástrahy: Veškeré celoletní úkoly pokořily tyto účastnice (věřím, že tentokrát už to ale ani nikoho nepřekvapí): Saiph Lacaille, Enole Gatito, a Jebě Záhradníková.
 
Nejvíce plněný úkol: V rámci dlouhodobých úkolů nejvíce bodovaly úkoly 43 a 47. Hned 11 lidí s námi tedy skládali Tetris a posílali ohromné množství soutěží. 
 
Nejméně plněný úkol: Druhou stranou této mince jsou úkoly, které oslovily nejméně soutěžících. Jde o úkoly 45 a 48 – tedy o ty, kterými se můžete pokochat v rámci této rekapitulace. Tyto úkoly neodradily pouze 3 statečné.
 
Ještě jednou děkujeme za krásná vypracování a gratulujeme!
 
Pro Žlutého Trimela
tým Rakeťáků  

2 komentáře

  1. Tery Poe 27. 9. 2023 12:40

    Ty deníky je radost číst. Vydat! Vydat! Vydat! :)

  2. Prin 29. 9. 2023 18:04

    Sajfi, Enolko a Jebuš – máte můj neskutečný obdiv! ♥

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*