Zdravím všechny hradní obyvatele u dalšího článku pro Žlutý Trimeles! Tentokrát jsem se rozhodla přispět s článkem z nové žluté série o Patronátu. Čtěte dále a dozvíte se, jaké s ním mám zkušenosti já!

Je to teprve rok, co jsem sama byla v kůži malého a vystrašeného nováčka, který s hrůzou čekal na zařazovací slavnost a poté se musel bát toho, že na něj třeba žádný patron nezbude. Každopádně i já jsem si svým prvním rokem prošla a poté jsem čelila velkému rozhodnutí: Nabídnout se jako patron s tím, že budu muset čelit všem těm nástrahám, které tato pozice přináší nebo raději zůstat mimo hlavní dění, které by se týkalo nováčků a jen z dálky pozorovat, jak  patrončátka své patrony přivádí k šílenství? Musím se přiznat, že jsem se nějakou dobu rozhodovala, ale myslím, že jsem se nakonec rozhodla správně. Šla jsem do toho.

Ke žlutým nováčkům jsem měla hodně blízko ještě před zařazovací slavností a tak nějak jsem tušila, koho by klobouk mohl zařadit k nám. Proto jsem vůbec nebyla překvapená, když valná většina nováčků, se kterými jsem se před zařazováním kamarádila, nakonec opravdu přišla do Mrzimoru. Netrpělivě jsem několik následujících chvilek čekala na vývěsku, která by mi řekla, kdo že má být následující léta mým malým, roztomilým mučitelem. Mé tajné přání se vyplnilo a mým patrončátkem se stala Aria, jedna ze slečen se kterými jsem se bavila ještě před samotným zařazováním.

Ze začátku to nebylo snadné. Ari byla typ patrončátka, které mělo pořád plno zvídavých dotazů, na které jsem téměř nestíhala odpovídat. Je pravda, že jsem byla lehce navyklá díky tomu, že jsem Arii pomáhala ještě během jejich lososových chvilek. I tak jsem občas měla chuť se na chvilku někam o samotě zavřít a utéct tomu. Ale nevadilo mi to zas tak moc. Byla jsem ráda, že jí můžu pomoct. Hned od začátku jsme si hodně sedly, nestalo se nám, že bychom se spolu neměly o čem bavit, takže jsme se sobě navzájem mohly věnovat v hlubším rozměru než jen v tom pomocném. Myslím, že jsem ji ze začátku dost rozmazlovala, zasypávala jsem ji dárečky a pochvalami. Nejsem si jistá, jestli to bylo spíš dobře nebo špatně, ale je jednou z mála, která na hradě vydržela a to se počítá!

Postupem času se o sebe moje malé patrončátko začalo čím dál tím více starat samo. Ariin pokrok od začátku roku je opravdu velký a můžu s klidem v srdci říct, že jsem na ni velmi hrdá. Dělá mi radost. Je šikovná ve výuce, v trénování famfrpálu mě už snad dvakrát předběhla a je zkrátka jedinečná. Musím říct, že jsem na sebe patřičně hrdá za to, jak jsem si ji na hradě vychovala, protože je to zkrátka skvěle odvedená práce! Jsem ráda, že co se patronování týče, mohla jsem začínat právě s ní, protože byla skvělým a trpělivým studentem i během chvilek, kdy jsem určitě příliš příjemná nebyla. Dopracovaly jsme to spolu daleko a já jsem za ni moc vděčná. Navždycky bude mým prvním, malým a roztomilým patrončátkem.

Díky, Ari! :)

Pro ŽT 
Nays