Trimeles / O naší koleji / Výprava do zakázaného lesa aneb Jak se dělo to, co se vůbec nedělo
Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem Připomeňte si s námi Albu Jacquelin Velikonoční pondělí na hradě Mrzimorští nováčci a famfrpál Patricia, Klotylda, Susan a Cassiopea : Čtyři mrzimorské bojovnice Filmový večírek Mrzimorský rituál pro nováčky Tři soudky radí 8 Bomba na hradě! Přišla osobnost, kterou nikdo nečekal!! Představujeme nováčky Nástrahy soubojového klubu Na tom není nic vtipného! V. Závěrečný večírek šíleného roku

O naší koleji

Výprava do zakázaného lesa aneb Jak se dělo to, co se vůbec nedělo

 

Ahoj všichni, kdo jste k nám nakoukli.

Hádejte, kde jsme byli? No jasně! Byli jsme na výpravě v zakázaném lese. A v neděli večer se tam toho fakt dělo hodně.

 

images (1)

Jednak jsme… a pak taky… no a na konec… Ale pěkně popořadě.

Do lesa jsme šli v celkem pěkném počtu sedmi lidí. Konkrétně tam byla Michelle B., Sinead, Tess, Aria, Kim Kimonides, já a jako dozor nejvyšší (hned po sl. Jostýnce) náš sir kolejní.

 

Hned na začátku jsme si lehce pokecali s hlavami, protože byly chuděry nějaké smutné. Asi si s nimi nikdo moc nepovídá. Sir Nich vytáhl karamelové sušenky, a když zjistil, že od nich holky nemohou odtrhnout oči, dobrosrdečně nabídl. I hlavám. Kupodivu si žádná nevzala.

Když se přihnala sl. Jostý s čímsi podivným a dlouhým přes rameno, nastalo velké počítání a posléze chůze do lesa. Sl. Jostýnka nám slíbila, že uvidíme jednorožce. Hahááá! To byla zpráva! Všichni se začali těšit ještě víc, jen mně vrtalo v hlavě, jak to bude, když podle všeho, co jsem slyšel, jednorožci nemají kluky tuze v lásce. Svěřil jsem se se svými obavami davu. Většina nad tím jen mávla rukou, jen sir kolejní začal usilovně hledat vhodné listí, kterým by si vycpal pr… eee… kterým by se vycpal, aby si ho jednorožec eventuálně mohl splést s dívkou. Uvažoval jsem o tomtéž, ale listí kolem zrovna žádné nebylo a jehličí jsem zavrhl hned.

33

Pak se stala katastrofa! Aria našla děravou ponožku! Čekali jsme se zatajeným dechem, jak na to bude reagovat Kimonka. Plakala. Spustila takový nářek, že by to zahnalo všechna zvířata v okolí, ale Aria se ukázala jako pravá kamarádka a žlutá každým coulem, protože dala Kimonce nejen tu nalezenou fusekli, ale jako bonus ještě jednu, co měla (určitě omylem) ve svém majetku.

Vzápětí Sin našla tučnou housenku a začala plánovat, jak si ji připraví k večeři. Zvítězil guláš. Holky se hromadně zvaly na návštěvu, ale já jsem si řekl, že taky nemusím být všude, že ano. Nakonec z guláše stejně sešlo. Sin, při pohledu na ten zájem prohlásila, že si housenku raději nechá jako mazlíčka a šlo se dál.

Pak jsme konečně dorazili na mýtinku. Sl. Jostý zahvízdala zvláštním způsobem a za chvilku se z houští vynořili dva jednorožci. Pro jistotu jsem zůstal schovaný za stromem, abych je nepolekal. Ale buď se fakt kluků nebáli nebo vycpávky sira Nicha byly tak přesvědčivé, protože se nechali bez problémů hladit ode všech. Zkusil jsem to taky.

Sl. Jostý nám o nich dlouho vyprávěla. Jak žijí, jak se chovají, co jedí atd. Udivilo nás, že konzumují hvězdný prach. Podle sl. Jostý právě on byl důvodem vzácně kouzelných schopností jednorožců. Ale vždyť… nikde nebyl. Nikdo z nás ho neviděl. To ale byl prý pouze náš problém, protože hvězdný prach vidí jen pár tvorů na světě. Jinak je ale všude kolem nás.

A pak se stala katastrofa číslo dvě! Kde se vzal, tu se vzal, hnal se na nás obrovitý pavouk. Koulel celou hromadou očí, cvakal kusadly a tak není divu, že jsme vzali nohy na ramena. Jenže když si uvědomíte, že máme nohy jen dvě (a ještě k tomu na ramenou) a pavouk jich má hnedle osm, neměli jsme moc šancí. V tom divokém úprku jsme si navíc nevšimli díry a všichni do ní pěkně zahučeli.

Jestli si myslíte, že nás nenapadlo hrabat se ven, tak napadlo! Ale zas nás to rychle pustilo, protože se všude kolem okraje jámy začali vynořovat pavouci. Malí, střední, velcí i obří. Nejdřív jen tak koukali a pak na nás začali shazovat hlínu. Normálně nás chtěli pohřbít zaživa!!!

Sl. Jostýnka řekla, že je asi nejvyšší čas na poslední rozloučení, máme-li s kým.

Kimonka vytáhla všech svých 37 ponožek a jala se k nim hovořit. Bylo to velmi dojemné.

Aria psala do vzduchu dopis Nays a děkovala jí za všechno. Tess, všechny objímala a plakala. Sin se v koutku loučila s housenkou a Michelle poctivě rozdělila zbytek své čokolády, kterou do té doby schovávala v kapse, mezi nás. Sir Nich zaraženě mlčel a přemýšlel, které kouzlo použít, aby zachránil své svěřence. No a já… já přemýšlel, s kým se mám vlastně rozloučit. Dilema mi vyřešila sl. Jostý, která navrhla, abych se rozloučil s ní.

66

Když jsme tedy uzavřeli tuhle kapitolu našeho života na zemi, polozahrabaní jsme pokorně sklonili hlavy a nechali pavouky dokonat dílo….

Tady by mohlo vyprávění skončit, ale nekončí.

Jak už to tak bývá, přijel princ na bílém koni, usekl drakovi všech sedm hlav a princeznu vysvobodil! – Andy kouká na poslední větu a nějak mu tam nepasuje. Pak se plácne do čela a celou ji přeškrtne.

Pak jsme najednou uslyšeli sira kolejního. „Co to má znamenat?“

Otevřeli jsme oči a místo v jámě plné hlíny, jsme leželi na louce a poblíž se popásali jednorožci. Nechápali jsme to, ale sl. Jostýn se najednou začala smát.

„Jasné,“ poskakovala kolem nás, „hvězdný prach, který nosorožci jednorožci jedí, se usazuje všude na nich a způsobuje živé sny.“

Odlehlo nám a už radostněji jsme vykročili do hradu. Kimi celou cestu vyklepávala z ponožek „hlínu“, protože měla pocit, že jsou špinavé.

Už jsme se loučili, když některá z dívek ukázala tu dlouhou, tenkou věc, co měla sl. Jostý celou dobu u sebe.

„Ahá,“ zasmála se. „To je překvapení pro vás. Foukačka a šipky. Budete se trefovat do terčů.“ A hned pružně vyčarovala terče.

Foukačka šla z ruky do ruky (a z úst do úst), šipky létaly všemi směry, jen v terči jich moc nebylo. Trochu jsem se bál, že místo, abych foukl, tak při nadechování šipku vcucnu a umřu, ale slečnu lesnici to kupodivu rozradostnilo, protože by si mne prý potom zasadila na zahrádce. Sir kolejní ale striktně prohlásil, že Primuse mu nikdo likvidovat nebude, natož ho někde sázet. Naštěstí byly moje obavy zbytečné, protože jsem šipku nejen nevcucnul, ale dokonce se skoro trefil do terče. Chyběly mi jen asi tři metry, ale to je zanedbatelné, že?

Když už byla skoro tma a my na terče neviděli, vrátili jsme foukačku sl. Jostýnce a naprosto utahaní šli do svých ložnic. Tess a Michelle se ještě rozloučily s hlavami, ale pak i ony přichvátly.

Kimi šťastně uložila ponožky do postýlek, Sin dala housenku do malého akvária, Aria s povzdechem, že neviděla svého enta, zmizla, kdo ví kde a sir Nich si přepočítal v prázdném balíčku zbylé sušenky.

 

A to je už vážně všechno. Tak zase příště.

 

Andy

4 komentáře

  1. Tess 13. 4. 2014 13:13

    -I hlavám. Kupodivu si žádná nevzala.
    Bože můj!
    Perfektní článek! Od začátku do konce jsem se smála. (Až mi zaskočila marokánka) :)

  2. Sinead Siobhain 13. 4. 2014 22:55

    Andy, výborně sepsané :) Kdybych se osobně neúčastnila té paniky v jámě a nebyla na pokraji smrti, asi bych si myslela, že šlo o tuze zábavnou výpravu :D :D Né, bylo to super a tvůj článek to parádně vystihl ;)

  3. Jos 14. 4. 2014 18:45

    jééé to je kráááásné :D

  4. Oresta 14. 4. 2014 21:52

    Ach, konečně jsem si zase mohla něco přečíst.. Parádní článek! :)

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*