Vendesousa mě inspirovala ke vzniku nové rubriky a sama se stala prvním přispivatelem do ní. A čehože se bude týkat?

Každý z nás má svůj mudlovský život. Je neodmyslitelně spjatý s tím životem, ve kterém jsme kouzelníci. Proto bych chtěla slyšet příběhy o tom, jak prožíváte kouzelnictví v mudlovském životě, jaké Vám to přináší radosti a ulehčení, kdy Vám vaše pravá identita působí problémy a kdy se Vám třeba povedl nějaký ten trapas nebo naopak vtip. Ve formě příběhu nebo vyznání se s námi teď můžete podělit o to, jak se cítíte v mudlovském světě jako kouzelníci. V každém čísle otiskneme text jednoho z Vás, takže se těšíme na vaše příběhy. A teď k první z Vás.

Ahojky Jezevci,
jmenuji se Vendesousa Asio Otusová a chodím do druhého ročníku. Můj skvělý kamarád Otík mě dotlačil k tomu, abych něco napsala do našich kolejních listů. Takže se pokusím cosi zplodit. A protože mě vůbec nic dostatečně magického nenapadá, seznámím vás s jedním dnem neobyčejného studenta.
Tak jako většina z vás i já musím, kromě té „naší školy“, navštěvovat i tu mudlovskou. Nemusím vám snad ani říkat, do jaké školy chodím radši… ta mudlovská to není.

V mudlovské škole sedím v lavici s mojí kamarádkou Miou Ligiaovou, se kterou sdílím i jednu lavici v Bradavicích. Kolem nás sedí nic nechápající mudlové, takže když si s Miou začnu povídat o novinkách z Bradavic, koukají na nás jako kdybychom spadly z višně nebo přiletěly odkudsi z vesmíru. Tedy, tak to alespoň bylo ze začátku, než si naše okolí přivyklo tomu, že používáme taková slova jako famfrpál, svrčky, srpce, galeony, poslat sovu a podobně. Teďko už jim trochu otrnulo a kdykoliv, když si začneme o „naší škole“ povídat, shrnou to slovy: „Holky, vy už to nehulte“ nebo „Jste si zase něco píchly?“ nebo „Vendy, ty už proboha nepij“ a takových hlášek mají dostatek.

Vůbec si neuvědomují, že až mě jednou naštvou mohlo by se jim stát, že z nich budou ropuchy nebo tak něco  Od té doby, co mám řidičák (na auto), vyzvídají, kdy přiletím na koštěti. No a já jim musím vysvětlovat, že v mraze by mi bylo poněkud chladno.

Také u mého učitele informatiky vzbuzuje moje druhá škola (vlastně první) údiv. Když jednou zahlédl stránky „naší školy“, potřeboval vše vysvětlit. No a po té, co jsem mu to lehce objasnila, zůstal na mě nevěřícně koukat. Další hodinu se ke mně přihnal, hodil na stůl klíče a prohlásil: „Udělej z toho dort.“ Samozřejmě, že jsem neudělala, nebudu přece plýtvat své úsilí na to, abych jednomu nevěřícímu mudlovskému učiteli udělala z klíčů dort.

Prostě a jednoduše: Na nechápavé pohledy mých mudlovských spolužáků a učitelů jsem si zvykla, ale myslím, že tohle vy všichni znáte, takže tu nepopisuji žádnou novinku.

Také doma na mě ze začátku koukali poněkud divně, ale teď si už zvykli. A já jsem taková hodná dcerka, že doma hlásím známky z mudlovské i čarodějnické školy. Zrovna nedávno, když jsem dostala trojku z domácího úkolu z Přírodní magie, se mami zděsila, že snad propadnu i v „té škole pro čarodějnice“. Nevím, co to do ní vjelo, když ani s jednou školou problémy nemám.

Tak drazí Jezevčíci to by ode mě bylo všechno. Doufám, že jste se nad mým „veledílem“ alespoň trochu zasmáli, případně, že se v mým příhodách maličko vidíte. A pokud ne, tak ať se radši v novinách ani neobjevuje.