Ahojky, jmenuji se Hermika Wilsonová a píšu zde poprvé, tak mi prosím nějaké ty případné chybičky odpusťte. Budu psát o tom, co se mi v kouzelném světě, či mimo něj stalo.

Bylo to v mudl světě, když někdo zazvonil na zvonek a protože to bylo asi kolem 7 hodiny, byla jsem rozespalá a vlasy mi trčely všude možně. No, Vy si to asi dokážete představit. Prostě jsem šla ke dveřím a bez rozmýšlení jsem otevřela. Na prahu stál můj spolužák! Jakmile jsem si uvědomila v čem jsem právě oblečená (no teda skoro oblečená, protože mít na sobě spodní prádlo a triko, no uznejte sami, že to jsem moc oblečená nebyla, ale díky bohu alespoň za to!), rychle jsem mu zavřela před nosem a zavolala jsem matku. Ta mi řekla, že jí nemám budit a spala dál. Nevěděla jsem si rady… Mám mu otevřít? Nemám mu otevřít? Nakonec jsem mu otevřela, ale tentokrát pořádně oblečená. Můj spolužák tam stál (mimochodem, jmenoval se Jakub.

,,Co tu chceš Jakube ?‘‘ ptala jsem se ho skoro naštvaně. Jakub však místo odpovědi jen koktal něco o škole. Najednou mi svitlo! Vždyť je pondělí a už je škola! Propadla jsem panice a začala jsem se Jakubovi omlouvat.

To bylo tedy nejhorší ráno, ale pokračujeme dál…
…Když jsme s Jakubem došli ke škole, bylo pozdě. Nikde nikdo. Jakub se zamyslel, pak se podíval na hodinky a zhrozil se. Jeho hodinky byly o 5 minut pozadu, takže když jeho ukazovaly 8 hodin, školní hodiny ukazovaly 8 hodin a 5 minut. V duchu jsem si nedokázala připustit, jak jsem mohla myslet na něco jiného a neuvědomovat si čas a tudíž ani konec prázdnin. Mezitím, než jsem si tohle všechno řekla, Jakub zazvonil na ředitelnu.(Protože když někdo přijde pozdě, škola už je zavřená a tak projde ředitelnou) Jakmile přišla paní zástupkyně, tak nám nakázala, abychom se příště pořádně podívali na hodinky a odešla. Jakub odešel taky, protože měl tu výhodu a věděl, kde je jeho třída, jenže já ne, takže jsem asi 10 minut hledala svou třídu a když jsem jí konečně našla, zmocnil se mě neklid.

,,Mám vstoupit ?‘‘ říkala jsem si v duchu. Nakonec jsem zaklepala a vešla. Civělo na mě 25 lidí z toho 1 učitel.
,,Promiňte, ale zaspala jsem.‘‘ Pan učitel mě skoro vůbec nevnímal a mluvil dál. Sedla jsem si do prázdné lavice a poslouchala.

Když konečně výuka skončila, sešla jsem se s Jakubem před naším domem a pověděla mu jak jsem hledala svou třídu. Poté jsme se rozloučili, Jakub pospíchal do knihovny a já zase domů.

Doma nebyl nikdo. No a protože jsem neměla klíče, musela jsem čekat venku. Za chvíli přišla sestra a odemkla mi. Tak jsem se šťastně dostala domů a přežila i svůj první školní den.