Je tomu již několik let, co jsem se stala svědkem velice zajímavé situace a ihned jsem ji sepsala a položila na stůl redakce kolejního časopisu. Co se ale nestalo? Pergamen beze stopy zmizel! Proto jsem se pomocí obraceče času nyní vrátila do minulosti a článek ze stolu zachránila, nyní ho předkládám. – vytřeští oči, když jí to dojde – Ten článek tenkrát šlohlo mé já z budoucnosti!

Náš milý pan ředitel má svůj klon! Jedná se o přesnou kopii jeho samého. Podařilo se mi to vypátrat, když jsem se místo vyučování plížila prostorami hradu. Proč jsem nebyla na hodině, to raději nebudu dále rozebírat, důležité je, že mě zaujal výklad linoucí se z pootevřených dveří jedné učebny. Nenápadně jsem nahlédla a co nespatřím? Za katedrou stojí pan ředitel a probírá danou látku o Bílé magii. To by nebylo nic neobvyklého. Ve třídě krom něj ale nikdo nebyl, a to doslovně! Jeho jediným posluchačem pilně si zapisujícím na pergamen sedícím v první lavici byl pan ředitel! Že jsem se zbláznila a mate mě zrak? To jsem si také myslela, proto jsem tu scénu vyfotila a pořízený snímek přikládám. Byla jsem velice překvapena, když jsem se na fotografii podívala a tam skutečně vše bylo.

Rozhodla jsem se za panem ředitelem zajít a položit mu pro náš plátek několik otázek.

1. Baví Vás více předmět vyučovat nebo studovat?

Těžko říci, oboje má něco do sebe. Jako student jsem velice nadšen, neboť znám odpovědi na každou otázku, již si z profesorské pozice položím, je to opravdu dobrý pocit a myslím, že až dostuduji, tak to dotáhnu daleko.Jako profesor jsem pak nesmírně potěšen znalostmi a zájmem svého studenta a to dokonce i tehdy, pokud položím nějakou zákeřnější otázku.

2. Co si myslíte, že dostanete za známku?

Nepředbíhejme událostem, ještě bych si to mohl pokazit.

3. Jak se hodnotíte jako student z profesorského hlediska a co si plánujete dát za známku?
Nadaný, se zápalem pro věc, hloubavě založený se zajímavými znalostmi, ovšem nosí do hodiny zvířectvo, mhouřím oko jedině kvůli tomu, že to je kachnička. Se známkou ještě nepředbíhejme.

4. Je náročné být současně vyučujícím i studentem?
Nesmírně, kouzelník si musí dát dobrý pozor, aby si někde nepřihoršil nebo stihl začátek hodiny.

5. Nesnažíte si zadávat jednodušší domácí úkoly?
Neřekl bych, ne všechny úkoly jsou sice odpovídajícně dlouhé, zato jsou však náročné na řešení ne vždy triviálních problémů, k jejichž vyřešení je potřeba velká dávka vhledu.

6. Doporučoval byste profesorům, aby si vyzkoušeli svůj předmět ze studentských lavic?
Nu, ano i ne, ovšem technicky to je bezpředmětné, neboť škola vlastní jen jediný exemplář obraceče času a ten bezpodmínečně potřebuji ke svým výzkumům, mimochodem nevíte, kolik je hodin? a doufám, že je včera – nebo už je zítra? um, omluvte mě…

Takže to nebyl klon, ale realita dvou časových rovin. Každopádně pan ředitel vypadal poněkud zmateně, když odcházel. Snad to nebude mít trvalé následky. Rozhodně však musí být celý výzkum obraceče času ohromně zajímavý. To je z mé reportáže vše.

Iva WildDragon