Jmenuji se Samslav Kulík. Tedy vlastně se jmenuji Samslav Vendelín Hustoles Devastátor – Kulík XXVI., ale moje celé jméno mi zde nedovolili použít, neboť měli obavy, že vyjadřuje mé plány s touto školou. Dlužno podotknout, že nebyli daleko od pravdy, i když se nedá hovořit o úmyslu. Opravdu nejsem kouzloterorista, ale mám zkrátka takovou smůlu.
Narodil jsem se a je mi tak akorát, abych už mohl navštěvovat Hogwarts. Původně sice rodičové uvažovali o Akademii zdravého stylu ve Vidloňovicích nad Špuntavou, ale poté, co tam zcela vyhořel můj vzdálený bratranec Cvalimír, konečně usoudili, že tento ústav není pro člověka, který ze všech sýrů nejraděj buřta, to pravé.
Narodil jsem se a je mi tak akorát, abych už mohl navštěvovat Hogwarts. Původně sice rodičové uvažovali o Akademii zdravého stylu ve Vidloňovicích nad Špuntavou, ale poté, co tam zcela vyhořel můj vzdálený bratranec Cvalimír, konečně usoudili, že tento ústav není pro člověka, který ze všech sýrů nejraděj buřta, to pravé. Strýček Augustýn je pak už snadno přesvědčil, že mým druhým domovem budou Hogwarts, ale odmítá mi prozradit, zda došlo i na násilí.
Mým pochybnostem se vážně nelze divit, neboť milý strýček Augustýn hlásá moudra jako: „Ženu ani květinou neuhodíš, vem si na to kyj, má mnohem lepší výsledky.“
Dosud jsem žil na hradu Kulíkov (viz obrázek ze soutěže o kouzelnickém obydlí).
Možná je vám to jméno povědomé, hodně ho popularizoval strýček Krbec – on je moták a vykládá mudlům různé přikrášlené příběhy z našeho života. Náš klan je hodně soudržný a na hradě žijeme všichni pospolu. Hlavou klanu je strýček Augustýn, nejstarší bratr mého otce. Má těch bratrů opravdu dost, při posledním sčítání jsem došel k devíti. A k sedmi sestrám. Co dodat – dědečka Ruprechta prostě po večerech nebavilo číst :D Z čehož vyplývá, že mám spoustu bližšího i vzdálenějšího příbuzenstva. Má to spoustu výhod i nevýhod, i když těžko posuzovat co je co. Tak například niky nejste sama. Pořád vám někdo funí na záda. Někteří příbuzní jsou skvělí, někteří méně. Třeba Cvaldův táta. Jeho životní moto: „To zavání originalitou, osobností a vlastním názorem, nic pro nás slušný a normální lidi.“ Že by byl moc zábavný, to říct vážně nemůžu. Ale Cvalda je fakt ultraapgrejdovaný bratránek. Někdy jsme spolu chodili koukat na filmy k strýčkovi Krbcovi, on nám tajně pouštěl i horory. Třeba 3:15 zemřeš. Jenže když překročilo 3:50 a my byli pořád naživu, Cvalda se naštval a napsal do té půjčovny, že to nefunguje a chce to reklamovat. Strýčkovi tam pak zrušili členství.
Pocházím ze smíšené rodiny, ze strany otce lze vysledovat dlouhou linii kouzelníků, ze strany matky však převážně mudly, ačkoli například její otec (dědeček Urologius) a babička (Glykémie) byli více či méně obdařeni. Tedy magickými schopnostmi. Dokud nedostala svůj zvací dopis do Hogwarts, vyrůstala však mezi mudly. Měla šťastné dětství, a proto usoudila, že seznámení s mudlovským způsobem života mi může jen prospět. Snažil jsem se docházet do místní měšťanky, kde však pro mé zvláštnůstky neměli pochopení, a když pan ředitel skončil pošesté s růžovými vlasy, a moje třídní učitelka, paní Jalová, musela již denně obrušovat tesáky, bylo mi doporučeno změnit ústav. Vystřídal jsem 5 škol v okolních městečkách a vesnicích, ale situace se stále opakovala. Pestrobarevné vlasy, žádné vlasy, kudrliny, tesáky, zobák (to se mi zvlášť povedlo, na paní Smrádkovou vzpomínám opravdu s láskou), klepeta, kopyta, dokonce i jedno vemeno, ale to se mi už nikdy nepovedlo zopakovat. Pak tu bylo přemisťování spolužáků i personálu na střechu školní budovy, do kotle v jídelně, mrazáku, na tabuli – to vážně nechápu, spolužák Kabourek skončil vsedě na tabuli, ale učitel Boule na ní zůstal nakreslen. Předpokládám, že malér muselo napravovat Ministerstvo kouzel. Dále nesmím zapomenout na jeden opravdu velký úspěch – přemístil jsem celý nejvyšší ročník do skolní žumpy. Obávám se, že rodičům se to tolik nelíbilo, neboť vzniklé škody museli uhradit. Ne že bychom si to nemohli dovolit, jsme zámožní podle kouzelnických i mudlovských měřítek, ale šlo jistě o princip. Tím principem se dospělí vůbec pořád ohánějí, když se jim nechce diskutovat. Začínám toho principa bytostně nesnášet.
Jak vidíte, s nedostatkem talentu jsem se potýkat nemusel. Naši, tedy rodičové, mají zajímavou sbírku obsílek z Ministerstva kouzel, kde museli vysvětlovat, že to nedělám schválně, prostě se jen nedokážu ovládnout. Už se těším na pubertu, to se nebudu ovládat úplně dokonale a předpokládám, že mi spousta věcí snadno projde. :D
Asi bych měl zmínit, že mám též několik sester (všechny o dost starší), ale žádného bratra. Sestry si mě převážně hýčkají, až na Morganu, ale tu taky nemusím, takže si ji udržuji ve stavu náležitého zhnusení. Hlavně tím, že ji dusím svou bratrskou láskou :) Nikdy bych nevěřil, co udělá s takovou drsňačkou láskyplné objetí a polibek na veřejnosti. Jo, teď už mě s ní nikam neposílají. :)
Kromě sester mám i další zvířátka – psa, kočku a dvě sůvy, z čehož jedna je teta Anémie, která vždy excelovala ve zvěromagii, ale jednou se prostě odmítla přeměnit zpět. Svěřili mi ji do péče, protože se o ni nikdo jiný starat nechtěl. Teta totiž odmítá nosit dopisy a má těžce narušený trávicí trakt. Pak mám ještě samečka druhu sova nenápadná a pojmenoval jsem ho Vilibald. To jméno jsem mu dal sám – strýček Krbec (moták) mi dovolil u něj doma sledovat takovou pohádku, Arabelu, a tam exhiboval vlasatý princ Vilibald. Připadalo mi, že můj sovák má taky takové kadeře. Hlavně je Vilibald též stejně fintivý a dokáže trávit celé hodiny před zrcadlem. Již několikrát mi důrazně vysvětlil, že nesnáší, když mu čechrám zlatavou čupřinu. Od té doby, co mi konečně srostly rány od jeho pohotových pařátků, jsem se o to už raději nepokoušel.
Jeho další nectností je šmíráctví. Doma mě pomalu nespustil z očí. Nevím, jestli měl nějakou dohodu s rodiči, ale … já totiž tuze rád dělám pokusy. Můj strýc Bonifác je známý tvůrce lektvarů – možná znáte jeho firmu „Lektvary pro každou příležitost“. A to teda jako opravdu pro KAŽDOU příležitost ;) A občas si mě přizve k asistenci. Snažíme se vytvářet nové lektvary, zkoumat účinky už známých, pitvat rostlinstvo a tak podobně. No, možná Vilibald šmíruje i pro Ministerstvo kouzel, protože je naše činnost velmi zajímala. Tedy poté, kdy k nám museli již asi posedmé v důsledku podivných nehod. Částečně ohořelé obrazy, očouzené rámy, zničené koberce, záclony, nic z toho je nezajímalo. Ale jednou například strýček omylem polil mého plyšového draka jakousi pokusnou substancí a on ožil. Neptejte se mě jak, sám to nevím. Ani strýček to neví, což samozřejmě sdělil i Ministerstvu kouzel a u toho bych raději zůstal :) Zkrátka mám teď maličkého neškodného dráčka Barnabáše a strýček třetí výstrahu.
Opravdu mě mrzí, že mi vypršel čas, protože o naší rodině se toho dá ještě TOLIK sdělit. Chci ještě doplnit, že je mám všechny více či méně rád a určitě mi budou chybět, až je nějak odstra… totiž .. kdyby se ztratili. ;)
Ach! :-o
Tomu hovorím VYČERPÁVAJÚCI životopis. Som z neho celkom vyčerpaná, len čo som si ho prečítala. A čo potom tí, ktorí to smeli prežívať s vami! :-D
Jen doufejme, že takovýchto nováčků nebudeme mít plnou kolej, protože pak by toho vzrušení mohlo být malilinkato … moc? :D :D