Zatímco mudlové začínají s vánoční výzdobou už v polovině listopadu (ne-li dříve), kouzelníci jsou o něco zdrženlivější. Ovšem již tuto neděli to vypukne natvrdo všude. Že jste ještě nic nezaregistrovali? Tato neděle je totiž první adventní nedělí. Do Vánoc, jednoho z nejvýznamnějších svátků v roce, nám budou zbývat celé 4 týdny. A začne nám všem shon, protože kdyby nezačal, byli bychom mezi mudly už moc nápadní. Uklidit, napéct, nakoupit dárky, zabalit, znovu uklidit, sehnat stromeček, kapra a další a další nezbytnosti, bez kterých si prostě Vánoce dnešní společnost nedovede ani představit. Že to bylo dříve jinak, vám chci ukázat v následujícím článku.
Já osobně se velmi ráda vracím do doby, kdy jsem byla malá a vánoční období a především Štědrý den a dva dny následující, jsem měla spojeny s mnoha zvyky. Ovšem tyhle byly spíše rodinné. Pak jsem byla větší a pátrala jsem po zvycích, které se dodržovaly v jednotlivých dnech tohoto období všeobecně. No a vypátrala jsem následující…
Adventní věnec (nejrozšířenější adventní zvyk)
Je všeobecně známo, že na první a pak na každou další adventní neděli se zapalují svíčky na adventním věnci. Tuto tradici dodržuje velmi mnoho rodin. Ovšem už se rozchází v tom, zda se svíčka nechává hořet pouze chvilku (především v době nedělního slavnostního oběda) nebo se na adventní neděli nechá dohořet celá. Liší se to kraj od kraje, ovšem z mudlovské křesťanské literatury jsem vyčetla, že správně je první varianta. Tedy zapálit svíčku přesně ve 12 hodin na příslušnou adventní neděli. Po obědě ji zhasnout a zapálit ji znovu, spolu s druhou svíčkou, až na další adventní neděli.
Věnec symbolizuje očekávání toho, jenž má být zrozen. Kruh pak symbolizuje jednotu člověka s Bohem. Svíčky pak symbolizují přicházejícího Krista.
Adventní věnce se na počátku tohoto zvyku (1. pol. 19. století) vyřezávaly ze dřeva. Postupem doby se začaly splétat z borových a smrkových větviček. Dnes základ věnce tvoří většinou polystyrenový nebo slaměný korpus potažený některým ze stálozelených druhů tůjí, či jedličkovými větvičkami.
Myslím, že zrovna tohle je krásný zvyk, který nám opravdu připomene, milou a nenásilnou formou, že se blíží svátky klidu a míru. Takže šup do obchodu a koupit si adventní věnec nebo jeho moderní obdobu. Ovšem pokud jste zručnější a chcete si svůj věnec vyrobit, během tohoto víkendu sledujte Trimela. Budete si moci spolu se mnou adventní věnec vyrobit. Za léta praxe mám již docela dost zkušeností a nějaké ty fígle bych vám poradit také mohla.
V dávných dobách panovala také pověra, že ze sna, který se zdá v noci o první adventní neděli, lze vyčíst svoji budoucnost.
K období mezi 1. a 2. adventní nedělí se pojí také spousta zvyků a pověr.
Děti začínají otevírat adventní kalendář. Děje se tak 1. prosince. Dříve se většinou jednalo a kalendáře vyřezávané ze dřeva a figurky byly většinou z marcipánu nebo karamelu. Znázorňovaly liturgické motivy spojené s obdobím adventu.30. listopadu – den sv. Ondřeje
Velmi významný svátek a to z hlediska jak křesťanského, tak pohanského. Všeobecně platil za jeden z nejvýznamnějších věšteckých dnů v roce. S tímto svátkem se pojí hned několik zvyků. Všechny se týkají dívek, které pomýšlí na vdávání. Takže holky, tady máte návod :-)
Prvním zvykem bylo dát kousek chleba na lopatu. Sešlo se více dívek a všechny daly svoje kousky chleba na stejnou lopatu. Lopata se pak nabídla psovi. Který kousek chleba pes sežral dříve, ta dívka se bude nejdříve vdávat.
Další zvyk se váže k ondřejské půlnoci. V tu dobu dívky přicházely ke kurníku a klepaly na něj. Odříkávala se u toho následující básnička: „Kohoutku, kohoutku zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky, vy nechte kokotání, nekazte mi, nekazte vdávání.“ Pokud se dříve než slepice ozval kohout, mohla mít dívka naději, že se následující rok vdá. Pokud to dříve stihly slepice, věděla, že příští rok k vdavkám ještě nedojde.
No a poslední zvyk se znovu váže k posteli. Říkalo se mu lístkování. Dívky si v noci napsaly na lístky papíru jména různých mládenců. Lístky pak uložily pod polštář a vyspaly se. Ráno, hned po probuzení, sáhly pod polštář a vylovily jeden lístek. Podle jména pak určily, který z kluků jim je souzen.
Posledním zvykem, který se váže na období mezi 1. a 2. adventní nedělí jsou „barborky“. Shodou okolností připadá tento zvyk již na 2. adventní neděli, ovšem já vás s ním s předstihem seznámím, abychom měli dost času na „barborky“ si zajít.
4. prosince má svátek svatá Barbora.
Barbora vyrůstala jako jediná dcera v rodině pohanského kupce. Matka jí brzy zemřela a otec o křesťanské víře nechtěl ani slyšet. Aby jí zabránil v křesťanské výchově, uvěznil ji ve věži, ale nestrádala tam. Ovšem jeden ze sloužících byl věřící a Barboru tajně na víru obrátil. Když se to dozvěděl otec, zabil ji (doslova: srazil jí hlavu). V momentě, kdy to udělal, vyšlehl z nebe bles a zabil ho. Proto je Barbora ochránkyní proti smrti bleskem.
Na její svát
ek připadá hned několik zvyků. Tím nejznámnějším je řezání třešňových větviček a jejich vkládání do vázy. Nejen na ozdobu, ale také pro jejich čarovnou moc.
Takže jak na to: větvičku musíme uříznout ze stromu starého alespoň 10 let a to hned za úsvitu. Tedy přesněji v momentě, kdy se na obzoru objeví první sluneční paprsek. Pak se přinese domů, dá do vázy a čeká se, zda vykvete na Štědrý den. Pokud ano, dívka, která větvičku řezala, se ten rok vdá.
Ovšem pro Barborky chodili i muži. Věřilo se totiž, že tolikátý den, který po utržení větvička vykvetla, tolikátý měsíc bude pro majitele větvičky šťastný.
Pokud dívky uřízly větviček více, měly je pojmenovat po chlapcích. Ta větvička, která vykvetla nejdříve, ten chlapec (podle jména větvičky) byl dívce souzen.
Pokud si dívka ukryla kvítek z Barborky za šněrovačku (dnes asi za podprsenku), měl tento kvítek moc přivábit chlapce, kterého dívka chtěla.
Vzhledem k tomu, že advent i Vánoce jsou křesťanské svátky, slouží se každý den v kostele tzv. roráty. Což jsou mše ke složení pocty panně Marii. V tomto obdbí se již nekonaly žádné zábavy (poslední byla na sv. Kateřinu) a nesměly se konat ani svatby. Věřilo se, že by to přineslo novomanželům smůlu. Navíc se po celý adventní čas dodržoval půst.
Křesťanský smysl Vánoc se již vytrácí spolu s tím, jak se naše společnost stává ateistickou. Ovšem Vánoce se stávají nejvýznamnějším občanským svátkem roku. I když většina lidí v naší společnosti v Boha již nevěří, Vánoce uctívají a mnoho z nich chodí v tomto období do kostela a to především kvůli sváteční atmosféře.
Na závěr ještě podotknu, že ve většině kostelů v České republice budete moci získat i letos Betlémské světlo. Po světě ho rozvážejí skauti. K nám putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají delegacím z celého světa. Za Českou republiku ho přebírají brněnští skauti, kteří ho pak vlakem rozvážejí po celé republice.
10. prosince bude ve Vídeňském chrámu Zur Heiligen Familie ve 14:00 sloužena ekumenická mše. To znamená, že se jí zúčastní věřící bez ohledu na vyznání. Tam bude skautům světlo předáno. V sobotu 17. prosince se uskuteční rozvoz Betlémského světla po České republice. Světlo z Betléma si budete moci převzít na hned na nádraží nebo v kostelech, knihovnách, na radnicích či ve speciálních tramvajích. Přesnou trasu vlaku, který Betlémské světlo poveze se pro vás pokusím zjistit co nejdříve.
Motto letošního Betlémského světla zní: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo…“ (Iz 9, 1)
