Trimeles / Co se kde šustne / Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 12
Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět…

Co se kde šustne, Nováčci

Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 12

„Salvio hexia!“ zkusil jsem a kupodivu se i povedlo – kolem naší skupinky jsem vytvořil štít podobný tomu, který už v chodbě předvedla slečna průvodkyně. Švábi se valili přes bublinu, v níž jsme byli ukryti. „Co budeme dělat?“ zeptala se Juli a klepala se strachem.

Lena se nám zatím svěřila s myšlenkou, jestli ten zvláštní zápach, který všichni registrujeme, pochází z těch mrtvých švábů. „Flipendo!“ vyhrkla Inouš – právě se totiž rozhodla, že nám předvede jediné odhazovací kouzlo, na něž si vzpomněla. To se ale rozprsklo o štít a ven vůbec neproniklo. „Jen se držte při sobě. Vypadá to, že utíkají z dveří ven,“ uklidňovala nás madam Monny. „Pfff, těch tu ale je,“ řekl jsem znechuceně. „Tohle bude asi na dlouho,“ dodala Theinka. „Doufejme, že jsou tu už jen tihle švábi,“ přidala se Ash. „Tak hlavně teď neříkejte žádná kouzla, jinak to skončí na nás,“ nabádala nás Inouš a jistě vzpomínala na své „flipendo“.

Švábi se valili ven dveřmi, dál chodbou a zděšeně prchali škvírami v suti. „Myslíte, že prchaj před náma? Nebo tu na nás vážně čeká ještě nějaký překvápko?“ zeptal jsem se. Juli si zakryla tvář dlaněmi. „Jak já nesnáším tyhle hnusný, hnusný…“ zafňukala. „Neboj, Juli,“ položil jsem jí ruku na rameno. „Už bude konec,“ snažil jsem se ji uklidnit. „Ještě vydržte, už to bude,“ připojila se slečna průvodkyně. „Juli, to zvládneš,“ dodala ještě Theinka. „Jenom aby tu nebylo něco ještě daleko horšího … třeba obří pavouci,“ zahuhlala Juli a dívala se skrz prsty přímo na mě. „Pavouci nejsou tak zlí,“ ušklíbl jsem se a významně pohlédl na madam Monny, přičemž jsem doufal, že zas nenaštvu vypravěče. „Juli, nic neříkej, nebo se to splní,“ pronesla rezolutně Theinka. „Jo, jsme sice malí, ale šikovní! A navíc je tady madam Monny. Bude to v pohodě, Juli,“ usmála se Inouš a objala ji.

„No už by to mohlo skončit, ne? Vždyť množství švábů už muselo překonat objem týhle místnosti,“ pronesl jsem. „A to to začalo tak pěkně. Jaká náhoda, že jsme narazili zrovna na naše kolejní zvíře,“ vzdychla Juli posmutněle. „Aspoň víš, co je opravdu zač,“ smála se Inouš. Zmizel poslední šváb. „Rychle spusťte štít!“ křikla slečna průvodkyně. Ihned jsem provedl. Madam Monny zabouchla dveře. „Colloportus!“ pronesla a zámek se hlasitě zacvakl. „Co teď?“ zeptala se Ash. „Ufff! Jste všichni v pořádku?“ zeptala se naše vůdkyně. „Mmmmhmm,“ zabrumlala Juli, odkryla si tvář a postavila se do pohotovostního režimu. „Jsem ready,“ přiznala Inouš a protáhla si nohy, kdyby se chystal zas nějaký úprk. Ash konečně také obohatila jídelníček svých sov a sůváků a sebrala roztomilé Potkánky. Budou ozdobou žaludku.

„Svědí mě ta vyrážka,“ cedil jsem mezi zuby a drbal si ruku, abych to úporné svědění aspoň na chvilku zmírnil. Lena se mnou soucítila a doufala, že budu v pořádku. „Same, pak si honem zajdi na ošetřovnu,“ doporučovala Theinka. „Není to ta samá vyrážka, co měla ta nebelvírská slečna?“ zeptala se Juli. „No to doufej, že není,“ zahuhlala Theinka. „Myslím, že už na ni našli lék, nebo ne?“ obrátila se na mě Juli. Pokrčil jsem rameny. „Jojo, ona to naše zdravotnice, mistr Matt, předvídala, že zas skončím na ošetřovně. Tak snad bude otevříno,“ zadoufal jsem. „Doufám, že je to jenom vyrážka,“ šklebila se škodolibě Ash. „Je to nakažlivý! Uáááá!“ děsil jsem holky. „Jo, teď si dělej srandu, fakt vhodná doba,“ směje se Inouš, ale couvá. Tak, pro jistotu. „Pfff!“ usměje se vůbec poprvé Juli.

„Hmm, v hnízdech sklepních příšer bývá mnoho různých věcí. Porozhlédněte se okolo,“ doporučila nám slečna průvodkyně. Theinka se hned začala příkladně rozhlížet. Snažil jsem se taky, co kdybych náhodou našel nějaký poklad, že? Třeba mastičku na tu vyrážku. Nerozhlížel jsem se však dostatečně kvalitně a úspěch slavila Theinka, ostříží zrak. Našla v hnízdě po Švábí matce podivnou starou botu. „Hmm, bota. Třeba patřila nějakému mágovi,“ podávala ji madam Monny. „… kterého snědli …“ vrátila se do svého optimistického rozpoložení Juli. Zvedl jsem lucernu, abych se na botu lépe podíval. „To je dobrý, to má k tý ponožce! Jestli jí ji teda Ash pučí,“ smál jsem se. „Teďka najdem tu nohu, na kterou to všechno patřilo,“ doplnil jsem tok svých myšlenek. „Same, nedělej blbosti,“ nabádala mě Theinka, ale smála se taky.

Madam Monny se zářivě usmála. „Ale jistě! Přenášedlo!“ objasnila nám, proč se se svým všeobjímajícím pohledem zaměřila právě na ten starej škrpál. „Tak rychle, všichni! Vemte za botu!“ poručila nám velká vůdkyně, které není radno odmlouvat. Proto jsme se taky postupně chytali boty. „Same, nekecej a chytej se!“ doporučila mi ještě Theinka a já s odporem přiložil ukazovák na tu hnusnou věc. „Juli, pořádně!“ houkla na ni Inouš. Popadl nás podivný, silný tlak, okolí se nám rozmazalo ve zvláštní šmouhu, svět se roztočil a po chvilce jsme dopadli na mýtinu u lesní brány.

Madam Monny vstala a oklepala se. „No… vida,“ pronesla spokojeně, zatímco my ostatní počítali kosti. „Uh!“ vydechla zmoženě Juli, vstala a mnula si oči. Nedivím se, ty lebky, co zdobí lesní bránu, bych si do obýváku taky nenapíchal. „To jsme vážně už … v bezpečí? Doma?“ rozzářila se Juli. „Tfujtajxl!“ plival jsem trávu. „Doufám, že mě Juli zas nepobleje,“ vyřkl jsem toužebné přání. „Neboj, Same, teď už snad ne,“ ujišťovala mě Juli, ale stejně jsem radši zůstával v bezpečné vzdálenosti. „Téééda!“ dodala překvapeně Ash. „Páni,“ vydechla Lena. „A jsme zase zpátky,“ usmála se spokojeně Theinka. „Dobrý!“ houkla nadšeně Inouš. „Dáme si to ještě jednou?“ ptala se nadšeně. „Blázne!“ houkla na ni okamžitě Theinka a dloubla do ní. „Jenom si skáknu na ošetřovnu a můžu, Inouši!“ přikývnul jsem.

„Můžeme jít domů?“ zeptala se znaveně Ash. Madam Monny pokývla k bráně. „Děkuji za spolupráci, příště se budeme držet vytyčeného cíle,“ ujistila nás a postrčila nás směrem k hradu. A tím skončila i neplacená brigáda za účelem vymýcení planktonu, která se však jaksi zvrhla. Myslím, že to nikomu z nás nevadilo – naopak jsme si to báječně užili. Aspoň o tom svědčily následné ohlasy v kolejce i Velké síni.

~ KONEC ~

Děkuji všem mrzimorčátkům za příjemnou společnost a madam Monny za skvělý zážitek. Dá-li vrchní lesnice, snad si to někdy zopakujeme =) Mým – asi tak čtyřem – čtenářům děkuji za pozornost. Doufám, že jste se všichni pobavili. A ještě malý bonus na závěr – celý příběh si můžete stáhnout v pdf.

Sam of Freezerland

Jeden komentář

  1. Anonymous 22. 11. 2011 18:37

    Same, nechceš to vydat i knižně? Případně sesbírat ještě pár dalších Mrzimorských výprav…aspoň by přibyla nějaká kolejní žlutá tvorba a vydělal bys nějaké drobné (anebo pro kolej) :)
    Ash

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*