Judith Kingklonová je studentkou prvního ročníku. Podobně jako mnoho dalších i ona propadla kouzlu literárního útvaru zvaného drabble a poslala nám do Trimela následující kratičký příběh o stu slovech, inspirovaný níže uvedeným obrázkem:
Kde to jsem? Toto místo jsem ještě nikdy neviděl, fakt!
Co to tu fouká? Kam šlapu? Je tu cosi bílého.
Všechno tu je viditelné, ale já na to nemohu sáhnout.
Kam mám teď šlápnout? Myslím, že tu někdo bydlí, ale
někdo jako nadpřirozená bytost. Jak ven? Teď chci ven a
rychle. Neměl jsem od ní utíkat, ale vůbec. Já blbec,
to umím jen já, ale jen já. Koukám na ty
viditelné schody, na které šlápnu a spadnu na nohu či
můj krásný zadek. Spíš chlupatý zadek. A hele, někdo jde.
Snad to není majitel? Je hodný, zlý? Já se bojím…!
