Předpokládám, že hromada z vás jezdí v létě někam k moři. A proč si nezpříjemnit čas uklidňujícím rybařením?
Víte, dříve jsem hodiny a hodiny šnorchlovala, ale změnili jsme lokalitu a tím se změnila teplota vody. Po chvilce ležení na vodě a pomalého kopání nohama mě chytala třasavka a musela jsem z vody ven. Takže to chtělo nějakou jinou alternativu. A tak chodíme po městě v Chorvatsku a zabrouzdáme do rybářských potřeb. Ihned, plni nadšení, kupujeme pytlačku, pár olůvek a pár háčků do zásoby. Kdo neví, co je pytlačka a jak vypadá, vysvětlím: je to vlastně vlasec namotaný na kusu polystyrenu. Nic složitého.
Takhle vybaveni jsme udělali kuličky z kusu chorvatské housky (či jiného pečiva), odebrali se na molo nebo nějaké útesy a nahodili. Hned nám začly rybky ťukat. Jenže ťukaly, ťukaly, ale úlovky nikde. To bylo tak 3 nebo 4 roky zpátky. Sem tam se někdo chytil, ale pouštěli jsme je zpátky.
Nicméně minulý rok jsme zase změnili lokalitu – jeli jsme na ostrov Hvar, na samotku, jeden barák na pláži, úžasní domácí, … To už jsme si od známých půjčili i prut. Úplně obyčejný, jen tak pro srandu.
Domácí na nás pár dnů koukal s úsměvem, pak sednul na loď a dovezl „crva“. Netuším, jak je to v češtině, ale je to takový slizký červ, který žije na dně moře a na háček se napichuje ještě živý. Je dlouhý a musí se vždycky ukrojit. Brrr! Ale světě div se – najednou byly úlovky. Jako nic moc extra, ale na večeři dobré.
Další výborná návnada je šnek.
Sice jsem si připadala jako strašný sadista, když jsem rozbíjela ulitky šutrem, ale zvyknete si. Crv je mnohem horší – je slizký, má spoustu noh a když ho krájíte, kroutí se vám v rukách. Navíc je crv úzkoprofilové zboží – zazubí se – Nicméně na šneky ryby taky strašně moc jdou.

Taky jsme letos koupili nějakou umělou návnadu, tož dalo se, ale nebyla to žádná  sláva.

Takže letos jsme, už vybaveni prutem, pytlačkou a umělou návnadou, hned první den vyrazili na molo – teda spíš molíčko, vždycky jedeme na takovou robinsoniádu, jen ať jste v obraze. Takže jsme vyrazili na molíčko s prutem. Navázali jsme háček, nad to olůvko a opředeni zkušenostmi jsme nedávali splávek, protože s ním to nejde. Jenže ouha…úlovek jeden. Tak jsme ji pustili, jako prvničku. Od domácích jsme se dozvěděli, že je teplé moře a navíc tam jezdí rybáři se sítěma, takže je málo ryb.

Nicméně jsme se nenechali odradit a druhý den šli zase. Myslím, že jsme chytli tak 3 rybky (chytali jsme na umělou návnadu pro kapry). Pomalu mě to přestávalo bavit, tak jsem vzala ploutve, šnorchl, brýle a pytlačku s návnadou a vlezla do moře – otřepe se při vzpomínce na tu studenou vodu – kousek poplavala a spustila vlasec ke dnu. Rybky se seběhly – to je podívaná, nevěřili byste! – a hnedka jsem ulovila jednu. Doplavala jsem s ní na břeh, odevzdala taťkovi, nandala novou návnadu a vydala se znova na lov.