Trimeles / Studentská tvorba / Noc leknínů
Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku

Studentská tvorba

Noc leknínů

Pohádka nebo možná spíš báj o pýše a leknínech. 

Rád bych ji tentokrát věnoval Albě a Buráčkovi.
Hezké čtení
Andy


Kdysi, kam ani lidská paměť nesahá, protože byla lidem věnována až mnohem později, žil Lumines, jediný pán světa, se svou manželkou Lunou.
Jejich život byl jako spojení vody a ohně, světla a tmy. Ač se vzájemně doplňovali a jeden bez druhého nemohli být, společný život byl věčný boj.
Luna byla krásná a marnivá, ale její manžel byl ochoten pro ni udělat téměř cokoliv.  Sledoval, jak se noc co noc zhlíží ve vodní hladině každého jezera, řeky i té nejmenší louže a rozhodl se, že jí k nastávajícím narozeninám dá dárek, který se jí krásou vyrovná. Dárek, který stejně jako ona bude milovat vodu, který stejně jako ona bude zářit nejčistší bílou a bude oslňovat svou dokonalostí. A protože miloval přírodu a všechno živé, umínil si, že tím dárkem bude květ.
Dlouho hledal a propátrával i nejmenší skuliny na Zemi. To, co by odpovídalo jeho představám, ale nenacházel. Nakonec se rozhodl květ stvořit sám. Kouzelným prstem kreslil na vodě jednotlivé lístky, stínoval a překrýval, hladil a vrstvil, tónoval a lazuroval, až konečně byl se svým dílem spokojen.
Ve fontáně z tmavých kamenů se na vodě vznášely obří tmavozelené listy a na nich zářily květy podobné hvězdám na nebi. Bílou barvou předčily i sníh a co do krásy se jim nic nemohlo rovnat. A aby Luna nezapomněla, kdo takovou krásu stvořil, posypal střed květů tou nezářivější zlatou barvou, které vládl jen on.
Lumines byl spokojený. Měl pro manželku dárek, který jí byl jedinečností a krásou hoden. Celý ten přepych skryl na konci aleje vzrostlých stromů a netrpělivě čekal na den, kdy dárek předá.
Jenže marnivá Luna, hledající stále nová zrcadla a mrzutá, že vítr čeřil hladiny moří a jezer, čímž jí kazil pohled na vlastní dokonalost, zahlédla záblesk vody mezi stromy.
„Konečně!“ zajásala. „Ano, stromy. Jak jsou moudré, když nedovolí větru, aby skrz ně probíhal a ničil má zrcadla. Mezi nimi budu opět krásná. Uvidím se tak, jak se na královnu tmy sluší.“
Nedočkavě se vrhla k fontáně a nahlédla do vody. V tu chvíli zkrabatila čelo a záblesk zlosti projel oblohou.
„Jak se opovažuješ?! Všechna zrcadla co jich na světě je, jsou jen má! Nikdo nemá právo mi upírat výhled! Nebo chceš snad naznačit, že jsi krásnější?“
Plácla rukou do vody, aby je zahnala, ale květy se jen líně zhouply a odrážejíce zářivou krásu ještě víc, vrátily se na své místo.
 „Taková smělost od něčeho tak nicotného. Od něčeho tak obyčejného a pomíjivého. Dívej se, co s tebou udělám!“syčela Luna, vytrhávala jednu rostlinku za druhou a házela je na zem. „A kde je teď tvá krása?“
„Cos to udělala?“ ozvalo se za ní.
„Nikdo mi nebude bránit v pohledu do zrcadla! Nikdo! Zničila jsem tu neskromnou kytku, co se odvážila mi konkurovat!“
„Tu květinu jsem stvořil podle tebe. Měl to být dárek k tvým narozeninám.“
Luna pohrdavě shlédla na mrtvé zbytky rostlinek. „Podle mne? Chceš snad říct, že jsem takhle obyčejná? Chceš mne snad urážet přirovnáváním k tomu bezcennému odpadu? Podívej, zač mi stojí takový dárek!“ zaječela a začala po květech dupat.
Mírný Lumines se ale rozzlobil. „Ty marnivá a nevděčná ženo, nestačí, že se chlubíš krásou, která je pouhým mým odrazem, ještě pohrdáš darem, který jsem stvořil?“ zaburácel, až se i vítr klidil pryč z jeho blízkosti. „Tvé chování zaslouží trest!“
Luna se přikrčila. Poznala, že tentokrát zašla příliš daleko. „Pane…“
„Poslyš tedy mé rozhodnutí.  Je konec neustálému obdivu ve vodní hladině. Dostaneš noc! Jednu jedinou noc v měsíci, kdy budeš zase stejně krásná a kdy budeš moci vzpomínat na staré časy. Ostatní noci budeš sledovat jen zlomky své krásy.  Ovšem hladiny, které budou domovem tohoto květu jsou ti zapovězeny.
„Je to přeci můj dárek,“ hlesla.
„Ano, který už nikdy nedostaneš šanci spatřit. Jeho krása bude patřit světlu. Tam náleží. Na noc bude usínat a zapomínat na příkoří, které jsi mu způsobila.“

A jak Lumines rozhodl, tak se stalo. Luna od oné noci putuje osaměle po nebi a jen jednou za měsíc má šanci zhlížet se ve vodních hladinách. Všude, jen tam, kde kraluje leknín, jsou vodní plochy porostlé obřími listy a Luna se v nich nevidí.

3 komentáře

  1. Anonymous 16. 1. 2013 17:33

    Andy úžasné úžasné úžasné!!!! seš jednička

  2. Anonymous 17. 1. 2013 12:26

    Krásné, opravdu, naprosto perfektní =)) B.O.

  3. Anonymous 17. 1. 2013 13:27

    Andy Děkuji moc za nádhernou pohádku:) děkuju:) A.J.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*