Trimeles / Co se kde šustne / Mrzimorská výprava
Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku S kapesníčkem v ruce aneb budete nám chybět… Má první kolejní výprava aneb jak se pojídají škrny Tučňákoland Básnička věnována Mrzimorské koleji k Mezinárodnímu dni skřítků Rozhovor se studentkami B4 – 2.díl Holky, držíme vám palce! Rozhovor se studentkami bojujícími v B4 Do západu slunce na křídlech Gryfů Mrazivá výprava ze teplem

Co se kde šustne, O naší koleji

Mrzimorská výprava

Popis mrzimorské výpravy do Zakázaného lesa od Sylvie Belitie Rawison. ///

Už dlouho se skupinka mrzimorských chystala na výpravu do lesa. Bohužel nám ale les ukázal, že ne vždy souhlasí s naší návštěvou, a tak se výprava několikrát odkládala. Konečný termín nakonec padl na 8. listopad a já bych se s Vámi nyní ráda podělila o to, co jsme tam zažili.

Začalo to jako všechny výpravy, v bezpečí Velké síně, kterou už asi dvacet minut před určeným časem obývalo pár nedočkavých žlutých studentů zabalených v pláštích. Kolem osmé, když se objevila i mdm Monny (bez které by to nešlo) nás tam čekalo přesně pět – Andy, Alba, Patricia, Helča a má maličkost. Nakonec se nám ale podařilo přemluvit i našeho pana kolejního, takže nás ve výsledku šlo šest.
Zatímco někteří jsme se ještě přesouvali k lesu, ti rychlejší už navazovali nová přátelství. Pat si soukromně popovídala s lehce úchylnou hlavou číslo 329 a Andy si jednu z hlav natolik oblíbil, že ji dokonce objal! Za chvíli ji ale byl nucen vyměnit za hrábě, kýble a pytel a za zvuku vrzání Helčiny tříkolky jsme vešli do lesa.

Po chvíli nás slečna Monny na pár minutek opustila a předala vedení panu Nichovi. Tou dobou už byla všude tma a jen oči Pat byly tak dobré, že v nich zahlédly bílou myšku. My ostatní jsme spíš následovali slabé světlo našich luceren a doufali, že na nás nic nevybafne. To se naštěstí nestalo, jen jsme v dálce zahlédli světýlko. Okamžitě jsme se sice zastavili, protože chodit za světýlky je prý nebezpečné, ale nastal jiný problém. To světýlko šlo směrem k nám! Než jsme stačili zvolit vhodnou strategii, ze světýlka se vyklubala slečna průvodkyně, která nám oznámila, že jsme si vlastně jen obešli kolečko po lese. Chvíli poté jsme se už rozhlíželi po lehounce osvětleném palouku přeplněném listím. Protože světlo nebylo vůbec dostatečné, rozsvítil si pan Nich hůlkou, až stromy kolem zaskučely.

Ještě jsme se ani nestačili dát do práce, když se začalo dít něco jiného. Zatímco si někteří hráli v listí, začalo se nám cosi plazit u nohou. Nejdříve Andymu, pak mně, Patricii, až to nakonec stáhlo Andyho směrem k jednomu z okolních stromů. Kořeny jej přivázaly k jednomu kmenu a odmítaly ho pustit. Všichni jsme se za ním rozběhli, jen Alba zůstala ležet v listí. Moc dlouho ale ne, protože chvíli potom už visela za kotníky ve vzduchu kvůli jinému stromu. Z kůry toho stromu, který věznil Andyho, nás zatím pozoroval jeho obličej. Všichni jsme se zarazili, u některých aspoň převládlo slušné vychování a pozdravili. Strom na to nereagoval, jen suše konstatoval, že ono světlo z hůlky pana Nicha bylo velmi nepříjemné. Ten ho ale příliš nevnímal, protože ho zaujala housenka pod jeho kořeny a vzal si ji pro své sovy. Strom si toho překvapivě všiml, a navíc mu ještě poděkoval, prý mu ta housenka snědla už hodně listí. Snad i díky tomu na Andyho žádost o povolení kořenů zareagoval tak, že je oba pustil. Poté se s ním dal do řeči náš pan kolejní a spolu našli řešení, jak odčinit náš omyl se světlem – zahrabat jejich kmeny listím, které jsme chtěli původně přestěhovat do chladnější části lesa. Všichni jsme se dali s chutí do práce.

Někteří hrabali, někteří sbírali bukvice do krmelců, až nakonec bylo vše hotovo. Škodolibý strom nám tak ještě pár listů shodil na rozloučenou a pak už po jeho obličeji nebylo ani stopy. Palouk však ještě pořád nebyl prázdný. Z jeho středu trčel kus jakési truhly. Andy se ji pokusil vytáhnout ven kouzlem, ale bohužel si lehce popletl přesné znění kouzla a výsledkem byly pouze pálivé odřeniny. Poté, co jsme ji nějak společnými kouzelnickými silami dostali ven, se sama otevřela. Než jsme se však stihli podívat, co je v ní, postihlo nás druhé zranění. Helča si svou tříkolku zaparkovala velmi nešikovně ke stromu tak, že se mu to vůbec nelíbilo, a hodil ji po ní. Ta se nárazem sesunula na zem. Když se trochu vzpamatovala, šli jsme konečně prozkoumat obsah truhly. Bylo tam šest malých pytlíčků s jakýmsi černým práškem, dle našich odhadů zřejmě střelný prach nebo temnostín, ale bylo nám vysvětleno, že je to prášek z černé perly, a dvě soví sušenky. Každý jsme si vzali jeden, teda bohužel až na slečnu Monny, a pomalu jsme se vrátili do hradu.

Tak nějak probíhala naše kolejní výprava. Nyní už jsou Andy s Helčou zdraví a všichni jsme si mimo jiné odnesli i další skvělý zážitek.

Sylvi

 

3 komentáře

  1. Michelle C. 17. 11. 2013 13:22

    Škoda že mi to časově nevyšlo. Snad příště

  2. Andrew 17. 11. 2013 15:09

    Já si tu hlavu neoblíbil, to na mě mdm Monny zezadu bafla a já se lekl, no… a nějak jsem skočil kolem krku prvnímu, kdo tam byl!

    Popis výpravy se ti moc povedl. Díky za něj :o)

  3. Sylvi 17. 11. 2013 15:16

    Andy, to já děkuju za materiály… Jinak bych to lovila z hlavy +stydí se, že to tam nenapsala… +

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*