Znáte to. Dopíšete poslední eseje a najednou je ve vašem studentském životě vzduchoprázdno. Co s ním? Co si teď jen počnu bez tuny vykřičníků na své nástěnce? Co si počnu bez klovajících sov s hodnocením profesorů?

A jednoho poesejového dne jsem si takhle vzpomněla – vždyť já mám na hradě tátu! A vlastně ho vůbec neznám! Co ho trochu vyslých- …poznat se záminkou, že jde o rozhovor? Ha! No a když už jsme si pokecali, rozhodla jsem se o to s vámi přeci jen podělit. Tak tu máte!

Daria Renawalti > Ahoj tati! :) Dík, že sis na mě udělal čas! Máme za sebou teď celý jeden rok. Byl pro tebe rok 2016 něčím zlomový ve spojitosti s Hogwarts? :)

Nimrandir Elénére > Hmm, snad stěhováním, hrad nyní stojí na jiných pozemcích než v předchozích letech, a jelikož bylo do podloží použito poněkud jiné spojovací magické předivo než dříve, tak s tím bylo a stále je spojeno plno nepříjemností, takže ano, rok 2016 je pro mne určitě ve znamení velkého stěhování :-)

Daria Renawalti > Když se řekne stěhování hradu, vybavím si vyprávění maminky. Prý se jednou hrad stěhoval vzduchem, a aby mohl vzlétnout, shazoval jsi studenty. Je to pravda? :))

Nimrandir Elénére > To je pravda – přikývne – studenti letěli jako první, ale Merlinu žel to nestačilo, takže před Alpami je následovala i cennější část hradu, tedy někteří profesoři a profesorky. – zvedne ruku – Ovšem všichni byli řádně opatřeni kouzlem péřové duchny, takže spadli do měkkého a nikomu se nic nestalo.

Nimrandir Elénére > Hmm, a jindá se zas hrad stěhoval pod oceánem… vskutku už má toho hodně za sebou.

Daria Renawalti > Když se bavíme o starých časech, je něco, co ti na hradě chybí, co se z něj už vytratilo? Jaký byl pro tebe hrad v době tvého nástupu a jaký je pro tebe teď?

Nimrandir Elénére > To je těžká otázka… hrad byl takový víc možná dětský, spontánnější… a nyní je dospělý, vážný. Jestli mi něco chybí tak je to asi ta spontánnost. Dřív bylo docela běžné, že se ve Velké síni skoro živelně pořádaly různé večírky, oslavy, Potterovy brejle a podobně a jejich pořadateli nebyly nijak oficiální autority školy, ale zcela dobrovolný profesor nebo mnohdy i obyčejný student. Obyvatelé byli tak nějak nadšení z každé věci, co jim hrad nabídl, a že toho bylo daleko méně než dnes, kdy jsou možná tak trochu zhýčkaní. Každopádně hrad je pořád on a až na tu dospělost moc rozdílů nevidím, obyvatel hradu z minulosti by se, věřím, bez problémů domluvil s tím dnešním a i obráceně :-)

Daria Renawalti > Ach ano, Potterovy brejle… Zkoušela jsem po mamince přejmout tuto tradici, ale v novém osazenstvu se moc neuchytila. :)

Pokud vím, ty jsi přišel na hrad jako dospělý, rovnou fialový. Myslíš si, že by mělo být povoleno i dnes novým profesorům zvenčí, aby se chopili na hradě své šance?

Nimrandir Elénére > – přikývne – Ano, ano, jako fialový a popravdě kdybych musel nastoupit jako student, nikdy bych tu nebyl. Z historie školy znám i jiné profesory a profesorky, které školu nesmírně obohatily a platí pro ně to samé. Osobně mám za to, že hrad tím, jak se uzavřel a do zaměstnaneckého poměru přijímá pouze své vlastní absolventy, hodně ztrácí. Na druhou stranu, osazenstvo hradu stárne a místa jsou potřeba pro ty, co opustí studentské lavice. Jsou to tak trochu dva protipóly a nevím, jestli by si s tím věděl rady samotný Merlin :-)

Daria Renawalti > Za mě osobně by to byla příjemná změna, vidět ve fialovém hábitu někoho zcela neznámého, o kom nekolují žádné dr-… drahocenné informace. – uchechtne se –

Pojďme se podívat na zub mazlíčkům. Zasloužil ses o jejich dostupnost i pro ty nejchudší studentíky a mnohým opuštěným srdcím je teď veseleji. Na co se u mazlíčků můžeme těšit? :)

Nimrandir Elénére > No jo, člověk z venčí přinese čistý vítr, absolvent zevnitř jen pokračuje ve vyjetých kolejích..

Nimrandir Elénére > Těšit? Nu, v nejbližší době se na pulty něco dostane… ale nerad bych prozrazoval dopředu.

Daria Renawalti > – Zajiskří jí kukadla. – Je to to, cos mi slíbil za dobrý známky, tati?

Nimrandir Elénére > Áno, za dobrý známky na ovcích.

Daria Renawalti > To jsi předtím neříkal! :D

Daria Renawalti > Mám na to svědky.

Každopádně se už moc těším. :) A určitě nejenom já!

Kromě mazlíčků, chystáš na hradě či jeho pozemcích ještě něco?

Nimrandir Elénére > Nu tady a tamhle, co je potřeba, snad kromě famfrpálu, do toho se nepletu vůbec. Až zbude čas, rád bych se co nejdříve i znovu podíval na soubojový klub. Zaslouží si nějaké úpravy a již to odkládám příliš dlouho.

Daria Renawalti > Naši čtenáři by se o tobě určitě rádi dozvěděli i něco osobního. Prozradíš nám, jakou podobu má tvůj patron? – uculí se –

Nimrandir Elénére > Dechberoucí.

Daria Renawalti > – Vyprskne smíchy – Ach, na ministerstvu tě určitě čeká zářná budoucnost v politické sféře. Co bys viděl v zrcadle z Erisedu?

Nimrandir Elénére > Touhy svého srdce :-)

Daria Renawalti > – Zapíše si a jen se uculuje. – Je něco na závěr, co bys rád vzkázal obyvatelům hradu? :)

Nimrandir Elénére > Vážení obyvatelé hradu – zatváří se velice vážně – neztraťte touhu si hrát, vidět kouzla a radovat se z maličkostí, nenechte si ukrást fantasii a nezapomeňte, hrad tu pro vás bude pořád.

Daria Renawalti > Krásné, ještě jednou děkuji moc za rozhovor a že sis udělal čas. Tak co nejkouzelnější rok, tati. :)

Nimrandir Elénére > Čarokouzelný, a nezapomeň, samé dobré známky … :-)

Pro Trimela,

Daria Renawalti