Tak já vám na chvíli zmizím na zaslouženou dovolenou, a sotva se vrátím, nestačím zírat na ty novinky, co se mezitím staly.  Především ve světě našich mazlíčků.

Už je to nějakou dobu, co se nám na hradě prvně objevily krysy…

(Hele! Opatrně! Já nemyslel jako škůdce, to tu nikdy nebylo. My máme na hradě čisto, a když si Tad, Austin a Chris vyperou ponožky, tak i voňavo.)

Ještě teď si vzpomínám na to nadšení. Na tu bouřlivou vlnu euforie, radosti a, nebojím se to říct, i šílenství, které se kolem nich rozpoutalo. Každý chtěl mít nějakého krysího mazlíčka a rozmazlovat si ho tím nejlepším, co našel. Nezřídka si skřítci stěžovali, že nemají z čeho vařit, protože jim mizí zásoby.

Studenti, a nejen oni, si své mazlíčky hýčkali, trénovali s nimi, množili je, mazlili a někteří, nebudeme si nic nalhávat, je zanedbávali. Prostě se začali chovat jako klasické malé děti, které mazlíček baví chvilku a pak péči o něj přehodí na rodiče. Jenže tady rodiče nejsou, takže krysy povětšinou končily v mrazáku nebo své majitele  opouštěly a utekly kdovíkam.

(Našemu panu kolejnímu se jednu variantu, kam zvířata mizí, podařilo dohledat. Více ve článku o Krmení pokusných zvířátek.)

Ale i přesto, že se u nás našli tací, kteří své mazlíčky zanedbávali, nejspíš se rozkřiklo, že většina místních se o ně stará vzorně, a tak si na hrad našly cestu i žáby. Srdce slečny Lecterové plesalo, jásalo a samou radostí  se tetelilo.  Nastal další boj. Boj o vajíčko! O žabí vajíčko!

Na rozdíl od krys si případný zájemce o kvákajícího mazla nemohl vybrat, jestli bude mít holku nebo kluka, protože žáby jsou v tomhle tajemné až do konce. Teprve ve chvíli, kdy pulčíkovi upadne ocásek, je vám jasné, že máte holku. Ale to nebylo podstatné, hlavní byl nový cool mazlíček, který po čase a cíleném množení hýřil barvami jako papoušek.

  – opatrně se rozhlédne a pro jistotu ještě ztiší hlas – Osobně bych asi žábu nechtěl. Mám mazlíčka na mazlení a mačkat se k žábě, která je studená a maximálně mi přilepí jazyk na nos, to není moje představa o dokonalém mazlíčkovi. Ale… – začne mluvit znovu normální hlasitostí – proti gustu…

Já si celou dobu moc moc přál, aby na hrad přišli i psi. Měl jsem sice krysu (původně jsem dostal krysáka Hyaro, ale ten lotr byl tak divoký, že si ho musel vzít na převýchovu náš pan kolejní, pod jehož rukama fakticky zkrotnul), ale víte co… srdce je srdce. To moje tíhne směrem, kde to štěká a vrtí.

Jaká byla moje radost, když se na hrad skutečně dostalo pár prvních hafoňů. Utíkal jsem co mi nohy stačily do obchodu, ale tam moje ruka s peněženkou klesla. Zoufale jsem zíral na ceduli, kde stálo napsáno:

A moje konto čítalo 137 štístek. Potají jsem utřel slzu, a co noha nohu mine, se vracel do svého pokoje. Holt na štěstí si musí člověk počkat (a hlavně našetřit).

Ale Finis coronat opus! Našetřil jsem a díky slečně Buráčkové jsem dostal ten nejkrásnější povánoční dárek!

No, mrkejte! Není ona nádherná? – dívá se s láskou do očí své Ronnie –

Když jsem odjížděl na dovolenou, svěřil jsem ji na hlídání těm nejpovolanějším rukám. Rukám pana Nima. Pravda… asi mu lehce prohnala sovy, zničila nějakou maličkost a trochu mu to tam počůrala, ale jinak se tam cítila velmi dobře.

Včera jsem se vrátil a zašel do GD splnit přání některému z odložených mazlíčků, když tu… mi padla brada. Našel jsem nové dvě vyhlášky.

Okamžitě jsem si vzpomněl na Chester a na jejího Moríska. Byl to první šnek na hradě, a že byl sportovní, o tom nejde pochybovat. Chodil s námi na výpravy, a když mu mnozí z nás z dobroty srdce chtěli posolit cestu, pokaždé nás vypekl.

 Ó, Chester, kde jsi? Dívej, na hrad míří závodní šneci!

Akorát… našetřit na tohohle mazlíčka bude skutečně dlouhé období útrap a odříkání! Fíha, 500 štístek?! To tedy bude mazlíček se zlatou ulitou a turbo pohonem. Jestlipak na hradě vznikne i závodní dráha pro šneky. Co si budeme povídat, takový šnek, i když je to Schumasnail, Snailalonso nebo Hamsnailton, závodní dráhu oslizne a ostatní případní zájemci o běh mohou uklouznout a zlámat si nohy! No, uvidíme, jak to ještě bude.

Další obohacení našeho hradního pets sortimentu bude ze sféry exotiky. Ne, že by závodní šnek byl málo exotický, ale exotické žáby… Nooo. Slečno Barb, co vy na to? Vidíte ty nádherné kolejní barvy?

A 200 štístek taky není až tak hrozné. Jen tedy… doufám… že žáby budou opatřeny kouzlem  „poisonoff“, jinak nám populace na hradě citelně prořídne a hádejte, kdo nám tu nakonec zůstane?

Co k tomu ještě víc dodat? Já osobně zůstanu věrný své Ronnie, ale věřím tomu, že jak závodní šneci, tak exotické žáby si své obdivovatele najdou a na hradě se poměrně brzy zabydlí. Nakonec, proč ne, však místa je tu pro nás všechny víc než dost. Jen, přátelé…

… vybírejte rozumně!

Andy