V našem kouzelnickém Mrzimorském časopisu se nachází mnoho komerčních článků (- šéfredaktor vykulil oči -) a proto přišel čas konečně přivést na světlo světa novodobé cenzurované téma týkající se těch malých chlupatých tvorů, co s námi žijí na hradě.

Ne, nemluvím o těch hnusných pavoucích pod našimi postelemi! Tentokrát mluvím o našich společnících (Kluci, koukejte se začít holit!! – pozn. redakce)

Právě dnes Vám chci nastínit téma ohledně těchto ztracených a opuštěných tvorů, kteří se nám tu na hradě a v jeho okolí hromadí. Někteří jsou dokonce donuceni uchýlit se do odporných klecí v útulku v Godrikově dole! (Omlouváme se správci útulku. Vaše kostky ledu jsou velmi úhledné a určitě pohodlné – pozn. redakce)  Možná to z počátku nezní tak strašně, ale určitě by ani Vám nebylo do smíchu, kdybyste byli už po celý život zavření v té malé chladné klícce bez možnosti pohybu. Vždyť naši mazlíčci jsou tu právě od toho, aby nám pomohli. Abychom se měli s kým pomazlit. A také tu jsou proto, abychom se necítili tak odstrčení a opuštění bez rodičů.

Mnoho tvorů, ať už žab či krys, od svých majitelů často utíká a uchyluje se do nuzných venkovních podmínek. Někteří z těchto kdysi miláčků mají, merlinužel, to „štěstí“, že skončí v útulku v Godrikově dole. Tam jsou nuceni dožít bez jakékoliv lásky a něhy, kterou by jim mohl nějaký nový majitel poskytnout.

Abych Vám blíže nastínila složitost situace, které si málokterý kouzelník všímá, vyšla jsem do terénu a vyzpovídala pár studentů. Jako první mi do oka padla slečna Paprsková, sympatická studentka pátého ročníku a majitelka hafoně. V našem rozhovoru mi krátce nastínila svůj pohled na trendovost mazlíčků.

Lyra O.: „Zdravím, jmenuji se Lyra Oxley a jsem mladá reportérka-aktivistka, zabývající se novodobou problematikou a také trendem zvaným Mazlíčci. Mé otázky se budou hodně týkat přemnožování těchto chlupáčků a nemožnosti poskytnout takový servis, jaký si zaslouží. Ze všeho nejdříve bude mě, a určitě i naše čtenáře, zajímat, co nebo spíše kdo (když už mluvíme o těchto našich miláčcích jako o osobnostech), byl prvním tvým mazlíčkem? Jaký byl? Jak se jmenoval? A proč už s tebou není? Popřípadě kam se poděl?“

Miranda Sluníčko Paprsková: „Ahoj, můj první mazlíček zde na hradě byla krysa a jmenovala se, nebo tedy se ještě jmenuje, Mája. Už jí mám hodně dlouho a také ona sama má už asi 7 potomků, jednoho dokonce mám i já. Nyní jí mám tedy v útulku, protože asi jako každého tak i mě zachytilo mazlíčkovský šílenství a pořídila jsem si i jiné mazlíčky. Takže Mája šla bohužel trochu stranou. Ale není to tak napořád, třeba minulý měsíc jsem jí zase měla u sebe a i ona se potěšila se svým novým krysátkem.“

Lyra O.: „Spousta mazlíčků, které si majitelé pořídí, nakonec vyšlou do útulku. V tomto útulku je chlad, málo lásky a jsou neustále zavření. Přichází nejen o svou svobodu, ale také o své přirozené a milované prostředí. Proč se podle tebe někteří studenti, profesoři nebo zaměstnanci, uchylují k takovémuto činu?“

Miranda Sluníčko Paprsková: „Já osobně si myslím, že jsou takové dva typy lidí: buď je tam dají, protože nemají čas se o ně starat a protože si prostě ukousli až moc velké sousto a teď na to prostě nemají prostředky. A druhý typ lidí, a těch je naštěstí málo, je takový, který je má jen pro vydělání peněz – tak jako je tomu u mudlů v množírnách. Osobně tedy naštěstí nikoho takového neznám, ale určitě bohužel mezi námi jsou. Já to mám například tak, že je mi líto malého narozeného prodat a tak si ho nechám až do dospělosti… pak se mi ale narodí další a je to tak stále dokola. Nyní už to tak nedělám a poslední mláďata jsem darovala prvním ročníkům, kteří o ně velmi stojí a vím, že se o ně i dobře postarají a ráda jim s chovem poradím. Takže nyní už mám jen pár dospělých jedinců a miminkům dávám šanci u chovatelů, kteří o ně opravdu stojí.“

Lyra O.: „Sama jsem nedávno vyšla do terénu a zjistila jsem několik informací o útulku, který se nachází v Godrikově Dole. Docela mě překvapilo, v jakém prostředí se mazlíčci nachází a kolik jich tam je. Zdá se, jakoby každý student chtěl svého vlastního nového miláčka. Proto je tam mnoho přemnožených krys, žabek či dokonce šneků. Spousta z těchto zvířat je tam odsouzených žít až do konce svého života. Myslíš, že je to správné? A kdyby byla možnost, adoptovala by sis nějakého z těchto starých a vyžilých chudáčků?“

Miranda Sluníčko Paprsková: „Já už bych si asi žádné raději neadoptovala, protože jich mám tak akorát kolik zvládnu. Ale asi by mi nedělalo problém na nějakého přispívat anebo mu dokonce dát dočasnou péči. Myslím, že se to v útulku často mění. Jak přijdou prváci je o zvířata nouze, naopak na konci roku není kam šlápnout :(  …bohužel. Také je asi problém finance, zvíře z útulku stojí celkem dost (jasně, jsou to potřebné náklady na péči, krmení, očkování…), ale pro prváka je to celkem dost, takže tam zvířátko radši nechá a vezme si jiné od studentů za menší obnos. A tak v útulku zvířátka zůstávají…“

Lyra O.: „Napadlo mě, že i tato zvířata mají duši a rozhodně chtějí být stále milováni jedním jediným kouzelníkem. Na podporu myšlenky možnosti adopce, za určitý obnos samozřejmě, mě napadlo zkusit založit organizaci na jejich ochranu. Společnými hradními silami bychom mohli totiž dokázat, že by se i tito tvorečci mohli opět dostat do milujících náručí studentů. Jaký by byl tvůj postoj k takovéto organizaci? Doporučila by si ho i ostatním kamarádům, známým či jiným studentům? Je vůbec rozumné něco takového zakládat, když na hradě s danou problematikou není nikdo seznámen?“

Miranda Sluníčko Paprsková: „Ono je to jako u mudlů… vždycky je vlna módy s nějakým mazlíčkem, pak zase ne… teď myslím je na hradě móda s Hafoni, exotickými žábami a podobně… teď je prostě moc nabídek takže i když se mi ten nápad líbí, myslím, že by to moc úspěchu nemělo. Možná by to chtělo projekt trochu upravit a oslovit především movitější obyvatele hradu a pak následně prváky, kteří by se těchto odložených zvířátek rádi ujali… ale to už není na mně:)“

Po rozhovoru se slečnou Paprskovou jsem na pozemcích školy narazila ještě na jednu studentku, která byla ochotná o problematice přemnožování mazlíčků a chování jich za účelem peněz a štístek, vypovídat. Kathy Mikealson, prefektka a nadějná studentka druhého ročníku, se rozhodla pozvednout svůj hlas a také se vyjádřit. Nedbala ani mého varování, že se jedná o velmi cenzurované a nežádoucí téma! Pod svými starostlivými křídly má malou žabičku Muffini, kterou se neobává nikterak rozmazlovat!

Lyra O.: „Zdravím, jmenuji se Lyra Oxley a jsem mladá reportérka a novinářka, která shromažďuje informace ohledně velmi cenzurované problematiky týkající se nejen našeho hradu ale i celého kouzelnického světa! Mé otázky se budou hlavně týkat našich chlupatých miláčků. A ze všeho nejdříve by mě zajímalo, co vše bys o tomto tématu byla schopná říci ty mně? Proč sis pořídila mazlíčka? A budeš ho někdy dávat pryč či ho předáš jinému majiteli?“

Kathy Mikealson: „Také tě zdravím. Já jsem po mazlíčkovi dlouho toužila. Už jen z důvodu, že ho každý měl a já záviděla. Dostala jsem ho od jedné studentky Nebelvíru, která nechtěla odkládat svého mazlíčka jen pro nového do útulku a věděla, že já mazlíčka chci. Nebyl tedy důvod mi žabku nesvěřit. Pokud bych si chtěla koupit jiného mazlíčka, dala bych ho jen jinému majiteli a nikdy ne na trvalo do útulku. Přeci jen tam se mu určitě nelíbí a nevidím důvod, proč by se z něj nemohl těšit někdo jiný.“

Lyra O.: „Tito tvorečci mají také srdce a duši. A proto tě možná nepřekvapí, že mě zajímá hodně jejich pohodlí a radost ze života. V útulku dozajista strádají. V návaznosti na tuto problematiku bych chtěla tedy zmínit, že uvažuji nad založením petice na podporu adopcí odložených zvířátek právě v útulku v Godrikově Dole. Byla by si jedna z těch kouzelnic, které by se nebály postoupit kupředu a podepsala by si jí svým kouzelnickým jménem? Myslíš, že by to mělo nějaký vliv na mínění hradu a vnímání tohoto zatím neviditelného problému?“

Kathy Mikealson: „Já bych se petice rozhodně nebála. Neřekla bych, že tento problém je zase tak neviditelný. Pro adopci nového kamaráda bych rozhodně byla, když vidím, jak strádají v útulku, je mi jich líto.“

Lyra O.: „Nu a nakonec se musím zeptat na svou poslední otázku, kterou mám pro tebe připravenou. Jaký je tvůj názor na koupení si mazlíčka za účelem sbírání štístek a rozšíření si jen působnosti chovatelské licence? Není tento systém trochu děravý vůči těm živým tvorečkům? Určitě se ti stejně jako mně nelíbí ten pocit, že by tvůj minulý mazlíček byl jen tak odložen do útulku, kde by celý život prožil už jenom za mřížemi!“

Kathy Mikealson: „Jak jsem již výše zmínila – já bych svého mazlíčka rozhodně raději někomu věnovala. Pokud si někdo chce pořídit mazlíčka jen za účelem sběru štístek, je to jeho věc, ale pak jsem důrazně proti zanedbávání starého mazlíčka kvůli novým!“

Dvě rozdílné studentky z rozdílných kolejí. Avšak, jak je vidno, studentky rozhodně nesouhlasí s odevzdáváním mazlíčků do Godrikova Dolu do útulku. A pokud už je tento zákrok opravdu nutný, například v případě neaktivních studentů, tak by se tu opravdu měla nacházet možnost adopce či chvilkové ujmutí. Přece jen i tato starší zvířátka mají něco prožitého a takový student, ať už prvního ročníku či vyššího, by měl mít možnost ujmout se staršího zvířátka a vychovávat ho. Samozřejmě by se zde počítalo s nějakými nižšími poplatky za jejich předchozí ustájení v útulku. Je jisté, že každý mazlíček potřebuje pravidelný příjem stravy, řádnou koupel a nějakou tu veterinární péči.

Kdyby zde byla možnost adopce, snížil by se tak i počet namnožených zvířat. Není totiž nic hezkého sledovat s každoročním přívalem nováčků, jak se všichni obyvatelé hradu snaží své mazlíčky namnožit a prodat. A co se stane takovému mazlíčkovi, kterého darujete nějakému neznámému studentovi? Časem může stejně skončit na dlažbě či v útulku. Většina studentů totiž na škole ani nedostuduje. Vzdají své studium a raději se vrátí zpátky k mudlovskému životu. A co takový vámi kdysi milovaný mazlíček, kterého jste poslali dál? Určitě vás za to nebude zbožňovat!

A proto je na nás, jak se s tím my, kouzelníci, vypořádáme! A já vás nyní v první řadě vyzývám! Vyzývám vás, (ano i vás!) k adopci těchto nevinných tvorečků. Už dost bylo rozmnožování a přemnožování. Tam v útulku na kopci na vás čekají další mazlíčci, co potřebují vaší péči a lásku! Prosím, už je nemnožte! Raději pozvedněte svou ruku a podepište se svým kouzelnickým jménem do naší petice! Je zapotřebí to zastavit. Každý váš hlas je pro tyto nevinné tvory velmi důležitý.

Oni mluvit nemohou, ale vy ano!

V příštím článku vám donesu další aktuální informace, týkající se týrání mazlíčků.

Lyra O.