Někdo z Vás mohl zaslechnout, že při rozřazovací slavnosti se stalo něco podivného. V jednu chvíli se klobouk musel zhluboka nadechnout, než vyřkl svůj verdikt. MRZIMOR. Jenže byl zeleně podbarven. Tím nešťastlivcem, co zrovna seděl na židličce pod ním, jsem byl já. Úplný nováček v kouzelnickém světě pouze se základní zásobou informací, jak to tu na Hradě chodí. Mohl bych vám tu odříkat svůj životní příběh, ale to by mě v redakci hnali. Takže vám řeknu jen, že tuším, proč se klobouk tak zasekl.
Nebylo to tím, že by na stará kolena začal být senilní. Spíše jsem byl pro něj až moc velký oříšek. Přece jen většina mých kamarádů mimo Bradavice by se dala zařadit svými vlastnostmi do Zmijozelu. A ne zrovna do té lepší části, která se snaží vyšplhat až na vrchol a pomoci ostatním s odkrytím jejich potenciálu. Mluvím tu o těch, pro které je pořekadlo „Účel světí prostředky“ životní motto, mazání medu kolem pusy denním chlebem s příležitostným bodnutím do zad. Tito lidé mi byli několik let za vzory, než jsem zjistil jací doopravdy jsou. I tak to stačilo na to, aby zanechali něco ze sebe v mém chování a přístupu k ostatním.
Něco podobného se může stát i ostatním studentům. Tak dlouho jsou ve společnosti někoho z jiné koleje, až začne brát jeho zvyky a mentalitu sloučitelnou s tou jeho. Můžete tu mít havraspára, který vezme svého dlouholetého přítele z mrzimoru na degustační exkurzi do Prasinek. Jen proto, aby se pobavili. Samozřejmě to bude maskovat jako cestu za novými chutěmi, o kterých četl v posledním výtisku kulinářského magazínu. Ale to není důležité. Nebelvíra, který nechá vyhrát v kouzelnických šachách zmijozela, protože následovná hádka by za to nestála. A takovými příklady bych mohl dále pokračovat.
Co se tím snažím naznačit? Že kolej, do které jste byli zařazeni není žádné akvárium. Nádoba, kde strávíte zbytek svých dní v Bradavicích. Občas z ní vyskočte a naučte se nějakou charakterovou vlastnost jiné koleje. Zmijozel pokoru. Nebelvír zvídavost. Havraspár hrabivost. Mrzimor chrabrost.
Nakonec bych rád řekl, že jsem rád za své označení jako zeleného mrzimora. Přece jen, Moudrý klobouk se nemýlí.
Theodor Mudd