Jednoho krásného dne se mi zdál sen, ve kterém jsem studovala v Bradavicích v dobách Harryho Pottera. Ihned mě napadlo, že bych to mohla sepsat. Hlavou se mi honilo, jak jsem se zbláznila, a kdo to bude číst. Pustila jsem se tedy do psaní a ukládala kdesi na blogu. Loni v září jsem objevila Wattpad, kde jsem zjistila, že nejsem v Čechách jediná, natož pak ve světě. Objevila jsem stovky fanfickcí Harryho Pottera od autorů z celého světa. Rozhodla jsem se, že se podívám fanfikcím tak trochu na zoubek…
Fanouškovských příběhů inspirovaných kouzelným světem Harryho Pottera existuje skutečně nespočet. Nadšenci píší nejen z dob, kdy HP v Bradavicích studoval, ale i z dob jeho otce, tedy Pobertů. Najdou se dokonce i v období Prokletého dítěte a nově se objevují také příběhy z počátku dvacátého století, tedy život Mloka Scamandra.
Jak potom rozlišit dobrou fanfikci od špatné? Pokud si myslíte, že si ji lze vybrat na základě počtu přečtení, pak se mýlíte. Nechci se teď dotknout pisatelů, kteří mají na svém kontě tisíce zhlédnutí. Nikoliv. Jen ne vždy je v tomto případě kvantita známkou kvality. Již několikrát se mi stalo, že jsem si otevřela fanouškovský příběh s číslem přečtení dva tisíce a výše. Ale po první kapitole přišlo zklamání.
Někdy se jednalo o zklamání faktického obsahu, někdy se gramatické chyby či absence čárek vyskytovaly tak často, že mě text odradil od dalšího čtení. Na Wattpadu je každý sám sobě korektorem. Osobně dělám také hrubky a chyby v čárkách –zazubí se-. Ale pokud se chyby vyskytují téměř v každé větě, pak nemám chuť číst dále. A bohužel takových případů je na této stránce nespočet. Člověk je však neodhalí, dokud se do dílka nepustí.
Když už je příběh bez chyb, čtu s radostí dál. Jenže chybami to nekončí. Ve většině smyšlených příběhů dochází k nelogickým událostem. Řekněme, že se autor nedrží kánonu. Jsou stovky lidí, kterým to nevadí. Přiznám se, že mně ano. Poslední dobou zjišťuji, že nejsem zdaleka sama. I proto jsem vlastní smyšlený příběh psala výhradně s jednotlivými díly v ruce. Porovnávala jsem události, zařazovala dokonce celé úryvky textů. Příběh musel navazovat a mít logiku. Avšak většina děl, která na mudlnetu visí, se základního děje nedrží. Je to stále ale věc, kterou jsem schopna ještě přejít. Jen si tak pro sebe prohodit, že to přece bylo jinak. A opravdu většina čtenářů nesrovnalosti neřeší.
Poslední věc, ale ta nejběžnější, pro mě však nepochopitelná, je tzv. shipování.
Mladším ročníkům to asi nemusím vysvětlovat, pro ty kteří by neznali, jen vysvětlím, že se jedná o párování postav, které v originále párem nejsou. Ještě akceptuji dvojice, kde to alespoň trochu dává smysl. Ale přiznám se, že shipy typu Drarry, Snarry apod. mě absolutně nejdou do hlavy. Zjistila jsem, že shipování mají v oblibě mladší ročníky, které fanfikce takto zaměřené vyhledávají a sami je píší. Proto mají také tyto příběhy nejvíce přečtení, protože tuto autorskou stránku používá současná mladá generace.
Dostávám se tak k závěru svého průzkumného článku, a tedy i ke shrnutí. Příběhů existuje nespočet a je jen na vás, jaký si ke čtení vyberete. Ať už ten, který dodržuje dějovou linii nebo ten, který je výstřední ve všech ohledech. Jen si pamatujte, že ne vždy je všechno čtivo na mudlnetu kvalitní.
Pokud jste doufali, že sem budu dávat odkazy na jednotlivé příběhy, pak vás zklamu. Žlutý Trimel nehodlá nikomu dělat reklamu, ale potkáme-li se někde ve velké síni nebo U Tří košťat, ráda vám za sebe něco doporučím.
Helen Miltonová