Drazí přátelé kartonu, dřeva a plastu,

dnes jsem si pro vás připravil hru, která využívá jeden z mých nejoblíbenějších herních mechanismů a tím je draft.
Draftování jako takové je velice jednoduché. Hráči si vezmou stejný počet herních komponentů, ano, převážně to jsou karty, ale mohou to být i části mapy nebo právě jak je to u Draftosaurů, dřevění dinosauři. Jeden si vyberou a zbytek pošlou skrytě dalšímu hráči, než se k někomu dostane ten poslední. Pravděpodobně ten, který mu moc nepomůže. No a potom se vyhodnotí. Získají z nich zdroje, vyhodnotí efekty nebo jak leží, tak se s nimi provede to, co hra říká. A jelikož vy hrajete hru, určitě to chcete taky tak. Následuje další kolo. Rozdají se další draftovací udělátka, teď už budete mít ponětí, na co se chcete soustředit, a sbíráte. Pak může přijít další kolo a tak dále, než se určí vítěz.

Mezi mně nejznámější příklady draftování patří nejen turnajová verze sběratelské karetní hry Magic the Gathering, kde si z náhodných boostrů tímto způsobem sestavíte balíček, přidáte země a směle hrajete o vzácnější karty, které jste si otevřeli, ale i známá samostatná hra 7 Divů světa nebo verzi pravidel pro Mars: Teraformace. Tam opravdu záleží, jestli si vezmete tu silnější kartu, která ale také stojí více zdrojů nebo tu o něco slabší, která Vás ale naopak nestojí skoro nic. Nebo tu, kterou určitě bude chtít Váš soupeř? Těžká to rozhodnutí.

Ale nyní už k naším Dinům.

O hře: Draftosauři se dají hrát ve 2 až 5 hráčích a herní partii se dá zvládnout do deseti minut! Ale na tu úplně první si vyhraďte 15 až 30 minut. Jen pro jistotu. A jak to tak bývá, kdo nasbírá nejvíce bodů, vyhrává.

O co ve hře jde? Jako ředitel zoo se snažíte umístit své svěřence do výběhů. Jenže Vaše zoo, jak v létě tak v zimě, záleží jakou stranu desky zvolíte, se zaměřuje na již vyhynulé titány druhohor a třetihor. Z předem připraveného pytlíčku si vylosujete náhodně šest těchto roztomilých dřevěných zvířátek, hráč na tahu hodí kostkou osudu, kterou se musíte řídit, když svého vybraného dinosaura umisťujete. Tedy až na toho hráče, který kostkou hodil. Pak předáte zbylých pět dinosaurů tajně hráči po levici a posune se i kostka. Tou daný hráč hodí , umístíte jednoho dinosaura z těch, co jste dostali od hráče po pravici. A tak dále než musíte umístit toho posledního. Následuje potom celý proces. Vylosovat si šest dinosaurů, hodit, přidat dinosaura, kam můžete, a zbylé poslat doprava. Můžete tak případně šikanovat i druhého hráče, který Vám posílal zrovna ten druh dinosaura, který jste nechtěli.

Zní to jednoduše, ale zdání klame. Kostka, která určuje, do jakých výběhů můžete dinosaura poslat, je neúprosná. Budou to ty v lese? Napravo od řeky, či nalevo? Nebo někam, kde zatím žádného nemáte? 
A s výběhy to také není úplně růžové. Do jednoho můžete dát pouze jednoho dinosaura určitého druhu. V jiném můžete skórovat jen, pokud jsou v páru. Jinde zase jen, když je chudák sám samotinký. A co s těmi, které podle pravidel nemohu umístit? Inu, je to nepěkné, ale skončí v řece. I tak za ně je jeden bod útěchy. Také se nesmí zapomenou na to, že za každý výběh, kde je Tyrannosaurus, je bod navíc.

Dojmy a pojmy: Co říci, Draftosauři mě baví. Především tím, že díky krátké herní době můžete hrát více partií za sebou a to nejen letní, ale i zimní strany mapy, která je o něco složitější. Dost na to, aby Vám na chvilku ztížila, kam umístíte dalšího dina, ale ne natolik, abyste ho utápěli v zamrzlém Dněpru.

Podívejte se na ty barvy, kresby a dřevěné dinosaury. No není vše tak roztomilé, až byste to uňuňali?
Do rodin s menšími dětmi (čtěte: první stupeň ZŠ) je to skvělá startovní hra. Má super jednoduchá pravidla. Herní doba je tak akorát dlouhá, aby při hře udrželi plnou pozornost. A hraje v ní takovou roli náhody, že Vás váš potomek může i porazit. A pokud prohraje? Nic se neděje, dáte si odvetu.

Pro starší hráče je to zase úžasná rychlá výplň mezi většími hrami nebo už u konce večera, kdy jste kulturněji unavenější, ale přesto se ještě necítíte na člobrdo a chcete alespoň nějakou tu výzvu. Líbí se mi na ní také to, že má až párty nádech. Tedy: přijdete, vybalíte, za deset minut se ji naučíte a můžete rovnou hrát. A těch pět hráčů na krabici tam není jen tak.
Další výhodou určitě je, že tu nedochází k neduhu zasekaného hráče jako u některých jiných draftovacích her. Tedy toho, že jeden nebo více hráčů, kteří nejsou s hrou úplně sžití nebo ji hrají poprvé, brzdí ostatní při výběru, protože si čtou každou kartu, koukají, co dělá za efekt nebo se rozhodují, kterou vzít. V této hře hodíte kostkou a všichni si musí vybrat současně a umístit figurku.

Interakce s ostatními hráči je zde určitě zastoupena, možná i více, než u jiných podobných her. Díky jednomu výběhu na zimní straně víte či si dokážete dopočítat, co se po druhém, až třetím kole vyplatí sbírat. Hlavně ty T-Rexe nasáčkovat, kde se dá.

Snad Vás Draftosauři zaujali a budu se těšit zase příště.

Pro Žlutého Trimela
Theodor Mudd