18.12.2005 – Můj milý deníčku, dneska mě čeká ještě odevzdání posledních úkolů a pak honem šupajdit domů, do své kouzelnické rodiny. Juj, jak já se těším. Vždyť je to už skoro čtyři měsíce, co jsem nebyla doma. To se budou všichni divit, jak jsem vyrostla. Mám o celé tři centimetry navíc. ( No jo, však v deseti letech už by měl být kouzelník pomalu větší, než jsem já, no ne?:) ) V Prasinkách jsem nakoupila při poslední návštěvě kupu dárků, a moc se těším, až se budou rozbalovat. Juchů, já se tak těším:)
19. 12. 2005 – Dneska ráno jsem se probudila o hodinu dřív, než obvykle. Zabaleno jsem měla už od večera a tak jsem si četla svůj oblíbený časopis „Žlutý Trimeles“. Věru bylo co číst. Ani jsem se nenadála a začali se probouzet i ostatní, také dřív, než obvykle. Bylo znát, že se dnes jelo domů.
Po slavnostní snídani ve Velké síni, kterou nám, Mrzíčkům, servírovala naše ultravytuněná prajmuska Elerínka, jsme se všichni nedočkavě vyhrnuli ze dveří. Zavazadla nám už byla přemístěna na nástupiště, a my tam po chvilce dorazili taky. Vesele jsme nacupitaly do vlaku a ten nás vezl směrem k domovům. Ještě že je teď tak vytuněnej, že nás vozí až domů. Mí rodiče si nemohli dovolit jezdit pro mě tak daleko. Ty nový snový kouzelný koleje jsou úžasný:)
Doma na mě už všichni čekali. Nejvíc ale jásala sestřička. Je jí teď pět a moc se nám po sobě stýskalo. Dlouho do noci jsme si pak povídali o tom, jaké to v těch Hogwarts vlastně je a všichni napjatě poslouchali. Vždyť jsem první po dlouhé době, kdo se tam z naší rodiny zase vyskytuje.
20.12.2005 – Dneska to bylo vážně žúžo. Maminka si pro mě připravila překvapení. Ví, že jsem blázen do bruslení a tak jsem dostala před Vánocemi vlastně už jeden dárek dopředu. Šli jsme všichni čtyři bruslit. Naobědvali jsme se v restauraci vedle kluziště a pak jsme šli na vyzvednout jedny známé. Skrz jejich krb jsme se dostali do divadla kouzelníků, kde jsem uviděla i některé své spolužáky. Zamávala jsem Ewelínce, která měla kolem krku omotanou žlutou šálu, a pak jsem také zaslechla Yokonku, kterak zaníceně rozpráví s nějakou starší kouzelnicí o tom, jak „ty Hogwarts jsou vytuněný a maximoš superiozně ultrasexy pozitivní“. Představení bylo úžasný, zpívali se vánoční koledy (ještě mám schovaný doma noty, určitě je s sebou vezmu do školy a pochlubím se madam Leti, určo je bude chtít vidět) a pak jsme si společně trošku vánočně zakouzlili. Vyzdobili jsme to tam svíčkami, větvemi….dokonce se někomu podařila i myposká vánoční želva. Byl to fakticky krásnej večer:)
Ale teď už se mi chce spinkat, takže dobrou noc.
22. 12. 2005– Už jen dva dny a budou Vánoce, jééé, já se tak těším. Ale včera a dneska to bylo taky prima. Rodiče si vzali kvůli mě na celé moje prázdniny dovolenou a tak je tu opravdu veselo. Tak hezké to snad u nás doma ještě nebylo. Včera jsme všichni společně jeli do Příčné ulice a nakupovali. Dostala jsem novou košili, protože ta moje byla už docela potrhaná. A taky jsem si mohla vybrat pár nových knížek, protože jsem si od září našetřila trochu peněz z brigád. Taky jsme ještě každý nakoupil potají pár dárečků, aby ty letošní vánoce byli opravdu štědré. Vrátili jsme se až pozdě večer a tak jsem šla hned spát. A dneska jsme si krásně zalenošili. Tatínek sice musel ještě něco zařídit na Ministerstvu kouzel, ale naštěstí se vrátil na oběd. Dopoledne jsem si hrála se sestřičkou a po obědě jsme uspořádali velký rodinný turnaj v deskových a karetních hrách. Přijel dokonce i můj velký bráška. Byla s ním velká legrace. Nejprve začaroval figurky na hracím poli a ty začali mluvit a protestovat při každém tahu. Pak zas karty udělal z rosolu a každý tak viděl, co má ten druhý v ruce. Moc jsme se nasmáli. Už jsem v postýlce a ještě teď mě bolí smíchy břicho. Takže to jdu honem zaspat, abych se mohla zítra smát nanovo.
23.12.2005 – Deníčku, taky se tak těšíš, jako já? Už se ani nemůžu dočkat, jak se zítra všichni budou tvářit na dárky. Nemám teď moc času, za chviličku jdeme s rodinkou hrát zimní famfrpál…takže zatím pá:)
25. 12. 2005 – Včerejšek byl vážně skvělý. Celý den jsme zdobili a připravovali náš dům na večer. Sice nemáme želvu, bylo by jí u nás zima, ale ten stromeček taky stojí za to. Jsou na něm pověšené čokoládové žabky a měli jsme dovoleno si večer každý jednu rozbalit. Byla v ní schovaná karta Hanibala Lectra….opravdu moc hezká. Sestřička dostala pana ředitele Nimrandira a už se začala těšit, že jednou taky půjde do Hogwarts.
Večer přijeli dědeček a babička a všichni jsme se sesedli kolem stolu. Tatínek zvětšil pokoj, abychom se tam vešli a společně jsme si ještě před večeří zazpívali koledy. K večeři byli, jako každé Vánoce, palačinky s půpavovou marmeládou a máslový ležák. Mňam mňam. A potom nastalo krásné štěbetání a pobíhání mé sestřičky. Rozdávala totiž dárky. Maminka kvůli ní nakoupila mluvící cedulky na dárky. Takže pokaždé, když kartičku otevřela, řeklo to jméno toho, komu dárek patří. Sestřička nadšeně pobíhala s dárky od jednoho k druhému a vkládala nám je do klína.
A co že jsem to všechno dostala? Spousta krásných knížek (to zas bude těžký kufr zpátky do Bradavic), obal na hůlku, zobání pro mou sovičku Esterku a mocinky dalších dárků. Ale daleko větší zábava byla, když všichni rozbalovali dárky ode mě. Sestřička dostala knížku, která sama vypráví Skutečné příběhy z Hogwarts, tatínkovi jsem dala dárkové balení knihy „Studie o žluté“, maminka dostala předplatné časopisu „Žlutý Trimeles a bráška dostal celou krabici Bertíkových fazolek. Ale aby to neměli tak lehký, tak jsem ty dárky poschovávala po pokoji a museli si je najít. Byla to legrace je pozorovat, jak se plazí po čtyřek pod stromečkem:-D Jen babička a dědeček nemuseli, těm jsem medové lektvárky dala přímo pod stromeček k ostatním dárkům. O půlnoci jsme šli na kouzelnickou bohoslužbu a poslouchali nádherné dvanáctihlasé skladby, které nám zazpívala madam Lestigerová. Samozřejmě za pomoci kouzla Vanocus pulnocus. Po návratu jsem se zavrtala do postýlky a spala až do 10 hodin. Celou noc se mi zdálo o tom, jak zpíváme a jíme…ráno jsem se probudila a ani jsem díky tomu hlad neměla. A dneska? Dneska jsme po obědě šli všichni na procházku. Je krásně zasněženo a tak jsem si užívala posledního celého dne doma. Však zítra jedu zpátky do školy. Je mi trošku smutno, ale taky se těším na spolužáky. Tak, a jde se spát, aby zítřek byl co nejdelší;)
26. 12. 2005 – Už je večer a já ležím v posteli v kolejní dívčí ložnici. Loučení bylo dneska velmi dlouhé, ale teď už mi není smutno. Jsem tu mezi svými a je mi moc hezky. Yokonka pochrupuje ve vedlejší postýlce, Stellinka si ještě čte knížku, co dostala k Vánocům, Annička zase něco sepisuje a básní a Elerínka běhá po ložnici a snaží se nás přesvědčit, abychom už šli spát, jinak zítra zaspíme na výuku. Ale nějak se jí to nedaří, je na nás po těch Vánocích nějak moc hodná;). Už se těším, co si na nás profesoři na zítřek připravili. A jaké asi budou úkoly? No, už se mi klíží očička, takže asi výjimečně Elerínku poslechnu a půjdu spát. Dobrou noc, deníčku a hezké sny. A jak říká naše milá kolejní ředitelka….radostné zajtra….a nejen zajtra:-D
Použito do soutěže Prázdniny – prázdne dny.