napsala Lemma Plíživá

Chodby, křižovatky, zákruty, zkratky a slepé uličky, to všechno dívky zakrátko objevily i v bezprostředním okolí Velké Síně. Ze začátku se pohybovaly pouze v jejím okolí, ale záhy začaly být zvědavé, jak to vypadá mimo obydlené srdce školy.

Vydaly se směrem, kterým předtím ještě nešly. Chodby se zužovaly, ubývalo soch, obrazů a ozdob a přibývalo vlhkosti, prachu a sem tam i nějakých těch zvířat. Ukázalo se, že jediná Aida má odpor z krys, všechny ostatní vyrůstaly v kouzelnických rodinách, kde jsou krysy oblíbenými domácími mazlíčky.
Ve chvíli, kdy začaly přemýšlet, jestli se nemají vrátit zpátky, narazily na chodbu označenou třemi svislými zářezy a nějakým znakem. Gudrun si toho všimla jako první.
„Podívejte se na tohle, co myslíte, že to je?“ Většina jen pokrčila rameny, ale důvtipnější Laura prohlásila sebejistě: „To je přece jasné, to bude jedna ze Zakázaných chodeb, o kterých mluvil ředitel na slavnosti. Erik mi říkal, že jsou označené prastarou runou zákazu. Tahle značka bude asi ona.“
Zakázané chodby! Ta slova všechny lákala. Nejen, že jim nikdo neřekl, proč jsou zakázané, ale také neměly ani tušení, co se skrývá uvnitř.
První to vyslovila Eva. „Pojďme do ní nakouknout! Jen pár kroků a pak se vrátíme! Je tam světla dost a můžeme se kdykoliv vrátit…“
Dívky pohlížely jedna na druhou a snažily se najít nějaký přijatelný kompromis mezi poslušností a zvědavostí. Nakonec přece jen zvítězila touha po poznání a v čele s Evou se vydaly pomalými a obezřetnými kroky chodbou. Aida si s každým metrem uvědomovala víc a víc, jak jsou bezbranné. Mají sice svoje hůlky, ale můžou je tak akorát házet. Jenže když šly i ostatní… tak přece nezůstane sama.
Jejich pochod přerušila Eva, jdoucí vpředu, když se náhle zastavila.
„Co se děje?“ ozvalo se zezadu.
„Je tu… nějaká zeď…“ váhala Eva.
„Co blázníš, jaká zeď?“ chtěla vědět Laura.
„Tak si sáhni sama, když mi nevěříš,“ odsekla Eva a skutečně to vypadalo, jako kdyby byly její ruce o něco pevného opřené. Všechny dohromady si osahaly neviditelnou bariéru před nimi, která jim zabraňovala v dalším postupu. Ať tlačily, bouchaly nebo kopaly jak chtěly, magická stěna neustoupila.
„Tohle nemá cenu,“ namítala celkem rozumně Aida. „Kdokoliv tady tu stěnu postavil, určitě uměl kouzlit líp než my všechny dohromady…“
Gudrun se nechala přesvědčit a odstoupila. V tu chvíli Linda, která osahávala stěnu po celé její šířce, vykřikla překvapením.
„Tady něco je!“
Všechny čtyři se k ní nahrnuly. Linda měla ruku téměř úplně u levé zdi, přibližně ve výši svého pasu.
„Je to tady nějaké… slabší. Pruží to… a když zatlačím…“ zkusila to Linda, „jsem uvnitř!“ zajásala a pohybovala rukou, aby ostatní viděly, že ji má skrz bariéru. Ostatní si to taky chtěly vyzkoušet. Lauře se dokonce povedlo „díru“ rozšířit tak, že se jí tam vešla ruka i hlava.
„Pomozte mi a budeme moct na druhou stranu všechny!“ nabádala je. Pustily se do toho. V zápalu práce úplně zapomněly, že se pohybují v Zakázané chodbě a mohou za to dostat vysoký trest.
Nakonec se Evě podařilo protáhnout na druhou stranu a pomohla tam i ostatním. Všechny se trochu nejistě rozhlédly kolem sebe.
„Pojďme ještě tady za ten roh,“ prosila Eva. Nečekala na souhlas a vydala se tam. Nakoukla a zavrtěla hlavou. „Nic nevidím. Je tam úplná tma,“ prohlásila lítostivě.
„Pojďme už zpátky,“ přesvědčovala ji Aida, „co když nás tu chytnou?“ Rozumně předpokládala, že argumenty týkající se možného nebezpečí nebudou její kamarádky brát v úvahu. Všechny kromě Evy vypadaly rozpolceně.
Najednou sebou Gudrun trhla.
„Něco jsem zaslechla!“ špitla ustrašeně. Eva se okamžitě vrátila k ostatním a vrhala do chodby nejisté pohledy. Dívky zatajovaly dech, aby jim neunikl sebemenší šramot. A opravdu. Uslyšely pravidelný klapavý zvuk, který mohl být stejně dobře kapání vody ze stropu jako něčí tiché kroky.
Aida začala couvat, až narazila zády na bariéru. Nevěděla, jestli si to jen nepředstavuje, ale připadalo jí, že se zvuky pomalu blíží. Zpanikařila a začala hledat mezeru v neviditelné stěně. K její hrůze se však zmenšila na původní velikost dětské pěsti.
„Honem, pomozte mi!“ šeptala zoufale. „Ta díra se znova zmenšila!“
To zbylé čtyři dívky konečně vyrvalo z jejich zkamenění. Pět párů dětských rukou zvětšovalo mezeru co nejrychlejším tempem. Když se Aida mimoděk ohlédla, připadalo jí, že zpoza rohu vychází matné světlo. Díra byla už dost velká na to, aby tudy mohlo prolézt štíhlé Evino tělo a vzápětí jejího příkladu následovala i Linda. Jako poslední zůstala na druhé straně Gudrun. Byla trošku tlustší než ostatní, takže díra potřebovala ještě o trochu zvětšit. Dívky se zoufale snažily, když se z tmavé chodby ozval nelidský řev.
V protikladu k předchozímu tichu působil strašlivě. Gudrun byla posledními silami protažena stěnou a při pádu dolů si odřela lokty a bradu. Nikdo tomu ale nevěnoval pozornost. Všechny čtyři běžely jako o život k ústí Zakázané chodby a pak pořád dál až doběhly do prostor, které si pamatovaly.
Vystrašené a udýchané proběhly mrzimorskou společenskou místností, kde teď už nikdo nebyl, a nakonec se zavřely ve své ložnici, kde jako jeden muž zalezly do postelí.
„Co myslíte, že to bylo?“ špitla se Gudrun.
Napoprvé ji ale nikdo neposlouchal, protože všem zněl ještě v uších ten hrůzný skřek, takže musela svou otázku zopakovat.
Názory se různily. Od umírající nestvůry přes obří krysu až po hladového chrliče. Lindu napadlo, že to také mohla být jenom iluze pro zahnání zvědavých nováčků zpátky do „povolených“ prostor školy, ale bylo slyšet, že tomu ani sama nevěří.
Stalo se to jejich společným tajemstvím. Nikde se o tom nezmínily, ani když se jich jejich spolužáci u večeře vyptávali na strávené odpoledne.
Jen je trochu vystrašil pan ředitel, který po jídle vstal, zjednal si ticho a s jemným úsměvem na rtech prohlásil: „Doufám, že se tu naši nováčci zabydlují a vy ostatní také. Vzhledem k tomu, že školní rok ještě nezačal a já tedy nemám právo nikomu odnímat body, budou ti, kteří dnes porušili můj výslovný zákaz a vstoupili do Zakázaných chodeb, pouze napomenuti. Ať se to již neopakuje. Nezapomeňte, v Zakázaných chodbách na vás čekají nebezpečí, kterým je málokdo z vás schopen čelit!“ Domluvil, vrhl přes Velkou Síň zářivý úsměv a znovu se usadil.
Aida měla pocit, že se hanbou propadne a že má svůj prohřešek napsaný na čele. Byla tedy obzvlášť překvapená, když zjistila, že většina lidí nehnutě zírá do svých talířů a neodváží se zvednout pohled k profesorskému stolu.
Simone zachytila její pohled, nahnula se k ní a zašeptala jí: „Nic si z toho nedělej, každý z nás chodí alespoň jednou za rok do Zakázaných chodeb. Je to už taková tradice!“
Aidě se pořádně ulevilo a hned se jí jedlo s větší chutí.

Náš malý výlet nedopadl nijak slavně. Byli jsme schopni lokalizovat několik Jejich obětí, z nichž většina byla už mrtvá. Ostatní se pohybovali příliš blízko jiným lidem, takže jsme mohli jen stát a sledovat. Vypadalo to, že ale na povrch nepronikají tak, jak by mohli – východů z podzemí je nespočet. Proč by to také dělali, když na ně tam dole čeká hostina v podobě nás, kouzelníků. Abbis je přesvědčen, že osoby s magickými schopnostmi je přitahují daleko víc, že v jejich myslích „září“ jako jasný oheň, zatímco mudlové jen jako plamínky svíček. Asi nebude trvat dlouho a objeví některou cestičku do nitra školy.
Pokusila jsem se Abbise přesvědčit, aby vyhlásil stav ohrožení a nechal učitele a starší studenty hlídkovat u Zakázaných chodeb, ale on věří tomu, že to zvládneme i bez „zbytečného“ rozruchu.
Dnes se málem stalo neštěstí. Paradoxně jsme z toho ovšem profitovali my. Dostala jsem pěkně vynadáno od Abbise a ještě teď mě brní celé tělo od toho, jak…
Ale popořadě.
Abbisova vnučka se samozřejmě (jako každý prvňák) vydala prozkoumat školu a Zakázané chodby. Naštěstí nešla sama, bylo jich pět. Jenže co zmůže pět holčiček proti Nim?
První Zakázanou chodbu našly poměrně brzy a bohužel to byla zrovna jedna s trhlinou v ochranném štítu. Skoro mi vháněly slzy do očí, když jsem je viděla, jak je snadné zničit dlouholetou práci několika velice schopných kouzelníků. Když prolézaly na druhou stranu, vydala jsem se k nim oklikou odjinud. Nesměla jsem připustit, aby se jim něco stalo, ale také mě nesměly vidět. Co by si asi pomyslely, kdyby věděly, že jsou sledovány?
Když jsem se blížila k jejich pozici, věděla jsem, že je zle. Před sebou jsem spatřila mátožnou postavu mířící pomalými, ale jistými kroky směrem k osvětlené chodbě, kde stálo všech pět dívek.
Dostala jsem strach, ale vzpomněla jsem si na všechna Abbisova varování ohledně působení kouzel na Ně. Nenapadlo mě tedy nic lepšího než svléknout rukavice a zaútočit.
Bylo to strašné. Mysli pěti dětí Ho asi lákaly víc než moje jediná. Takže se neotočil, když jsem mu obemkla jednou rukou krk a druhou přiložila na temeno hlavy. Měla jsem výhodu překvapení. Kdyby zaútočil jako první On, nejspíš bych to nepřežila. Vydal ze sebe hrozný skřek (za který jsem byla později vděčná, protože udrží ty holky na nějaký čas od prostor mimo štít) a zhroutil se na zem. Ještě několik tepů srdce jsem ho držela za spánky, abych měla jistotu, že je opravdu mrtvý.
Pak jsem se zhroutila na podlahu vedle něj. Pamatuji si jen velice nepříjemný pocit mnohosti ve své mysli.
Probudila jsem se samozřejmě v Abbisově pracovně, který přiběhl jen chvilku po mně. Vyplísnil mě za neuvážené jednání, ale musel přiznat, že jsme konečně objevili zbraň proti Nim. Zbraň, kterou jsme tak dlouho hledali a přitom nám ležela takovou dobu pod rukama. Nebo spíš pod rukavicemi.

Příští týden: 9. kapitola – Kouzelné formule bez formulí
——

Čtenářská tipovací soutěž:

7. tipovací otázka:
Co myslíte, že Aida najde v Zakázané chodbě? (Celkem anonymně hlasovalo 18 čtenářů, ale jen 7 z nich to uhodlo!)
a) léta ztracenou cestu do tajné komnaty 4 (22%)
b) bludného ducha mrzimorské koleje 7 (38%)
c) malou trhlinu v ochranném štítu 7 (38%)

Jak jste se dočetli, cé je správně. Správná odpověď zní c) malou trhlinu v ochranném štítu. Na to, že je třeba poslat správnou odpověď soví poštou (do schránky Sophie Glis Glisové) si tentokrát vzpomněla jediná čtenářka – Lucy Koralka. Proto také ona jediná získává bod a stav tipovací soutěže je k dnešnímu dni následující:
1. Lucy Koralka (celkem 6 b), 2. Lili Smeaglová (celkem 5 b), 3. Bailla Peerlessová (celkem 2 b), 4. Christina von Luna (celkem 1 b)

Další (už devátá) kapitola nese název Kouzelné formule bez formulí.
8. tipovací otázka:
Jaké bude první kouzlo, které se povede Aidě?
a) prasknutí skleničky
b) zapálení svíčky silou vůle
c) přenesení kresby na pergamen

Nezapomeňte poslat odpověď soví poštou:)