Hlasujte pro nejlepší příspěvek 3. kola soutěže Fouskovy příhody

21. května skončilo 3. kolo pro zasílání příspěvků do dlouhodobé soutěže Fouskovy příhody: tedy mělo skončit, ale když Fousek viděl, že několik studentů na poslední chvíli žhaví své brky, přimluvil se za prodloužení termínu do neděle 23.5. Krysáček je šťastný, když se o něj někdo zajímá. Vždyť tak často zůstává v kolejní místnosti sám a tolik se nudí, až okusuje dráty klece, a to není moc zdravé! Ano, pamlsky mu leckdo přinese, ale pohrát si s ním, to už ne… a vážně se mi zdá, že Fousek poslední dobou až moc přibral. Chybí mu pohyb!
Která historka se vám víc líbí? „Jak měl Fousek blbou náladu“ nebo „Jak Fousek ke slávě přišel“? Anebo vás nejvíc pobavila básnička „Fouskova snídaně“? Hlasujte na obvyklém místě v levém sloupci:)
Obrázky u povídek jsou nesoutěžní, přičarovala jsem je tam jen tak pro oživení.
Nejúspěšnější dílko tentokrát má šanci získat 3 body, vzhledem k tomu, že máme tři příspěvky. Jména autorů vám zatím neprozradím, až po skončení hlasování. Ale pokud by vás zajímal dosavadní stav žebříčku autorů, najdete ho tady: http://trimeles.blogspot.com/2010/04/hodnoceni-2-kola-souteze-fouskovy.html
A všechny dosavadní příspěvky najdete tady:
Chovateľský denník Lucy Koralky (tzv. Fouskův web) http://mys-fuzik.blog.cz/

a) Jak měl Fousek blbou náladu

Jednou jsem se v kolejce zase učil a vypracovával Sedmiboj, když jsem viděl, jak tam Fousek sedí úplně sám, chudák skoro nic nedělá. Co naplat, že má čerstvou trávu, mrkev skoro každý den, když se ani pořádně neproběhne a všichni se s ním jenom mazlí. Chudák už byl taky pěkně vypasený. Teď ho možná trochu zaměstnají Mrzimorské zprávy, ale přesto, chvíli jsem na něj mluvil, ať je opatrný a poté jsem se s ním šel podívat na školní pozemky přes Hanibalovo jezero až k Zakázanému lesu, protože tam asi ještě nikdy nebyl.
A když jsem šel kolem vrby Mlátivé, tak se Fousek vyvléknul z mého primitivně zbudovaného obojku a utekl mi dovnitř. Já jsem se tak hrozně leknul, že jsem se ani nezmohl na slovo! Přitom jsem mu před cestou tolik domlouval, ať nikam neutíká a ať je v klidu. A nejhorší je, že hned za ním se rozběhla nějaká mourovatá kočka! Rozhodoval jsem se v okamžiku a na kočku jsem seslal kouzlo „Mdloby na tebe“! Nebyl jsem si jistý, zda funguje i na zvířátka, ale na tamtu kočku fungovalo okamžitě. Jenže jakmile se přestala hýbat, už nebyla schopná uhýbat větvím vrby Mlátičky a ta do ní začala bušit kočka nekočka. Musel jsem ji rychle povznést pryč za pomocí vznášejícího kouzla „Wingardium Leviosa“ a poté ji odnést na ošetřovnu, přeci jenom, bylo mi té potvory líto.
Horší však bylo, kde je Fousek. Nesnesl bych ten pocit, že se vrátím do kolejky bez něho. Tak jsem se rozhodl, že ho holt za cenu pár modřin vyhledám, avšak ejhle! Fousek už si to vykračoval ven a vedle něho nějaká cizí Fousčice! To jsem tedy čuměl! Dělal jsem, že ho nevidím a že vůbec nechci rušit to jejich soukromí, ale když procházel kolem mě, tak „Lup!“ a už jsem ho držel. Fousek i Fousčice byli překvapení, ale já jsem se rozhodl, že na milostné hrátky má ještě brzo a tak jsem ho vzpouzejícího odnesl zpátky do klece.
Už ho k Vrbě nevezmu, akorát by se znovu zamiloval a třeba bychom ho už ani nenašli!
(Kočka, kterou jsem samozřejmě odnesl na ošetřovnu, bude prý do týdne v pořádku.)

b) Jak Fousek ke slávě přišel

Stalo se tak ve čtvrtek, dvacátého května. Byla ještě hluboká noc, když jeho chlupaté tělíčko, vyhřívajíce se u kolejního krbu na křesle, začalo sebou malinko škubat. V místnosti bylo šero, jeden z posledních plamínků již dohoříval. Ano, někdo zapomněl večer přiložit. V prostorné kolejce taky už nebylo teplo, to se odvleklo po schodech nahoru někam do zasedačky, která se nachází na nejvyšším místě kolejní věže.
Krysáka sebou ještě jednou škubl, nyní již trochu výrazněji a o to více se ponořil do svého snu. Fouskovi se zdála krásná vidina – hrál totiž famfrpál a ohromně mu to šlo. Jeho koště zlatavé barvy bylo mnohem rychlejší, přesnější a příjemnější než košťata jiných hráčů, kterými byly také krysy. Fousek jen viděl rozmazanou trávu daleko pod ním, zato perfektně viděl, kam letí každý potlouk nebo camrál, dokonce někde blízko kolem něj proletěla i muška jedna zlatá – zlatonka. Avšak chytit ji do dlaní a pocítit ten nádherný pocit vítěze mu v tomto zápase nebylo dopřáno, teď byl střelec. Tomu také odpovídala i jeho výbava, měl vysoce kvalitní chrániče i helmu.
Právě se k němu mílovými kroky blížil camrál, letěl vzduchem jak nakopnutá Filchova kočka. Fousek si tuto šanci nemohl nechat ujít. Rychle se podíval na branku, odhadl úhel i vzdálenost a vší silou praštil camrál směrem k brance. Následující vteřiny na tribunách se nesly ve znamení absolutního ticha, Fousek slyšel, jak mu kolem uší fouká mírný vítr a jak mu ochlazuje každý chloupek na jeho malém tělíčku. Nepřestával se dívat za camrálem, který se vší rychlostí dral vzduchem k protivníkově brance. Zdálo se to jako hodina, než se k té bráně vůbec přiblížil.
‚A sakra‘, pomyslil si Fousek, když viděl, jak soupeřův brankař je odhodlaný klidně i tělem bránit vlastní bránu. Zdálo se, že nyní už bude po krásném gólu, kdyby však brankaře upřeně hledícího na camrál nesejmul jeden z potlouků kolem letících. Praštil jej takovou silou do ramene, až ho ta rána odhodila o několik metrů z brány, čímž pádem se uvolnilo místo pro letící téměř ohnivou kouli. Trefí se nebo ne? Vždyť camrál byl sotva pár metrů od brány a brankař nebyl s to se tak rychle vrátit na své místo.
Bylo téměř neskutečné, jak pomalu se tyto vteřiny táhly. Avšak camrál našel své místo a Fousek dal dnes první gól z celého famfrpálového družstva Mrzimoru. Najednou – jako by z ničeho nic – tribuny zaječely, vstaly a desítky, možná i stovky hlasů začaly hlasitě skandovat.
„Fou-sek! Fou-sek! Fou-sek!“
Fouska to ohromně dojalo, potěšilo a motivovalo zároveň, vždyť není krásnějšího pocitu, než dělat to, co vás baví, sklízet za to úspěchy i slávu a ještě se pořádně vyřádit na soupeřích. Začali se k němu slétávat i spoluhráči, aby jej náležitě pochválili a ocenili jeho snahu. Okamžik poté komentátor ohlásil stav zápasu.
„Mrzimor díky nádhernému gólu vede deset nula!“ zakřičel ještě nevykřičeným hlasem.
Nato se Fousek probudil, otevřel oči, usmál se a šel snít dále.