Andy Uroboros //

První výprava nového školního roku se měla konat především pro nováčky, nicméně se jich přihlásilo ještě méně než na výpravu za Sůávou, což mne mírně rozladilo. Doplnil jsem tedy počet ostatními studenty.

Když jsme se ale sešli ve VS v počtu dvou lidí (Becky a já), byl jsem už skutečně vytočený. Ještě že se tam v tu chvíli vyskytovala děvčata, která byla ochotná zaskočit. Takže nakonec nás páně Mattův bobr pouštěl do lesa skoro na čas a v plném počtu (Becky, Alba, Annie, Pat, Oříška, Kimi a Andrew).

Michelle a Ines, které dorazily se zpožděním, mohly poděkovat jen obří dobrotě mdm Monny, která se uvolila je vzít s sebou. Ve finále nás šlo tedy devět. Na stavbu hráze se hodila každá ruka.

Jaké ale bylo naše překvapení, když nám mdm Monny řekla, že stavba hráze je jen výmysl líného bobra, který zneužívá konexe s profesory, aby využíval studenty na „špinavou“ práci a my nejenže nejdeme stavět hráz, ale čeká nás dobrodružství! Jdeme na tajnou výpravu do sekvojového lesa (to mne zarazilo, protože až do té doby jsem netušil, že máme v začarovaném lese sekvoje. Tak vysoké stromy bych přeci z hradu nepřehlédl, ale kouzelníci jsou holt kouzelníci…). Šli jsme tedy všichni husím pochodem za mdm Monny, až jsme došli na místo. Tam nám sdělila, že hledáme obří sekvoji, která má u kořenů vstup do katakomb(!!!) ve tvaru pravidelného třicetiúhelníku. Až do konce výpravy jsem se pak pochechtával, protože mi tento termín vyvolal vzpomínky na úplně jinou situaci, kdy jsem ten název slyšel poprvé. Ale to sem nepatří.

Rozhodnutí mdm Monny vrátit se pro Ines se ukázalo jako velmi moudré, protože to byla právě ona, kdo vstup našel.

Sekvoj

Seběhli jsme se kolem ní a poplácávali ji po zádech, jen Alba prohlásila, že do žádných katakomb a podzemí nejde a zmizela jako duch. Jej, pardon, Grapi… samozřejmě jako pára jsem chtěl říct. Mdm pak otočila skrytým mechanismem a my se poroučeli po skluzavce kamsi do tmy. Když jsme se jakž takž posbírali ze země a rozkoukali, vysvětlila nám mdm Monny, že jsme v místech, kde se nacházejí krom mumifikovaných pozůstatků všech možných tvorů i krysy, švábi a netopýři. Ty jsme sice nikde neviděli, zato Kim našla velmi nebezpečně vypadající ponožku.

Vešli jsme do první místnosti, kde nás na první pohled ohromila mumie draka. Hned jsme se začali dohadovat, který druh by to mohl být a jak asi chcí…umřel.

Všichni jsme ho obdivovali a Oříška, do té doby schovaná pod hábitem jedné nejmenované osoby, dokonce vylezla.

Ale pak se madam zarazila, když mezi ostatními tvory našla ghúla. Tvrdila, že ten tam jistojistě nebyl. A protože nebyl v pyžamu, usoudili jsme, že to nebude Ronův ghúl, ale úplně cizí mrcha. Prošli jsme první obří místností do druhé, která byla sotva poloviční a kde byl k vidění například kentaur či faun. Holky okamžitě napadl pan Tumnus, ale jak zjistily, stejně jako v případě ghúla ani toto nebyla filmová hvězda, nýbrž vysušená mrtvola.

Třetí místnost (ani jsme netušili, co se v podzemí všechno skrývá) byla obydlena těly jednorožců, chimér, gryfů a mantichor. Jak se dalo čekat, největší pozornost upoutal jednorožec, jen Oresta poplakávala nad gryfem a já fascinovaně okukoval chiméru. To byl zážitek!! Mdm nám vysvětlovala, že žádný z tvorů tady v podzemí nebyl úmyslně zabit, že všichni přirozeně zemřeli a posléze byli preparováni a uloženi do katakomb. Najednou ve výkladu ustala a udiveně zírala na zem. Ležel tam nějaký pták. Byl maličkatý, dokonale kulatý a měl dlouhý zobák. Podle mdm to byla velmi vzácná Zlatonoska, ptáček, který kdysi suploval ve famfrpálu za zlatonku, ale protože měl nádherně zlatožluté peří (jistojistě Mrzimorský maskot, jak jsme všichni usoudili), byl téměř vyhuben.

V místnosti těch tvorů ale podle mdm neměla co dělat. Pak se z druhé místnosti ozval šramotivý zvuk a všechny nás vystrašil. Aby ne… vždyť  ta těla se začala hýbat! A ve světle přilby mdm Monny jsme zahlédli ghúla, jak stojí ve vchodu. Jako na potvoru začala světla našich hůlek zlobit a když se nám podařilo je konečně rozsvítit, zjistili jsme, že se těla opět pohnula.

Madam se rozhodla udělat experiment. Až napočítá do tří, zhasneme všichni hůlky a vzápětí je rozsvítíme. Nějak ale nepočítala s tím, že odkudsi zavane vítr a sfoukne nám i lucerny. Překotně jsme všichni hulákali „Lumos“(dokonce i Ines na své párátko!) a když se konečně podařilo znovu osvětlit místnost, byla všechna těla mnohem blíž k nám. Mdm Monny chvilku přemýšlela a pak nám oznámila, že má dobrou a špatnou zprávu.

Jak madam řekla, byly před námi ještě tři místnosti. V jedné nás prý čekali dvounozí, v druhé drobní a ve třetí… chvíli nám trvalo, než jsme to z mdm vypáčili. Prý trochu zlí kdosi. Velmi povzbudivé zjištění! Navíc se mdmMonny projevila i jako skvělý stratég a … ehm… naprosto nezištná osoba.

Co mne fascinovalo, že naše Kim – i v tak napjaté atmosféře a životu nebezpečné situaci – se projevila jako praktická holka a našla si k ponožce i druhou do páru.

Podle instrukcí mdm Monny jsme prošli do další místnosti a snažili se jeden druhému krýt záda. Neustále blikající hůlky nám to ale znesnadňovaly a šramot ozývající se ze všech možných i nemožných míst nás děsil k smrti. Pořád jsem se snažil holky uklidňovat ghúlem, ale myslím, že mi moc nevěřily.

Místnost, do které jsme vešli, podle mdm to byla místnost dvounohých, byla plná elfů, víl a podobných stvoření. Asi bychom je i obdivovali, ale na to jsme byli příliš vystrašení. Tím spíš, že všechny bytosti byly opět natočené naším směrem a cenily na nás ostré zuby. Rychle jsme prošli a vydali se do předposlední místnosti. Tady na nás poulily oči rozčilené a krvelačné kluběnky a všudyvlezky – malý krab s velkými tesáky (neuvěřitelné, co všechno na světě existuje).

„Už jen jedna místnost!“ nechala se slyšet mdmMonny, ale nezněla příliš nadšeně. „Tam nás čeká jen Medúza, pograbin, gremlin, skřet, vodní víla a … a pár dalších.“

Nemyslím, že nás uklidnila, tím spíš, že v tu chvíli naše hůlky opět zhasly, a když se rozsvítily… Koukal jsem do pusy plné ostrých zubů, které na mne cenila vodní nymfa, nejdřív jsem jí chtěl říct, aby koukala používat Odol, protože jí celkem táhne z hu… úst, ale pak jsem zjistil, že mi ztuhly nejen nohy. Annie se mne snažila odtáhnout pryč, Kim na nymfu házela své smrtící (nemělo tam být „d“? pozn. SGG) ponožky a Oříška se nerozpakovala a jednu jí (patrně nymfě a ne Kim, pozn. SGG) ubalila. Jenže nejspíš neodhadla sílu a nymfa na ni spadla.

Naštěstí všechno dobře dopadlo. K východu jsme dorazili všichni najednou a málem ho ucpali. O Oříšku se postarala mdmMonny a pak jsme se společně vydali k hradu. Do katakomb se nám asi podruhé moc chtít nebude a myslím, že mluvím za všechny zúčastněné, i když uznávám, že holky se chovaly celou dobu opravdu statečně a byla s nimi skvělá zábava.

Díky jim i mdm Monny za pěkný zážitek :o)

Andy