Poslední ze slibovaných článků pro Sophi. /// Trochu smutně, i když s obrovským vděkem vzpomínám v posledních dnech na Sophii a přemýšlím, jak bude Mrzimor vypadat bez této žluté. Bez té, která poklidně a přitom hbitě zvládala tolik věcí.

Do tajů zasedačky a toho, jak vlastně celé vedení funguje, jsem se dostala, když jsem se stala famfrpálovou kapitánkou. A to bylo v době, kdy byla mrzimorskou primuskou právě Sophi. Za začátku mi to nedošlo, ale vím, že jsem si zpětně nesčetněkrát uvědomovala, jak neuvěřitelně obrovské množství práce Sophia zastávala. Vykonávala práci, kterou by si mohlo rozdělit více lidí, a ještě by toho měli moc, a při tom zvládala mít přehled o všem, co se kde šustlo.

Jak nenásilně, ale při tom naléhavě dokázala kouzelníky dokopávat k práci jsem si vyzkoušela na vlastní kůži každým rokem, a to i po jejím odstoupení z funkce, když zpracovávala údaje do ročenky. Hlavně díky ní jsem dosáhla toho, že jsem každý rok opravdu nakonec odevzdala všechno, co jsem měla.

Své nejlepší vzpomínky na Sophi mám z loňského Letňáku. Obzvláště si vzpomínám na chvíli po jejím příjezdu, kdy jsem po incidentu ohledně sesterství s jednou zelenou zůstala jen koukat, jak někdo může vyzařovat takovým mládím a elánem. V průběhu Letňáku jsem pak Sophi poznala jako neuvěřitelně milého, přemýšlivého a tvůrčího člověka.

Na vždy vzpomínající,

Ywa