Trimeles / Nezařazené / Poviedka pre Veu
Hog v kocke 20 a 2/2 – Neviditelný speciál Zápisník jednoho dinosaura VI. – dinosauří šatník Za plamenem svíčky Halloween is coming Odznáčky – všechny chytit máš! Aneb minisoutěže Žlutého Trimela Podzimní luštění Hog v kocke 20 Jak vyzrát na podzimní depku Skořicoví šneci DIY – 8. díl Tradiční nováčkovský turnaj – shrnutí Nováčkovská výprava Šokující záhada: Hrad zmizel! Konspirační teoretici (ne)mají jasno! Jejej, něco se pokazilo! Tenkrát na Západě – shrnutí 4. a 5. kola Příčná kombinatorika IV – Zpátky do školy Knižní klub u Trimela – Šikmý kostel TNT2024: Třetí úkol Bertranda Hooki: „Očividne sú na škole mocné kúzla, čo menia plány.“ Ohlédnutí za Tenkrát na Západě – Statistiky, body a střípky ze zákulisí TNT2024: Druhý úkol Školní rok Léto 2024 Tenkrát na Západě – shrnutí 3. kola Mrzispárský večírek II. aneb Kterak jsme ztratili Tesáka TNT2024: První úkol Tradiční nováčkovský turnaj 2024 Emoji na Hradě VI. Tenkrát na Západě – Epilog Pět odstínů léta – zážitky Pět odstínů léta – seriály Tenkrát na Západě – shrnutí druhého kola Tenkrát na Západě – Kde domov můj Tři soudky radí 11 Pět odstínů léta – filmy Tenkrát na Západě – Po bouři Viridis Am Reevesová: „Měla jsem systém, krásně fungoval, dokud se nerozpadl.“ Pět odstínů léta – Letní laskominy Tenkrát na Západě – shrnutí prvního kola Tenkrát na Západě – Do boje! Vlzivolský večílek Hemzy vol. 3 Pět odstínů léta – knihy Tenkrát na Západě – Morální dilema PON – Pod Osm Nejdu Zápisník jednoho dinosaura V – Dinosaurus na koštěti Petronela Uječená: Na jeden den duchem Tenkrát na Západě – Na cestě Tenkrát na Západě Za hranice kouzelného světa – II. část Kagíkování – Alchymista I. a II. Za hranice kouzelného světa – I. část Kagíkování – Bystrozor II. Knižní beseda Příčná kombinatorika III – Famfrpál Amanda Wright: „Nevyhrožuju, neslibuju, neuplácím.“ Dungeons&Dragons aneb Každý může být hrdinou I. Tři soudky radí 10 Magické podniky I. Jezevci na cestách aneb Žlutý sraz v Praze Hog v kocke 19 a 3/4 – Protože smíchu není nikdy dost Hog v kocke 19 – Kagíci? Kagíci! Jak jste tvořili frázevoloviny, a jak to s nimi dopadlo Jak to dopadlo s Březnovou knižní šifrou Rose Daninatali: „Jezevci, těšte se, až vás zase proberu ze zimního spánku.“ Cesta za pokladem LS2024 Mrzimorské výstřelky aneb co všechno z nás zase vypadlo Sebechvála nám nesmrdí aneb Jak dopadly trimelesí ódy Žlutá, kam se podíváš… Teda pardon, zelená?! Měsíc knihy DIY – 7. díl Zápisník jednoho dinosaura IV – Ať žijí technologie (aneb při čem všem jste byli zároveň na hradě) Malé, Malej, Malučký… Princ Hog v kocke 18 – Nový školní rok Březnová knižní šifra Žlutého Trimela Nováčkovská výprava pro Magíka Připravit k luštění – Březnová knižní šifra Žlutého Trimela na obzoru! Příčná kombinatorika II – Vetešnictví u Kšeftaře Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter Vzestup Smrtijedů Valentýnské menu DIY – 6. díl Zápisník jednoho dinosaura 3 – Výzva tajemného kloboukového semináře 13 otázek pro profíky Enid Bloom: „Musím říct, že mi to otevřelo oči.“ Hog v kocke 17 – Kagíci Sprosté slovo na šest? Příčná kombinatorika 2024 – Co nás čeká a nemine I. Silvestrovské hemzulky Hog v kocke 16 – Vánoční smíchmajstr Vánoce, Vánoce, přicházejí Vánoční pohyblivé obrázky II – seriály Mrzimorský vánoční playlist Trimeles na cestách – kam za vánoční atmosférou? Vánoční pohyblivé obrázky Hog v kocke 15 – Školní rok v plném proudu Velká vánoční stávka Zápisník jednoho dinosaura 2 – Paměť není, co bývala Mrzimor získal magíka s názvem „Veselá kopa“ Vánoční dárky za hubičku DIY – 5. díl Cesta za pokladem ZS24 Pohřešuje se! Pomoz zatoulaným strašidlům najít cestu domů Last minute halloweenský kostým v Hog stylu Halloweenská křížovka plná (nejen) strašidel

Nezařazené, Studentská tvorba

Poviedka pre Veu

Prinášam vám ešte jeden príbeh z obdobia Nového roku. Tento krát venovaný našej skvelej prefektke a mojej patrónke, Vee Sophie Williams.

 

Bolo asi päť hodín ráno, keď som išla z Novoročnej oslavy vo Veľkej sieni. Unavene som sa vliekla studenými chodbami Hogwartského hradu smerom do mojej izby. Ešte stále som cestou stretala ľudí, ktorí sa rozprávali o tom, čo do nového roku zmenia a hlavne ako sa zmenia oni sami. Stále ma dokázalo fascinovať, že som bola asi jediná na hrade, kto nemal predsavzatie. Ale v momente, keď som uvidela moju posteľ, som to všetko pustila z hlavy.

Ráno (dobre, bola asi jedna hodina poobede) som už klasicky mierila do koľajnej miestnosti pozrieť sa, čo je nové. Čakala som všeličo. Spievajúcu Grapí, Kim spiacu v ponožkách, Nays nerobiacu úlohy a tak ďalej, ale to, čo som uvidela, by som nečakala nikdy. Pri krbe stál náš pán koľajný riaditeľ a vhadzoval doňho svoje slovníky Írčiny. Žeby mu z nás preskočilo? pomyslela som si.

„Pán Nich, čo to robíte?“ opatrne som sa spýtala, kým som sa k nemu blížila.

„No co bych dělal, slečno? Copak jste slepá?“ odpovedal mi podráždene a celkovo úplne netypicky jeho osobnosti.

To musí byť imperio! napadlo mi a rozutekala som sa nájsť niekoho, kto by pánovi Nichovi mohol pomôcť. Vlastne som ďaleko nedošla, pretože už za dverami pred koľajkou som narazila do Vei.

„Dávej pozor! A vůbec, uhni mi z cesty!“ začala na mňa kričať a hneď na to odišla.

Zostala som ako zamrazená. Moja vlastná patrónka, ktorá sa ku mne vždy správala, ako najlepšie len vedela, na mňa takmer bezdôvodne kričala. Keď som sa trochu spamätala, všimla som si na zemi Vein strieborný odznak. Musela ho stratiť, keď som do nej narazila. usúdila som.

„Vea, počkaj! Nechala si tu odznak!“ kričala som za ňou.

„Já ho zahodila schválně!“ ozval sa Vein hlas chodbou.

To bola posledná kvapka. Nedochádzalo mi, čo sa deje. Dúfala som, že vo Veľkej sieni sa to dozviem, a tak som hneď smerovala tam.

Cesta do Veľkej siene mi trvala dlhšie, ako obvykle. Nie, že by ma zdržali schody, ale bola som deprimovaná z toho, čo sa stalo,  až natoľko, že sa mi zle aj chodilo. Medzi dverami do Veľkej siene sa to ale nezlepšilo. Vlastne sa to ešte zhoršilo. Bol tam taký chaos, že som sa ani neodvážila vojsť dovnútra a situáciu som pozorovala spoza dverí. Pohľad mi najprv padol na mrzimorský stôl. Väčšina mojich spolukoľajníkov sa ohadzovala jedlom, alebo sa dokonca bila. Všimla som si, že Nays trhala na kúsky svoje pergameny a vylievala atrament. Grapí popritom až príliš slušne a pokojne upokojovala situáciu, ale nikto ju nepočúval. Moja pozornosť sa ale rýchlo obrátila k modrému stolu, keď si všetci začali lámať okuliare a skandovať „Športu zdar!!!“. Z vedľajšieho stolu sa ozval plač a panický krik. Otočila som sa teda tam a uvidela som Nebelvírčanov, ako sa trasú pod stolom a z času na čas vykríknu „Ja sa bojím lietania!“ alebo „Mám strach z mačkovitých šeliem!“ a či „Trpím arachnofóbiou!“. Hluk sa neustále stupňoval, ale potom mi došlo, že jedna časť Veľkej siene je až príliš tichá. Študenti so zelenými habitmi sa mierumilovne usmievali a občas sa objímali. Pri okne stála Barbara a vyhadzovala z neho svoje plyšové žabky. Všetci sa zbláznili, pomyslela som si. V tom ku mne priletel Soptík, náš koľajný dráčik. Išla som ho vziať do náručia, no vtedy sa stalo niečo hrozné. Soptík na mňa začal chrliť oheň.

Ocitla som sa na mojej  posteli. Ešte v pyžame som bežala do koľajky, aby som sa presvedčila, či je pravda to, čo si myslím. Síce sa na mňa všetci pozerali ako na blázna, ale ja som bola šťastná. Nikto sa pomocou svojho novoročného predsavzatia nezmenil. Bol to len sen.

 

Nakoniec by som vám rada povedala ešte niekoľko slov k tejto téme. Nemeňte sa len preto, že to od vás niekto chce alebo očakáva. A ak sa chcete zmeniť, alebo chcete niečo zmeniť, nečakajte preto na nový rok a urobte to hneď.

Patricia Baloure

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*