Jak jste si jistě všimli, v posledních dnech došlo hned k několika zfialovění. No tedy možná bychom to ani nezaregistrovali, kdyby to neznamenalo, že zestárla i jedna z našich řad. Konkrétně tedy Jostein Lauierová, úspěšná žlutá studentka, správkyně obrazárny a tak dále a tak dále (všichni jí za všechno samozřejmě obdivujeme a zbožňujeme).

Slečna Jostein Lauierová byla tak laskavá a hned den po svém zfialovění se uvolila ke krátkému rozhovoru, který Vám až nyní, zcela nezcenzurovaný, přinášíme. Sedněte si prosím pohodlně a příjemné čtení.

Včera, přibližně ve 22:23:24 jste se stala průvodkyní, jaké jsou zatím vaše první pocity?

Tak, prvně jsem se stala žábou, to bych chtěla říci na úvod :) A to byl velice zajímavý zážitek :) Každopádně, když sem se pak stala tím, čím jsem měla, byl to úlek. Někde se mi zašantročilo tělo, víte? Takže jsem prvně musela najít ono tělo. Ale trvalo to jen krátce. Avšak, byl to nadmíru zvláštní zážitek. No a pak již nadešel čas prozkoumávání míst, kam jsem jako studentka nemohla. Nebudete tomu věřit, ale ztratila jsem se :) Takže jsem se nakonec rozhodla, že půjdu spát. Ale zase zákeřná věc! Zapomněli mi dát klíče od kabinetu. Takže jsem spala na gauči, no ani nevím kde. Takže, dojmy mám zmatené a neuspořádané a nic vlastně nevím :)

No my jsme rádi, že jste nezůstala žábou nebo nějakou žabí kabelkou či mazlíčkem. No ale všimli jsme si, že nejprve jste nemohla najít tělo… jak to?

Přiznám se, že nevím. Podle mě se leklo té přeměny. To víte, hned ty vrásky! Musela jsem ho nahánět, aby se vrátilo.

No všimla jsem si, že vrásky už zase nemáte, nelíbily se?

Ale jo, líbily. Jen, no víte, váš pan kolejní se mi pořád smál, že jsem stará! :)

A copak to nebylo to, co jste chtěla? Konec konců, Vaše čerstvá kolegyně mdm Labutí říkala, že vrásky jsou in…

Jistě, že jsou in, s tím s kolegyní souhlasím. Jen, víte, ten váš kolejní mi to dělá schválně! A pořád ho poslouchat dokola :) – zasměje se – Ne, on není až tak hrozný. Jsem si prostě jen říkala, aby se mě studenti nebáli :)

V tuto chvíli začala slečna zvažovat, že si to rozmyslí a celý rozhovor zapře, ale podařilo se mi přemluvit, aby pokračovala, takže… No ale zpět k vašemu zfialovění. Co krom vašim prvních slov  „Áá – kouká na sebe -“ bylo první, co jste udělala?

Tak teď musím přemýšlet. – zamyslí se – Asi bych řekla, že jsem šla sem a… No využila jsem služeb Rosmerty :D (což mohu potvrdit, i během našeho rozhovoru slečna popíjela z pinty piva)

No a jaké jsou teď všechny Vaše povinnosti?

Mé povinnosti? Já nějaké mám? – zatváří se nechápavě – Já si nebudu jen užívat života?

Ehm, myslím, že ne?

Tak to tedy…! – tváří se naštvaně a pak se rozesměje – Víte, já zatím pořádně nevím. Myslím si ale, že se prostě budu starat o les, o lesní knihu, o paní kolegyni a o to, aby se nezmrzačilo moc studentů.

Víte to jistě, že nebudete chtít nikoho zmrzačit? =D

Slečno, i kdybych chtěla mrzačit, přece to nebudu říkat tak veřejně, ne? Bych ve své funkci tedy moc dlouho nebyla :)

Ale jistě madam – podstrkuje jí nenápadně svůj seznam nepohodlných – Už plánujete vaši první výpravu?

– nenápadně si seznam vezme – Ach ano. Právě jsem s kolegyní na mejdlu v lese a řešíme, koho zmrzačí… Tedy, ech, pro koho bude první výprava. Budou to pokusní králíčci :) (my víme, že zmíněná výprava už proběhla a moc lidí při ní ani nebylo zraněno)

No a co byste chtěla vzkázat svým bývalým spolukolejníkům i tomu zbytku?

Bývalým bych chtěla vzkázat, že je mám moc ráda a že se vždy pokusím, aby v lese nezabloudili.

Ostatním, že se na ně v lese taky těším :)

Průvodkyně se na Vás těší v lese a já zase u příštího článku. Nashleee!