Ines zažívá opravdu vášnivé chvíle. Stala se Prefektkou Mrzimoru a čeká ji spousta povinností. Ale rovněž má vztah s krásným grošovaným kentaurem, kterého potkala v lese. Ines je v pátém ročníku a jelikož se dostala do vedení naší koleje, rozhodla jsem se, že ji vyzpovídám. Už jen kvůli tomu, že jsem byla zvědavá, zda-li se s tím sličným kentaurem ještě stýká… Jestli mě pustila do soukromí a co mi všechno řekla se dozvíte právě v tomto článku. – Usmívá se. – 

(Foto pořízeno v době Cirkusu, proto, prosím, omluvte indispozice naší nové Prefektky. Ale i s těmi velkými sluchovody jí to sluší.)

Moc ti gratuluji k místu Prefektky v Mrzimoru. Tvůj nástup na tuto pozici byl pro většinu žlutých velikým překvapením, protože odchod Sylvi a Vei nikdo nepředpokládal. Co si o jejich odchodu myslíš, pokud se mohu zeptat?

Ohledně Vei nemám moc informací, takže bych nerada podávala svoje domněnky jako fakta. A co se týče Sylvinky, tak tam vím, že Sylva je v této funkci už dlouho a tudíž se chce zaměřit na jiné věci. Je pro nás všechny velkým vzorem. Přestože byla ve funkci, tak zvládala nejen toto výborně, ale také má nejvíc bodů z celé koleje. :-) Takže když to shrnu, tak si myslím, že chce dát šanci dalším a asi si i odpočinout. :-))

Přihlásila ses dobrovolně na pozici Prefektky nebo jsi byla vybrána? – Usmívá se a se zatajeným dechem si prohlíží krásný Prefektský odznak. –

Já asi patřím k lidem, kteří si moc nevěří, co se týče vedoucích funkcí, takže bych se sama nepřihlásila. Ale byla jsem oslovena naším vedení. Přemýšlela jsem o tom a pak jsem se rozhodla do toho jít.

Jaký je to pocit mít na hrudi odznáček?

Nemám ráda falešnou skromnost, takže je to pro mě příjemný pocit. Ale u toho pocitu to naštěstí nekončí. Je to zároveň jakýsi dar, ale i zadání. A já vím, že mám dvě možnosti. Buď budu dělat vše, co dokážu nebo to vzdám. A já jsem se rozhodla bojovat kvůli lidem, které mám ráda, ale také kvůli sobě. :-))

Tato funkce není jen blyštivé pozlátko, nese sebou spousty dřiny, povinností a občas i demotivace, když se žluťásci málo projevují. Jak se na ten Prefektský zápřah připravuješ? Nemáš trochu obavy?

Upřímně z toho mám strach. Uvědomuji si, že je to zadání, které poznám teprve, až když jím budu žít. Měla jsem několik rozhovorů a různých pochůzek, abych poznala rozsah svých povinností, ale jak se říká: „Sytý hladovému nevěří.“ Dokud si to nevyzkouším, tak nebudu vědět, jak se připravit.

Věřím, že to bude oki a zvládneš to. Budu ti držet pěsti. Neboj se a směle do toho, máš podporu celého Mrzimoru. – Usmívá se. – Upřímně, netuším a nejspíš nejsem sama, co všechno to Prefektství obnáší. Můžeš nám to trochu objasnit, když teď to máš z první ruky? – Zapisuje si vážně. –

– Zasměje se. – Jo, teď toho mám plnou hlavu. Prefekt je jednak hlas studentů mířící k řediteli koleje. A to samozřejmě obnáší, aby byl člověk v obraze. A jednak patří k vedení koleje, takže se podílí na vytváření soutěží… – Napije se. –  A všichni prefekti školy spolupracují na věcech, které jdou napříč celou školou. A hlavně se snaží vytvářet příznivou atmosféru v koleji. Ches, je toho víc, ale nechci čtenáře zahlcovat výčtem povinností. – Mrkne. – Jde také o spolupráci s panem kolejním, aby kolej fungovala, co nejlíp.

Máš nějaké plány Prefektky do budoucna?

Plány mám, ale zatím jsou to jenom myšlenky, takže uvidíme, jak se rozkoukám a jak vše půjde.

Sylva jako Prefektka nám šla opravdu příkladem, co se týče bodů. Byla bodový tahoun Mrzimoru. Máš v plánu nás také motivovat k bodům a sama se dostat na první místečko Topten naší koleje, jako náš bodový idol?

Přijmout jakoukoli funkci je vždy těžké, protože se člověk nevyhne srovnávání. Nicméně já si myslím, že jsme každý originál a proto se nebudu snažit být stejná jako Sylva. Motivovat určitě chci, ale nemám v plánu být bodovým idolem. Určitě se budu snažit víc než dosud, ale bodový vrchol Sylvě nevezmu. :-)

Těšíš se na letošní nováčky? – Pozoruje hemžící se lososy s nadšením. –

Těším se strašně moc.

Budeš si brát nějaká patrončátka nebo máš obavu, abys to při Prefektování zvládala?

S Andym jsem domluvená, že pokud bude potřeba, tak se patronování ráda ujmu. :-)

Co máš na naší škole čar a kouzel nejraději? Nač by se podle tebe měli nováčci zaměřit, aby je to tu nepřestalo bavit, jako se to občas stává? – Je trochu sklíčená, protože z její třídy zmizela téměř polovina… –

Pro mě jsou důležité vztahy. Ty mě motivují a dávají radost. U nováčků je to těžší, protože pro někoho je důležitá soutěživost a vystačí si sám a pro jiného jsou to také vztahy. Od toho tu může být ta pomocná ruka v podobě patrona, aby poznal, co patronče potřebuje a snažil se buď sám nebo v komunikaci s prefekty nebo primusem patrončeti dávat to, co potřebuje. Určitě neexistuje jeden univerzální přístup ke každému. Právě naopak.

Mohu se zeptat na něco soukromého? – Zatváří se lišácky a vzpomíná na výpravu do Zakázaného lesa, kdy se Ines seznámila s kentaurem, který jí učaroval a podle všeho ani Ineska mu nebyla lhostejná. – Jak vypadá tvůj románek s jedním krásným vznešeným kentaurem? – Zubí se. –

Ches, ty dračice! :-)) To je tajné! :D – Mrkne. –

Dovol čtenářům trochu poznat Ines Cros Palantýr, aby věděli, že ačkoliv nosí odznak, také se potýká s láskou jako my normální smrtelníci. – Usmívá se a zvědavě Prefektku pozoruje. –

Každá jiná rasa je pro mě přitažlivá. Ráda poznávám nepoznané. Jenom můžu říci, že mám možnost takového poznávání. :-) – Červená se. –

To zní opravdu provokativně. – Zubí se a červená také. – Kdyby za tebou přišel třeba skřítek, toužící po večeři při svíčkách, jak by ses zachovala? – Dává naději skřítkovi, který je do Ines tajně zamilovaný a stele jí polštářky na posteli do tvaru srdíčka. –

Nerada bych mu dávala plané naděje. Asi bych si nezahrávala s křehkostí citů, ale něco milého bych udělala, aby věděl, že každé dobré gesto probouzí v druhých stejnou dobrotu. :o)

Takže tvůj vztah s oním kentaurem je tedy opravdu vážný… –  Pokývá s úsměvem hlavou a zapisuje si. – Máte nějaké společné plány do budoucna? Čtenářům Žlutého Trimela to prozradit můžeš, oni to nikomu nepoví. – Mrká na ni. –

Společné plány s Kenym… ehm… Kenethem nemáme, ale přiznávám, že si nejsme cizí. :-)

Děkuji, že jsi mně i Trimelovi dala možnost nakouknout do tvého soukromí a už nás čekají jen dvě poslední otázky. Napadne tě citát, který by charakterizoval školní rok, jež je za námi?

Napadá jich mě několik, ale například.

Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky. (Čapek)

Vzkázala bys něco studentům Mrzimoru ohledně nového roku a bodového nadšení, které má nastat?

Ať každý hledá tu svou motivaci a i kdyby přispěl jenom málem v očích druhých, tak jenom on bude vědět, kolik do toho dal úsilí. A nejenom každý bod se počítá, ale také přítomnost. :-)

Moc ti děkuju za rozhovor, Ines. I za tvá upřímná slova o vztahu s Kenethem. Věřím, že spolu se mnou ti i čtenáři Žlutého Trimela budou přát mnoho štěstí, jak v pozici Prefektky, tak i s tím sličným Kentaurem. – Mrká na Ines a loučí se po příjemném rozhovoru, který ji zavedl i do romantických myšlenek. –