Pandy známe jako krásná, miloučká a černobílá stvoření. Na pavučinách již po pár klepnutí hůlkou nalezneme ty nejroztomilejší kresby pand, jak se zcela nevinným výrazem na tváři pojídají větvičku bambusu. A jen tak, snad čirou náhodou, vyhrály tyto fotky titul nejroztomilejšího zvířátka v kategorii „Při jídle se nejí nefotí“. Ale co je ta panda? Nebo je to snad někdo?

Právě probíhal závěrečný kolejní večírek, když panda této v mnohém podobná vyhrála Osobnost Hogwarts. Potlesk se následně z Velké síně přesunul do prostor Komnaty nejvyšší potřeby, společně s pokřikem „Máme pandu!“ jako při zařazování Pottera v prvním díle HP.

Uplynul čas a přišel ten správný okamžik se zeptat – ať už pro nás samotné či nikoliv –, kdo že je ten Andrew Uroboros vlastně zač. Jak ho vnímáme, co pro nás znamená, co nám připomíná. Starší, znalejší a vážené sovy se odrazily na cestu vzduchem, podobně jako ti mladí, troufalí a temperamentní sotva-opeřenci. Doručili svá psaní a … o jejich cestě budu vyprávět třeba jindy :)

Odpověď slečny Patricie byla mezi prvními: „Andy je pre mňa jedným z ľudí, na ktorých Mrzimor stojí a neviem si ho bez neho predstaviť. Pri zmienke o ňom sa mi ako prvá vybaví jeho neobyčajná obetavosť a zároveň inteligencia,“ říká naše kolejní pokladnička. Také ale nabízí jiný pohled, a to, že „v osobnom ponímaní je Andy človek, o ktorom viem, že ak ho budem potrebovať, môžem za ním zájsť a bude tu pre mňa.“ Slečna se na okamžik vrátila v čase. „Neraz sa stalo, že mi v bežnom rozhovore o živote sám od seba ponúkol pomoc s niečím, s čím by mi iní nepomohli, ani keby som ich prosila. Andy je skrátka jedinečný človek, ktorého si obrovsky vážim,“ završila položenou otázku s úsměvem na tváři a lehkostí tónu.

Zeptali jsme se Pati, jestli si myslí, že Andyho jedinečnost pramení z té kombinace obětavosti, inteligence, ochoty, moudrosti… Téměř skočila do slov, protože už dávno věděla své. „Pravdepodobne tú jedinečnosť z veľkej časti tvoria tieto vlastnosti, áno, pretože dnes už väčšina ľudí nemá ani jednu z nich, nieto ešte ich kombináciu.“

„Kdyby nebyl skálou Petr, byl by jí Andy, to je jasné. Škoda, že básnické střevo si ke mně nikdy nenašlo cestu, abych to mohla vyjádřit lépe,“ odpovídá Ashaii, devatenáctiletá studentka, která má Andyho v paměti i jako jejího šéfa. Proč zrovna skála, zdali to má co společného s vírou v něco, nebo s pevností a jistotou, odpovídá, že obojí. „Já jsem teda už několik hoglet nepříliš aktivní, ale kdykoliv jsem někam zavítala, byla tam Andyho povzbudivá slova, pevná víra ve žluté. A člověk se může spolehnout, že i kdyby se hroutil hrad, Andy bude pořád někde pevně stát s připravenou pomocnou rukou,“ dodává tato studentka, která rovněž byla Andyho parťačka v celohradní soutěži B4.

„B4 si vybavuju velmi dobře, jednou rukou jsem psala bakalářku a druhou kreslila obrázky,“ vzpomíná a směje se přitom. „Andy toho v týmu udělal rozhodně nejvíc, všechny hlavní nápady byly z jeho hlavy. Makal na tom dnem i nocí a ještě dokázal udržovat v týmu dobrou náladu a vtipkovat. Andy je skvělý pojící element,“ dodává jako třešničku na dortu. Ashaii ale ví, že i šlehačka je moc dobrá, a neubránila se poznámce, že Andyho stejně nikdo nedonutí ke větší sobeckosti.

Mlaďounká sova přiletěla i do sovince již usedlého nováčka, Mischel Binghum. Ta hned vzala brk a sepsala odpověď na jeden dech. „S Andym sa moc nepoznám, osobne sme sa málokedy rozprávali, ale keď sme sa už rozprávali, vždy to malo povzbudzujúce slova, ako napríklad, keď som šla prvý krát na tréning na metlobal, keby tam nebol on a nepodržal ma a nedal mi vrúcne slová, tak ani nevysadnem na metlu. Alebo mi niečo nešlo a on ma povzbudil, alebo ma vždy za niečo pochválil, vždy si dal tú námahu a našiel aj tú najmenšiu vec a vyzdvihol ju na vás, ako keby ste boli kráľovná.“ Sotva se Mischel nadechla, s úsměvem pokračovala dál: „Má dar vyzdvihnúť v ľudoch to dobré. Je ešte viac príkladov a Andy stojí za to, aby sme stála celá koľaj za ním, lebo on stojí za nami.“

Slova této mladé dívky evokují dávný pokřik: Jeden za všechny, všichni za jednoho!

Není to ale pokřik, který tuto milou pAndu prozradí. Je to jeho podpis ve slovech.

„Andy písal od srdca, to vie málokto. Báseň na výveske fakt nevznikne len tak, ale jedine od srdca. Andy je úžasný v tom, že aj tie vývesky boli úžasné. Keď som ich začala čítať od neho, nemusela som ani pozrieť, kto ju písal, hneď som vedela, že je to on. Vždy sa mi vytvoril úsmev na tvári pri ich čítaní.“

Do soví diskuze se připojil i žlutý Teo. Jeho opeřenec přispěchal s pergamenem, na kterém bylo úhledným písmem napsáno, že „Andy vytváří atmosféru a je velmi vstřícný a empatický. Motivuje ostatní, je velmi aktivní a umí ostatní strhnout na svou stranu. Takových v koleji jen více. Primus každým coulem. Navíc je již vyzrálý a netrpí pocitem uraženosti jako některé naše velmi aktivní mladší studentky,“ řekl by jistě s jemným nádechem u konce. Takhle si jen jeho sovička vzala sušenku a utekla dřív, než stihla přinést odpověď.

Zato prefektka Ines se nebála nepřímo naznačit, kdy ji zastihlo čtení takové sovy. „Je to vnímavý člověk, který nemyslí jenom na sebe. Nejspíš bude hodně citlivý, protože se neotvírá před každým, ale zároveň dostatečně otevřený, tak že pro něj není problém navazovat vztahy. Je si vědom sám sebe a svých předností i slabostí, ale myslím, že je na sobě přijal. Má v sobě dost energie, takže pro něj není samozřejmostí klid, který mají jiní v povaze,“ píše s lehkostí v ruce, jakoby právě popisovala tu nejbanálnější část svých NKÚ.

Ineska dále pokračovala přirovnáním: „Andy je pro mě jako polštář, který jsem ještě neviděla. Ráda spím, takže každý polštář je pro mě zajímavý a svým způsobem vím, jaký je, ale dokud ho nevidíte, tak úplně nevíte. A zároveň je Andy člověk, který umí obejmout slovem. Takže jo, polštář.“ Její sova div nepadla na pracovní stůl takovým časným probuzením.

Také se zde objevily vzkazy jako ten od Vendy.

Navzdory bleskové povodni chci a ráda napíši krátký vzkaz pro někoho, na kom mi opravdu záleží.

Pro mě jsi, Andy, Žabím princem, jenž vysvobodil Šípkovou Pytlenku. Někdo, kdo umí pomoct a pohladit na duši, když to člověk potřebuje. Tahoun, za kterým jsem ochotná jít. Můj burizonový kamarád, který pro mě hodně znamená a umí vyčarovat úsměv. Děkuji Ti za to, že jsi takový, jaký jsi.

A vím, že kdybys tu teď byl se mnou, popadneš kbelík a nosíš se mnou vodu.

Další sovičky, ať už mladé a zvídavé, nebo starší a již znalé odměny za doručení, dohromady přiložily velký stoh pergamenů. Ať už psané písmem úhledným či takovým, jako když zrovna pádíte ve vozíčku do Godrikova Dolu.

Na všech ale byla mnohá slova zvýrazněna, podtržena či dokonce – a to nevím, jestli se podařilo majitelům naučit – při čtení určitého řádku se dravci rozhodli zahoukat, zamávat křídly či jen klovnout. Asi za to mohlo šeptavé předčítání. Byla to slova jako „bojovník ve žlutém hábitu“ od jeho malého brášky, který má Andrewa za vzor, nebo také od Kristine, že je to „člověk se srdcem na právem místě a také člověk, který vždy stojí za svým názorem, ať je to cokoliv.“ Slova od Alice a Tada, kde zní, že je moc velká škoda, že Andy už dále primus být nemůže, ale také krásný dodatek, že se „své koleje zastával a myslím, že jako primus se za svou funkci nemá opravdu za co stydět,“ doplňuje svá slova tento mladý muž.

Přišly pergameny, jako třeba ten od Oříšky, kde slovo smích zářilo tak moc, že by ho její hůva mohla použít jako světlo při noční korespondenci. Andrew si zde bude muset vzít na starost Buráčka v jejím stáří, neboť dle jejích slov je zodpovědný za to, že se dožije minimálně dvoustovky. Naopak při denní poště přijde vhod obálka od Chester, která obsahovala slova jako slunce, ikona a dříč.

Jedna houkalka z těch všech byla ale velmi unavená. (Byla od spací prefektky Tess.) Přinesla s sebou totiž nádherný a vzácný poklad. Byl to velký balíček, poněkud hranatý, a velmi pečlivě zabalený.

A v něm…

Sovička se snažila vyhoukat i jiný sovinec, ale třeba se jí to brzy podaří a svůj obsah přinese tam, kam chce i vůle její paní.

Bohužel nedostalo se místa všem sovám a slovům. Ale … co se vybaví Vám, když se řekne Andrew? :)

Nicholas