Za jeden školní rok zvládla dvě zmražení a dvě rozmražení. Ke konci školního roku se vrátila jen proto, aby Mrzimoru nahrabala pár set bodů a pak se hned zase schovala do země ledové. To je v krátkosti příběh Sylvie Belitie Rawison, nově jmenované žluté primusky. Rozhodla jsem se, že jí dám okusit tíhu zlatého odznaku a přiměla ji k rozhovoru. Přestože toho už má na hradě za sebou docela dost, hodně se cukala.

Tvoje jmenování do funkce bylo pro mnohé žluté docela překvapivé. Prozradíš nám, jak to celé probíhalo? Vracela ses už s výhledem na post primuse nebo po Tobě pan kolejní skočil až po rozmražení?

Krásně to začíná! – kroutí hlavou – Popravdě, vracela jsem se s výhledem na tento post. Věděla jsem, že se o mne v tomto směru uvažovalo a když jsem poslouchala, co se zde děje, rozhodla jsem se vrátit, i když jsem to původně v plánu vůbec neměla.

Byla jsi vcelku logická volba. Po dva školní roky jsi zastávala post prefektky. Co se od té doby podle Tebe v Mrzimoru změnilo, a jak se Ti v závislosti na událostech konce školního roku nastupuje do funkce? Co jsi tomu všemu v mrazáku říkala?

Těžko se mi soudí, protože jak jsi sama říkala, nějakou dobu jsem tu nebyla, i když i tak jsem měla informací víc než dost. Navíc i v době, kdy jsem tu byla, jsem si hleděla víc úkolů než koleje. Ale i tak jsem se nestačila divit. Tak aktivní a na pohled jednotný Mrzimor jsem ještě neviděla. Ta atmosféra, která zde panovala, se slovy popsat prostě nedá. S úžasem jsem sledovala, co dokázala Kimí PONíkem, kterému jsme se jen smáli, jak lidé pracují a ještě se u toho baví. 
Když jsem pak odešla na konci roku, už jsem nechtěla o hogu slyšet. Přesto mi to ale nedalo, když jsem viděla, jaký závěr mají problémy, které se vlekly celým rokem. Neříkala jsem k tomu ale nic moc, nebyla jsem tu a tak jsem si vlastní názor udělat nemohla a ani nechtěla.

Minulý školní rok jsi měla docela akční. Dvě zmražení, dvě rozmražení, spousta bodů. Co se s Tebou minulý školní rok dělo? A nemusíme se bát, že nám naše nová primuska o školním roce zase někam frnkne? Neměla by se kolej složit na vodítko panu kolejnímu?

Co se se mnou minulý rok dělo? To kdybych věděla – zakření se – Ne, prefekta jsem přenechávala dalším s tím, že si potřebuju srovnat své vlastní postoje, myšlenky a hlavně kvůli odpočinku. Měsíc mi k tomu ale stačil. Potom jsem se vrátila a rovnou hupla do psaní úkolů, chtěla jsem kolej podpořit aspoň trochou bodů, i když jsem plánovala půlroční odpočinek. A co se stalo poté… Merlin ví… Ale znamenalo to rychlý mrazák a následné úvahy, zda-li se vůbec chci vracet. Nyní už mám jasno, takže snad neuteču… – zvažuje – Snad… A to vodítko mu klidně kupte, ale na obojek zapomeňte!

Fajn, já bych pro tyto účely klidně nějaký ten srpec pustila… Patříš k bodově nejaktivnějším studentům Mrzimoru. Co říkáš na změny ve výuce a jak vidíš své bodové vyhlídky pro příští školní rok? A vyhlídky Mrzimoru? Budeš chtít, aby se kolej pustila do akce znovu, nebo ji chceš nechat odpočinout?

Jen pusť, Pati bude ráda – usměje se – 
Změny ve výuce… Nejprve mne dost zarazily, ale po zvážení už je, až na pár detailů, hodně vítám, i když pro mne je bude o dost náročnější plnit, kvůli nepravidelnému volnému času. Co ale přinese příští rok, nevím. Tohle není rozhodnutí mé, ale Mrzimoru. Já se přizpůsobím rozhodnutí koleje a dle toho budu také jednat. Avšak věřím, že vyhlídky Mrzimoru jsou velice slibné.

Je něco, co bys aktuálně chtěla ze své pozice v koleji měnit? Plánuješ něco převratného?

Momentálně se o nějaké změny snažit určitě nebudu. Dle mého názoru změny, které přišly s minulým školním rokem, byly dobré a já zatím nemám tendence cokoli měnit. Spíš se snažím, aby vše fungovalo, obsadili jsme volné pozice a Mrzimor se připravil na další rok. Navíc se sama teprve rozkoukávám a poznávám tíhu i lehkost zlatého odznaku.

V 5. ročníku poněkud přesluhuješ. Chystáš se letos složit zkoušky NKÚ nebo si spíš hodíš přihlášku do našeho klubu věčných páťaček?

Já že přesluhuju? – směje se – Že to říkáš zrovna ty! A nevím, zda-li plánuju NKÚ. Letos rozhodně ne a co přinesou další roky… Jen Merlin ví.

Já jsem v klubu, je to ode mě čistá loajalita!! Reprezentovala jsi nás v minulém ročníku Sedmiboje. Jak na toto klání vzpomínáš? Šla bys do toho znovu nebo jsi ráda, že máš už účast odškrtnutou? A konečně, kdybys měla zůstat na místě primusky i příští školní rok, přála by sis, aby se konal další ročník?

Jé, to už je moc dávno – vzpomíná – Ale ano, vzpomínám na něj v dobrém. Možná bych si ho i zopakovala, kdyby mi náhodou švihlo v palici a usoudila bych, že na to budu mít čas. Hodně mne posunul v kreativních úkolech a v praktických zase ukázal, že časový limit je můj věrný nepřítel. 
A jestli se bude konat… Proč ne? Budu ráda. Pro další tři lidi to bude možnost ukázat sobě i ostatním, co všechno umí, a posunout své hranice zase o kousek dál.

Pro Mrzimor jsi i velkou oporou ve famfrpálu. Co říkáš na individuální tréninky, plánuješ se zapojit? A jak to vidíš se žlutým týmem? Máš už představu, kdo by se dal dosadit na pozici famfrpálového kapitána?

Tady bych tě poopravila, famfrpál je má slabší oblast. Kdysi možná, nyní už ne. 
A popravdě, jsem dost zvědavá, jak to bude s individuálními tréninky na neprofesionální úrovni. Prozatím se mi tato myšlenka vůbec nelíbí a jsem proti ní, už jenom proto, že většina z nás vždycky hrála famfrpál pro klidnou atmosféru tréninku a povídání s ostatními. Navíc tam mizí stejná časová příležitost pro všechny. Ale zatím to nezavrhuju, nestudovala jsem to až tak detailně a nemám k tomu dost informací. 
A žlutý tým? Má své mezery po odešlých, ale věřím, že brzy zmizí. A u kapitána představu mám, i když poněkud nepřesnou a ještě stále budoucí. Nech se tedy překvapit – zašklebí se na ni – 

Poslední téma – nováčci. Ne, moc se na mě necul, tu snadnou otázku, jestli se na ně těšíš, Ti odmítám pokládat. Na začátku minulého školního roku někteří nováčci byli silně nespokojení se zařazením do Mrzimoru. Jak si podle Tebe kolej s atraktivitou stojí u nováčků letos?  Co si myslíš, že je může do Mrzimoru táhnout, a co naopak odradit?

Jéjda! Abych tak pravdu řekla, tak letošní nováčky moc neznám, byla jsem hodně pryč… Jak si tedy stojíme, ať posoudí jiní. Přesto si myslím a vlastně i z vlastní zkušenosti vím, že jim Mrzimor má opravdu co nabídnout. Zda-li to objeví a přijmou, to už je jiná věc. Nebudu tu omílat obvyklé řeči o přátelství, přijetí a kdesi cosi, každý ať si na koleje udělá názor sám. Navíc, cokoli bych řekla, tak by jistě platilo i pro jiné. Odrazovat může mnoho – málo pohárů, pomíjení v knihách o HP a kdo ví, co ještě. Je to rozdílné… Já za sebe můžu říct snad jen jediné – já bych neměnila. Mezi žlutými se cítím doma.

Konečně poslední otázka. Není to tak dávno, co ses mi svěřila, že máš jen jeden pár bot. Přiznávám, že jsem to dodnes nerozdýchala. Už se Tvá situace zlepšila? – culí se na Sylvi –

Určitě jsem neříkala jen jeden! To jich bylo víc! – směje se – Ale neboj, nějaké botky už jsem si koupila. Já si na to oblečení nějak nepotrpím, víš?

Nezbývá doufat, že ve vedení koleje se naše nová primuska bude vyžívat více, než v hromadění hmotných statků. Jsem přesvědčená, že má pro to ty nejlepší předpoklady. Ať se daří, Sylvi!