Trimeles / Poezie / Jsou dny, kdy... (vzpomeňte s námi na Albu Jacquelin)
Zase (ne) zkouškujeme! Jak se v Mrzimoru nosí žlutá? Vánoční dekorace DIY – 1.díl Copak by jen kluběnky nosily? Jak se v Mrzimoru nosí Halloween? Halloween zaneprázdněné čarodějnice Famfrpálové tréninky v plném proudu 13 otázek pro seriálové fanatiky Magie kaštanů Zhodnocení Mrziaukce Zima 2022 Hog v kocke – 10. část – Tahali jste? Žluté duše ve fialovém hábitu – Tadäus Trottertickler 13 otázek pro filmové fajnšmekry Kytice- vyhodnocení a shrnutí Co se to kolem, ve světě mudlů, děje? Emoji na Hradě IV. Kytice- úkol osmý 13 otázek pro (ne)knihomoly Emoji na hradě III. Kytice- úkol sedmý Pohádka od Soptíka: O děsivém drakovi Emoji na hradě II. Kytice- úkol šestý Celohradní dražba 2022 Emoji na hradě Kytice- úkol pátý Tery Poe, Ben Gobha: „Trénink je společenská událost.“ Kytice- úkol čtvrtý Hog v kocke – 9. část – Ještěže jsou prázdniny Kytice- úkol třetí Jak si stojí jezevci na poli hradní novinařiny? Kytice- úkol druhý Hog v kocke – 8. část – Máme rádi famfrpál Jezevci a soutěže Kytice- úkol první Udílení novinářských cen – Šťastný galeon a Sázky Kytice – prázdninové soutěžení Hog v kocke – 7. část – Žlutý humor S jezevci o patronaci Susanino překladové okénko, díl 1. Cassiopea Zmklká: „Sklenici mám vždy napůl plnou!“ Deskohráčův stolek: Tajuplné Říše Cassiopea Zmlklá a návrhařina Lososi na hradě Jak se (ne)ztratit v rybím těle Deskohráčův stolek speciál – Harry Potter: Boj o Bradavice Závěrečná slavnost – modní policie Záblesky z Letňáku 21: Střelci a odrážeči Záblesky z Letňáku 21: Zachraň se, kdo nemůžeš Žlutý koutek Petromily – Červen Elfové a šmelfové Deskohráčův stolek: Draftosaurus V čem trénují žlutí? Kouzelné HOG Velikonoce Žlutý koutek Petromily – DUBEN Vzpomínáme na Velikonoce Švihnout a mávnout Deskohráčův stolek: Arboretum Dubnová usměvavá výzva Rok ve fialové Zápisky Tlustého Mnicha Velikonoční vybarvování Famfrpálová profiliga bude. Ale… Nejlepší jezevčí „kolejňáky“ Žlutý koutek Petromily – Březen Helen Miltonová: Oddělala jsem dvě šéfredaktorky! Vyhlášení soutěže ke Dni Mazlíčků Závěrečný kolejní večírek Žluté duše ve fialovém hábitu – Marylin Cuthbert Žlutý koutek Petromily – únor Zimní nováčkovská záchranná mise SELINA GARCIA: Budu tu strašit tak dlouho, dokud nezískáme Famfrpálový pohár!  Soutěž ke Dni mazlíčků! Vzpomínáme na Letňáček…. Tři soudky radí 9 THEODOR MUDD – Co dává v noci pod postel svým svěřencům? Nováčkovská tipovačka aneb co si představuji pod…. TST – 8. úkol Halloweenský večírek TST – 7. úkol TST – 6. úkol Halloweenská výprava za bezhlavým jezdcem TST – 5. úkol TST – 4. úkol TST – 3. úkol TST – 2.úkol TST – 1. úkol Netradiční rozhovor s profesory TNT je zpět a přináší sebou Bratříčka Není jezevec jako jezevec Korunami stromů a ještě dál aneb nováčkovská výprava do lesa je za námi Chvilka s jezevčími nováčky Cesta žlutých jednorožců Stezka prdících obrů Letní seminář počtvrté: Písmena, číslice, čáry a máry Letní seminář potřetí: Kouknu a vidím Letní seminář podruhé: Obětujte mi kus… Letní seminář poprvé: Hopity hop Jak jsem poprvé zakotvila na ošetřovně Večírek na závěr roku

Poezie, Zamyšlení

Jsou dny, kdy… (vzpomeňte s námi na Albu Jacquelin)

Znáte to všichni. Jsou dny, kdy se nám daří. Všechno nač sáhneme, se povede, a i když je zataženo, slunce svítí. Pak jsou ovšem dny, které začnou nadějně nebo obyčejně. Tváří se, že vám nic zlého nechystají, ale pak jim spadne maska…

BlueRoseDivider

Takový den jsme zažili před rokem, kdy z naší koleje navždy odešla Albínka Jacquelin. Říkali jsme jí Trpaslíček, protože byla v reálu skutečně malinká –pousměje se při vzpomínce– ale mnohdy jsou lidé malí vzrůstem velcí srdcem. Někdo řekne klišé. Já vím ale své.

Omlouvám se předem, pokud tento příspěvek vyzní příliš osobně, příliš smutně… možná pro někoho pateticky, ale člověk v životě potká málo skutečných přátel.  Já to štěstí měl. Ale protože štěstí je vrtkavé, nestálé ale spravedlivé a odvažuje nám všem přesně tu pravou míru, abychom si ho vážili, odešla Albínka dělat radost zase  někomu dalšímu.

Ale dost povídání. Ti, kteří ji znali a chtějí, vzpomenou se mnou. Ten zbytek třeba ocení její nesporný talent, s kterým světu sdělovala svoje pocity a dělila se s ostatními o své srdce.

 Symbolicky jsem sáhl po básních, které napsala 5.5.

První je z roku 2009. Tedy přesně před sedmi lety. Jmenuje se ZKUS CHYTIT VÍTR DO RUKOU

 

Zkus chytit vítr do rukou

zkus chytit myšlenku

mění se čas, mění se doba

a ty zkoušíš stále znova

chytit vítr do rukou.

Stojíš na prázdném náměstí

okolo lidské duše

smějí se, pláčou

však ty to neslyšíš

jsi jenom kamen

na prázdném náměstí.

Jednou tam přijde dítě nevinné

uroní slzu štěstí

kámen puká, srdce bije

a ty slyšíš lidské melodie

už nejsi sám na prázdném náměstí

už jsi člověk v tom lidském neštěstí.

Zkus chytit vítr do rukou

zkus chytit myšlenku

v této době, v této víře

v této hloupé lidské pýše

máš šanci jedinou

uronit slzu nevinnou…

(Alba k ní tehdy řekla: Víš kdo by chtěl chytat vítr do rukou, třeba já a víš jaký je to krásný pocit, když ti ten vítr klouže mezi prsty, zkus to někdy. Je to fantastický.)

 

Další je z 5. 5. roku 2010.  Jmenuje se PADÁ HVĚZDA .

 

Padá hvězda

v pavoučím hedvábí

tak rychle

něco si

přej

 

Chtěla bych

chtěla bych

 

jednu fialku

plnou lásky

a vlčí mák

pro štěstí

 

Červené sukýnky

v dlaních držet

ohnivé kamínky

na nitky

navlékat

 

Co víc si

člověk

může přát

 

Duhu po dešti

rosu

v kapradí

co duši tvou

na chvíli

pohladí

 

Snad i kapičku

smůly

která jak

rubín červený

na prstě se

leskne

 

A pak už jen tu

lásku

která přichází

do deště

 

když celý

svět

zády se

obrací

 

A to je ta

hvězda

která dnes

padá

 

A ty ležíš

ji

v náručí

 

 

Poslední je opět z roku 2010, jmenuje se TAŽNÍ PTÁCI a já bych si moc moc přál, aby ji co nejvíc lidí pochopilo. Skrývá tolik moudrosti…

 

Co promlčeno
bylo
ať se nevrací
 
Touha tažných
ptáků
marnost
navrací
 
Do kolébek
 těžkých 
snů
 
Na silnice
prašných
dnů
 
Do ozvěn
 –
do mraků
 
Otazníky bílých
mračen
snášejí se
do noci
 
A na verandách
skutků
se nedovoláš
pomoci
 
Jen to tvé 
ti dokáže
říct
 
Hledej pravdu
v sobě 
samém
 
Jinak budeš 
navždy 
dlužníkem
svých
hříchů

 

A teď bych jí rád s vaším dovolením poslal do poetického nebe modrou růži, které měla tolik ráda a vzkázal jí, že ačkoliv nenosím smutek napsaný na čele, neuběhne den, abych si na ni nevzpomněl a hodina, kdy by mi nechyběla.

BlueRose

 

Andy

 

2 komentáře

  1. Tess 5. 5. 2016 06:21

    Nemám slov, snad jen díky Andy za nádherný článek, který mi Albí připomenul a já si zase připomenula, jak neskutečný a krásný člověk to byl.

  2. Oresta 9. 7. 2016 23:15

    +ukápne jí slzička+ Doufám, že se máš krásně tam nahoře, Albíku náš.

Napište k tomuto příspěvku komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*