„Tajemná věc, ten čas,“ podsouvá profesor Brumbál myšlenku Hermioně Grangerové ve třetím filmovém díle Harryho Pottera. Kam až hrdinové dojdou, to známe snad všichni, co jsme ale nevěděli je, že v podobném časovém oknu se ocitli i naši kamarádi na Letním semináři v Honorově.
V minulém díle poodhalujeme program, který měl nastat následující den. Jelikož se ale znovu projevily zbytky kouzla Šíleného mága, které před lety přivolalo vytrvalý déšť, pršelo i ve středu. Z tohoto důvodu obklopilo sídlo profesorky Honorové časové kouzlo, které přeneslo Letňákovce o den dopředu.
Program na Letňáku povětšinou začíná večer a končí další den ráno. Platilo to i tentokrát, když v noci z úterý na čtvrtek měli naši přátelé za cíl obdržet co nejvíce dílků portrétů zakladatelů školy. Ty byly ve dvou vyhotoveních, každý měl jiné dílky. Pro složení portrétu bylo potřeba získat dostatek peněz, aby bylo možné koupit si dílek. A abyste měli peníze, museli jste něco vědět, k něčemu se dovtípit a jindy pro ně něco udělat. Například jste byli ve skupince šesti lidí a měli jste v jednom okamžiku stát jen na třetině nohou. Někteří se vydali cestou tulivou, kdy na zádech jiného člena skupiny bylo hezky, druzí ale na to šli chytřeji. Zjistili, že špičky nohou jsou odhadem jedna třetina chodidel, a že se tak jako skupinka bez problémů udrží. Nicméně jestli jste dostali správný dílek (a jestli toho vašeho zakladatele), je věc jiná.
V Honorově bylo i rádio! Spousta rádií. Skupinky po pár lidech měli za úkol své rádio prezentovat, tedy jak se jmenuje, zahrát reklamu, píseň, zprávy, počasí… A samozřejmě všechno naživo. Ve čtvrtek, který náležel Dni smutku, mohli kouzelníci shlédnout i tlustočerví tanec smutku, kdy nejmenovaná kolejní ředitelka Nebelvíru dokonale znázornila tento, zřejmě pradávný, rituál tancem ve spacáku. Jindy prý přilétli i mimozemšťané, kteří měli své tlumočníky. Nicméně se zdá, že obyvatelé největší kouzelnické vesnice také pochytili mimozemštinu, neboť jejich povídání náhle nebylo rozumět.
Avšak v noci Honorov znovu pokryla hustá mlha a prostory kouzelnického sídla přivítaly po čtvrtečním večeru paprsky středečního vycházejícího slunce. Dešťové kouzlo polevilo a čarodějové i čarodějky vyšli vstříc svému osudu jako Jeníček a Mařenka. Organizátoři zavázali přítomným oči, posadili je na košťata pro více osob, a uháněli s nimi několik kilometrů krajinou. Až přijeli dostatečně daleko, mohli sundat šátky a mžourat do denního světla. Otevírali obálky, které obsahovaly úkoly, díky nimž se postupně dostávali blíž a blíž jejich spacákům. Měli tak například získat několik razítek, namalovat kostel, zajít na hřbitov a vypůjčit si tak identitu někoho, koho už hledat nebudou, skládat básničku, luštit šifry, nebo kompromitovat nejmenovanou primusku Mrzimoru tím, že z ní udělají mumii s obvazovým materiálem sebraným v Komnatě nejvyšší potřeby.
Proslýchá se, že zatímco jedna skupinka měla trasu asi osm kilometrů, jinou skupinku zradil Galileiův Pomocný Sluncoměr, který pravděpodobně nevydržel tuningy nejmenovaného bývalého ředitele, porouchal se v mudlovském prostředí (ten Sluncoměr), a cestou domů tak skupinka poznala dvakrát více pěšího dobrodružství než první.
A naši přátelé se dál baví a smějí, v těchto chvílích si užívají pohody a jídla závěrečné slavnosti a s jí spojenou zábavou (nebo už s balením, koukáte-li na ranní výtisk), ale o slavnosti až příště. Abyste ale nebyli ošizeni, vězte, že v noci ze středy na pátek se čas dal do pořádku, dny plynuly podle míst v kalendáři, a někteří si nadále hráli s barvičkami na sklo. První díl našich letňákových zpráv nabídl erb Mrzimoru, který byl dokončený jako první. Nyní přinášíme zbylé čtyři erby – tři kolejní a jeden… však uvidíte sami :)
Šťastnou cestu domů všem výletníkům a dovoleným! A nezapomeňte se podělit s fotkami do Prázdninové fotosoutěže s tématy kouzelný dotek a detail. Končíme v úterý!
Nicholas McElen
-vzpomíná, vybavuje si a chechtá se-