Honorovské sídlo odpočinku, čar a magie je od pondělí útulným přístřeším pro kouzelníky z Bradavic. Mnozí přicestovali z dálek, aby strávili čas se svými přáteli a poseděli nad máslovým ležákem či aby rozvzpomněli na chuť salátu se salátem. Přijeli, aby načerpali éter kouzelnického univerza, jehož opojná chuť a životodárná energie je, říká se, základem i Violínové esence. Žlutý Trimeles sleduje stopy kouzelníků, kteří se vydali nejen expresem do Honorova, a přináší první zprávy.
Příjezdovému pondělí vládlo kouzlo komorní atmosféry. Srdečně přivítat známé a poznat neznámé je základem každého takového dne. A jak se již usadí, nikdy není čas se nudit. Již pozvánka na Letní seminář se honosila různými dny. Dny něčím pro Bradavice významné. Na pondělí připadl Den mazlíčků, který (možná pro nadbytek kouzelných tvorů na hradě), zdá se, bude oslavován ještě několik dní. Bylo potřeba najít svého mazlíčka a také svého pána. „Ani se neptejte, kdo je můj mazlíček,“ píše Susan. Její Rumplcimprcampr přiletěl celý opelichaný a vyděšený. Nebylo možné vyčíst odpověď, neboť studentka evidentně neměla možnost napsat více než velké, neúhledné písmeno J. Nemusela ani říkat, že je zcela opuštěná, hladová a nepomazlená. „Ještě mě nenašel!“
K mazlení mazlíčkům se ale přidalo kreslení. Kreslení erbu bylo součást skupinové aktivity. Studenti kreslili erby své koleje, a profesoři erb hradu. Takhle například vypadá Mrzimorský erb v podání skupinky, do které náležela i Kim.
Tím ale pondělí nekončilo. Program završovala noční procházka. Kouzelníci si museli všímat okolí, aby následně byli schopni odpovědět nejrozličnější otázky mířící na jejich bystrou mysl. Jako zástupce vyberme, co bylo v popelnici, kterou jste minuli, jak vypadal vchod do školy či popsat detaily rozkvetlé květiny. Konec prvního dne nastal až dne druhého, kdy si všichni dovyprávěli, co měli na srdci.
Úterý bylo podobně kreativní jako předešlý den. Nyní se však zapojovaly ruce jinak než kreslením – a to ve formě představení. Na tento den budeme vzpomínat s bolestí a žalem v srdci, neboť přibližně dvě třetiny kouzelníků při představeních umřeli. Úterý totiž probíhalo v duchu Dušího dne a bylo potřeba sehrát scénku na téma, jak se stali duchy. Proslýchá se, že při umění nositele Merlinova řádu I. třídy, pana Nimrandira Elénére, umřel zbytek publika smíchy. Co se přesně stalo, nám není známo, ale možná to shlédneme jindy na pohyblivých obrázcích.
Tím krom Dne duchů končil i Den obrazů. Součástí druhého dne byl i večerní výlet dobrovolníků k obloze na Monte Bú (Kraví hora, pozn. překl.), kde snad uvidí i Perseidy poněkud profesionálnějšími, však méně kouzelnými, dalekohledy než jaké nabízí Kouzelnické nástroje na Příčné ulici. Výletníkům za vzděláváním doporučujeme zmenšenou podobu takového přístroje vzít s sebou do Honorova, protože ve středu je čeká pořádná procházka. Mají ujít šest až osm kilometrů a to bez koštěte, testrála, hipogryfa, letaxu nebo přenášedla! Jestli opravdu zítra vyrazí, není úplně jisté, protože v Honorově od úterního odpoledne prší. Pokud ale ano, určitě vás budeme informovat, které další oběti přinesl Letňák 2016.
Nyní nám už nezbývá nic jiného než poděkovat externím redaktorům Žlutého Trimela, dále organizátorům letošního semináře (madam Silvinka a slečna Feliska) a popřát jim pevné nervy, a také čarodějkám a kouzelníkům do Honorova, aby se skvěle bavili.
Nicholas
Nezapomeňte na naši Prázdninovou fotosoutěž.