Zdravím Vás a přikládám vám první část povídky od mé maličkosti :)
Napadlo mě ještě, že ke každé části povídky bychom měli vymyslet i nějaký originální název, jelikož samotné úryvky potom budou kapitoly! Takže ať má každá kapitola svůj název. A zde je již slíbený první úryvek :)
Kapky deště se snášejí k zemi v pravidelném rytmu. Tichá bubnující melodie se rozeznívá po celém domě, zatímco mladý muž sedí u okna a hledí ven. Mokré tmavé vlasy mu spadají do tváře a mezitím ve svých bledých dlaních přidržuje šálek s horkým čajem, ke kterému se sem tam skloní, aby doušek nebo dva upil. Kuchyní se line pouze zvuk hrajícího deště a znamenitá vůně černého čaje.
Je to jediný okamžik ve dne, kdy má čas jenom sám pro sebe a může poklidně jen sedět a myslet na plány a budoucnost, nebo jenom tak odpočívat.
Uplyne pouhých pět minut, kdy se muž konečně zvedne ze svého místa u stolu a přejde i s prázdným šálkem do kuchyně, aby jej umyl a vydal se převléknout do práce. Zatímco si v ložnici vybírá oblečení na dnešek, jeho pohled spočine na velkém zrcadle, které je upevněné na protější zdi, než stojí skříň.
Krátce zaostří na svojí tvář, kterou mu již teď zdobí menší vrásky a tiše si povzdechne. Ve vlasech můžeme už teď spatřit lehké náznaky šedin, ačkoliv celkovým vzhledem připomíná muže tak mezi dvaceti až třiceti lety. Lehký stín, vycházejíc směrem od okna, na kterém jsou upevněné bělostné závěsy, mu přelétne po tváři a on s sebou prudce škubne a otočí hlavu tak, aby se tam podíval.
Nechá otevřenou skříň a trochu bázlivě přistoupí k oknu, aby následně třesoucími prsty poodtáhl závěsy u okna a vyhlédl ven. Když nikoho nespatří, viditelně si oddechne a závěsy opět zatáhne zpět na původní místo.
Sotva se však vrátí ke skříni, okno se s ohlušující ránou roztříští na milion malých ostrých střepů.
Muž se instinktivně přikrčí k zemi a začne si rukama chránit obličej a hlavu. Chvíli je v místnosti jen hluboké ticho prosycené pouze prudkými nádechy a výdechy vycházejíce z místa, kde se krčí muž. V další minutě se však od okna ozvou kroky, které si to neomylně míří směrem k němu.
Tak a teď je to na vás, vážení?
Vkládejte do komentářů své nápady, jak by to mohlo pokračovat dál!
Z komentářů se potom vybere jeden výsledek a autor tohoto nápadu bude mít příležitost pokračovat v psaní povídky :)
Těším se na vaše návrhy a společnou spolupráci na tomto díle,
Lestr :)
Dojde k němu žena, která ho postaví na nohy a rychle odvede pryč. Chce ho vzít do tajného úkrytu, ale do cesty se jim postaví nepřátelé! :D ( určitě to bude nějaké mega tajné spiknutí :D)
Cvakot podpatků nejde přeslechnout. Muž své zraky ale neobrací a stále má ruce před obličejem očekávající další rozbité okno. Podpatky ťukají do země a nezastavují se. Najednou však všechno utichne. Déšť, vítr i klapot podpatků. Muž vztáhne ruce z obličeje a uvidí stín. Pomalounku se otočí a spatří velice povědomou dívku. Jako by ji už někdy viděl, jako by ji znal, ale neví odkud. Mladá dívenka má v očích slzy a v černých šatech stojí celá promoklá uprostřed kuchyně. Líčení rozmazané po obličeji jde vidět v tmavé místnosti jako za denního světla. Muž se dívá do těch pomněnkových očí a přemýšlí…
Muž slyší blížící se kroky. Kolik jich je? Snad několik desítek! Co po mě chtějí? S každým výdechem se přibližují blíže a blíže. Slyší i nějaké šustění, skřípání, a potom zvuk připomínající natahování zbraně. Je konec, konečně bude po všem.
Probouzí se o několik hodin později na stejném místě. Omdlel. Už zase. Když se otočí, cítí bodavou bolest v hlavě.
…… :-)
Nejdříve jsem chtěla napsat komentářové pokračování jak jsem zvyklá, ale pak jsem si uvědomila, že po mě chcete jen nastínění děje, i když mi to moc nepůjde a tak to vezmu svým způsobem…
Kroky, které se k němu blíží, lehce zastřené vidění, neví co se kolem děje. Je zmatený a přesto, ví, proč se stalo to, co se událo. Rozkouká se, vidí, táže se proč? Z jakého důvodu si to zasloužil? Proč se ta osoba k němu blíží a zvolila tak drastické jednání? Copak by to nešlo jinak? Ptá se proč, dívá se, nerozumí, rozvine se dialog, vždyť on nic špatného neudělal, jednal podle zákona a pravidel, která byla určena. Přijde k té osobě, hůlka v ruce, snaží se jednat rozumně nebojovat, spíš komunikovat, ale má potřebu se bránit a mít jistotu, že když se něco stane, že se ubrání. Proč se to děje? Vysvětlení, pochopení, rozvoj děje. Zklamání, děsivé odhalení, a pak následné pokračování by bylo na ostatních.
Quinn
Děkuji moc za vaše návrhy a nápady! Pro další pokračování povídky byla vybraná Yrma :) Těšíme se na tvé zpracování další části! :)
Děkuji všem, kteří se zapojili a rád bych upozornil, že odměnu 5 srpců získá každý, kdo bude vybrán a jehož pokračování bude uveřejněno.
Absolutně nekoukáme na barvu. Jde nám o spolupráci a psaní :o)